V AQUAlandu

22.6.2012

 Každý, kdo vlastní potomka školou povinného ví, že jakmile se v dosahu vyskytuje aquapark, zpravidla se z jeho návštěvy nelze vykroutit. A tak ani letos jsme tomu neušli... Bylo před sezónou, parkoviště poloprázdné, atrakce bez front- pozitiva bychom tedy měli ;-)

Martina byla okamžitě v tranzu a nevěděla, co dřív. Nejlépe všechno naráz. Jednotlivé atrakce byly opravdu pěkné, všude čisto, plavčíci v dosahu...

 Tady je pirátský ostrov - tedy soubor všelijakých skluzavek, schůdečků, provazových chodníků a žebříků, přičemž vaše snažení někam se dopinožit je zpravidla odměněno pořádnou dávkou studené vody, kterou na vás chrstne vědro pěkně zvrchu, nebo z ničehonic se objevivší vodotrysk :-)
Zkrátka suchý z něj člověk nevyjde...

Na pohyblivý chodník jsme se radši ani ztrapnit nešli :-) Martina hupla do vody na druhém kameni a zkoušela to neúnavně znovu, ale je to makačka na ruce- a ty moje by tedy měly sakra co nést :-) 

Musím přiznat, že nejsem úplně vodní typ. Tedy vodní jo, ale ne podvodní. nerada se potápím, vadí mi voda v uších  a vzhledem k dezolátnímu stavu svého ORL mi to není ani příliš doporučováno. Nojo, ale... 

Martina si oblíbila jízdu na gumových člunech. Nejprve jsme se plavili po líné řece- tedy každý ve své barevné pneumatice... nebylo to sice moc akční, ale člověku nehrozilo žádné nečekané potopení nebo náhlý příval vody. Pěkně klídek...

Pak jsme se vydali jsme  k tobogánu, který měl na trase i tři tůňky. Martina jela s tatínkem- připadalo jí to bezpečnější- resp. maminka se do toho příliš nehnala a celou dobu se chystala na alternativu, až si dítě vzpomene, že pojedeme spolu....

... a ta na sebe nenechala dlouho čekat!

"A teď s tebou, mami!", prohlásila Máťa, když dojeli s Wlkem do cíle.
"Nojo, tak pojď", pravila jsem smířeně. Popadla jsem ten člun a vyšlápla hbitě na kopec, kde byl start.

Samozřejmě už ve druhé tůňce se  vysmátá Martina zapomněla držet a z člunu vypadla. Bylo mi okamžitě jasné, že jestli vylezu i já, už nás tam nikdo nenandá a budeme muset dojet trasu bez člunu...brrr, děsná představa! ;-) Nevím, jak. Ale Martinu jsem tam prostě svýma nohama narvala zpátky.  Držela se pak pevně jako klíště. ;-)

Sotva jsme dojely do cíle, nabízel se Wlk, že je na řadě zase on, ale to naše zvláštní stvoření pravilo: "Ne, radši s mámou. Ta je drsnější..."  ... a o tom to je... :-) člověk prostě musí zaujmout :-))

V Aqualandu jsme pobyli celý den. Nechali se omlátit umělými vlnami (nač se válet v těch pravých mořských),  skluzavku nejrůznějších tubusů jsem poctivě hoblovala plavkami a modlila se, aby na mně držely ještě až budu z atrakce vystupovat, vydržela několik dávek vody přímo na hlavu... zkrátka vyřádili jsme se všichni bez ohledu na věk a vztah k vodě. Tak zase za rok... ;-)