Nákupy

26.10.2012

V předvečer onoho nečekaného říjnového sněžení jsem asi měla předtuchu. Zmobilizovala jsem všechny síly a vyzvala Wlka a Martinu k návštěvě Tesca za účelem koupě nezbytných zimních doplňků- obuvi a oblečků.
Wlk se hájil, že "nic nepotřebuje", ale že pojede.
Jistě. On nikdy nic nepotřebuje. Pokud ovšem máme někam vyrazit, zjišťujeme, že džíny a svetr nejsou úplně nejvhodnějším oblečením pro návštěvu divadla, večírku, sjezdovky atp. Nehodlala jsem vyvolat hádku ještě před odchodem z domu (na to je v nákupním centru vždycky dost času i příležitostí ;-)), zavelela jsem k odjezdu.

Martina jela bez protestů. Doufala, že z nás vyrazí návštěvu MacDonalda (mýliti se je lidské :-)). Wlk v to jistě doufal taky, ale já měla vytyčený cíl celkem jasný: obléct ty dvě nekonfekční postavy dřív, než zavřou obchody.

Sotva jsme vlezli do C&A, Martina zmizela mezi regály s oblečením a začala vytahovat extrakousky. Nejprve pro sebe, pak i pro tatínka. Zkoušení jednotlivých modelů bylo náročné. Dialogy typu: "Jak je ti ta bunda?"
"Dobrý, ale snesl bych větší:."  - jsem brala jako zahřívací kolo. Byli jsme teprv na začátku. Po vyzkoušení několika modelů se pan Wlk přecejen s jedním ztotožnil. Byla jsem opravdu ráda, protože mi bylo jasné, že pokud ho neoblíknu v prvním krámě, potvrdí se jeho hypotéza, že "nic nepotřebuje" a mám na další rok s nakupováním útrum.

Martina je přístupnější. tedy až moc přístupná. Ta zas potřebuje všechno. Nelehký úkol průvodcův: jednoho nutit, druhého brzdit- obojí přiměřeně!!

Ale dopadlo to dobře, nakoupili jsme. Oba měli bundy a Martina i kalhoty a mikinu.

Ve vestibulu Martina zblejskla jízdu na inline zvířatech. To jsou plyšoví koně a zebry trošku menší než ve skutečnosti. Jsou opatření kolečky a do pohybu je jezdec uvede tím, že na nich hopsá. Oni pak jezdí. 10minut můžete hopsat za "pouhých" 40Kč. No budiž. Jeden chtěl zebru, druhý kafe... a já je chtěla oblíkat!!!

Dále se pokračovalo do obuvi. Obout naše slůně není zcela snadné. Samozřejmě ji nejvíce zaujaly boty zcela nenositelné. V měřidle jsem zjistila, že má ve svých  osmi letech velikost 36!!! Ponořila jsem se do krabic, abych vylovila nějaký praktický model, který by vydržel nejlépe celou sezónu. Martina zatím v ponožkách těkala po prostoru.
Klasický dotaz: "Jak ti jsou ty boty? Dobrý?"
"Jooo, dobrý. Ale trochu mě tlačej na palci..."

Prostě neuvěřitelný!!! Byla jsem rozhodnutá, že bez bot z toho krámu nejdeme. Mezitím Wlk přikvačil v nějakých topánkách. "Vždyť stejné už máš doma!", připomněla jsem mu. Díval se na mě s úžasem. "No a co?? Když mi vyhovujou??"

Závěrem musím říct, že mě tento večer zcela vyčerpal. Sama jsem si nekoupila nic. Nebyl čas. Zimní boty nemám. Ty staré jsem vyhodila hned po sezóně, aby mě náhodou nenapadlo nosit je dál. Dnešní sníh mě utvrdil v tom, že někdy jsem zbytečně rychlá  :-)
Zregeneruju a vyrazím na druhé kolo nákupů- tentokrát to bude one woman show! ;-)