3.9.2010
Pátek. Madlena se nevýslovně těší. Dnes má totiž odjet na školní akci- "zážitkový kurz". Pro ty, kteří netuší, co se pod touto moderní termonologiií skrývá, dodám jen to, že celý 2.stupeň naší školy jede "ven"- tedy něco jako škola v přírodě- jen se tam vůbec neučí. Dopoledne děti tráví s p. učitelkou- utužují kolektiv nějakými hrátkami a psychodotazníčky, odpoledne je má na starost vychovatel- sportují, soutěží, hrají hry- večer klasický program: disco, BINGO... a jiné společenské akce.
Akce nikdy nebyla koncipována tak, aby se jí bez problémů mohli účastnit integrovaní žáci, kterými se jinak škola tak pyšní. Prostředí je plně bariérové, autobus zajišťující dopravu patrový... Každoročně účasti Majdy předcházela dlouhá diskuse, diskutovalo se živě, leč nakonec vše skončilo tím, že neodjela. Pokaždé ji to neskutečně mrzelo. Loni mě to vytočilo natolik, že jsme tam s Majdou a s Wlkem odjeli alespoŇ na víkendový pobyt. Nebylo to sice úplně podle našich představ, nicméně v tomto případě Majda rychle pochopila, že "lepší něco, než nic".
Letos mě škola překvapila. Sice vše řešila na poslední chvíli, ale p. učitelka, která organizuje celý ten výjezd, mi "už" v pondělí sdělila, že Majda tedy může v pátek jet s nimi, jen tedy ty asistentky kdybych ráčila dodat. No, to nebyl snadný úkol. Šťastná náhoda tomu chtěla, a zadařilo se. Domluvila jsem s p. učitelkou všechny podrobnosti- objekt znám, takže kde bude spát Majda s holkama a kde budou aistentky, aby byly po ruce , ale zároveň, aby děti neměly pocit, že je někdo kontroluje a Majdu tudíž neodvrhly. ..není to jednoduché...
V pátek odpoledne jsme tedy vyrazili směr Příbram. V době našeho příjezdu již byly asistentky na místě a bědovaly, že bydlí úplně jinde a že to k Majdě mají daleko a co budou dělat, jak ji budou hlídat a že je nikdo neposlouchá, že to tak nejde.... Mně se úplně zatmělo před očima... všchno bylo jinak- jen mi o tom nikdo neřekl. Tak nastalo tóčo. Jediná místnost, která sousedila s pokojem, kde byla Majda ubytována s dalšími 6 spolužačkami, byla učebna. Přestěhovat děti by bylo složité, ale aby asistentky spaly 200m v jiném pavilonu, to bylo rovněž nepřípustné, protože kdyby Majda v noci chtěla na WC nebo obrátit v posteli-nebo cokoli- jakpak by tam asi běhaly?? Paní učitelka nevěděla. Proč udělala tu změnu bez porady- to nevěděla taky. Takže po rušnějším rozhovoru p.učitelka uznala, že to tak opravdu nemůže zůstat a došlo k velkému stěhování- třída byla zrušena, silný muž nanosil postele a byl z toho rázem pokoj pro asistentky. Úplně jsem je obdivovala. Byly blažené!! takové polní podmínky ... Několikrát mi opakovaly, že to určitě zvládnou - já jim napsala ještě "návod k použití Majdy" ;-) , ukázala, kde co najdou a v 9večer jsme konečně tábor opouštěli. Ještě jsme zašla za zdravotníkem (bezva kluk- záchranář) - uklidnil mě, že resuscitivat umí :-)), RZ že vozí do Příbrami a že číslo fakt zná zpaměti :-)) - nevím proč, udělal na mě dobrý dojem. Měla jsmem pocit, že mu tam tu Madlenu můžu nechat a on jí její případné hypochondrie vymluví ;-)
Cestou domů - Martinka byla s námi- jsme zjistili, že jsme vlastně ještě nevečeřeli. Zastavili jsme tedy v Příbrami na pizzu. Martina byla nadšená z nočního života. Já jsem neustále otravovala Wlka, jestli to tam zvládnou... a i bych s etam ještě jela podívat... vážně mi asi hrabe. My totiž bez Majdy vůbec nejsme. Pokud nespí doma, je v nemocnici- takže stejně žádné klidné spaní nám nehrozí.
Asistentky mají mobily, vědí, že mohou volat i v noci- já neustále kontroluju displej- přitom jsem to chtěla, aby tam jela??? A Majda už mě odtamtud i hnala- "Mami, zmiz už!"
Moc bych jí přála, aby ty 4dny stály zato. Aby si je užila a měla nač vzpomínat. Aby se alepsoň trochu stala součástí kolektivu- ve škole nemá moc šanci. Ale ona je realista. Chtěla s sebou dvě docela tlusté knihy. Vymlouvala jsem jí to, že nebude mít čas na čtení. "Ale budu, holky budou lítat za klukama, tak co bych tam dělala?" ... občas mi ty její poznámky připadají drsné... Řekne to tak "suše" a výstižně, někdy z toho až mrazí.
Fotku dneska nemám. :-((( Tak mě to rozhodilo, že jsem ani foťák nestihla vytáhnout.... a to už se dlouho nestalo. :-)
15 komentářů:
Wlčice,jsem ráda,že Majda odjela a přes překážky se přenesla,nejen ona,ale i asistentky a pančelka uznala svou chybu.Tobě přeji klidné spaní bez hororového scénáře.
Je to drsná realita.
Moc držím palace, aby to dopadlo ke spokojenosti všech zúčastněných.
Aj ja Majde veľmi prajem, aby si tie 4 dni užila!
Moc preju Majde, at si kurz uzije, at se v poradku vrati domu a vy si to taky uzijte:). Pendula
Myslím na vás! Ať se to Majdě líbí a displej zůstává pořád prázdný :-) . Nervovala bych taky ;-) . D.
Tak to bylo "pěkné"překvapení. Naštěstí jste to všichni vyřešili ke spokojenosti všech, tak to má být.Moc přeju Majdě, ať si pobyt užije!
Ještě, že to nakonec všecko klaplo a snad si to Majda náležitě užije.
Moc Majdě přeju, aby si to maximálně užila! Ať už s knihou nebo bez ní... Hlavní je, že to klaplo :-).
Takové scénáře opravdu ráda čtu. Člověk jen žasne. Hlavně pani Vlčková se moc neangažujte vždyť se jedná jen o vaše dítě. Pevné nervy. J
Teda Wlčice, může ta tvoje rodina někdy mít " normální " zážitky ? :-))
Já myslím, že vás už nemůže překvapit v životě absolutně nic.
Majdě přejem ať si to pořádně užije a pančelka a všichni dospělí možná konečně pochopí co a jak a příští rok už si ji sami vyzvednou před školou a za čtyři dny ji tam i vrátí.
Já taky přeju a stebou cítím...byla bych taky bez sebe nervama:-(ale dopadne to DOBŘE!
Po zásahu matky Wlčice už bude určitě všechno v pořádku a Majda bude v pohodě sbírat zážitky.
Koukám, že učitelky opět nezklamaly. Ať se Majdě líbí !
Doufám, že si to Majda užila. Za ty nervy s přípravou si to zaslouží. Netrpělivě čekáme na její zprávy na blogu.
Já to tak Majdě přeju!!! A vážně doufám, že přes všechny "drobné problémy" bude spokojená a vše klapne!!!
Okomentovat