Buď zván, kdo bez čokolády přicházíš!

31.7.2009 - 316.den z 365

Jakási čokománie snad zachvátila všechny známé, kteří se tu stavili třeba jen "na pokec", ale aby nešli s prázdnou, donesli tabulku (tabuli) čokolády. Tak tohle je úroda z minulého týdne:

Návštěvy sem nanosily skoro kilo čokolády!

A tak výzva pro všechny:
Když říkám: "Přijďte na kafe a nic nenoste!", myslím tím, že nemáte nic nosit!! :-)
Čokolády máme opravdu nadbytek- toto je totiž jen zlomek /asitak čtvrtina/ naší sbírky, kterou jsme díky štědrým nosičům založili v naší mlsací skříňce a kterou stále přerovnáváme podle data spotřeby a druhu... no prostě:

Buď vítán, kdo bez čokolády přicházíš a ceny zubařských prací dobře znáš a nadváhy jsi nepřítelem! :-)
Přijďte nás potěšit pouze svou přítomností a pozitivně laděnou myslí, my vás budeme milovat o to více! ;-)

Co mě zlobí

30.7.2009 - 315.den z 365

Pro novináře bývají letní měsíce chudé na události, a tak jsou přední stránky novin často zaplněny zprávami, které by během roku možná ani publikovány nebyly.

Jedna z nich mě prostě vytáčí. Týká se rumunských Romů, kteří se rozhodli hromadně podpořit uzdravování 17letého syna romského krále, který se málem utopil při koupání v českém rybníku a teď leží ve vinohradské nemocnici ve vážném stavu napojen na přístroje.
Situace nezáviděníhodná, pro každého rodiče velmi těžká. Péče o takového pacienta stojí denně desítky tisíc- a tady je právě to, co mě zlobí.

Romové mu přijeli v mercedesech držet palce a jediné, co jsou schopni pro celou věc udělat zplanýrovat kdejaké veřejné prostranství, hygienu a odpadky neřeší, prostředky na zaplacení ubytování nemají a zdravotní pojištění neplatí ani ve své zemi. Bezva.

A mně se zrovna dneska pro srovnání naskytl ještě jeden případ. Maminka těžce nemocného dítěte sháněla po všechmožných nadacích a sponzorech 83tisíc na dýchací přístroj. Pojišťovna mu jej neuhradí. Může mít leda ten, který mu dovolí ležet. Pokud chce přenosný- tedy pokud chce žít i jinak než se dívat po zbytek svého života do stropu- ať se o něj rodina postará. Taky bezva.

Máme v naší zemi velmi zvláštně nastavený systém. 83tisíc pro dítě, jehož rodiče platí daně i pojištění, stát nedá- a zdůvodní si to.
Milion a více v péči o pacienta dá v pohodě, ačkoli už teď je jasné, že ty peníze nikdy nikdo nezaplatí. Nikdo nezaplatí ani zákonem stanovených 60Kč za den pobytu v nemocnici. Rodina řekne, že nemá a v klidu si odjede ve svých autech, která nepatří jim, ale jiným nepolapitelným vychytralcům, a dále se beztrestně bude živit prodejem rádobyzlatých prstenů.

Někdy se to prostě tak semele a člověk se dostane do průšvihu, kdy se neobejde bez pomoci druhých. Jenže by s těmi druhými měl přece spolužít i v době, kdy je nepotřebuje. Tím teď konkrétně myslím třeba to placení zdravotního pojištění.
Jak dlouho ještě bude v naší zemi přetrvávat mýtus, že zdravotnictví je ZADARMO? Nic není zadarmo a ti, kteří jsou vážně nemocní, nebo pečují o někoho hodně nemocného, už to dávno vědí ...

Fifinka

29.7.2009 - 314.den z 365

Už je to 25měsíců, co jsem této holčičce dělala tatínka u porodu. Že já vždycky mám to, co nechci! ;-) Dá se říct, že v tom opravdu vynikám.

Fifinka si totiž vzpomněla, že se narodí právě, když tatínek cca 8tisíc metrů nad zemí brázdil oblohu se svým airbusem, takže ten měl jaksi alibi. Celá Fifinčina rodina právě pařila na zahradní rodinné slavnosti a majitelé řidičáků už byli značně ovlivněni alkoholem, a tak jsem maminku Šárku coby "Černého Petra" vyfasovala já, neb bydlím jen o pár metrů vedle.

Ten den byla neděle a bylo šílené vedro. Šárka připomínala spíš globus v měřítu 1:1, než lidskou bytost, takže nacpat ji do auta bylo docela komické. Na příjmu v porodnici mě považovali za rodinného příslušníka, takže se prostě automaticky počítalo s tím, že jdu k porodu!! Ač už jsem svoje dva měla za sebou, tak v roli diváka jsem si připadala silně nejistá.
Porod byl docela komplikovaný, tudíž nakonec došlo na císaře a Šárka naštěstí všechno prospala. Sestra se mnou řešila jméno a příjmení dítěte, tak jsem si v duchu říkala, že teď jsem odsouhlasila něco, nad čím tatínek určitě bude valit oči.
Konal se happyend, holčička dostala jméno Josefína a byla krásná a uřvaná. Pořídila jsem pár fotek -ruce se mi příšerně třásly- ale přišlo mi to prostě úžasný.

Příští týden se mi Fifinka odstěhuje do nového domečku za Prahu. Dneska jsem ho byla okouknout. Fifi mi předvedla, jak drandí po schodech dolů :-)

A tady je u nás na zahrádce s Martinkou v pidibazénku. Holky si spolu dovedou pěkně hrát. Tak jsem ráda, že Fifinka je tak trochu i "naše" :-))

Jo, a Šárka má ode mne přísný zákaz rozmnožování! :-)

Vozíčkářům vstup zakázán- proč?

28.7.2009 - 313.den z 365

K dnešnímu příspěvku mě vybídl komentář, který mi u 310.dne zanechala Jana. S Janou nás spojuje elektrický vozík. Její Vojta zdědil po Majdě náš první elektrický minivozík.
Celý komentář si můžete vyhledat, já použiju jen věty, které mi vrtaly hlavou celý den.

Jana píše:
" Dneska je mi extra mizerně.... Vyhodili nás z Vojtova oblíbeného zverimexu, že tam vozíčkáři nesmějí, protože plaší zvěř... "


Četla jsem ten komentář opakovaně a vůbec nechápala... Vozíčkářům vstup zakázán???

Dnes ráno jsem šla s oběma dětmi k zubaři a hned se mi naskytl pohled na ceduli v květinářství. Upozornění, kdo a co do obchodu nesmí:

Ikonka přeškrtnutého vozíčkáře mezi těmi sedmi piktogramy naštěstí chybí ;-)

Zabrousila jsem ve vzpomínkách k našim prvním vyjížďkám s električákem. Jak jsem Majdu cepovala, co smí a co ne, jinak že jí bude odpojen kabel od baterie :-) Majda věděla, že by to mohlo nastat, a tak se chovala vždy velmi ukázněně- respektive stačilo na ni zahudrovat a hned věděla, že je čas na zklidnění!

Do zverimexu chodila taky ráda. Chodily jsme se dívat na papouška. Majdu fascinovalo, jak je krásně barevný a jak povykuje, mne k tomu všemu ještě přiváděla v úžas jeho cena. Stál (tehdy před 6lety) stejně jako můj favorit - 45tisíc! :-)
Trnula jsem hrůzou, aby akvária vydržela šmejkání se Majdy kolem dokola. Jednou se mi zapasovala mezi obrovské žoky s krmením pro psy a já nemohla odvalit ani žok, ani vycouvat s vozíkem :-)) Pomoc 3.osoby byla nezbytná ...

O nejrůznější příhody nebyla zkrátka nouze.
Nikdy se nám však nestalo, že by si někdo z obsluhy nepřál, aby vjela na vozíku dovnitř. Spíš naopak. Potýkala jsem se s problémem, že jsem Majdu požádala, ať počká venku, že je tam třeba schod, nebo že tam není dost místa, nebo že má nabahněná kola... a dotyčný trval na tom, že se to nějak udělá, že ji vyneseme, bláto že nevadí... Jsme zvyklí vstupovat do objektů zadními vchody, z průjezdů, / nejnovější zážitek: do lapidária na Kuksu byla Majda uvedena zadem- přes ložnici pana provádějícího.../
Až si někdy říkáme, že by bylo opravdu snažší, kdyby chvilku počkala venku ;-) Je to vždy dobrodružství.

Nakupování v malých obchůdcích tu a tam řešíme na ulici. Vynesu věci ven, Majda je okoukne, co potřebujeme- konkrétně oblečení u nás v textilu- vezmeme domů a paní hned hlásí, že můžeme vyzkoušet doma a kdyžtak vrátit.

Zkrátka vzpomínaly jsme s Majdou, co všechno už jsme s vozíkem zažily a musím lidi povětšinou pochválit. Někteří jsou škarohlídi s myslí omezenou, ale ti, kterým dojde rychle, ti se vždy chovají tak, že to pak člověka hřeje i (jak vidno) několik let ;-)

Je mi líto, že může dojít k takové situaci, kterou Jana stručně nastínila a z níž pro mne nutně vyplývá otázka, kterou jsem dnešní příspěvek i pojmenovala...

Ale pořád mi vrtá hlavou: Co bylo příčinou vydání toho zákazu? (Vycházím z toho, že v tom zverimexu jistě Vojta nebyl poprvé.) A rovněž by mne zajímalo, jak se k tomuto incidentu postavil majlitel obchodu? Tak moc prosím Janu o podrobnosti, protože tohle mě zaskočilo a celý den přemýšlím, jak bych tu situaci řešila- nejlépe nějak elegantně, poučně a samozřejmě bych ráda (skromně) vyšla jako vítěz ;-)
------------------------

No a jak se tady tak zastávám vozíčkářů, tak se koukněte, co mi ten můj vozíčkář dneska udělal s nákupem- prostě to krosila tak, až taška s nákupem vzala salto na zem- a z vajec byl rázem ham&eggs /v jídelníčku jsem už viděla napsáno i "hemenex" :-)) - to jen perlička pro angličtináře/

Závěrem:
Vozíčkářům se sluší pomáhat, ale ne zas moc ;-) Je třeba je občas i krotit... což se mi vždycky tak úplně nedaří :-)

Dětské hřiště

27.7.2009 - 312.den z 365

Odpoledne jsem se s dětmi vydala na procházku. Martinka vzala i kočárek- to abychom si po cestě přes les mohly zahrát bojovku a sbírat věci, které z něj v krátkých intervalech trousila.
Na rohu Čumpelíkovy a Žernosecké ulice radnice Prahy 8 renovovala léta chátrající a poslední dobou pro děti spíš nebezpečné dětské hřiště.
Nevím, odkud přitekly penízky, ale asi jich bylo dost, neboť děti se mohou vydovádět na přepychovém prolézacím hradu:

Maťa samozřejmě intenzivně hoblovala skluzavku ;-)

Park byl v obležení kočárků, maminek a dětí batolících se, lezoucích, řvoucích, skákajících a dovádějících...

Hracích prvků je tam opravdu hodně, největší nával byl ovšem u "vodního hospodářství". To je systém jakýchsi stružek, kanálků a přepadů, kam lze napouštět a zavírat vodu. Děti jsou celé vymáchané, což za pěkného počasí vůbec nevadí.

Smutné je, že kus lišty z vodného hospodářství byl již ulomen- jistě to muselo dát značnou námahu takový trámek naštípnout a vylomit, ale přesto se to někomu podařilo. :-(
Tak čekám, že do konce prázdnin ještě sgrafiťáci stihnou počmárat svými klikyháky stěny domečku, hradu atp. :-((

Na hřiště se dostanete autobusem 136 zastávka Bojasova.
Majda si pohodlně všude zajela vozíkem.
Celý areál je oplocen a je v něm i dostatek laviček pro ty, kteří zrovna nemají v úmyslu řádit na prolejzkách ;-)

V čakovickém parku

26.7.2009 - 311.den z 365

Nedělní odpoledne jsme zasvětili rybolovu v zámeckém parku v Čakovicích. Majda s tatínkem chtěli ryby chytat aktivně, my s Maťou nemáme pro tuto vášeň příliš pochopení- respektive my máme rády jen to závěrečnou fázi rybolovu- tedy servírování na stůl. Hypnotizovat několik hodin vodní hladinu- nejlépe v tichosti - není jaksi podle našeho gusta :-)

Maťa s sebou měla kolo. Nejprve rybník objela kolem dokola.

Potom jsme se vydaly na průzkum cestiček, jimiž je park protkaný křížem krážem.
V parku byly ještě patrné následky čtvrteční bouře- všude se válely polámané větve.

Po hodině cyklistiky jsme šly obšťastnit ty naše dva rybáře. Nakrmily jsme hejno kačen a Maťa se dožadovala půjčení prutu. Majda z toho nadšená nebyla. Maťu už zná a ví, že s její příchodem je rázem po klidu ;-)

Nakonec se Wlk uvolil vyškolit Maťu v lovení sám. Maťa se do toho pustila s nadšením sobě vlastním ;-)

Žádnou "jedlou" rybku jsme si domů neodvezli, zato těch malých, co připomínají tvarem i velikostí zrcátko do kabelky, těch Majda nachytala nepočítaně. Házeli je s Wlkem zpátky do vody a žadonili o splnění přání.
... tak uvidíme, jak dobře se nám v příštích dnech povede!

Akční víkend

25.7.2009 - 310.den z 365

Ač je sobota, budík ráno zvonil v už 7 hodin.
Čekali jsme totiž návštěvu- naše známé z MB, s nimiž jsme strávili minulý pátek pochodováním po Českém ráji.
Tentokrát se vypravili oni za námi, aby okusili život velkoměsta! :-))
Dopoledne šly děti do kina. Na 3.díl Doby ledové. Vybraly si 3D verzi, že to je "super"- pravili znalecky puboši. Martina šla do kina poprvé. Těšila se moc. Vzala si korále, velké náušnice a kabelku, do které si samým těšením nedala nic. ;-)
Na fotce jsem zachytila pohled, který asi všechny děti milují- díváme se do krabice s popcornem.

Nemám vlivy Ameriky ráda, ale některým se zkrátka nejsem schopna ubránit. Na Vánoce rozhodně nevpustím domů Santa Clause- vadí mi i jako výzdoba na vánočních papírech, ubrouscích a už vůbec nepochopím, jak si ho někdo může pověsit jako figurínu šplhající s pytelm dárků po římse bakonu...
Pití coca coly naštestí ani jedno z mých dětí nepodlehlo. Možná proto, že ji domů vůbec nekupujeme /leda pro návštěvy z venkova ;-) - ony už vědí... /
Ale pojídání popcornu při sledování filmu v kině jsem zabránit nedokázala :-(( Majda pokaždé žebroní alespoň o malou krabici předraženého a přesoleného popcornu. Pravidelně v ní polovina zbyde k vyhození... ale doba si to žádá...
Snažila jsem se vznášet i různé argumenty- jakože to není zdravé a že my jsme do kina nesměli ani s pitím, natož pak s takovým drobením, které se po skončení filmu válí všude po zemi... ale suše mi odvětila, že pochybuje, že za mého "mlada" vůbec kina existovala... spratek světové úrovně je ta moje holčička!

Zatímco si dětičky užívaly kino v TESCU, tatínkové se vrhli někam za technickými vymoženostmi a my šly okouknout výhodné ceny v C&A.
Po obědě v číně se pánská sekce vydala na fotbal. Hrála Slavie vs. MB, tak to se nám hodilo velice ;-)


Holčičky zůstaly doma a věnovaly se zpěvu a tanci. Adélka všechny tyto činnosti provozuje "profesionálně", tak předváděla i břišní tance. Martina samozřejmě mohla oči nechat na jejím orientálním kostýmu a hned si ho musela vyzkoušet:
Tady zkouší "hodit bokem", aby cinkaly penízky - nešlo to bez pořádně zaťatých zubů :-)) Byla to legrace.

Příjemná návštěva se protáhla do pozdních hodin večerních...

...a mně tu po nich zbyly dvě přepravky meruněk, takže mám o kulturní vyžití postaráno i zítra :-(

Co dělá Mikeš o prázdninách?

24.7.2009 - 309.den z 365

Prázniny Mikešovi tak trochu narušují biorytmus. Tím, že jsou děti celý den doma, jen obtížně hledá klidné místo na spaní.

Před kolečky vozíku je bezpečněji někde nad zemí ;-)
Pracovní název fotografie je "Stolečku, prostři se!"

Často je Mikeš aktivně vtažen do hry. A trpělivě dělá pasažéra v kočárku. Jen si vymínil, že bude jezdit neoblečen :-)

Mám malý stan... a tak si ho hlídám!

Tropická bouře

23.7.2009 - 308.den z 365

Od rána bylo nesnesitelné vedro. Tedy spíš dusno. V Klementinu padl po 80letech teplotní rekord- v Praze bylo naměřeno přes 34°C.

Děti i zvířata se líně povalovaly po zahradě... Odpoledne způsobila rozruch kosice. Spustila šílený jekot. Vypadla jí z hnízda k nám na zahrádku 2 ptáčata. Kosí bratři. Tak vypukla záchranná akce. Mikeš rázem omládl o dobrých 8let, začal ihned větřit a šel do akce. Sousedi mají zase smečku jezevčíků, takže pokud by kosáci zůstali hopsající na trávníku, asi by večera nedožili.
Venku se černě zatáhlo, bylo jasné, že se žene bouřka. Jedno kosátko zmizelo za sousedovic kůlnou a druhému děda vyrobil přechodný příbytek. Zavěsil mu jej na plot, kosice vše se řevem sledovala z plotu.

Holky byly nadšené, nakrmily ho žížalami /snědl tři; čtvrtou už odmítal :-)/, a pak byly smutné, že už musely domů, začalo totiž děsně fučet, až se stromy ohýbaly.
Přišla silná bouře. Vmžiku byla úplná tma. Ve zprávách jsem pak žasla nad obrázky zkázy - polámané stromy, poničené střechy, zohýbané sloupy elektrického vedení ...
Letošní léto je ve znamení přírodních katastrof, zdá se mi... :-(
Možná si tím příroda říká o lepší zacházení.

Slunečnice pro Majdu

22.7.2009 - 307.den z 365

Slunečnice je pro Majdu k svátku!

Už když chodila do školky, byla značně rozladěná ze jména, které jsme jí vybrali. A že jsme tak činili s láskou a svědomitě! Vždyť to bylo naše první miminko;-)

Skloňovali jsme jeho zdrobněliny ve všech pádech a pochvalovali jsme si, jak je to hezké říkat holčičce "Madlenko"- a až bude slečna, bude "Majda" a jméno s ní hezky poroste. A nebude ho mít každá druhá holčička...
Jenže! Naše madam měla jiný vkus a svoji hlavu, kterou si vždycky dokázala prosadit své. Rozkázala, abychom jí říkali "Verunko". Takže došlo ke sporu a Majda se tehdy rozzuřila a se slzami jak hrachy bědovala (zapasala jsem si to, takže to vím přesně ;-) )
"To jste nevěděli, že jsem vždycky chtěla být Verunkou?! To jste mi dali takový jméno, který nikdo nechce???"

Ujistila jsem toho tvrdohlavce, že v dospělosti si za pár stovek může nechat jméno změnit a může si říkat, jak bude chtít. Teď ale že zůstane Magdalénou, ať se jí to líbí nebo ne!

Dneska už protesty nevznáší. Oslovujeme ji ponejvíce "Majdo"- a když je nesnesitelná, tak i "Madleno". Zatím se jí nestalo, že by ve třídě měla jmenovkyni, tak snad pochopila, že jsme jí to jméno opravdu nedali "za trest" :-))

Takže, Majdo, všechno nejlepší k dnešnímu svátku!
Ať jsi jakžtakž zdravá a hlavně spokojená! ;-)

Motýlí orgie

21.7.2009 - 306.den z 365

Co se to letos děje? Tolik motýlích křídel jsem pohromadě snad nikdy neviděla. Motýlům se evidentně daří. Ráno jsem musela k zubaři :-( A na chodníku jsem vyloženě kličkovala mezi motýly. Nerušeně seděli a rozkládali a skládali křídla a pochutnávali si na spadaném ovoci.

Po 40minutovém kroucení se v zubařském křesle jsem se vypotácela ven.

Vytáhla foťák a začala jsem ty krasavce digitalizovat. Bylo z čeho vybírat. Ani po roce jsem nebyla schopna nastudovat návod k foťáku.
Nesnáším návody ;-) Nudné čtení, člověk tam nenajde vlídného slova, jen samé poučky, varování a výhružky, co bude, když nebudeš- ty ty ty! Tak jsem začala štelovat páčky a čudlíky podle svého uvážení s tím, že jdu fotit makro :-)
Za marko považuju to, že je vidět detaily- v tomto případě rozvinutý sosák a taky chlupy na zádech motýla :-)) /odborníkům už jistě vstaly vlasy hrůzou ;-)/

Tak a tady pasu hejno baboček bodlákových- to je úlovek! No, člověk si musí odmyslet to šílené pozadí... můj foťák by si asi zasloužil majitele na úrovni, musí mu být hrozně, když to takhle mrskám :-)

Cesta domů mi trvale poněkud déle. Wlk už si myslel, že pan dr. operuje :-))
Tak doufám, že zub nebude zlobit, za měsíc jdu na další kolo :-(

Pomáhejme si ;-)

20.7.2009 - 305.den z 365

Už včera jsem si říkala, že ty moje cácory pobyly doma den, mají vypráno- a mohly by zas někam odjet. Neustále hašteření a dohadování se a 100x denně hysterickou fistulí volané: "Mamíííí, ona mi.... " Jsou dny, kdy bych je přetrhla na 2kusy, nebo je dala náhodnému kolemjdoucímu bez nároku na jakoukoli odměnu...

Ale pak jsou i chvíle, kdy jsou spolu a myslí si, že je nikdo nevidí a chovají se k sobě ukázkově! Tohle je foceno z balkonu, takže fotka není kdovíjaká... sbírala jsem prádlo a když se mi naskytla scéna- "Dej mi napít...", tak jsem to musela zdokumentovat :-)

Martinka dostala do vínku zdraví- na rozdíl od Majdy. A taky ve svém útlém věku velmi rychle pochopila, že Majdě se musí pomáhat. Nejprve začala podávat věci, teď už zvládá i drobnou obsluhu :-)

Pravda- když se na dovolené chopila toho, že bude Majdu krmit, tak to Majda málem nepřežila. Mají každá totiž jiný vztah k jídlu. Martina má potřebu sníst všechno hned a rychle.
Majda nejí. ta jídlo pitvá. Všechno přehrabuje, přežvykuje, až je to studené a podle mého i nejedlé ;-)
Martina se na ni nemohla dívat, vzala lžíci a cpala jí to horemdolem. Majda nestíhala, ječela a já když přišla, válela jsem se smíchy... no ale vysvobodila jsme ji ze zajetí krmiče.

Majda umí udělovat přesné pokyny (frekvence bývá často dost vysoká :-) ) , a tak si nadiriguje, kde co má a jak si to přeje- a Martina v roli asistenta jen skáče.

Nutno podotknout, že na to musí být nálada a vůbec je vyžadována zvláštní konstalace hvězd :-) , ale je hezké to vidět a vědět, že to OBČAS funguje!!

Pro Martinku

19.7.2009 - 304.den z 365

Dnešní kytička patří naší Martince.
Měla v pátek svátek a moc se na něj těšila. Jenže jsme ještě neměli čas v klidu pogratulovat. Až dneska.

Už je to 5let, co jsme pro naši holčičku vybírali jméno. Chtěli jsme, aby bylo od "M". Aby měla stejný monogram jako my všichni :-)

(Rodiče mívají během čekání na potomka úchylné nápady, že?- Ještěže jsem nepropadla kouzlu telenovel- mohla dostat mnohem exotičtější jméno k našemu ryze českému příjmení :-)) )

Miluju písničky Karla Kryla, a tak se mi podařilo prosadit jméno MARTINA :-)

A tak slovy Krylovy písničky přeju Martince:

- aby i o ní co nejvíce lidí mohlo říci:

"... snad moh' bych najít v Martině
přítele ve zlé hodině..."

- aby měla na paměti:

"... svět dává nerad, Martino,
zadarmo nebo lacino..."

.... a aby se měla v životě dobře :-)

Zase v plném počtu

18.7.2009 - 303.den z 365

Ráno jsme se z MB rozjeli každý na jinou stranu: já jela BUSEM do PHY, abych nachystala oběd a Wlk jel autem směr HK, aby vyzvedl a domů dopravil celou naši výpravu. Cesta BUSem byla rychlá a pohodlná, za pouhých 65Kč mě dovezl za 35minut na Černý Most. Hupla jsem do metra, cestou ještě nakoupila základní věci a 2trika, která jsem samozřejmě akutně vůbec nepotřebovala- ale znáte to: výprodeje :-)

Lilo jak z konve. Mikeš mě doma vítal, samou radostí zkoušel chodit po zadních kolem kuchyňské linky, aby měl přehled, co se chystá a pro jistotu se nevzdálil ani na krok.

A jak se pozná, že jsme zase v plném počtu?
Kromě předsíně přeplněné botami taky podle toho, že pračce skončilo nicnedělání a už spokojeně šplouchá a bručí. Já ji nemít... uvalchovala bych se k smrti!! :-)

Během několika minut po příjezdu naše domácnost připomínala skladiště. Všechna zavazadla se tu navršila a posléze i jejich různorodý obsah se rozlezl po celém bytě.
Děti vypravovaly, co zažily, co vyráběly... babička s dědou se taky tvářili celkem spokojeně, počasí jim vyšlo, jídla bylo dost, program zábavný, takže nebyl důvod ke stížnostem.
...a to je slibné... že by se to mohlo opakovat... třeba i dříve než za rok?? ... no to byl jen vtip ;-)

Do Českého ráje ...

17.7.2009 - 302.den z 365

... cesta příjemná je.. a o to více, když tam jdete s přáteli! :-)

Poslední den bez dětí jsme se vydali na túru hodně bariérovou: hrad Valečov a Drábské světničky. Tam se s Majdou asi sotva kdy vypravíme.
Meterologové slibovali vedro, kamarádka Renča s manželem zase nocleh a kulturní program- tak jsme neváhali, zabezpečili Mikeše a vyrazili směr MB.

Tady jsou k vidění všichni účastníci výpravy:

Ale pěkně popořádku:
Autem jsme se dopravili k hradu Valečov. Je vidět, že kastelán má "svůj" hrad opravdu rád. Při prohlídce podal velmi podrobný výklad o historii hradu, s nadšením promluvil i o rekonstrukci, která tam právě probíhá, byl dobově oblečen a i tak vypadal :-)

Zakoupili jsme si turistickou známku do naší sbírky a vydali se dále po červené značce směrem
ke Drábským světničkám.

Minuli jsme čedičový kopec Mužský a pokochali se pohledem z Krásné vyhlídky:

Poté nás už vítaly první megabalvany Drábských světniček.
Díky vydatným přeháňkám, které poslední dobou dopadají na území ČR, byly cestičky značně rozbahněné, a tak si každý návštěvník volil vlastní styl chůze :-)
Zde je "Studený průchod"- bylo tu chladno i ve 30stupňovém vedru. Ulička mezi skalami je opravdu uzoučká, pro lidi s nadváhou se může stát i nebezpečnou pastí ;-)
Renča si ovšem poradila a velmi elegantně skákala ze strany na stranu:

Cestou jsme měli mnoho zastávek, protože vyhlídky do kraje byly opravdu kouzelné. Prostě "zemský ráj to na pohled"

K některým vedly krkolomné cesta po žebříčcích a schůdečkách... byl to tedy adrenalin pro všechny a pro někoho i nadlidský výkon... ale společnými silami jsme všechno zvládli :-))

A ještě jeden pohled shora:

Výlet splnil všechna naše očekávání: byl poučný, příjemný a my jsme si jej moc užili!

Na základnu jsme dorazili až pozdě odpoledne. Ještě jsme zvládli koupání v bazénu, a pak se přihnaly mraky a bouřka.
Večer jsem hráli karty. Adélka pro všechny připravila turnaj v prší. Hráli jsme 20her, venku lilo jako z konve, hřmělo a lítaly blesky, pak začala i vypadávat elektřina.
Do pelechu jsme se rozešli až hodinu po půlnoci. Renča nás ubytovala v nové podrkovní miniložničce. Bylo krásná, ale bylo tam děsné vedro. Nechali jsme si otevřené okno, ale v noci opět přišel liják a vítr, takže se muselo zavřít, aby nepršelo dovnitř. Střešní okno mi nahánělo hrůzu. Nic takového doma nemám a ty hromy a blesky v přímém přenosu přímo z postele mi zrovna moc dobře nedělaly ;-)
Vrcholem bylo zvonění budíku ve 4hodiny ráno. Nejprve jsme nechápali, co se to děje, pak jsme začali přístroj hledat a zkoumat, zda jej lze umlčet i jinak, než rozšlapáním :-)
To byla noc!

Ráno se Renča přiznala, že utírala prach a do budíku vložila baterii, která se tam tak volně válela po poličce- aby jako bylo uklizeno :-)
Takže, Renčo, děkujeme za noční bojovku, po tom pochodu to bylo příjemné zpestření- rádi si s tebou zahrajeme "Honzo, vstávej", až přijedete vy k nám :-))

Snaživý ibišek

16.7.2009 - 301.den z 365

Tenhle ibišek už asi nemohl poslouchat ty moje nesnesitelné řeči o překrásných ibiškách, co kvetou v Řecku, a vytáhl hned 3 květy najednou. To ještě nikdy neudělal, takže ho chválím za snahu udělat mi radost. Odtáhla jsem si záclonu a celý den jsem ho sledovala. Je stejně překrásný jako ty vychvalované ;-)

Dětičkám se krátí pobyt s babičkou- a nám zas pomalu končí svoboda.
Chodí mi od nich zajímavé SMS :-) , ale Martinka pobyt přežila bez zásahu dr., Majda taky, takže akci lze považovat za úspěšnou.

Babička je nadšená z večerních pohádek, které pro děti na přání vymýšlí pan Martin. Tak mi líčila, že nejvíc se jí líbilo, jak zebra přišla o své proužky a taky ta o krokodýlovi, který ztratil zuby a nechtěl nosit protézu... :-))

Už se nemůžu dočkat, až mi vše budou osobně líčit... nejlépe jeden přes druhého ;-)

300x

15.7.2009 - 300.den z 365

300krát už jsem usedla k PC, abych stvořila zápis dne doplněný fotkou. Jsem spíš mazal než fotograf, a tak radši k obrázku vždycky napíšu i slohové cvičení :-) To mě baví.
Ačkoli jsou dny, kdy si od rána říkám: "Co já tam dneska hodím?" Zatím se vždycky něco našlo ;-)

Můj lenošivý týden se přehoupl do 2.poloviny, neomezená svoboda brzy skončí, tak jsme s chutí přijali výzvu od sousedů- jít si zahrát bowling. Dneska se to hodí o to víc, že mám blogvýročí- tedy důvod slavit.

Po hodině hraní jsme dali lehkou večeři. Wlk si poručil utopence, já nějaké topinky neboco. Už jsem jedla i lepší, no ale tak třeba příště zvolím líp ;-)

V 10hodin jsme nastoupili na odvetu- tedy na další hodinu hraní. Občerstvení jídlem a pivem se hned projevilo ve stylu hry- koule lítaly rázem jinam, než se po nich chtělo, 2x jsme dokonce zasekli podavač kuželek, takže pan obsluha musel všeho nechat a jít je porovnat ručně ;-)

Skóre bylo vyrovnané, takže sousedské vztahy zůstaly neporušené :-)

V pravidlech projektu 365 je, že se 1x měsíčně má zjevit i sám bloger- tak použiju fotku pana Wlka: tady se snažím pokřikem a gesty dostat kouli na správné místo mezi kuželky...

Večer se protáhl až do druhého dne :-) Mě z toho sportování rozbolela paradoxně noha a jsem zvědavá, jestli ještě ráno vstanu z postele celá :-)

Borůvková krajina

14.7.2009 - 299.den z 365

Dneska jsem přemohla svou lenost a z vlastnoručně sbíraných borůvek vyrobila koláč.
Borůvky a žmolenka vytvořily takovou zajímavou borůvkovou krajinu ;-)

A jednu MMS ještě teplého koláče jsem poslala i Lence, aby si nemyslela, že Wlkovi bude dělat chutě nějakou JEJÍ bublaninou :-)
Koláček byl rychle hotov a chutnal taky výborně... tak to třeba zase za rok zopakujeme :-)

Večer jsem s kamarádkou balila do Řecka. Po telefonu samozřejmě :-) Záviděla jsem jí, že má dovču teprve před sebou, zatímco já budu 11 měsíců ještě čekat :-(

Sváteční pizza

13.7.2009 -298.den z 365

Od rána mi tu ťukají sms a zvoní telefon, protože všichni ti, kdo koukli do kalendáře zjistili, že dnes je svaté Wlcice :-)), mi přáli zdraví, štěstí a i jiné příjemné věci ;-)
Díky za všechna přání, svátek nijak neprožívám, ale je to milé, když si na vás někdo vzpomene, a tak všem, kteří tak učinili, děkuji :-))

Wlk mě vzal na oběd. Bylo vedro, takže do pizzerie na Proseku, která má krásnou terasu.

Díky stavbě metra byl krásně upraven i park "Přátelství"- nevím, jestli se ještě jmenuje tak uvědoměle, každopádně na procházku s kolečky všeho druhu je velmi vhodný!
Parkem prolínají různě přehrazené vodní plochy, najdete zde lavičky, dřevěné stoly na piknik a i stín pro deku a posezení v trávě, nové chodníčky... idyla!

Za pizzerií je dětské hřitě vybavené různými šplhadly a houpadly (to jsem nějak zapomněla vyfotit), ale je to všechno nové, neponičené.

Martinka je dle zpráv od babičky snad nějak zaléčená a já mám útlum.
Nedělám nic. Nejradši bych prospala celý den. Večer jsme hodili pepu na gril a v nicnedělání jsem pokračovala. Není to špatné ;-) mohlo by to tak zůstat i déle....

Divadlo na letní scéně

12.7.2009 -297.den z 365

S ohledem na Martinčiny zdravotní problémy jsme se rozhodli urvat, co se dá- co když pro ni pojedeme- a vyrazli jsme hned v neděli večer do terénu. Slupli jsme výbornou večeři U Rodra a vydali se na Hrad, kde má svoji letní scénu divadlo Ungelt. Díky letošnímu rozmarnému počasí neměli vyprodáno, a tak jsme celkem bez problémů a jakýchkoli rezervací získali lístky do 13.řady, což bylo úplně ideální.
Letní scéna se nachází v působivém prostředí Hradčan, je vybudována ze dřeva a o diváka je pěkně postaráno: u vchodu vyfasujete podsedák a za vratnou zálohu si můžete půjčit i deku, můžete si zakoupit občerstvení a dokonce jej i v hledišti konzumovat.

Pro vozíčkáře je vstup zdarma, mají vyhrazená místa z boku- viz foto ;-)

Hrála se hra u nás nepříliš známého autora Keitha Waterhause "Jeffreymu je šoufl".
Je to komedie, kde se nešetří drsnými výrazy, a tak se asi nebude líbit každému.

Hlavní roli Jefferyho Bernarda ztvárnil velmi zdařile Oldřich Kaiser. Jeffery je londýnský novinář, který díky nadměrné konzumaci alkoholu usnul na WC v hospodě, kde ho majitel omylem zamkl. Jeffery se probere a pak za pomoci láhve vodky začne rekapitulovat svůj život.
Text je založen na anekdotách a je prosycen velkým množstvím drobných příběhů.

Všechny ženské postavy hrála Kaiserova dcera Karolína. Děti slavných herců to nemívají snadné, pokud se chtějí i ony samy prosadit ve stejném oboru jako jejich rodiče. Pojetí ženských rolí mi připadalo velmi jednotvárné, a tak nevím, jestli Karolíně k roli pomohl talent nebo spíš slavné příjmení...

Hra rozhodně není vhodná pro ty, kdo nesnášejí opilce, alkohol a opravdu jadrné vyjadřování.

Představení mělo nečekanou vsuvku- zhruba půl hodiny po začátku tam zkolabovala nějaká divačka o dvě řady před námi, její dcera začala šíleně vřískat a nebyla schopná jí vůbec pomoci. Takže asi 7lidí hned volalo 155, ti po telefonu řídili instrukcemi 1.pomoc a přijeli, paní odvezli a Kaiser zprvu vůbec nechápal, co se děje- on tam totiž během hraní tak různě povykoval do hlediště a tu a tam i navazoval kontakty- tak tohle ho dostalo. Po akci vůbec nevěděl, kde skončil ;-) naštěstí to dobře dopadlo, paní se probrala a do sanity už došla po svých. To jsou věci...

Po skončení představení jsme se vydali ještě na vycházku noční Prahou. Tak jen dvě ilustrační fotky, jak krásná je Praha v letní noci :-)

Střídání stráží

11.7.2009 - 296.den z 365

Měli jsme domluveno, že v sobotu dorazí babička- vlakem. A zůstane s dětmi další týden. A my budeme mít klid!! :-) Nahlas jsem nic neříkala, ale těšila jsem se-strašně moc!! Tento rok bylo od svého začátku na zážitky všeho druhu tak vydatný, že od týdnu stráveného bez dětí očekávám jen to pozitivní... nic nemuset a spát a spát!

Jenže Martinka v sobotu ráno koukala smutně a sotva se nasnídala, už zase chtěla jít spinkat. Zdála se mi nějaká divná, tak jsem jí pro jistotu změřila teplotu- a měla 38,5°C! Martina! Ta vůbec na tohle netrpí...

Nacpala jsme jí panadol a byla rozhodnutá odvézt ji do Prahy. Babička ji ovšem nedala. Smetla moje argumenty s tím, že to nic není, že je holka nevyspalá a vůbec, ať to přenechám jí, že ona si poradí. Odjížděli jsme až ve 4hodiny odpoledne, Martinka měla 37,5 ...
Moc klidná jsem tedy nebyla. To nám ten týden "klidu" pěkně začíná :-(

Jak napálit faráře :-)

10.7.2009 - 295.den z 365

Tento pobyt organizuje ČCE, které rovněž patří i objekt, v němž akce probíhá. Pro mne je to jakási "duševní ozdravovna". Lidem je k dispozici psycholog a také farář, kteří jsou po celou dobu přítomni a aktivně se účastní všech pořádaných akcí. Rodiče mají možnost kdykoli využít jejich služeb, popovídat si, popřípadě požádat o radu, o pomoc...
Většina rodin už jezdí v ustálené sestavě, dobře se známe, a tak se tu mnohdy i dost "drsně" žertuje. :-)
Tentokráte se obětí žertu stal samotný pan farář... To bylo tak:

Farář Pavel bydlel v tomto krásném srubu/vyfotila jsem ho při jedné z četných a vydatných přeháněk/, na jehož terase sušil houby. Každý, kdo šel kolem a sbírku mu pochválil, se hned dozvěděl, že on prostě houby vždycky nejde. Denně alespoň jednu.

Páteční večer byl posledním společným večerem, a tak k tomu patří i jisté bilancování, hodnocení pobytu a plány na příště. A při tomto společném rozmlouvání vyšlo najevo, že jeden tatínek panu faráři denně nastražil houbu na "jeho místo", a pak z balkonu pozoroval, až Pavel půjde "na houby".

Pavel vždycky našel ;-) A v záplavě radosti mu vůbec nedocvaklo, že tam pokaždé najde jiný druh houby- jen kozák ho zarazil, že je takovej velkej- a že narostl přes noc, ale dlouho nad tím nebádal, rozkrájel, dal sušit a ještě povykoval na kolemjdoucí: "To jsem dneska našel kousek- přímo výstavní!" :-))

Váleli jsme se smíchy všichni- včetně "nachytaného".
Ten jen kroutil hlavou a mumlal si: "Hm, pan Dvořák... takovej slušnej člověk a provede mi tohle :-))"

Nojo lidi, těm není radno věřit ... ;-)

Čtvrteční reje

9.7.2009 - 294.den z 365

Jeden rej byl nákupní. Domluvily jsme se s holkama, že Polsko je skoro "za humny" /40km/, a tak jsme obsadily jedno auto s řidičkou Lenkou a vydaly se na polskou tržnici nakoupit výhodně věci běžně nedostupné ;-)
Byla to legrace a hlavně bezva povídání po cestě tam i zpět. Mě pobavilo zejména to, co jsme měly za úkol nakoupit: jeden župan dámský- ne puntíkatý, ne modrý a velikostně tak akorát, jednu pilu ostrou, aby šla pěkně do ruky a jednoho koníčka, co mluví a pije z láhve. Zadařilo se nám splnit jen ten první požadavek, ale i tak jsme měly auto plné tašek a krámů :-)

Odpoledne jsme už byly v táboře, rychle vyrobily masky a vrhly se na rej karnevalový.
Zde je naše sekce v afrických oblečcích ;-)
( zaručeně pravé africké korále jsem si k tomuto účelu zakoupila právě v PL) :-))

Nejstarší účastnicí karnevalu byla paní Polášková. Je jí už něco přes 80let, ale elánu má na rozdávání. Převlíkla se za "členku humanitární organizace, která pomáhala v Africe tak vehementně, až si domů dovezla malou černošku"- tu má v ruce :-))
Řvali jsme smíchy!

Jede jede mašinka...

O dobrou zábavu a muziku se postarali profíci z kapely NEBOZEZ

Díky, Vlastíku :-)!

Bylo to prima zábavné a veselé odpoledne, které se přehouplo do večera rychleji, než jsme si přáli :-) Všichni se vyřádili a ve zdraví přežili!