Další exkurzní den

Škaredá středa, dá se říct.

Opět mě dostihla moje noční můra: integrace!

Léta se rozčiluju- tedy nejen já, ale já to činím taknějak aktivně, poněvadž když už jezdím na různé semináře a konference, ráda bych, aby se to, co se na této akademické půdě káže, projevilo už konečně taky v praxi. A ono ne a ne!

Zas tu máme naše oblíbené exkurzní dny. Tedy dny, kdy se žáci v rámci výuky odeberou do terénu, aby poznávali svět i z jiného úhlu. Má to jen malý háček. Obvykle se nepočítá s tím, že by měla jít i Majda. Nevím, proč tomu tak je. Škola má zkrátka nějaký plán akcí, podle něhož se jede již dlouhá léta, a nebude je přece měnit! Určitě je míň práce sdělit jednomu, že tam prostě nepůjde, protože to pro něj není přístupné, než vymýšlet nějaké jiné aletrnativy.
Majda chodí letos už do 9.třídy. Řekla jsem, si, že když během 8let škola nepřistoupila na integraci jako takovou, nedá se s tím nic dělat. Hold to nějak musí dožít... rezignovala jsem. Ale protože to pro mne  není tak úplně přirozený postoj k věci, samozřejmě mi to nevydrželo...

Sled událostí byl asi takový:
Devítka půjde ve čtvrtek v rámci exkurzního dne  na exkurzi do pivovaru Staropramen - znělo sdělení školy. A nic víc.
V úterý ráno jsem tedy navštívila školu osobně, abych zjistila, jak to mají vymyšlené s dopravou a organizací, protože jet z našeho okraje přes centrum Prahy na Smíchov- to je tak vzít si celodenní dovolenou. (zde se nabízí otázka: Proč tohle musím zjišťovat já? Proč už rovnou není u sdělení dopsáno, jak to bude s Majdou?)

Asistentka nic nevěděla, protože ve čtvrtek má službu ta druhá. Přišla sama zástupkyně a ihned přivolala paní učitelku, co akci měla na starost, aby mě ubezpečily, že dopravu neřešily, protože pivovar je samé schody. Majda tam tedy nemůže.... prima. (stále myslím usilovně na to, že nemám dělat potíže, že mi to zato nestojí... a že prosazovat její účast na této akci je v tuto chvíli opravdu nesmyslné)

"Předpokládám tedy, že bude mít nějaký individuální náhradní program...", konstatuju suše.
"No, ano... to by mohla", pravila paní zástupkyně celkem vlídně, " my tu v budově máme pro nižší ročníky záchranný systém- hasiči, záchranáři- co , Majdo, chtěla bys?"
Majda celkem oddaně kývla. ... co taky asi na to říct, že?
Snažím se na tom hledat pozitiva - probírám to ještě mezi 4očima s Majdou, říkám jí, že naštěstí už chod pivovaru viděla v Dublinu a že ve Staropramenu to jistě lepší nebude... no takové ty řeči, když sami sebe chcete ujistit o něčem, co byste normálně řešili jinak.
Majda neprotestuje. Tak se ještě rozloučím se všemi třemi dospělými a letím do práce.

Středa.
Situace se změnila..... podrobnosti raději jen zde.

Všechno je jinak a bude lepší, když Majda zůstane doma....

Následoval můj telefonát do školy a pohovoření na téma integrace a účast Majdy na akcích konaných mimo školu. Nepříjemná a poněkolikáté se opakující záležitost.

Závěrem:

 Tak mi v rámci integrace došly mi nápady, zbraně... je mi  zvláštně  divně.
Když na různých setkáních vidím rodiče postižených dětí- co všechno dokáží: pracovat, starat se mnohdy o velice složitě nemocné děti, a přesto ještě organizovat akce pro druhé, jezdit po výletech s tím, že se výpravy účastní všichni členové rodiny - zdraví i nemocní....

Co je potřeba k tomu, aby se člověk začal chovat lidsky?


...tak první exkurzní den si můžeme odškrtnout. Ještě nás tento rok čekají asi čtyři...