Pětiletá prohlídka

17.8.2009 - 333.den z 365

Po obědě jsme s Martinkou šly na pětiletou prohlídku. Martinka se těšila. Majda jí vyprávěla, co všechno paní doktorka bude zkoumat.
Martina hned ráno vtrhla do ložnice s pokřikem: "Vy tady ležíte jak dvě spací koule! Vstávejte už, ať nezaspíme!!"

Nemám jakékoli předvádění svých dětí "na povel" ráda. S Majdou to obvykle dopadlo tak, že výsledky naznačovaly, že postižení je i mentální :-) Když si umanula, že NE - neví, neumí, nepoví... zkrátka NEchce, tak prostě NE- a bylo celkem jedno, kdo o to žádal.
Pobavily mě diskuze na www.rodina.cz, kdy maminky sháněly testy školní zralosti, aby je s dětmi "projely nanečisto" a jiné maminkovské vylomeniny. K čemu? Výsledky pak přece musejí být zkreslené, nehledě na to, že se tam výslovně uvádí, v jakém časovém odstupu mohou být testy prováděny, aby splňovaly účel...

No nic. Naše děti mají to štěstí, že je s Wlkem nepovažujeme za geniální /jsou přece NAŠE ;-)/, tudíž nemusejí nic dělat vrcholově, stačí, když vybrané aktivity budou provozovat rády.
A tak jsme i na prohlídku s Martinkou šly s tím, že jsem jí pouze informovala, na co se paní dr. ASI zeptá- a že jí asi píchne injekci. Ale když ji nebude chtít, takže to domluvíme na jindy- to že si řekne sama... aby jako nebyla vysresovaná z injekce a z povídání nebylo nic ;-)

Martina byla v pohodě. Nechala se zvážit, změřit, paní dr. spráskla ruce nad dlouhýma nohama a velikými chodidly (po kom to má???). Sotva vytáhla obrázky, Martina si zakryla oči- obě!, protože ji Majda poučila, že se bude zkoušet zrak. :-) Barvy pojmenovala bez problémů, ale pak dr. předložila několik obrázků, které byly jen černo-bílé. Neměly ale takové ty pěkné obrysy jako kreslil třeba Josef Lada nebo Helena Zmatlíková, kde prasátko bylo na první pohled poznatelné a nezaměnitelné... tyhle obrázky byly kreslené jako "roztřepaně" (jak řekla Martinka výstižně). Čtyři postavy identifikovala jako rodinu, tři (spartakiádní) cvičenky označila za břišní tanečnice :-) Oříškem byl ovšem obrázek poslední. I já jsem na něj hleděla a dumala, co to asi je a bylo mi divně- jakože ještě nejsem na úrovni pěti let... ;-)
Na obrázku bylo několik postav, některé vypadaly jako duchové v bílých kápích, jiné byly v oblecích a pak tam bylo něco, co mělo tři nohy ... :-)
A Martinka povídá: "To je fotograf."
A měla pravdu. Byl to fotograf s foťákem na třínohém stativu, hlavu přikrytou černým hadrem... to, co se dneska, kdy každý hledí na digidislpej z dálky, už vůbec nevidí. Martinka to prý zná z grotesek. Dívají se na ně někdy s Majdou a řvou smíchy u Chaplina.
Paní dr. si libovala, že to skoro nikdo nepozná... nojono, jestli ono by to nechtělo ty obrázky po těch Xletech trochu modernizovat a předhodit dětem něco, co v reálu běžně potkávají :-)
Levou ručkou Martina překreslila podle vzoru nějaké dva obrázky- šlo o to, aby čtverce pronikaly jeden do druhého a hřeben aby měl správný počet zubů.
Byla pochválená. Dostala reklamní Snoopy magnetky, a tak se rozhodla, že si nechá píchnout i tu injekci.
Cestou domů jsem je vzala na zmrzku. Bylo tak nesnesitelné vedro!
Doma jsme Wlkovi líčily ty šílené obrázky a já litovala, že jsem v zápalu příprav na takovou výpravu zapomněla foťák. Mohla jsem je dát k posouzení širší dospělé veřejnosti. :-)

Tak příště :-)