A je rozhodnuto!

11.6.2009 - 267.den z 365

Ráno začalo zdravotním hlášením. Každý musel odpovědět na otázku "Jak mu je a jak se cítí?"
Děti se odebraly do školských zařízení. My s Vlkem přemítali o dovolené: zaplatit-nezaplatit.
Nakonec jsme se usnesli, že počkáme a pravé poledne rozhodne.

Doběhla jsme k naší paní dr. pro potvrzení, že Majda může do letadla. Je to nějaký nový předpis pro leteckou přepravu vozíčkáře. Takže jsem složitě hledala formulář na internetu, protože na www leteckých společností sice je zmínka o tom, že u handicapovaných může být vyžadováno potvrzení od lékaře, ale nikde není napsáno CO a JAK. Mezinárodní formulář se jmenuje MEDIF. Je v angličtině. Tak jsem ho vytiskla 2x. Jeden jsem vyplnila, druhý nechala volný. Paní dr. jsem předložila svoji vyplněnou verzi s tím, že když bude chtít něco napsat jinak, mám ještě ten jeden a může se realizovat. Oddychla si. Pročetla to, kroutila hlavou, orazítkovala, popřála hezkou dovolenou a bylo.

Do školky jsem se vydala krátce po poledni s kamarádkou. Chtěly jsme jít (v rámci redukce tukových polštářů) přes les pěšky. Ale v půlce cesty zahmělo a sousedka odmítla jít dál, že se bojí. Já bouřku taky nemusím, ale vracet se mi nechtělo. Jenže ona vypadala fakt vyděšeně, a tak jsem vyměkla a vrátily jsme se pro auto. Sotva jsme nasedly, dalo se do deště, který během několika minut přešel v hustý slejvák.
Seděly jsme pak čtvrt hodiny na parkovišti a čekaly, až lijavec alespoň trochu ustane.

Poté, co jsem vyzvedla i Majdu, ohledala jsem zdravotní stav obou dětí, přeměřila teplotu, okoukla krk, skoukli jsme s Vlkem na internetu cenové nabídky a rozhodli se zájezd objednat.

Měla jsem večer cestu do města, tak jsme se hned stavila na pobočce CK BlueStyle požadovanou sumu uhradit. Pracovník zrovna nadšený nebyl, byť mu do konce pracovní doby zbývala víc než hodina času. Vytiskl mi papír, na kterém byla úplně jiná suma, než se nabízela na internetu. Tak jsem se ptala, čím to je ... "Jéé, já tam zapomněl odečíst to pojištění..."
Pak jsme přepočítali bankovky a on mi podal kopii příjmového dokladu. Tak jsem se ohradila, že bych ráda originál. Uviveně na mě zíral: "Proč?"
No to už jsem fakt měla dost. Rohlíky kupuju denně, ale dovolenou, na tu se těším celý rok, tak sakra žádám nějakou kulturu, ne?!
"Jak PROČ? jsou snad určitá pravidla, která platí obecně pro všechny. Já platím, chci originál potvrzení. Vy -jako PŘÍJEMCE máte kopii."
"Aha, tak tady máte originál", pravilo to nemožné stvoření.
A jestli si myslíte, že mi ten dacan popřál alespoň hezkou dovolenou- to ne, otočil se na židličce na kolegyni a pokračovali v hovoru, který jsem jim přerušila.

Už jsem tady psala o lidech, kteří jsou nakažlivě nadšení pro svou práci- tak tenhle mezi ně opravdu nepatřil. Byl nakažlivě otráven.

Doufám, že KOS nezklame a že delegát nebude stejně kvalitní... ;-)