Záskok

25.-28.7.2012

Vzala jsem záskok. :-) Vyzkoušela jsem si, jaké to je být v roli asistenta u vozíčkáře. Jasně, že jsem tuto práci vykonávala několik let, ale to byla jiná situace... tenhle vozíčkář nebyl můj vlastní. Neznala jsem do detailu jeho zvyky, požadavky, neuměla jsem s ním manipulovat... všechno jsem se musela učit!

Už vím, jak bylo těm, co se učili manipulovat s Majdou- asi jsem občas nebrala dostatečně vážně jejich obavy z toho, že "to nezvládnou", protože mi všechny ty úkony připadaly zcela banální a samozřejmé.

Tímto děkuji B., že se mnou měla strpení - vydržela moje čištění zubů, kdy měla zubní pastu i na místech méně obvyklých, že se nezlobila, když jsem jí ze sprchování udělala potápěčský výcvik, že přežila oblékání a česání :-) ... prostě že to všechno tolerovala a ještě se u toho smála a všechno mi to pak spočítala  při hře "země -město" :-)

Bylo hodně momentů k zamyšlení nad tím, co je v životě opravdu důležité. Jestli je lepší podlehnout nabízenému - položit se do role litované osoby a užívat si milodarů a litování, nebo svůj soukromý život nechat k nahlédnutí jen těm nejbližším.

A moc děkuju všem, kteří respektují můj přístup k životu bez zbytečných kritických poznámek a pouček... Ono totiž něco jiného je o tom číst - a něco jiného je to žít... 

A tenhle obrázek mi padl do oka na internetu a myslím, že má taky co říct... tedy někomu určitě ;-)

 

Barování v Chapiteaux

24.7.2012

Blog má zpoždění. Děkuji za starostlivé maily, nic se neděje, blog se neruší... Zpoždění je způsobené pouze mojí neschopností ;-) Nic víc v tom není... Zážitků je mnoho, no ale protože zažívám, tak samozřejmě nemám čas sedět u PC :-)

Včera mi to nedalo a přecejen jsem zakoupila lupeny na prázdninové Barování (mám absťák z června). Barování se odehrávalo netradičně na Letné v obrovském cirkusovém stanu  Chapiteaux a bylo fajn. Prostoru nezvykle mnoho :-) (oproti Malostranské besedě tedy až moc!) Hosté nezklamali- opět skvělý mix, kde si každý jistě našel to svoje. Trochu jsme si tedy museli zvykat na tu stanovou akustiku :-), ale dobrý... Videa mám a dodám- dnes to už ale nestihnu, neboť ráno odjíždím.

Organizátorům chci moc poděkovat, protože jsem si za ty roky soužití s "handicapem" vypěstovala pomáhací návyk, takže velice oceňuji všechny akce, které probíhají za účelem, aby pomohly potřebným všeho druhu. Tato akce to splnila více než na 100%. Mezi jednotlivými hudebními bloky zde probíhala dražba úžasných fotografií Tomáše Třeštíka  zachycující herce z představení La Putyka. Výtěžek z akce bude věnován na onkologii v Motole a taky na OS Adrenalin bez bariér. Vybralo se přesně 100tisíc (laskavý divák kostrbatou částku pěkně zaokrouhlil :-) Takže to stálo za to! Myslím, že všichni odcházeli z večera bohatší...

Tak se budeme těšit zase v září na místě obvyklém ;-)

 -------------------------------------------
pro větší názornost ;-)

Takhle baruje Sandra Nováková a Filip Rajmont



Felix Slováček junior



Earth Song v podání Míši Doubravové




Barování Honzy Maxiána a jeho techniky



Zpívající Anička Schmidtmajerová z La Putyky

Krycí název "REKREACE" ;-)

30.6.-7.7.2012

Objevná cesta na jih ostrova

dopíšu

Dobrodružství se šlapadlem

dopíšu

Plavba na Myší ostrov

dopíšu

Řecká zátiší

dopíšu

Na skok do Kerkyry

dopíšu ;-)

Achilleion

dopíšu ;-)

 

 

 

 

 

 

 

Deset svatých - Agii Deka

23.6.2012


Navštívili jsme také vysokou horu s velkou bílou koulí na vrcholu. Je to druhá nejvyšší- 576 m vysoká-  hora Agii Deka (Deset svatých) a bílá koule z dáli připomíná golfový míček obřích rozměrů. Je to radar a výhled, který se  z tohoto místa  otevírá na okolní krajinu, je nádherný!

 Hlavní město Kerkyra s letištěm a lagunou Chalikiopoulos. V dáli se rýsuje řecká pevnina a taky Albánie.

 

Pohled na huňatou korfskou zeleň prošpikovanou ostrými temně zelenými kuželi cypřišů.

Opravdovým zážitkem ovšem bylo se na vrchol vysoukat autem po úzké asfaltové cestě plné serpentýn a nakloněných rovin. No a mnohem horší to bylo dolů- to se totiž otevíraly ještě ty pohledy přímo dolů ze srázu... do moře... No taková horská dráha in natura.  ;-)

 

V AQUAlandu

22.6.2012

 Každý, kdo vlastní potomka školou povinného ví, že jakmile se v dosahu vyskytuje aquapark, zpravidla se z jeho návštěvy nelze vykroutit. A tak ani letos jsme tomu neušli... Bylo před sezónou, parkoviště poloprázdné, atrakce bez front- pozitiva bychom tedy měli ;-)

Martina byla okamžitě v tranzu a nevěděla, co dřív. Nejlépe všechno naráz. Jednotlivé atrakce byly opravdu pěkné, všude čisto, plavčíci v dosahu...

 Tady je pirátský ostrov - tedy soubor všelijakých skluzavek, schůdečků, provazových chodníků a žebříků, přičemž vaše snažení někam se dopinožit je zpravidla odměněno pořádnou dávkou studené vody, kterou na vás chrstne vědro pěkně zvrchu, nebo z ničehonic se objevivší vodotrysk :-)
Zkrátka suchý z něj člověk nevyjde...

Na pohyblivý chodník jsme se radši ani ztrapnit nešli :-) Martina hupla do vody na druhém kameni a zkoušela to neúnavně znovu, ale je to makačka na ruce- a ty moje by tedy měly sakra co nést :-) 

Musím přiznat, že nejsem úplně vodní typ. Tedy vodní jo, ale ne podvodní. nerada se potápím, vadí mi voda v uších  a vzhledem k dezolátnímu stavu svého ORL mi to není ani příliš doporučováno. Nojo, ale... 

Martina si oblíbila jízdu na gumových člunech. Nejprve jsme se plavili po líné řece- tedy každý ve své barevné pneumatice... nebylo to sice moc akční, ale člověku nehrozilo žádné nečekané potopení nebo náhlý příval vody. Pěkně klídek...

Pak jsme se vydali jsme  k tobogánu, který měl na trase i tři tůňky. Martina jela s tatínkem- připadalo jí to bezpečnější- resp. maminka se do toho příliš nehnala a celou dobu se chystala na alternativu, až si dítě vzpomene, že pojedeme spolu....

... a ta na sebe nenechala dlouho čekat!

"A teď s tebou, mami!", prohlásila Máťa, když dojeli s Wlkem do cíle.
"Nojo, tak pojď", pravila jsem smířeně. Popadla jsem ten člun a vyšlápla hbitě na kopec, kde byl start.

Samozřejmě už ve druhé tůňce se  vysmátá Martina zapomněla držet a z člunu vypadla. Bylo mi okamžitě jasné, že jestli vylezu i já, už nás tam nikdo nenandá a budeme muset dojet trasu bez člunu...brrr, děsná představa! ;-) Nevím, jak. Ale Martinu jsem tam prostě svýma nohama narvala zpátky.  Držela se pak pevně jako klíště. ;-)

Sotva jsme dojely do cíle, nabízel se Wlk, že je na řadě zase on, ale to naše zvláštní stvoření pravilo: "Ne, radši s mámou. Ta je drsnější..."  ... a o tom to je... :-) člověk prostě musí zaujmout :-))

V Aqualandu jsme pobyli celý den. Nechali se omlátit umělými vlnami (nač se válet v těch pravých mořských),  skluzavku nejrůznějších tubusů jsem poctivě hoblovala plavkami a modlila se, aby na mně držely ještě až budu z atrakce vystupovat, vydržela několik dávek vody přímo na hlavu... zkrátka vyřádili jsme se všichni bez ohledu na věk a vztah k vodě. Tak zase za rok... ;-)

Korfská pušť

22.6.2012

 Cílem dalšího objevného výletu na Korfu byla návštěva zdejší poušti. Korfu je ostrov hodně zelený- na mě působil takovým kudrnatým dojmem, protože moje oblíbené ostrovy Kos a Rhodos rozhodně zelení porostlými horami nedisponují. Korfu je zelené i na kopcích. Všude mezi křovisky prostupují jako šípy vysoké tmavozelené cypřiše... no a je tu taky oblast, kde jsou jen písečné duny a z rostlin tu lze spatřit pouze trávy a nějaké sukulentovité cosi (botanikové prominou- není to moje parketa a na focení detailů už to nebylo, sluce se chystalo spát- a to tak, že velmi rychle!)

Tato pláž pouštního typu :-) se nazývá Íssos a nachází se nedaleko jezera Korission- na jihozápadě ostrova.
Příjezd k ní je samozřejmě prašný, neboť uzoučká silnice se postupně mění v prašno-písečnou cestu.

Vítr a písek tu vytvořily zvláštní duny, které zaujaly i filmaře- jak jsem se dočetla v průvodci- v r.1981 zde slavný hrdina James Bond natáčel film For Your Eyes Only.

 Odvážní čtyřkolkáři tu  brázdí písečný terén...

Navštívili jsme tuto oblast až navečer. Říkali jsme si, že během dne tu asi bude k padnutí. Navečer tu bylo příjemně, lidí pomálu. Všichni s nažhavenými foťáky vyčkávali západ slunce

- a nebo odpočívali a popíjeli v Sahara Beach baru. Ten mě uchvátil svým vybavením. Nabízel totiž  různá alternativní posezení  i poležení : pohovky, polštáře, koberečky, sedací vaky, houpací sítě... myslím, že vyhověno bylo všem. No a servírovalo se oblíbené frappé, šťávy z čerstvého ovoce, ale i alko a spoustu jiných dobrot. S výhledem na krásné moře chutná asi všechno dobře ;-)

Moje dvoučlenná karavana je zde:

A západ slunce viděl můj digi takto:   

 

Nádherná a velmi netradiční  večerní procházka- lze jen a jen doporučit.

Putování za obrazem

21.6. 2012

 Před několika lety jsem od Wlka dostala k narozeninám obraz. Krásná fotka z Řecka. Pověsili jsme si ho do ložnice a já se na něj od té doby opravdu ráda dívám. Je na něm vše, co na Řecku miluju: krásné moře, nádherná zátiší, typické kostelíčky, zvony, západy slunce...

Teprve když jsme se rozhodli, že dovolenou letos  strávíme na Korfu a já donesla domů průvodce, zjistila jsem, že se nabízí možnost vidět "obraz na vlastní oči"!

 

A tak jsme při jedné z objevných cest navštívili poloostrov Vlachérna s malým klášteříčkem  a kostelíčkem Panny Marie z roku 1700. Ty zdrobněliny neužívám náhodou, je to totiž opravdu všechno úplně malinké.

S pevninou je tento poloostrov spojen uměle vybudovanou hrází. a vzhledem k tomu, že v těsné blízkosti se nachází zdejší letiště, je možno nafotit si tady i sbírku letadel. Povedlo se to i mně- ne příliš zdatnému fotografovi. Kupodivu jsou dopravní letadla neuvěřitelně tichá.

Kostelík je hojně navštěvován zvědavými turisty, výzdoba je ale poměrně chudá. Nastudovala jsem, jak se chovat v pravoslavném chrámu: " ... "U ikon jsou umístěny svícny. Na ně stavíme zapálené obětní svíčky se vzpomínkou na živé a zesnulé, které zahrnujeme do svých modliteb. V předu, obvykle na levé straně, najdeme panychidní stolek s křížem, u něhož se konají panychidy, čili pobožnosti za naše zesnulé. Na něj stavíme svíce za zesnulé...."

 

.. a tak jsem taky svíčku zapálila... protože ... protože prostě bylo za koho...

Korfské kočky

20.6.2012

 Měl-li by někde na zemi být kočičí ráj, pak by to jistě bylo v Řecku. Kočky se v Řecku vyskytují na každém kroku. Během horkého dne hledají stín a polehávají u odstavených motocyklů či pod koly zaparkovaných aut,  nepohrdnou ani poležením na pod stolkem či na židli v taverně.

Nikdo je nevyhání, nikdo se na ně nezlobí. Všichni je tolerují, což asi alergiky nijak zvlášť nepotěší, ale srdce kočkofila zajásá ;-)....  turisti jim nosí zbytky z hotelových kuchyní. Některé kočky nevypadají zrovna exkluzivně- inu pouliční život by na kráse nepřidal asi nikomu z nás ;-)

Navečer, když slunce už nepálí, vyhřívají se na schodech a chodnících, z nichž ještě v pozdních večerních hodinách teplo přímo sálá.

 

 Jsou si vzájemně oporou :-)

 V obchodě si schrupnou pěkně ve stínu pod regálem ....

Rády se dívají na svět z výšky...

...a někdy jsou dobře maskované!

K odpočinku lze využít i anatomicky tvarovanou střechu ;-)

...a zde je důkaz, že ani na hřbitově nemusí být odpočinek vždy tím posledním ;-)

O řeckých kočkách už víme, že nejsou vybíravé- žerou vše. Víme, že je potěší kočičí krmení a byly doby, kdy Majda trvala na tom, že do kufru přidáme i pytel kočičích granulí - takže váhový limit zavazadel byl vždy bezezbytku využit.  Zjistili jsme, že řecky se kočce říká "gáta" a že se na ni volá "pss pss".
Na kočky se do Řecka vždy těšíme úplně stejně jako na kýčovitá modro-bílá zátiší, západy slunce za  obzorem a průzračné moře. 

Ubytování v hotelu Albatros

19.6.2012

 Tak pěkně od začátku pár postřehů z dovolené.
Jako obvykle jsme vybírali na poslední chvíli. tentokráte zvítězila se svou nabídkou CK VTT - léty vyzkoušená a spolehlivá. Má průvodce vyškolené, místních poměrů znalé. nejinak to bylo v našem případě- paní Eva na Korfu žije už několik let a nedávno se dokonce za zdejšího domorodce i provdala. Ubytování při výběru dovolené poptáváme tak asi 3hvězdičkové, protože víme, že Řekové jsou více tolerantní ;-) Já preferuji program stravování all inclusive, protože pak nemusím ani řešit Martinčino pití  a "něco na zub" přes den.

Vybrali jsme hotel Albatros v letovisku Moraitika. Asi 20km od letiště, takže žádné dlouhé harcování. Pro případ, že by o něm někdo uvažoval, napíšu pár vlastních postřehů.

Pokoj byl tedy spíš mikro než mini.  Jako dvoulůžkový by byl akorát, ale nám do něj dali ještě přistýlku pro dítě... zůstaly pak jen opravdu úzké uličky na průchod k balkonu a k postelím. Na pokoji byla k dispozici lednička, TV,  trezor i klimatizace- to vše bez poplatku, což bylo příjemné - to nebývá vždy zvykem. Z balkonu bylo vidět na moře

 Hotel byl umístěn v zahradě, kde krásně kvetly růže a fíkusy. Zahradník se staral o trávník, takže i v těch vedrech zůszával krásně zelený. U hotelu jsou dva bazény. Oba kruhové, což bylo dobré poznávací znamení už při pohledu z letadla. Menší pro děti má asi 80cm a větší s hloubkou 160cm. Kolem bazénu byla rozmístěna lehátka a slunečníky.

K moři to je opravdu pár kroků. na pláži jsou k dispozici lehátka a slunečníky, za ně se ale už platí- co kus, to 2eura/den. Pláž byla poměrně úzká, písečná. Byly tam 3řady slunečníků a lehátek a na vlastní donesené ležení tam mnoho místa nezbývalo, a to ještě nebyla sezóna, takže hotely nebyly plné a některé dokonce teprve zahajovaly provoz. V sezóně to asi bude hlava na hlavě. K dispozici byla budka na převlečení a sprchy.

Moře krásné, čisté. Pro rodiny s dětmi vynikající- za hloubkou na zaplavání se muselo kus jít, to ale ničemu nevadilo.

 

Jídlo se servírovalo formou bufetu. Jezdím do Řecka od r. 2000, takže mám s čím srovnávat. Tohle bych hodnotila jako průměr. Někdy mi vadilo, jak moc bylo vidět, že se šetří. Nemám to ráda. Šetřit ano, ale všeho s mírou.
Takhle např. vypadal náš balíček na celodenní výlet- místo oběda v hotelu. Troufám si říct, že byl max. v ceně 1 eura - a to ještě nevím, jak by ten salám vypadal kolem poledne, když teploty byly stále kolem 34°C. Letěl do koše ihned. Žádný další jsme si už neobjednali.

 

Stejnětak mi trošku vadilo, že all inclusive služby se mohly každý den čerpat pouze do 23h. To byla novinka. To se nám zatím nikde nestalo. Personál, který byl z valné části tvořen členy rodiny majitele,  to striktně dodržoval. Bylo až nepříjemné, že u každého jídla seděl starší pán a dozíral, jak se hosté obsluhují, jestli si někdo nebere něco, na co nemá nárok.
Stejnětak poslední den odjezdu přesně ve 12hodin skončilo užívání služeb. Každý, kdo měl odlet naplánován na pozdní večer, musel za vše už platit. Tak nevím, jestli zrovna toto úsporné opatření hotelu dělá dobrou reklamu.

Co se týče čistoty, tak pak musím říct, že mě docela fascinovalo, že ulízečka přísně dodržovala výměnu ručníků- takže i špinavý ručník u umyvadla dokázala ignorovat a nevyměnit jindy, než bylo určeno rozpisem. Opakovaně nechávala po své návštěvě otevřený balkon- asi aby se v tom vedru lépe vyvětralo... takže pokoj byl zkrátka přístupný komukoli. Nedělala to jen nám, byl to její styl.
Co mi tedy opravdu vadilo, že během našeho pobytu  byl na chodbě hotelu několikrát cítit ukrutný zápach. My ho diagnostikovali jako "nevyvezené popelnice", ale bylo to tedy k po... v pokojích ne, ale ta chodba... brr...

Hotel má docela dobrou polohu- za pár minut se dojde na hlavní třídu plnou obchůdků a taveren. Hlavní třída je rušná a vzhledem k tomu, že je to jediná silnice spojující letoviska s hlavním městem, je na ní po celý den i večer rušný provoz.

 Do Kerkyry odtud jezdí pravidelně linkový autobus. Jeho služby jsme nevyužili, měli jsme půjčené auto.
 

Závěrem: Představa, že si tento zájezd kupuji za plnou cenu, asi bych byla zklamaná. Jsem zvyklá na Řeky srdečné, milé a pohostinné. Hlady jsme tu netrpěli, to ne, ale salámy a sýry byly na 1.pohled z té nejlevnější kategorie - i jindy hutný řecký jogurt byl samá voda ... tak nevím. Asi ta krize.
Na Korfu se určitě vrátíme, do Albatrosu už to být nemusí, ten nám k srdci nepřirostl.