Palmový olej všude kolem nás

18.2.2016

Naše dcera patrně bude odbojným občanem tohoto státu. 
V 6.třídě se  se spolužačkou dohodly, že budou žít zdravě a rozhodně nebudou konzumovat potraviny s obsahem palmového oleje, neb kvůli němu hynou chudinky orangutani. 
Doma probrala krabici s mlsky a zjistila, že palmový olej je všudypřítomný. V celé hromádce našla asi dvě pochutiny, které byly "čisté".

Dámy-odbojářky to vzaly z gruntu. Prvním, co neobstálo jejich kritice,  byl školní bufet. Malý krámek v šatně školní budovy- provozovaný paní školníkovou. Okoukly sortiment- a už sepsaly připomínky do "schránky důvěry" pana ředitele. Připomínkovaly to, že nabídka sortimentu nemá nic společného se zdravou výživou (což je tedy pravda, protože křupky a lízátka a všlijaké sladkosti nepovažuju ani já za nezbytný doplněk svačiny) a že by rády, aby tam byla sekce, kde budou potraviny bez palmového oleje. 

Pan ředitel schránku nevybírá denně, a tak hned další den aktivistky sepsaly ještě petici - a oběhly i vyšší ročníky s tím, že podepisují souhlas  s tím, že nabídka školního bufetu je nevyhovující a že žádají nápravu. 

Pan ředitel situaci ustál. Poděkoval za odvahu a všímavost ;-) Připomínku shledal oprávněnou a slíbil, že se to bude muset řašit- ve prospěch lidoopů samozřejmě. 

Paní bufetářka až tak nad věcí není. Hned si děvčata podla, protože se našli dobráci, kteří hned běželi, aby jí  oznámili, co se děje v zákulisí. (no, samozřejmě mě ve skrytu duše těší, že mám  rebela a ne práskače)

Inu to je život. A naše dítě, pokud chce býti rebelem, musí počítat i s tím, že ne všichni jí budou tleskat za rádoby prospěšné činy. Pak je třeba umět si své počínání obhájit. Hledaly jsme spolu na internetu, cože tedy může mlsat, aby kvůli tomu lidoopi nestrádali. Na webu www.stoppalmovemuoleji.cz  jsme našly spoutu tipů ;-)

Jen mě děsí, co přijde s přibývajícím věkem. Doufám, že na stará kolena nepojedu někam ještě zachraňovat velryby nebo něco podobného.

Wlk je v klidu. 
Pravil, že ve víně naštěstí palmový olej není, takže není důvod k panice ;-) 

Sólo pro tři

14.2.2016

Už podruhé jsme se kvůli lepšímu porozumění a možnosti vychutnat si detaily vypravili hromadně do Národního divadla na  taneční divadlo inspirované životy a písněmi tří zpívajících básníků z 60. a 70. let minulého století - Brela, Kryla a Vysockého.

Minimalistická scéna a osvětlení dodávají celému představení zvláštní atmosféru. Jevišti dominuje bílý stůl, kde se odehrávají některá sóla,  a všudypřítomná bílá kytara. 



Zajímavá koláž hudby, textů, mluveného slova a hlavně tance. 

O přestávce se diváci mohli osvěžit na balkoně  ND. 

Krásné výhledy na Prahu- Petřín, Hrad a Národní třídu. Nádhera. 

O bílých růžích

1.2.2016

Koncem ledna mě překvapila smutná zpráva o úmrtí dcery mých původně jen virtuálních přátel. Vydala jsem se na poslední rozloučení. Tentokrát až na Moravu. Cesta trvala dost dlouho na to, abych mohla meditovat o bytí a nebytí a o životě "po tom". 

Počasí bylo dušičkové. Drobný vytrvalý déšť a mlhavý opar dotvářely po celý den tu nesnesitelně smutnou atmosféru.

Do toho ještě jakéhosi úchyla napadlo ohlásit poplašnou zprávu, že ve vlacích soukromých společností jedoucích na Moravu se nachází bomba, a tak jsem málem přišla "s křížkem po funuse", protože vlaky byly odstaveny a musely se podrobit prohlídce. (Zpoždění se za celý den nastřádalo na 2-3hodiny, takže vyvedený vtípek to byl)

V celém městě nebyly k sehnání bílé růže a všechny prodavačky mi odvyprávěly, že nejsou proto, že tu umřela ta holčička a samozřejmě k tomu měly co říct. Ochotně a bez vyzvání mi sdělovaly své úvahy o tom, jaké to je, když umře dítě, o tom, jaká kytka je vhodná na bílou rakev... Občas si připadám jak účastník natáčení skryté kamery, ale bohužel nikdy to nemá ten žertovný konec. Pokaždé je to jen drsná realita. Jakobych neměla dost vlastních zážitků z květinářství...

Všechno proběhlo důstojně - podle důkladně připraveného scénáře. Faráři byli dva a mluvili moudře a hojivě. Pohřby v kostele mají něco do sebe. Je při nich prostor na city, pocity a sdílení - narozdíl od pražských krematorií, kde podle vyvěšeného rozpisu víte, kolik minut máte na to, abyste otřeli slzy a uvolnili protor dalším v dlouhé řadě.

Domů jsem přijela až pozdě večer. A ačkoli jsme byla šíleně unavená, ani se mi nechtělo spát. Vypila jsem za ten den snad 2litry kávy a slupla několik tatranek. Jiný lék se na smutek nenabízel. 

Martina se vyptávala na podrobnosti. To je vždycky horor!

"A byly tam ty její ségry?", vyzvídala.

Já na to, že ta jedna je maličká, tak ji někdo hlídal a ta druhá šestiletá, že samozřejmě byla.

"No, to má blbý. Ta malá je v pohodě, ale tý větší se bude dost stýskat...", konstatovala zkušeně. 

Debata se vinula dále, až došlo na filozofování: " Kdo má starostný dětství, tak bude mít bezstarostnej dospělej život", pravila Martina moudře a tak přesvědčivě, že to skoro vypadalo, že neexistují výjimky.

Nedalo mi to a chtěla jsem vědět: "Proč si to myslíš?"

"No protože nikdo přece nemůže mít ustaranej celej život. To by nebylo fér."

Dál jsem v tom radši nešťourala. Abych něco nepokazila...

  

Barování pro miminka

 30.1.2016

Předposlední lednový den- po delší pauze způsobené mateřskými povinnostmi paní ředitelky Sandry - se barovací nadšenci opět sešli v Malostranské besedě. 

Barování bylo tentokrát benefiční. To znamená, že lístek stojí jednou tolik a výtěžek je věnován "potřebným". Tentokráte se vybíralo pro předčasně narozená miminka. Nadační fond N pomáhá neonatologickému oddělení FN Motol se sháněním financí na potřebné přístroje a vybavení, které umožňují mikročlovíčkům přežít první náročné týdny na světě. Drobci potřebují pomoci s dýcháním, výživou a taky je obtížné jim najít žíly, když potřebují dostávat léky přímo do oběhu. 

A na přístroj, který umí žíly najít i u takových "nítěnek" a  usnadní tak sestřičkám práci a dětičky jsou pak napíchnuty hned napoprvé, se tento večer vybíralo.


Prvního letošního Barování se zúčastnil taky nejobdivovanější návštěvník- prvorozený syn Sandry Novákové - Mikuláš. Lebedil si u tatínka Vojty v kapse na břiše a nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nespokojený. Během večera jej okouklo i několik zde přítomných motolských lékařů, takže byl jak na JIPu. 

Maminka Sandra se nechala inspirovat ulynulými týdny svého života a zazpívala píseň s originálním textem:




Honza Roušar předvedl mnoho hlasů známých zpěváků...




A Jiří Langoš Langmajer zazpíval muzikálově: Mamma Mia! 






Na jevišti se samozřejmě vystřídalo mnoho dalších- Lenka Nová, Zdenka Trvalcová, Iby Pop, Štěpán Klouček, Věra Nerušilová... a dalo by se pokračovat.

Filip Rajmont celý večer moderoval a jako vždy hýřil vtipnými narážkami a svými politickými glosami komentoval především chování "žertovného alkoholika na Hradě". 

Vybralo se přes 32tisíc korun. Tak na přístroj to ještě úplně nestačí, ale slušný základ to je :-)

Díky všem za příjemný a užitečný večer!

Vývojové změny

30.1.2016

Martina se pomalu ale jistě mění z astrálního dítěte, které si pluje většinu dne po jiné galaxii, v pubertální slečnu, která na putování po galaxii už nemá čas, neb jej tráví většinou před zrcadlem. 

A tak se poslední dobou stávám porotou pro nejrůznější účesy a z módních kreací svršků- tedy "outfitů", aby i můj sloh zaznamenal vývojovou změnu ;-)- mi často doslova "přecházejí zraky". No ale k jejímu věku to patří, a tak dokud zkouší jen nové způsoby zkrášlování se a ne drogy, vše je vlastně v pořádku. Jen si na to musíme my doma zvyknout. 

Další její oblíbenou činností je lakování nehtů. Laků máme mnoho. Skoro jak v asijském nehtovém studiu. Při nanášení vrstev rozhodně materiálem nešetří.  Momentálně je nalakováno odstínem mořských hlubin- čili dost tyrkys. 
Měla jsem odlakovač. Malá lahvička mi zpravidla vystačila na neomezeně dlouhou dobu, protože já se k této bohulibé činnosti dostanu tak 1x do měsíce. 

Jaké bylo moje překvapení, když sáhnu po lahvičce- a ona je prázdná! Ihned jsem zaútočila na viníka: "Martino, kdo mi vypatlal odlakovač a ani se neobtěžoval vyhodit tu prázdnou lahvičku!?"
"Ježiiš, ty naděláš... stejně byl prošlej. Lak jde z nehtů docela dobře i oškrábat...", poučila mě naše AvonLady.

Zajímavým úkazem se pak stává jev, kdy slečnu unaví póza dámy-  a nalakovanými drápky staví z LEGO kostek domečky. ;-) 

Další vývojovou změnou, která mi vyloudila úsměv na rtech a nostalgické vzpomínání ve stylu "to za nás nebylo", byl fakt, že Martina nemohla pro vysvědčení do školy, protože má angínu. Psala jsem p.učitelce, jestli by mi mohla nechat vysvědčení ve vrátnici, že se během dopoledne zastavím, ale neumím přesně říct, kdy to bude. P. učitelka je moderní a mladá, takže vysvědčení vyfotila a měla jsem jeho náhled hned. Tak mi ušetřila několik zbytečných manévrů. 

Kde se tedy vývoj rozhodně zastavil, to je zařízení zvané POHOTOVOST Bulovka. Jedno nedělní dopoledne strávené v nacpané čekárně, protivná sestra a stoletý stařík v roli  lékaře, který se na všechno ptá opakovaně, protože neslyší... tady mám své jisté. Jako za starých časů.... 

Výlet za kočkami, Malým stromem a Toyen

16.1.2016


Během všedních dní není na kulturní vyžití s Martinkou čas. Moje práce, její kroužky- jít do divadla a vrátit se v 10večer, to se nám nechce. Takže si občas vyrazíme na kulturní tour po Praze.

Původně to měla být jen návštěva divadla, ale následně se na to nenásilně nabalilo několik dalších akcí. Bylo z toho pestré sobotní odpoledne a příjemný večer...
Cílem bylo dostat se na Kampu.

Kolemjdoucí mohou mít různé podoby- tak třeba zatoulaná labuť- a nebo všudypřítomní a na nervylezoucí jezdci na dvojkolkách. Nevím, jaká jsou pro tento nadčasový prostředek stanovená pravidla, každopádně na silnici z nich rozhodně radost nemají řidiči a na chodníku se hrubě nelíbí chodcům, protože kdo včas neuteče, bude přejet.

 

My jsme došly do Vodní ulice. Hledaly jsme doporučovanou Kočičí kavárnu. 

Uvítal nás útulný prostor s mnoha zákoutími, pelíšky a polštářky plný koček různých plemen. Všechny mazlivé, přítulné a dobře naladěné. Náš stůl bedlivě střežil čtyřnohý pan domácí v černo-bílém kabátku ;-)

 

Návštěvníci byli ke kočkám velmi tolerantní a veškeré jejich zlobení přijímali se smíchem a snažili se ty kočičí kousky zachytit na fotkách.

Pojedly jsme s Martinou levandulovou a čokoládovou makronku a vydaly se dále do Sovových mlýnů na výstavu surrealistických obrazů Toyen a abstraktních obrazů Františka Kupky. Výstavau je prodložena do 16.2.2016 a nám se moc líbila. Je to inspirativní a příjemný relax. Hledět na obrazy a teprve potom si přečíst, jak se dílo jmenuje. 

Obraz "Spící", který byl použit na plakátu a je součástí výstavy, - měl kdysi vyvolávací cenu 20milionů korun :-) Je krásný a náramně by se hodil do hry Dixit... 

Z výstavy to bylo jen pár minut cesty přes park do Divadla Kampa, kde se hrálo představení Škola Malého stromu. Skvěle zpracovaná hra na motivy stejnojmenné knihy o indiánském klukovi z kmene Čerokí.

Dvě herečky- Iveta Dušková a Petra Bílková- zahrají ve strohých kulisách celý příběh. Předvedou dokonale mluvící stromy, krocany, umírající telátko i kyselé okurky. Publikum se skvěle baví a navíc má spoutu příležitostí, kdy může začít přemýšlet i jinakosti a o toleranci... 

Celé představení kazily jen neukáznění rodiče, kteří do hlediště přivedli děti, jejichý věk vyžadoval jiný druh zábavy než 90minut sezení na sedadle. Ačkoli bylo všude na plakátech  výslovně napsáno, že představení je určeno dětem starším 6let, dorazily i maminy s kočárky. Děti brečely a hrůzně hýkaly (inu batolata)  a  ve vypjatých chvílích se ozývaly hlášky typu: "Tady je tma!" a nebo "Kdy už bude konec?". Divím se organizátorům, že volí taktiku- raději vpustím ty, co nesplňují  stanovená kritéria, než abych dopřál nerušený zážitek těm, co přišli se zájmem. 
Já osobně do Divadla Kampa na dětské představení už nepůjdu, ale představení rodičům i starším dětem ráda doporučím.

Dietní bageta

14.1.2016

V BILLE asi nejlíp vědí, jak povánočně nakynuté zákazníky vrátit nenápadně zpět do původních rozměrů :-)

Takhle vypadala naše "dietní" bageta... 

Školní svět je plný zvláštností

13.1.2016

Ministrem školství jsem v naší rodině já. Tuto nezáviděníhodnou funkci jsem získala taknějak bez hlasování. Patrně za nevhodné chování :-)

Snažím se se školou spolupracovat alespoň tím, že nesabotuju jejich akce, které mi ne vždy připadají smysluplné. Ale nežiju v tom školním labyrintu denně, tak budiž. Zřejmě studovaní vědí, co je pro naše děti dobré. Na třídních schůzkách nesmlouvám o zrušení domácích úkolů, protože nijak nepociťuji, že by moje dítě stresovaly či mu jinak na duchu škodily. Alespoň má doma důvod otevřít školní batoh. Jednotlivé členy učitelského sboru  se snažím nesrovnávat s domácími zvířaty...

Občas mne zlobí, že dostanou za úkol něco, co bylo evidentně zadáno "z rychlíku"- tedy např. křížovku, v níž je chyba a je evidentní, že p. učitelka ji viděla pouze koutkem oka, než ji vložila do kopírky nebo úkol, na který žáček evidentně bez pomoci rodičů není schopen vypracovat. Dítě se pak dožaduje pomoci- a ono to občas kloudné řešení ani nemá.

Na třídní schůzce jsme dostali informativní lístečky, kde byl uveden předběžný prospěch našich ratolestí- tedy kde je třeba přidat a co ještě na poslední chvíli vylepšit. 

Zlobila jsem se nad dvojkou z přírodopisu, ale Martina mi vysvětlila, že ji to prostě nebaví...ale až se budou učit nevímco, pak jistě bude mít jedničku. Samozřejmě následoval podrobný rozbor osobností, psychických poruch a zvláštností chování jednotlivých učitelů. Rozčilovala jsem se i nad známkou z chemie- proč je mezi 1 a 2?? Následně jsem vedla  dlouhý monolog o tom, jak mě to bavilo a k čemu je to dobré... než se dítě školou povinné zmohlo na odpor: "My ale chemii vůbec nemáme!"
"Jak nemáte? Máš tu z ní známku, tak to sis asi při své domácí přípravě jen nevšimla, že takový předmět existuje!"
"Chemie bude až za rok. V sedmičce. Vždyť ti říkám, že ty učitelky jsou divný. Aby sis toho nevšímala....", bránila se Martina.  
Přestala jsem to řešit. Jsou to jenom čísla. A jak je vidět, tak hodně imaginární...

Originální a vtipné  mi připadá složení učitelského sboru. (tím se nikomu nevysmívám, pouze konstatuji :-)) Jména p.učitelek vypadají jak ze seriálu, kde autor pracoval s hodně bujnou fantazí: Jasná, Hluchá, Tlustá, Černá... a fyziku tam učí pan učitel Zika - tak snad jen Igor Hnízdo mi tam chybí... 

Něžné psychodrama

12.1.2016

Jestli chci, aby něco zůstalo letos stejné, pak moje kulturní aktivity. Někdo se jde vyřádit do tělocvičny, já relaxuju v kulturních stáncích, keré mnohdy mají velmi alternativní podobu.

Dnes jsem se vydala do klasického divadla Rokoko na irské psycho-drama "Molly Sweeney"

Mám ráda představení, kdy odcházím s pocitem, že "mám o čem přemýšlet". 

V tomto představení nejde ani tak o akci- všichni tři herci si vystačí s několika kroky. Ale ty monology! 

Hlavní hrdinka Molly je od útlého dětství nevidomá. Zatímco ona si se svým handicapem spokojeně žije, její nejbližší se snaží "dělat jí dobře". Nakonec ji partner donutí podstoupit složitou operaci očí. Všichni si od toho slibují zázrak. Molly si ale své procitnutí vůbec neužívá. Získala sice schopnost vidět, ale přesto se ze spatřených detailů neraduje tak, jak by se očekávalo.  Nevyhovuje jí ten "nový svět". Trpí úzkostmi, bolestmi- a to v tom svém starém nevidomém světě neměla. Tam se cítila jistě. 

Nabízí se mnoho námětů k zamyšlení... když někomu děláme "dobře" za každou cenu- je to pro něj vůbec dobře? Jak my můžeme vědět, co onen "nemocný" potřebuje? 
Zatímco my si nedovedme představit život v tmě (na vozíku- dosadit leze cokoli jiného) a zdá se nám takový život "strašný"- dotyčný se naučí žít s tím, co má k dispozici. Je spokojený  a naše touha a horečné snažení po jeho uzdravení ho jen sunou někam, kde se on najednou necítí dobře.

Zaznělo mnoho moudrých vět:

"Zakázala jsem si cokoli očekávat!"
"Získala jsme schopnost vidět. Ale nevidím to, co bych měla. Jsem zaslepená" 

Určitě oceňuji náročné (byť dlouhé) monology herců, což je stejně náročné také pro divákovu pozornost; a dále hru světla a tmy. 

Příjemné představení, které nenudilo ani obsahem- ani délkou.

Letošní první

1.1.2016
 
Jak na Nový rok- tak po celý rok. 
A proto jsem dnes měla k obědu čočku, kterou jím pouze v případě nutnosti, proto jsem dnes vzala na vycházku krokoměr a ke splnění limitu 10tisíc kroků denně mi 2tisíce chyběly a taky jsem dnes neprala, aby mi neviselo prádlo, protože by se mi pak bůhvíco mohlo přihodit- no lenost může mít omluvenky různé ;-)

Každopádně silvestrovské oslavy jsme provozovali poslední den roku starého hromadně od 12 do 17hod. :-) Bylo to moc fajn posezení s kamarády. V Praze to už od oběda vypadalo jak na bitevním poli u Verdunu - petardy se ozývaly ze všech stran.

Když má PF 3D podobu, může to vypadat i takhle. :-) 
Novoroční moučník od Aranel.

Dostat granátové jablko z obalu, to je oříšek. 
Co se neupotřebilo na moučník, učila jsem plavat v šampáňu :-)

 Adventní věnec už dohořel, a tak alespoň svícen- zimní dny je třeba dozásobit světlem.

Nejsme náruživí televizní diváci, takže nás nerozházelo zjištění, že "v televizi ani na Silvestra nic nedávají" - zhlédli jsme asi tak po 50. Hospůdku Na Mýtince a v poklidu se věnovali tomu, co nás baví. Já si vyřídila několik telefonátů, odepisovala na SMS- letos musím říct, že mě žádná nerozzuřila. Žádná univerzální novoroční rýmovačka mi totiž nepřišla! Zřejmě už se ví, že jsem na ně alergická...

Petardy a rachejtle tu vesele kroužily a svištěly ještě 2hodiny po půlnoci. Kocour to těžce nesl, a tak šel stres zahnat cukrovím. Už to dlouho neudělal, a tak babička polevila na ostražitosti- kocour skočil na stůl a ochutnal pár kousků. Schytal za to novoroční vyprášení kožichu. Takže snad se to s ním nepotáhne celý rok ;-)

Novoroční předsevzetí si nedávám. Pokud mám nějaký záchvat, kdy chci polepšit sama sebe, realizuju to během roku.  

Chtěla bych umět líp si v tom novém roce organizovat čas a mít tak více času pro zábavu a pro své přátele. Jinak nechci měnit nic- snad jen aby problémy a nepříjemnosti nepřevažovaly nad radostmi a úspěchy. Mám ráda tu "rovnováhu", kdy je miska vah malinko nakloněna "pozitivně" - ale ono záleží na tolika okolnostech, že nakonec beru to, co je a jsem za to ještě ráda, že není hůř ;-) ...

Přeju každému, ať je rok 2016 co nejvíce podle jeho představ, aby včas ovlivnil to, co ovlivnit jde a přijal to, co ovlivnit nejde...