Ubytování v hotelu

Ubytování jsme měli zajištěné v hotelu  Ripley Court Hotel, jehož poloha byla ideální- kousek od autobusového nádraží, kousek od vlaku, kousek od tramvaje a do centra coby kamenem dohodil. ;-)
Ceny za ubytování a jídlo jsou v Irsku (ve srovnání s našimi hotely ve stejné cenové kategorii) o dost vyšší.
Hotel byl starší, ale opravený, udržovaný a čistý.

Celý interiér byl pokryt kobercem s tímto "královským" vzorem- vedle každých schodů byl vždy samozřejmě nájezd. Hodil se nejen pro vozík, ale i pro těžké  kufry na kolečkách. V hotelu byl i výtah, kam se Majda pohodlně s električákem vešla (to také není vždy samozřejmostí ;-) )

Náš bezbariérový pokoj působil díky použitým barvám, přehozům a závěsům velmi útulným dojmem. Bylo v něm i dost místa pro vozík. Postele byly jak pro "princeznu na hrášku" - vysoké, měkké.
K vybavení pokoje patřil fén, rychlovarná konvice- na pokoji byly k dispozici sáčky s čajem a kávou a nádobí k tomu určené. Wlk si vyrobil vlastní redukci na zdejší 3kolíkové placaté zástrčky (ta, kterou jsme kdysi pořídila legálně v obchodě já, použitelná v Londýně nebyla- soudruzi v Číně asi někde udělali chybu ;-)) Tentokráte jsme ale nemohli riskovat, protože kafe a čaj si člověk dojde koupit, ale bylo třeba nabíjet Majdě vozík. Fungovalo to perfektně. Je to praktický muž! (a dobře zadaný :-)), že?)

Zajímavě vyřešen byl zejména sprchový kout. To pro mne byla novinka a musím říct, že to bylo asi to nejlepší bezbariérová úprava, co jsem kdy viděla.  Nevím, jak moc to ovšem bude patrné z mých fotek ;-) Sprcha  (vybavená speciální toaletní židlí) byla umístěna v rohu místnosti.
Podlahu tvořil jakýsi rošt a kolem dokola byla taková zavírací vrátka, aby voda necákala ven.
Pro větší soukromí šlo zatáhnout i závěs.

 
   

Výhled z okna našeho pokoje směřoval naštěstí do parku- takže ticho a klid. Hlídkovala tam i garda ( = policie).

V ceně noclehu bývá snídaně (B&B). Takhle vypadá irská snídaně. Fazole a pražená rajčata a klobásky, které se taky nabízely,  jsem s díky odmítla. Takže toto je vlastně jen torzo z toho, co oni do sebe všechno nasoukají :-)

Jinak jsme na jídlo během dne neměli moc času. Víceméně jsme se vždycky nějak odbyli- pizzou nebo nějakým těstovinovým salátem a jednou jsme zavítali do takového samoobslužného bufetu, kde zaplatíte 10euro a můžete sníst, co chcete- ideální- i Majda si zde vybrala :-))

Potraviny jsou v Irsku také poměrně drahé. Za 2eura pořídíte např.: kus pizzy, nealko nápoj či malé pivo  (plechovka), nebo středně velkou bagetku. Jídlo v restauraci od 8, obyčejný sandwich u Marks&Spencer 5. Pinta vyhlášeného piva Giunness v hospodě 4-5eur.  To píšu jen pro orientaci, protože všeobecně nemám ráda takové to přepočítávání a když už někam jedu, nehodlám si kazit pobyt tím, že tam budu pít jen vodu a tvářit se všelijak. Vyhradíme si určitou částku na kapesné, a a ta už je "odepsaná" z rozpočtu. Pokud něco zbyde- použije se to jinde, pokud ne- žádná tragédie pro rodinu.
Tradičně utrácíme za suvenýry, za pohledy  a mlsky a vůbec... ;-)

Odlet za splněným přáním

23.4.2010 - pátek

Nastal den D. - D jako DUBLIN.
Sopka přestala chrlit popel, letecká doprava byla obnovena v plném rozsahu, gastropotíže se zdají být na ústupu, takže vzhůru na letiště :-)
Majda natěšená.  Já  moc ne, protože  všechno to, co se během tohoto týdne odehrálo, jsem spíš vnímala jako jakési varování a výzvu : "Nikam nejezdi, podívej, co všechno už se stalo, tak to dál nepokoušej!..."
Neuposlechla jsem. Jen jsem zašla do pojišťovny a pojistila, co se dalo ;-)
Tož vzhůru za dobrodružstvím :-)

Odlet z ruzyňského letiště bývá zpravidla největším oříškem.  Míříme si to k odbavení. Pečlivě jsem kontrolovala obsah příručního zavazadla- ať dělám, co dělám, vždycky tam objeví něco zakázaného. ;-)

Tentokrát byl náš repertoár zavazadel rozšířen ještě o elektrický vozík. Letiště vozíčkářům poskytuje (zatím) bezplatně  asistenční službu. Vozík totiž musí být odbaven zároveň s kufry. Je přepravován jako "nadrozměrné zavazadlo" a před naloděním musejí být odpojeny kabely od baterky. Náš vozík má naštěstí baterii suchou, takže odpadají další potíže.
Wlk je velmi pečlivý, měl brašnu, v níž měl nářadí- šroubováky, klíče, imbusy, gumicuky, provaz, igeliťáky- to vše na odmontování a uskladnění určitých částí vozíku- aby je nakladači zbytečně nepoškodili. Byl to pěkný pohled- Wlk tam lezl po kolenou a makal a asistenční služba přihlížela....

Takhle to vypadalo po demontáži- připraveno k naložení do zavazadlového prostoru a Majda byla přesazena do erárního vozíku. Konstatovala, že je to nepohodlná herka a že je pěkně "vyježděnej".

Vozík byl přepravován v takovém plechovém kontejneru- je vidět přímo pod křídlem letadla. Kontejner je do letadla transportován po takovém zvedacím pásu, po jehož povrchu z válečků kontejnery pěkně klouzaly a snadno se daly otáčet.

A tady je naše letadlo Airbus 320.  Zajímavé bylo především to, že jej  pilotovala  žena!!

Výhled na krajinu pod námi byl díky počasí velmi dobrý.

Majdě se bez její sedačky špatně sedí, od rána už toho měla dost, a tak jsme ji položili přes celou délku trojsedadla, čímž Wlk přišel o možnost rozložit si stoleček- poradil si po svém a plechovku s pitím si odkládal na tento držák :-)

Let proběhl bez potíží, vozík nebyl poškozen, ba ani ztracen, irští asistenti se chovali  mile a vstřícně, a tak Wlk zaklekl a zase svoji stavebnici smontoval do pojízdného stavu.

A když jsme prošli všemi těmi kontrolami a přepážkami, čekala na nás paní "průvodkyně". Nikdy jsme se neviděli. Byla to paní, která byla oslovena známým známého pro známé :-)) a souhlasila s tím, že bude "po ruce", kdyby  "naše delegace"  něco speciálního potřebovala (stále jsem sama sebe přesvědčovala, že NEBUDE!!!)
Byla to irská lady a na cedulce měla zřetelně napsáno: MAUREEN. To bylo asitak jediné, co jsme o ní věděli. Vypadala jak postava z románu Agáty Christie ;-) To nemyslím nijak zle- byla prostě na první pohled taková " klasicky anglická". Oblečení, účes... Uvítali jsme se a Maureen spustila zpěvnou "irskou" angličtinou, jak se na nás těšila a co všechno podnikneme :-)
Bylo mi horko ... a rozhodně to nebylo ze svěžího dublinského povětří ;-)

Z letiště do centra, kde jsme měli domluvené ubytování v hotelu, jezdí speciální BUS. Autobusy v Dublinu byly vesměs patrové, téměř všechny byly  vybaveny automaticky se vyklápěcí plošinou, takže s vozíkem nebyl žádný problém.

Řidič byl stejně hovorný jako Maureen. Ta mu okamžitě vybreptala, kam jedeme a co tam budeme dělat, on nám hned popřál hezký pobyt a dodal, že mám být krásné počasí a že se nám to jistě bude líbit ... Upovídanost je zřejmě jakýmsi národním rysem :-))
Je to milé, ale musím si rychle zvyknout na ten tok informací.

Cesta do centra trvala 30minut. Maureen po celou tu dobu nemlčela ani chvíli. Mluvila o zdejší architektuře, o rodině, vyptala se na naši rodinu-hlavně na Majdu, pak došlo na to slavné počasí :-), na faunu a flóru kolem nás...

Jsme doma!

26.4.2010 v 16hod.
jsme opět přistáli na základně :-)

Výlet za hranice (všedních dní) byl úžasný! Večer určitě začnu psát o jednotlivých dnech, ale bylo toho mnoho. Tolik zážitků a samé pozitivní!! Mám dojem, že se mi všechno zdálo!
Jen to, že Majda má rýmu mi říká, že je to skutečnost ;-)..ale uklidňuju se tím, že je to "jen" z klimatizace a "že to nic nebude!!" ;-)

Hlavně v klidu

22.4.2010

Před cestou kamkoli by asi bylo ideální být v klidu. Tak musím skromně přiznat, že si ne a ne vzpomenout, kdy se mi to podařilo realizovat v praxi.

Jak jsem psala včera, od pondělka se naše rodina potýká s gastrovirozou, která se u jednotlivých členů smečky projevuje  s různou intenzitou. Tak dnes padl los na Wlka. Bezva situace.

Ráno jsem tedy vyrazila za povinnostmi. Děti jsem rozvezla do škol a už v 8:15 jsem otravovala na pobočke Kooperativy, abych uzavřela cestovní pojistku pro náš elektický vozík. Slečna byla v šoku. Netušila, co žádám! Standardně totiž pojišťovny nabízejí úhradu do výše 30tisíc korun, což je na vozík za 300tisíc dost málo. No, ale mám špióna odborníka (díky, Báro ;-)) , který mi poslal mail, že Kooperativa se chlubila, že umí klientům vyjít vstříc i v tomto případě a vozík pojistí nestandardně jako zavazadlo do výše 200tisíc Kč.

Tak na naší pobočce o tom tedy rozhodně nic nevěděli. Nedala jsem se odbýt. Slečna tedy odešla do zákulisí pro pana vedoucího. Četl předložený mail jako důkaz, že to opravdu nabízejí, pak jej několikrát ofotil a když jsem se stále neměla k odchodu, ba ani se zítřejší návštěvou jsem nesouhlasila, pozval mne k sobě do zákulisí....  Mám to! :-)
Jako zkušený pojišťovák mi hned cpal i pojištění auta. Tak jsem to lehce zklidnila, že teď řešíme letadlo a budu-li spokojená, budu ho chválit a dovolím mu pojistit i naše auto, ale jestli to nebude tak , jak má být, tak ať se netěší, že moje další návštěva rozhodně nebude úsměvná. ;-) Pravil, že ze mě jde strach :-)) a že si moc přeje, aby vše bylo Ok.
Uvidíme!! (už se tak trochu znám, takže moc optimistické vize nemám...- to pán ale netuší)
Tak tato akce mi zabrala půl hodiny!!

Pak lékárna- doplnit zásoby na neomezeně dlouhou dobu pobytu. (Kdoví, co zas sopku napadne ;-) )

Dále rychlý nákup dietních potravin pro Wlka a hajdy domů makat. Zbytek dne jsem strávila v práci. Domů jsem se dopalzila naprosto hotová v půl šesté, a to už mě čekala Majda s úkoly.  Vesele jsem se vrhla na  řešení trojčlenky /to jsem nedělala  několik dlouhých let!!/  a nějaké úkoly z angličtiny. Do toho jsem odbíhala do kuchyně vařit večeři a ještě mi to nedalo a vytáhla jsem lux, aby tady nezůstal binec, když tu bude hospodařit babička s Martinkou.

Blíží se půlnoc, jdu balit. Ráno musím ještě do práce a ve 14:50 nám to letí... Netuším, jak bude v těch cizích krajích dostupný inet, kdyby jo- jistě se ozvu, kdyby ne- může to mít tisíc důvodů :-)

Rozhodně jsme všichni cestovně pojištění a věříme, že výlet přežijeme! :-))

Odlet?

20.4.2010

Tak se nám po 200letech spánku probudila na Islandu sopka, jejíž jméno neumím ani vyslovit. Letecká doprava zažívá kolaps a shodou okolností i my máme letenky do Irska s datem 23.4.... není to pech? :-)


Letenky dostala Majda jako dárek od OS Moje přání, které "plní sny" handicapovaným dětem. Původně to měl být výlet za nejkrásnější knihou světa do Dublinu ;-)

Tak se zdá, že výprava bude ještě více dobrodružná, než jsme očekávali! :-))

foto zapůjčeno  ze serveru idnes

Já jen doufám, že se sopka umoudří. Letiště svůj provoz sice pozvolna obnovují, ale pokud vulkán zase vypustí svůj dým a nám se pobyt neplánovaně protáhne... nerada bych v Dublinu strávila advent a na cestu lodí se s električákem tedy taky necítím ;-)

No a aby toho nebylo málo, Martinka chytla asi tu pražskou rotavirovou virózu, takže v pondělí ve školce zvracela - doma pak vydatně taky; a v úterý už nebylo dobře ani mně. Takže se stravujeme dietně- jen rohlíky a vodu...  a v úterý večer pravidelně sledujeme na ČT1 Letecké katastrofy... a tak vůbec poklidně si tu žijeme :-)

Víkend v Bělči

16.-18.4.2010

Už kdysi jsme tu psala o OS Mirabilis, které nám hodně pomohlo v době, kdy asistenční služba pro postižené děti ještě nebyla úplně běžným jevem. V té době totiž chodila Majda do školky a asitenta jí dělali kluci na civilní vojenské službě.

 Toto sdružení už přes deset let pomáhá rodinám s postiženými dětmi např. třeba tím, že se snaží zprostředkovat asistenty z řad dobrovolníků- ponejvíce studentů, a ty pak školí a vzdělává, aby byli schopni postarat se o dítě "kvalifikovaně" :-)  Takový asistent potom "svoji" rodinu navštěvuje -dle svých časových možností- a snaží se rodině odlehčit od každodenních povinností. Někteří asistenti dojíždějí z jiných koutů republiky, takže jezdí k rodině na víkend- a rodiče  si na tu dobu mohou naplánovat akce, na něž nemají v běžném koloběhu povinností čas. Je pak zajímavé číst některé postřehy rodičů - tedy co všechno může někomu učinit radost!

Každoročně na jaře je jeden víkend věnován setkání rodin s postiženými dětmi a asistentů. O víkendu je pro rodiče připraven bohatý program přednášek týkajících se problémů oblasti zdravotní, sociální..., asistenti s dětmi mají svůj vlastní program.

Letos mě zaskočilo několik změn o okolí tábora. Lesníci vykáceli kus lesa ... takže je tam najednou "nějak moc světla"

Stejnětak jsem si ještě nezvykla na proměnu klasického venkovského rybníka zarostlého rákosím na rybník "evropský", kdy byla vybudována za drahé peníze ESF  nová kamenná hráz a rákosí i kačeny jsou pryč :-(

V lese byly krásné koberečky z kvetoucích sasanek.
 Alespoň něco zůstalo beze změny :-)

Kromě odborných a naučných přednášek mají rodiče možnost i výtvarně tvořit. Tentokráte jim paní lektorka Markéta nachystala drátkování.

Víkend rychle utekl. Povídalo se a tvořilo dlouho do noci, počasí bylo nádherné, takže v neděli nikdo domů nepospíchal.

A my jsme se ještě stavili u Jany, která je předsedkyní  a hlavní organizátorkou většiny aktivit našeho sdružení, jen přijet na setkání nemohla, protože od 12.dubna je čtyřnásobnou maminkou! Ke třem holčičkám konečně přibyl  syn Lukáš :-)

Tak tady ho s Majdou okukujeme, jak je krásný a roztomilý.

Slušný člověk ještě žije

15.4.2010

 ...dá se říct o našem bruslaři, jenž pronikl do útrob našeho auta zadním oknem.  Týden jsme tady řešili kauzu "autosklo". Slovenská pojišťovna se tvářila , že škodu uhradí- problém nastal v okamžiku, kdy se zjistilo, že škoda nevznikla na území Slovenska. Mladík tedy řekl, že to nebudeme dále protahovat, ať auto necháme zasklít a fakturu že zaplatí. Stalo se. Den před odjezdem do Košic se skutečně dostavil a v hotovosti složil fakturovanou částku. Mám radost. Byla to sice starost a lítání navíc ( pro Wlka), ale celá ta anabáze přinesla úžasné zjištění: je to slušný kluk!! Mohl ujet, vůbec to neřešit- my bychom díky spoluúčasti škodu museli uhradit z vlastních zdrojů... takže děkujeme!
Bylo to zajímavé a dost netradiční setkání- loučili jsme se s tím, že až bude mít cestu, ať se staví na kafe, adresu že zná :-))
Povedal, že na nás nezabudne :-))... to neviem prečo?? :-)

Netuší někdo, co je tohle za strom? ;-)
Mně připadal fotogenický, leč bezejmenný...

 ------------------------------------------------------------------

A taky moc děkuju za ocenění, které mi přišlo hned několikrát. Těší mě to!

 Já oceňuji všechny ty, kteří se stali nedílnou součástí mého blogového světa!

Kolik je 28x26?

15.4.2010

Na dnešek jsem měla domluvenou večeři s Lenkou - u příležitosti jejích půlkulatých narozenin :-) Vyskytovala se ten den zrovna v Praze, a tak jsme zašly do řecké restaurace. Najdete ji ve Veletržní ulici v Praze (www se mi nepodařilo najít). Každopádně ji mohu doporučit.
Obsluha vlídná. Interiér (nově opraven) se snaží navodit iluzi Řecka ;-) Miluju "řeckou" modř. Krásná barva. V interiéru hojně zastoupená. I nábytek stylový. Pan majitel počítá i s návštěvou vozíčkářů- schůdek u vchodu je vyřešen nájezdem a nájezd vede i k bezbariérovému WC.

Pojedly jsme řecký gyros a pitu, zdolaly láhev výborné retsiny s nádechem borovicové pryskyřice, probraly problémy školství, zdravotnictví, manželské poradny, letecké dopravy, oblečení na promoce ;-) ...  a spoustu jiných životně důležitých věcí.
Byl to příjemný večer - takové hezké zastavení po náročném dni.

Kolem 23.hod. jsme se rozloučily a vydaly se tramvají ke svým domovům. Lenka si zakoupila jízdenku prostřednictvím SMS. A jaké bylo  její překvapení, když jí SMS jízdenka přišla celkem 28x ! :-)
Smích vás opustí v momentě, kdy zjistíte, že to NEBYL narozeninový dárek od Dopravního podniku, ale to celé vynásobíte cenou jedné jízdenky- tedy krát  26Kč. :-(

A tak Lenka musí celou záležitost vyreklamovat u společnosti, jež tuto službu poskytuje. K tomu bylo třeba poskytnout kódy všech  doručených jízdenek - tj. cca 12místná směsice velkých a malých písmen a číslic... Lenka samozřejmě svým zážitkem pobavila široké publikum, vyslechla si spoustu "vtipných" narážek na to, proč radši nejela taxíkem, proč kupuje jízdenky celému vagonu... :-))
Zkrátka pořád se něco děje :-))

Lenko, tak všechno nejlepší! Nechť si  živa a zdráva po dlouhá léta!! Dopravní podnik  sponzory potřebuje! ;-)

Mamas&Papas

14.4.2010

Středeční večer patřil úplně neplánovaně návštěvě kina, kde měl premiéru nový český hojně inzerovaný film Alice Nellis "Mamas&Papas". Byla jsem na něj zvědavá, a tak jsem zapudila výčitky svědomí, "co mám doma práce", protože premiéra je přece vždycky jen jedna, zatímco halda žehlení a nekonečného čištění a uklízení má nekonečně mnoho repríz.;-)

Příjemný zážitek přišla divákům popřát sama autorka.
Zde je již obdarovaná pugétem překrásných květin. Děkovala všem spolupracovníkům, hercům za jejich výkony a sponzorům za jejich štědré finanční dary.

A moje dojmy z filmu?
Alice Nellis je mladá  a dá se říci, že všestranně nadaná mladá dáma, která se věnuje překladatelství, hudbě, filmování... zkrátka má velice široký záběr. Za svoje filmové projevy už nasbírala i mnoho cen na nejrůznějších festivalech.
Film  "mamas&Papas" je jakousi mozaikou čtyř příběhů. Hlavním tématem je  rodičovství- jedni po dítěti touží a jsou ochotni udělat a podstoupit cokoli, aby jej měli; jiní jsou naopak otěhotněním zaskočeni a vymýšlejí, co by se dalo udělat, aby se dítě vůbec nenarodilo, nebo aby jej následně nemuseli vychovávat, protože se jim to zkrátka v dané době do jejich života "nehodí".
Čtyři příběhy byly asi zbytečně moc. Některé zůstávají nedořešené, jsou jen povrchně nastíněné. Viz příběh hlavní hrdinky jednoho z příběhů- paní doktorky ztělesněné výbornou Zuzanou Bydžovskou.

Herecky výborní byli i manželé Čapkovi, kteří ve filmu představovali bezdětný manželský pár. Zejména scéna s úřednicemi sociálního odboru byla věrná ;-)

Jinak byl film chvílemi zdlouhavý a co mě tedy opravdu rušilo, byl  tzv. product placement- tedy reklama přímo v ději filmu- zde stylem "hlavně nenápadně"....

Takže závěrem: téma zajímavé, přitažlivé pro širokou masu diváků  (kdo z nás kdy neřešil problémy partnerských vztahů, kdo z nás nikdy neřešil téma mít či nemít potomka...), jen to zpracování mi nějak nesedlo.
Já film hodnotím jako průměrný.

Barování

Vzhledem k tomu, že se pořád děje něco nepředvídatelného a já to všechno nestíhám zapisovat, málem bych zapomněla zmínit jednu velkolepou kulturní akci, kterou jsem absolvovala na Velikonoční pondělí - tedy 5.4.2010

Kulturu zorganizovala naše asistentka Maruška. My už totiž máme celou rodinu asistentů a musím říct, že některé opravdu bereme jako členy rodiny. S některými trávíme i část své dovolené, a tak už i vědí, jak nás potěšit. A co je úplně úžasné, že mají tu potřebu to občas i udělat! :-)
Maruška mi někdy začátkem března volala, že by obstarala lístky na "Barování", jestli nám je může taky koupit. Věděla jsem, že je to takový komponovaný pořad se značně improvizovaným obsahem, kde se hraje na cokoli a zpívá jakkoli. Vlastně se ani dopředu neví, kdo v pořadu bude vystupovat, ale kývla jsem. ze zvědavosti ;-)
Celou akci organizuje mladá /taky  zpívající/ herečka Sandra Nováková. Byl tomu věnován v TV pořad "Pozdní sběr"  vysílaný na ČT2 v pozdněvečerních sobotních hodinách. Krátký klip o pořadu můžete vidět ZDE (o Barování od času 3:20)

Tentokrát probíhalo Barování přímo v centru Malé Strany v nově zrekonstruované Malostranské besedě.
Ačkoli jsme přišli včas a měli lístky k sezení, v sále už bylo plno, takže jsme nakonec byli rádi za postranní sezení na polštářích na okenním parapetu, protože všichni to štěstí neměli a museli zůstat v předsálí....i se svými vstupenkami... :-(  V hledišti se to hemžilo celebritami a účinkující doslova přebíjeli svými pěveckými výkony jeden druhého.

Excelovali především mladí muži- Dyk, Maxián, Klus, Prachař, Brzobohatý (a mnoho jiných!!), kteří k brilantním výkonům v oblasti zpěvu a hry na hudební nástroje ještě přidali svoje etudy pro pobavení publika :-))..., ale naprosto mě svým zpěvem uzemnila i Jitka Čvančarová, která tedy šansony zpívá, až mrazí v zádech.

Celým večerem provázel Filip Rajmont, jehož průpovídky byly vtipné a  trefné.

Jako ochutnávku vkládám toto pirátské video, které jsem pořídila na svůj digifoto.




Jedinou chybu pořad měl. Diváci mohli v hledišti kouřit :-(   Já vím, že to "na bar" patří, ale trvalo mi, než jsem si zvykla... a potom taky: zapomněli mi říct, že ten pořad nemá konec!! Odcházeli jsme ve 2:30 - na noční tramvaj...a v sále se stále ještě hrálo! ;-)

Takže jsme se díky ujeté tramvaji domů dohrabali skoro ve 4hodiny ráno a já zase po letech dostala vyhubováno od babičky, kde trajdám, že "kvůli mně nespala"! :-))

Ale stálo to zato!! A jestli se vám někde naskytne příležitost, neváhejte a na Barování rozhodně zajděte. Ta atmosféra je neopakovatelná...

Asistentce Marušce děkujeme za příjemně strávený večer, noc i časné ráno :-)
Je fajn, že tu a tam asistuje i nám ;-)