Školní svět je plný zvláštností

13.1.2016

Ministrem školství jsem v naší rodině já. Tuto nezáviděníhodnou funkci jsem získala taknějak bez hlasování. Patrně za nevhodné chování :-)

Snažím se se školou spolupracovat alespoň tím, že nesabotuju jejich akce, které mi ne vždy připadají smysluplné. Ale nežiju v tom školním labyrintu denně, tak budiž. Zřejmě studovaní vědí, co je pro naše děti dobré. Na třídních schůzkách nesmlouvám o zrušení domácích úkolů, protože nijak nepociťuji, že by moje dítě stresovaly či mu jinak na duchu škodily. Alespoň má doma důvod otevřít školní batoh. Jednotlivé členy učitelského sboru  se snažím nesrovnávat s domácími zvířaty...

Občas mne zlobí, že dostanou za úkol něco, co bylo evidentně zadáno "z rychlíku"- tedy např. křížovku, v níž je chyba a je evidentní, že p. učitelka ji viděla pouze koutkem oka, než ji vložila do kopírky nebo úkol, na který žáček evidentně bez pomoci rodičů není schopen vypracovat. Dítě se pak dožaduje pomoci- a ono to občas kloudné řešení ani nemá.

Na třídní schůzce jsme dostali informativní lístečky, kde byl uveden předběžný prospěch našich ratolestí- tedy kde je třeba přidat a co ještě na poslední chvíli vylepšit. 

Zlobila jsem se nad dvojkou z přírodopisu, ale Martina mi vysvětlila, že ji to prostě nebaví...ale až se budou učit nevímco, pak jistě bude mít jedničku. Samozřejmě následoval podrobný rozbor osobností, psychických poruch a zvláštností chování jednotlivých učitelů. Rozčilovala jsem se i nad známkou z chemie- proč je mezi 1 a 2?? Následně jsem vedla  dlouhý monolog o tom, jak mě to bavilo a k čemu je to dobré... než se dítě školou povinné zmohlo na odpor: "My ale chemii vůbec nemáme!"
"Jak nemáte? Máš tu z ní známku, tak to sis asi při své domácí přípravě jen nevšimla, že takový předmět existuje!"
"Chemie bude až za rok. V sedmičce. Vždyť ti říkám, že ty učitelky jsou divný. Aby sis toho nevšímala....", bránila se Martina.  
Přestala jsem to řešit. Jsou to jenom čísla. A jak je vidět, tak hodně imaginární...

Originální a vtipné  mi připadá složení učitelského sboru. (tím se nikomu nevysmívám, pouze konstatuji :-)) Jména p.učitelek vypadají jak ze seriálu, kde autor pracoval s hodně bujnou fantazí: Jasná, Hluchá, Tlustá, Černá... a fyziku tam učí pan učitel Zika - tak snad jen Igor Hnízdo mi tam chybí... 

Něžné psychodrama

12.1.2016

Jestli chci, aby něco zůstalo letos stejné, pak moje kulturní aktivity. Někdo se jde vyřádit do tělocvičny, já relaxuju v kulturních stáncích, keré mnohdy mají velmi alternativní podobu.

Dnes jsem se vydala do klasického divadla Rokoko na irské psycho-drama "Molly Sweeney"

Mám ráda představení, kdy odcházím s pocitem, že "mám o čem přemýšlet". 

V tomto představení nejde ani tak o akci- všichni tři herci si vystačí s několika kroky. Ale ty monology! 

Hlavní hrdinka Molly je od útlého dětství nevidomá. Zatímco ona si se svým handicapem spokojeně žije, její nejbližší se snaží "dělat jí dobře". Nakonec ji partner donutí podstoupit složitou operaci očí. Všichni si od toho slibují zázrak. Molly si ale své procitnutí vůbec neužívá. Získala sice schopnost vidět, ale přesto se ze spatřených detailů neraduje tak, jak by se očekávalo.  Nevyhovuje jí ten "nový svět". Trpí úzkostmi, bolestmi- a to v tom svém starém nevidomém světě neměla. Tam se cítila jistě. 

Nabízí se mnoho námětů k zamyšlení... když někomu děláme "dobře" za každou cenu- je to pro něj vůbec dobře? Jak my můžeme vědět, co onen "nemocný" potřebuje? 
Zatímco my si nedovedme představit život v tmě (na vozíku- dosadit leze cokoli jiného) a zdá se nám takový život "strašný"- dotyčný se naučí žít s tím, co má k dispozici. Je spokojený  a naše touha a horečné snažení po jeho uzdravení ho jen sunou někam, kde se on najednou necítí dobře.

Zaznělo mnoho moudrých vět:

"Zakázala jsem si cokoli očekávat!"
"Získala jsme schopnost vidět. Ale nevidím to, co bych měla. Jsem zaslepená" 

Určitě oceňuji náročné (byť dlouhé) monology herců, což je stejně náročné také pro divákovu pozornost; a dále hru světla a tmy. 

Příjemné představení, které nenudilo ani obsahem- ani délkou.

Letošní první

1.1.2016
 
Jak na Nový rok- tak po celý rok. 
A proto jsem dnes měla k obědu čočku, kterou jím pouze v případě nutnosti, proto jsem dnes vzala na vycházku krokoměr a ke splnění limitu 10tisíc kroků denně mi 2tisíce chyběly a taky jsem dnes neprala, aby mi neviselo prádlo, protože by se mi pak bůhvíco mohlo přihodit- no lenost může mít omluvenky různé ;-)

Každopádně silvestrovské oslavy jsme provozovali poslední den roku starého hromadně od 12 do 17hod. :-) Bylo to moc fajn posezení s kamarády. V Praze to už od oběda vypadalo jak na bitevním poli u Verdunu - petardy se ozývaly ze všech stran.

Když má PF 3D podobu, může to vypadat i takhle. :-) 
Novoroční moučník od Aranel.

Dostat granátové jablko z obalu, to je oříšek. 
Co se neupotřebilo na moučník, učila jsem plavat v šampáňu :-)

 Adventní věnec už dohořel, a tak alespoň svícen- zimní dny je třeba dozásobit světlem.

Nejsme náruživí televizní diváci, takže nás nerozházelo zjištění, že "v televizi ani na Silvestra nic nedávají" - zhlédli jsme asi tak po 50. Hospůdku Na Mýtince a v poklidu se věnovali tomu, co nás baví. Já si vyřídila několik telefonátů, odepisovala na SMS- letos musím říct, že mě žádná nerozzuřila. Žádná univerzální novoroční rýmovačka mi totiž nepřišla! Zřejmě už se ví, že jsem na ně alergická...

Petardy a rachejtle tu vesele kroužily a svištěly ještě 2hodiny po půlnoci. Kocour to těžce nesl, a tak šel stres zahnat cukrovím. Už to dlouho neudělal, a tak babička polevila na ostražitosti- kocour skočil na stůl a ochutnal pár kousků. Schytal za to novoroční vyprášení kožichu. Takže snad se to s ním nepotáhne celý rok ;-)

Novoroční předsevzetí si nedávám. Pokud mám nějaký záchvat, kdy chci polepšit sama sebe, realizuju to během roku.  

Chtěla bych umět líp si v tom novém roce organizovat čas a mít tak více času pro zábavu a pro své přátele. Jinak nechci měnit nic- snad jen aby problémy a nepříjemnosti nepřevažovaly nad radostmi a úspěchy. Mám ráda tu "rovnováhu", kdy je miska vah malinko nakloněna "pozitivně" - ale ono záleží na tolika okolnostech, že nakonec beru to, co je a jsem za to ještě ráda, že není hůř ;-) ...

Přeju každému, ať je rok 2016 co nejvíce podle jeho představ, aby včas ovlivnil to, co ovlivnit jde a přijal to, co ovlivnit nejde...

 

Dny vánoční

24.12.- ... 2015

Tolik lidí mi letos přálo krásné Vánoce, že jsem uvěřila tomu, že nemohou být jiné! ;-) Proběhly v klidu, takže se dá mluvit o kráse. Každopádně krásno spatřuji třeba i v tom, že jsme je slavili ve stejném počtu jako loni. To je u nás měřítkem blaženosti.

Martina se nemohla dočkat. Chvílemi byla tím těšením až otravná. Poskakovala po bytě, šílela a vyhlížela "zázrak".

Zatímco jí den neutíkal vůbec, já nabyla dojmu, že hodiny někdo naprogramoval, aby poskakovaly 2x tak rychle. Ale všechno jsme zvládli.

Konečeně se setmělo! 
A za okny zářil můj nový svícen. Dárek, který jsem rozbalila o pár dní dříve, ale patřil  mezi největší překvapení.  Nepíšu, abych se vychlubila novou věcí, ale spíš tím, že "někdo" přesně věděl, co bych chtěla (jen několik let nebyla schopná si zakoupit) a neváhal pro to dojet (až na Kladno ;-)) a krabici mi předat stylem jakobych ji někde zapomněla a on mi vlastně jenom dovezl... Takže je to svícen s příběhem a o to je cennější a bude součástí našich Vánoc.

A protože nikomu nezaskočila rybí kost, Wlk rozjel školu manipulace s otevřeným ohněm. Naštěstí jsou prskavky baleny jen po 10 kusech.

A pod stromečkem samozřejmě každý našel svoji hromádku překvapení. 
Babička byla chvíli smutná, ztratily se totiž její dárky. V tom chaosu jsem popadla tašky se zbylými papíry a stužkami a šup s nimi do ložnice (mám tam pod postelí báječný skoro bezedný úložný prostor) - a tak se taška s dary zamotala mezi balicí materiál a vypadalo to, že babička zlobila tolik, že nedostane nic.... Nakonec to dobře dopadlo a babička se stala majitelkou nové čtečky, která ji naprosto uchvátila.

Kocourovi Ježíšek nadělil pochutiny a myši (= 2morčecí slečny) dostaly tyčinky, pro které jsou ochotny chodit po zadních. Delikatesa! Takže i čtvernožci určitě souhlasí, že to byly krásné Vánoce...

Předvánoční ladění II.

23.12.2015

Vyrazily jsme s Martinkou "na Rybovku na Hlavák".

Zajímavá akce a překvapilo mne, žë předchozích 14 ročníků úspěšně unikalo mé pozornosti. 

Bezva nápad. Ne každý je ochoten vyrazit do kostela či hudební síně, aby vyslechl klasickou Rybovu Českou mši vánoční. Ale zastavit se na 3/4 hodinky v odbavovací hale Hlavní nádraží v Praze, to zvládne v obědové pauze docela dost lidí. Všichni si užili báječný koncert pod taktovkou Lukáše Prchala, který si pěkně vylezl na hliníkové schůdky a přesně ve 13hodin se na jeho povel rozezněly tóny tohoto více jak 200let starého díla. 

Alespoň kousek atmosféry jsem si ukořistila do mobilu :-)




Tak se těším na další ročník- aktuálně lze sledovat na FB (Rybovka na Hlaváku)

Předvánoční ladění I.

22.12.2015

Předvánoční ladění u nás probíhalo v tom nejsmutnějším tónu. 22.prosince jsme se šli naposledy rozloučit s naším dlouholetým přítelem Tomášem. 

Smrt ho překvapila nečekaně ve věku 47let. Takové události  člověka vždycky donutí zastavit se a zapřemýšlet o životě. 

Byl to zvláštní den. Plný moudrých vět a pevných stisků rukou. 
Smutečním obřadem začíná pozůstalým nová kapitola života, v níž už nikdy nic nebude jako dřív.  
Už jsem mnohokrát byla poučena, že se něco vždycky děje pro něco- snažím se s tím pracovat. Je dobré umět si některé věci sám pro sebe zdůvodnit... nicméně při odchodu z obřadu mě v takových chvílích napadá vždycky stejná otázka: "Pane Bože, jak jsi TOHLE myslel?"

Tak je tu zas vánoční čas...

24.12.2015

... a s přáními všeho druhu se roztrhl pytel. Mám na stole i pěknou hromádku těch klasických "papírových". Je to fajn, že ještě někdo má potřebu sednout ke stolu a sepsat vlastnoručně pro potěšení tomu druhému pár řádků "na míru". To mě vždycky potěší. 

Já píšu ráda. Na výtvarno mi v tomto období moc času nezbývá, ale pokud přání kupuju, vyhýbám se těm předtištěným. Ráda si text vymýšlím sama. 

Co mě bezpečně uzemní jsou rýmované SMS a přeposílané maily. A ještě hromadně přeposílané maily, kdy spolu s nevkusným obrázkem obdržím i adresář příjemců. To jakože tomu dotyčnému už nestojíme ani za to, aby dopsal oslovení a místo jednoho hromadného naklikla třeba 30 sólo přáníček. Nemáme čas a čas jsou peníze- takže šetříme, kde se dá... 

A tak děkuju všem, kteří si na mě  a moji smečku vzpomněli a osobně v jakékoli podobě napsali. Vězte, že my to doma opravdu zkoumáme a tvoříme si vlastní hitparádu - TOP10 :-) 

Přeju všem jen to dobré. 

Vánoce prožité v klidu a bez zbyteřných emocí a v novém roce pevné zdraví a více času na své přátele a  nebo i peněz na rozmary... 

Zkrátka ať je ten přestupný rok 2016 podle Vašich představ....

Já jsem letos opět nevěděla, kterou fotku vyberu jako podklad pro elektronické PF. Byly doby, kdy se mi to vyřešilo až na Štědrý den :-) (rozbitá ozdoba, převrácený stromeček...) - Letos zvítězila fotka pořízená na Mikuláše kousek za Prahou. 
Připadá mi, že je v ní spousta metafor a symbolů - ať už ten hořící západ Slunce a nebo ty tři stromy. Každý si roste po svém, ale přesto jsou si nablízku...

Příhody adventní

14.12. 2015

Z adventu zbývá už jen pár dní. S hrůzou zjišťuju, že poslední zápis jsem zde zveřejnila v září. Díky všem za milé vzkazy a maily, na blog kvůli práci nezbýval čas. Chci to změnit. Zatím nevím jak. 

U nás se pořád něco děje. Všichni živí, ale občas tu jde někomu o život :-)

Martina roste jako z vody a zdá se, že zdědila smysl pro zvláštně drsný humor. Už nám rodičům skvěle smečuje, což je prima, protože nám to skoro 4roky dost chybí. 
Těší se na Vánoce, ale letos již došlo na zjištění, že Ježíšek neexistuje. :-( 
Tatínek ji uvedl do reálu- a ona pak za mnou chodila a dávala mi doplňující otázky. 

"A jak je možný, že se pod stromečkem vždycky objeví dárky, ale přitom tam nikdo z nás není??"  (to by koukala, jak hbitě v šatech potmě skáču přes postele v ložnici a vytahuju dary ze skrýší-než jakoby poklidně usedám k večeři ;-) )

"A co zlaté prasátko?", pokračovala systematicky ve výslechu Martina.

"No, tak ať v tom máme jasno: to taky neexistuje.",  nerada odhaluju zákulisí hry, která mě léta bavila.  

"A co adventní kalendář?", dožaduje se neustále dalších podrobností nezletilá...

"Tak ten mělo na svědomí zlaté prasátko...", oznamuju stroze a pokouším se o soustrastný výraz ve tváři a v duchu si lebedím, že už nebudu letos muset vymýšlet 24nesmyslů a balit je do malých balíčků.

"Nene, to ne! Adventní kalendář nosil Mikuláš- a to jsi byla ty! Takže adventní kalendář může být dál!!", pronáší rozhodně lstivá Martina.

Nojo, takže jsme společnými silami vyrobily adventní věnec a každý den Martinu u snídaně čeká všelijak tvarovaný balíček s číslem. Pokaždé jásá, ať je tam cokoli. 

Wlk je trpělivý. Zejména se mnou. Zatím bydlí ve společné domácnosti  :-)
Zařídil (si) novou kuchyň. Má ji krásnou. Občas mu tam chodím uklízet ;-) 
On vážně vaří bezkonkurenčně!

Babička si 1.prosince OMYLEM zlomila nohu. Na třikrát. Na podrobnosti není vhodné se ptát.
My jsme ale domácnost otevřená nepřizpůsobivým jedincům, takže  problémy s mobilitou jsme operativně vyřešili- oprášili vozík, plošinu - máloco nás v tomto domě zaskočí ;-) 
Babička si sádru během několika hodin  díky své životní energii rozlomila, a teď mě nutí, abych to opravila, protože nepůjde s takovou prkotinou k doktorovi!  S dětmi přeci pořád něco vyrábím, sádru mám ve sklepě, tak co je to za problém???  
Trvám na tom, že do toho nejdu. Má dvě berle, ale chodí bez nich. Všechno zvládá. Nechápu...

Snažím se v tomto hektickém období pochytat dárky a nestresovat. Obojí se mi daří střídavě.

A ještě se chci vychlubit jedním tapetovým kýčem. 
To je západ Slunce, jak vypadal nedaleko Prahy na Mikuláše. Mám těch fotek asi tucet.. Běhala jsem po poli a cvakala spouští. Boty obalené od bahna jsem po chvíli nemohla ani uzvednout. Ještěže se stmívalo tak rychle! Některé věci mě úplně fascinují a chci je vlastnit. Tak mám několik západů Slunce, které se liší jen počtem  aut projíždějících v tu chvíli kolem po silnici - a tahle jediná je bez aut ;-)

Nejoriginálnější dárek

18.9.2015

Letos v září se z mého pana Wlka stal půlstoletý stařík :-) 
Slavíme vehementně, rádi a hodláme v tom pokračovat celý měsíc.

Gratulanti řeší dary ponejvíce se mnou, takže všechna "sousoší s jeleny" jsou snad zažehnána ;-)  Ti, kteří chtějí překvapit i mne, nakupují samostatně. 

Včera přišel Wlkovi balík z Moravy. Velká krabice byla pečlivě zabalená v černé fólii. Sotva Wlk dorazil domů, zvědavě balík oblížel a začal rozbalovat. Po chvíli přišel s tím, že balík je nějaký mokrý. 
"Jak mokrý, když byl celý zabalený v igelitu?", oponovala jsem.
"No, on je taknějak mokrý uvnitř", nedůvěřivě konstatoval příjemce.
Velká papírová bedna byla pečlivě vycpána bublinkovým igelitem, do něhož byla zasazena krásná společenská hra PUERTO RICO, přičemž spodní díl byl úplně mokrý, a na vrchu leželo nádherné přání s motivy kreslených koček. To bylo zcela suché.
Po chvilce zkoumání bylo jasné co se stalo... ono to vlhko totiž mělo i pachovou stopu- a my dobře víme, že odesílatelé jsou  zároveň i chovateli dvou koček- čili v tomto případě  viníků onoho zvlhnutí. Než odesilatel stačil balík zapáskovat, stihla tam některé šelma kočičí ještě něco přidat :-)

Dostali jsme s Wlkem  záchvat smíchu. Tekly nám slzy a jedna "vtipná" hláška stíhala druhou. Vůbec jsme nemohli přestat. 
Krabici jsme hodili na chodbu, kde ji začal lustrovat náš kocour. Byl jak magnet. Vůbec se nechtěl odtrhnout, protože- jako každá kočka - krabice miluje- no a když jsou navíc ještě označkované... ;-)

 

My jsme se předháněli v tom, jak to našim přátelům sdělíme. Asi by se slušelo zahrát si na diplomaty a dělat, že se nic nestalo... Poděkovat za dárek a zahrát vše do autu. Jenže to by pak celá historka navěky musela zůstat v utajení a já miluju věci s příběhem! 

Navíc jsme se shodli v tom, že jsme vlastně  utrpěli morální újmu: to, že Moraváci mají na Pražáky spadeno, to je všeobecně známé, ale že až takhle! To tedy bylo přes čáru! jakoby D1 nebyla dostatečnou mstou!! :-)) 

Večer jsem tedy nelenila a došlo na telefonní hovor. Ihned po poděkování za dar jsem zahájila výslech ve stylu: "Přivěďte kuchaře, co polévku vařili..." - tedy: "Kdo byl přítomen při vypravování zásilky z domu?"

Dárkyně okamžitě začala podezírat vlastní děti- cože provedly. Já na to, že děti to asi nebyly. Tak na druhý pokus už bylo slyšet jen:"Ježiš, kočky. Že ony se tam vys... "

Já na to, že nevys... to druhé zvládly bezvadně"

Následovaly opět výbuchy smíchu. Jak na Moravě, tak v Praze bylo veselo, protože tohle prostě nevymyslíš! Vzájemně jsme si schválili autorská práva na publikování této příhody, přičemž jsem byla protistranou škodolibě upozorněna na fakt, že za pár dní se budou slavit i moje narozeniny, čímž mě humor lehce přešel a rozhodně žádné zásilky nepřejímám!! A z Moravy už vůbec ne! Jedno vítězství o nejoriginálnější dárek jim přece musí stačit! 

-----------------------------------------------------------

Asi změním své životní motto: Daruj zážitek! na Daruj příběh! :-)) ...a to se pak teprv budou dít věci!! 

Na pokračování

19.8.2015- začátek psaní příspěvku

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem měla "aktivní volno" - tedy stav, kdy mám dojem, že je vše podstatné hotovo- a já si můžu dělat, co chci. Teď volný čas většinou využiju ke spaní.

Během léta jsem stihla spoustu akcí, zážitků na román ;-), ale nezbyl čas je zaznamenat. Momentálně jsem ale na akci, která je jedinečná a moc poučná. Tábor pro děti se spinální svalovou atrofií (SMA). Na běžné tábory nemohou, a tak se podařilo sehnat partu nadšenců, kteří se snaží připravit dětem na vozíku zážitkový týden.

 Fotky k vidění zde: https://www.facebook.com/prokekt.sma?ref=aymt_homepage_panel

3.9.2015 -pokračování psaní příspěvku

Můj blog by zasloužil nového majitele... to je jisté. Dnes jsem napsala už tolik různých zpráv, hlášení, pracovních mailů a vyřídila tolik telefonátů, že Tmobile musí hořce litovat, že mi vnutil neomezený tarif na volání s 20% slevou, protože se určitě proti své vůli stal mým sponzorem.

Denně vstávám s tím, že udělám jen to, co mám napsané na seznamu. Jo, jsem stará škola, píšu si "To DO LIST" ručně a těším se na okamžik, kdy zvýrazňovačem přejíždím vykonané skutky. Má to jen jednu vadu- v průběhu dne do něj dopisuju, takže výsledkem je to, že vlastně nikdy nezažívám stav "nemám co dělat".

Zážitky se mi kumulují a jsou víc než pestré!  Začátek školy, návštěva pediatra, účast na školení s úřednicí MPSV, záhadné nemoci v naší rodině, o přiměřenosti trestu za úmyslně konané dobro, o přípravě oslav na půlstoleté narozeniny ...  tak snad postupem času vše sepíšu- než to zapomenu :-)