Víte, komu pomáháte?


V posledních dnech se opět stalo něco, co mě nemile překvapilo a silně rozladilo. Utvrzuji se v názoru, že i já se svými dobročinnými aktivitami budu muset zacházet obezřetněji.

Třeba to i vás donutí k zamyšlení nad tím, jestli opravdu víte, komu pomáháte, nebo se taky snadno necháte strhnout emocemi a otevíráte peněženku sotva vám někdo vylíčí svůj pohnutý osud- a vy se najdenou stydíte za to, jak se máte "dobře" - tedy za to, že můžete denně "po svých" chodit do práce a dokonce i za to, že se vám neděje nic, co by mohlo zaplnit titulní stránky senzacechtivých bulvárních deníků.

Byly doby, kdy i naší rodině bylo pomáháno, a tak jsem měla potřebu to v rámci svých možností nějak splácet. Ani po smrti Majdy jsem sdružení pro nemocné děti a jiné pro podporu asistenční služby neopustila. Pomáhat druhým mi dělá zvláštně dobře.  Vím totiž, jaké to je být v roli obdarovaného. Být obdarován někým, kdo mohl své peníze investovat do svých požitků, ale přesto neváhal a ze svého rozpočtu daroval, kolik uznal za vhodné. Nikdy v životě nás ani nenapadlo posuzovat výši darované částky- např. tedy to, jestli dárce mohl být štědřejší.
Jsem občas v šoku z toho, že i mezi potřebnými, se najdou POTŘEBNĚJŠÍ  a neváhají použít i zbraně velmi neobvyklé k tomu, aby z nabízeného krajíce ukousli co největší sousto křičíce při tom, že to není pro ně zalykají se polykáním nahamouněného.

Zdá se, že podobné problémy aktuálně trápí více lidí, a tak děkuji za povídku o Otylce
(moje Otylka bohužel už má konkrétní jméno i podobu :-((( ...jen doufám, že Otylčin syndrom není nakažlivý...) anebo zde je pojednání o tom, jak lze napsat děkovný mail.

Po přečtení toho všeho  mi je taknějak hořko-smutno.

Snažím se vyvodit si z toho vlastní ponaučení, a tak se budu snažit myslet na to, že:
-  je dobré pomáhat s rozvahou
-  je mylné předpokládat, že za svoje dobře míněné činy budete pochváleni
-  pokud se jedná o peníze, pak vše musí být podloženo právní smlouvou.

Staré rčení praví, že peníze totiž kazí charakter - nevzniklo asi náhodou....  zatemňují mysl, láska k nim může být pro někoho silnější než cokoli jiného. Ani při konání dobrých skutků nelze spoléhat na solidaritu a pochopení těch, kterým pomáháno je.

A tak v takových asi případech platí podobná pravidla jako při hromadném něštěstí.
Záchranáři musejí vždy rychle a zodpovědně vyhodnotit situaci a správně se rozhodout:  potřebují jejich pomoc ti, kteří řvou, že umírají bolestí, nebo ti, kteří už na řvaní nemají sílu a opravdu jim jde o život?

40 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nevím, co k tomuto článku dodat. Výstižněji to snad nemohlo ani být napsáno. Jen mám strach, že tento článek nebudou číst ti, kterým to nejvíce patří. I my patříme do skupiny lidí, kteří to v životě mají ztíženo nemocí SMA. Je mi tak těžko, smutno, že se někdo nestydí chtít profitovat na nemoci svého dítěte a osudu své rodiny. Kdo z nás to má lehké? Nechť posoudí každý dárce.
Markéto, děkuji Ti za článek a budu moc doufat, že se něco zlepší.

Ze zápisníku pečovatelky řekl(a)...

Neumím si představit, čím procházíte. Osud mne ničím takový nezatížil.

A když tohle čtu, tak strašně se mi chce věřit na boží mlýny, tak strašně chci .......

Blanka L. řekl(a)...

Ahoj Wlčice, moc často se nevyjadřuji, ale tentokrát prostě nemůžu jinak. Paní, která psala e-mail, na který je v článku odkaz, byla důvodem, proč prostě nebudu přes jednu nejmenovanou organizaci posílat peněžní dary. Sleduji to už delší dobu a není mi z toho dobře. Nechápu, jak může někdo takovým způsobem těžit z osudu svého vlastního dítěte (a obecně své rodiny). Je to pro mě ukázka nejtěžšího hyenismu...

A tenhle případ je jen dalším důkazem toho, že to tak opravdu je. Jen je škoda, že se proti této paní lidé z organizace sdružující rodiny se SMA dětmi neozvou...

Anonymní řekl(a)...

Wlčice, naprosto souhlasím se vším co jsi napsala.Charakter některých lidí je prostě na pos......!Pavla

Klarkas řekl(a)...

Chybami se člověk učí, ale i přes to mne mrzí, že i já jsem se nechala takhle strašně napálit. Jen doufám že to neodnesou i ostatní postižené děti v daných organizacích...:-(

Anonymní řekl(a)...

Pro Blanku
- většina z nás to ví, není to lehké. Dotyčná si snad myslí, že je jiná matka. Bohužel to trápení máme všichni, všichni se s tím musíme denně potýkat a že to není lehké. Většina z nás si váží i maličkostí, oceníme sebemenší pomoc. Při výčtu toho, co musela paní pro peníze obětovat, je mi opravdu těžko a smutno. Styděla bych se.

Anonymní řekl(a)...

Vím komu pomáhám - právě abych se vyvarovala různých rozčarování poskytuji z drtivé většiny dary adresné. K tomu jsem ale došla po obdobném procitnutí. Jana

Lucka řekl(a)...

teď už vím..
zkušenost je nepřenosná. Nezažít, nepochopím.

Jarka řekl(a)...

Asi jsem moc slušná, ale tohle mi fakt hlava nebere :-( člověk by řekl, že zkušenost s vážnou nemocí dítěte člověka učiní pokornějším, ale jak tak koukám, houby.

No my se ve vedení oddílu zrovna domluvili, že by bylo super uspořádat drobnou akci a výtěžek někomu (třeba domovu důchodců, říkali jsme si) věnovat, ale kde na to sebereme právníka, aby napsal smlouvu, to fakt netuším :-(

Alča řekl(a)...

Ach jo... tohle číst není pro mě jako pro člověka, co má za sebou organizaci různých charitativních akcí moc lehké.:-((
Hlavně proto, že vím, kolik energie stojí uspořádání takové akce, kolik volných večerů, co by člověk mohl strávit jinak...
Ale je opravdu důležité pomáhat adresně a konkrétně. Jinak se darované peníze mohou dobře rozkutálet, člověk ani neví jak.
Jednou jsem zajišťovala účinkující na charitativní koncert pro nejmenovanou velkou nadaci. Sto lidí si bralo dovolenou z práce, přijížděli ze zahraničí...nadace koncert zrušila s tím, že je ekonomická krize, na koncertě by se předalo "jen" sto tisíc korun a když jsem nabízela, že tedy pro ně uděláme samostatný koncert, jen potřebujeme pomoct s akcí do médií (bylo čtrnáct dní před konáním akce) a nadace řekla, že to nemá cenu, že se to s tak malým výtěžkem jako jsme mohli nabídnout, nevyplatí...
Od té doby si dost hlídám, co a jak, protože lidé, kteří s našimi akcemi pomáhají, jsou pro mě hodně vzácní a jejich energií není radno plýtvat...

Anonymní řekl(a)...

Tak jen doufám, že ta paní, která psala ten e-mail, není ta paní, která mne napadla jako první...to už by člověk přišel o poslední zbytky iluzí:-(
Sandra

Blanka L. řekl(a)...

Jarka: V případě domova důchodců je lepší se s DD domluvit a za vybrané peníze nakoupit třeba drobné dárky k Vánocům nebo něco podobného.

Jitka Neradová řekl(a)...

Jo, jo, vše již bylo řečeno, snad jen dodám,že mnozí máme svou Otylku. Je-li to česká mentalita, pak snad raději žít jinde. I když nevím,nevím....Je to prostě smutný příběh:-)

Anonymní řekl(a)...

16Nechť mi je prominuto -
je to smutný příběh, ale hlavně o "nenažranosti"

Anonymní řekl(a)...

No jo, každý člověk chápe slovo charita jinak. Tahle Otylka ho chápe pouze směrem ke mně.Lenka Šafka

Marci řekl(a)...

Tak si myslím,že tu Otylku znám,co nadělám....ale řekla bych,že melou....

Blanka řekl(a)...

Já teď vůbec nevím, jestli si myslím správně, že znám tu paní, i když ne osobně, jestli ano, je to zklamání.

Blanka řekl(a)...

Milá Wlčice, omlouvám se, že sem lezu hned ještě jednou, ale všimla jsem si, že na blogu jedné paní jste upadla v nemilost a odkaz na váš blog byl smazán, co neudělá vyřčená pravda. Strašně mě takováhle zklamání mrzí. Přeju pokud možno příjemný den a nenechte si ho ničím zkazit.

Petrisab řekl(a)...

Taky si bohužel myslím, že vím, o koho jde. Měla jsme drobné pochybnosti už delší dobu, ale tohle mě dost zasáhlo.
I přesto se budu snažit pomáhat dál,snad nejsou všichni tak nenažraní a nemohou doplatit na druhé...Ale je to hodně smutné.

Housenka řekl(a)...

Bohužel jsem pochopila o koho jde, raději bych to nevěděla, protože ta ztráta iluzí je celkem bolestná. Té paní jsem držela palce, moc fandila a v rámci možností v té nejhorší době také finančně přispěla a ještě jsem obesílala své známé, aby také přispěli. Má to těžké, o tom žádná, ale zrovna s dětmi se SMA by měla být na jedné lodi, oni přece také své děti tahali z postelí kvůli focení. Ach jo.

wlcice řekl(a)...

milá Housenko, přispívali jsme a oslovovali své "zámožnější" kamarády asi všichni.

Právě proto nám všem asi teď tolik vadí způsob, jakým se dotyčná ozvala.a všechny nás to velice mrzí. Já taky nejsem z těch, co radši mlčí, než by řešili problém, ale všechno má své hranice, všechno musí mít i určitou formu. A ten mail mi jak obsahově, tak i stylisticky připadá prostě úplně příšerný.

Ale na obhajobu ostatních znevýhodněných rodin musím říct, že takový podobný exemplář se v onom společenství už nevyskytuje!! ;-)

Anonymní řekl(a)...

Jo a někteří je z té postele ani vytahnout nenmohou - v tom je to smutnější

Anonymní řekl(a)...

Mila Wlcice,

ctu Vas blog uz delsi dobu, moc obdivuji, jak se stavite ke vsemu, co vam osud pripravil.
Stejne tak jsem donedavna obdivovala pani, co napsala ten "dekovny email". Ale nejak posledni dobou nechapu a ten email me "dostal".
A koukam, ze uz u ni nejste v pratelich.
Precist si jeji podekovani na nejmenovane web.adrese, kde ji skoro vsechny prispevatelky obdivuji, asi by se jich hodne divilo....

Vam preju uz jen to dobre!
Kaja

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, asi jsem taky pochopila o čí maminku se jedná. Je to docela zklamání. Mám pocit, že si z toho udělala docela byznys. Taky mě před nějakou dobou překvapilo, že paní Wlčice zmizela ze seznamu na jejím blogu.
Wlčice jste super ženská, moc ráda čtu Váš blog.
Míša

magráta řekl(a)...

dobrý den,

myslím, že když se napíše A, tak je důležité napsat i B. Takže peníze nejdou na účet nejmenované paní, ale jsou pro stacionář. A jak tady někdo píše o božích mlýnech, tak mi to přijde přehnané.

Markéta

Anonymní řekl(a)...

Magráto,
i kdyby je poslala samotnému pánu Bohu, to její zájmy povyšuje nad zájmy ostatních?
Šla na akci, jejíž výtěžek měl posloužit dětem se SMA, místo toho jdou peníze na stacionář, který není primárně určen pro děti se SMA. Všichni museli vynaložit stejné úsilí (nafta, benzín, jízdenka MHD, zdravotní stav svůj a dětí, hlídání a já nevímcovšechnoještě), ale ostatní neumí tolik křičet jako ona dotyčná, takže zbytek dětí má zkrátka smůlu.
Kromě dětí, které se účastnily, je ještě spousta dětí, které vůbec přijet nemohly, protože to jejich zdravotní stav neumožňuje, jsou totiž doma na plicním ventilátoru, ale na ty si D. ani nevzpomene.
A v konečném důsledku to šlo pro stacionář, ve kterém má dítě, takže suma sumárum - vylepšení stacionáře = vylepšené možnosti i pro její dítě.

Anonymní řekl(a)...

Ach jo, je to fakt zklamání, autorce emailu jsem taky v době, kdy na tom asi byla nejhůře finančně přispěla. Sice jsem už delší dobu měla z dění okolo ní nedobrý pocit, ale tento email mě fakt šokoval:-(. Jen se tak sama sebe ptám, co člověka, který si prožil tolik těžkého, vede k takové neuvěřitelné sebestřednosti? Byla taková už dřív, nebo jí tolik změnilo všechno to těžké, co v posledních letech prožila? Doufám, že si dotyčná paní přečte tyto reakce a že jí to snad nakopne k nějaké sebereflexi... Katka

Anonymní řekl(a)...

Doufala jsem, že jde o někoho jiného, i když mě paní D. napadla jako první, ale to jen proto, že se o ní poslední dobou hodně píše. Styl mailu mi vyrazil dech. Charita opravdu není soutěž, jak už tu někdo připomněl. Paní D. mohla mít radost, že se díky ní vydražilo víc peněz a ti nejpotřebnější z potřebných dostanou o kapku víc, než by jinak dostali. A pak s grácií radostně předat stacionáři svůj dar, který ji stál jen trochu času a nafty a stacionář jen informovat, že vydražené částky se rozdělily rovným dílem.
Ono je to asi logické, jen někdo s takovou mírou živočišné dravosti může ustát všechno, co na něj život navalil v poměrně krátké době, otřepat se a žít tak, jak žije. Pořád doufám, že to je jen tím, tou přirozeností, ne tím, že někomu narostla nejen křídla, ale i zobák...
bb

magráta řekl(a)...

nastálo ji to jen trochu námahy a cestování. Pokud vím, na začátku dražby byly malinko jiné podmínky a pak se to všechno změnilo?. Nemám potřebu paní D. obhajovat, protože vím jaká je. Znám ji osobně přes devět let a jsem ráda, že ji znám. Vadí mi, jak si na ni najednou všichni ukazují a tvrdí, že ji znají a jak to myslela. Sakra nevíte a neznáte. Vím už k tomu psát nebudu, ale opravdu nebude nečinně přihlížet, jak se do něho snadno kope.
Magr8ta

Ze zápisníku pečovatelky řekl(a)...

Magrato, do nikoho se nekope. Diskutuje se o neoddiskutovatelném e-mailu. O tom, jakým tónem byl psán, na co všechno bylo poukázáno, jako by ostatní to měli jinak. Jako by ostatní nemuseli své děti někam "tahat", platit jízdné. Jako by někdo na tom byl hůř a jiný líp. Dyk je to jak pavlač. Nikdo tady do nikoho nekope, to bývá výsadou jiných. Zde probíhá zcela neurážlivá diskuse na téma, co koho překvapilo, z čeho zůstal stát s otevřenou pusou.
To není kopání, to je holé srovnání se s faktem, co dokáže kdo udělat a na úkor koho. Nic víc, nic míň.
I.
PS: Kopou jiní a zcela uboze.

Anonymní řekl(a)...

Magrato, taky nemám pocit, že by tu někdo do někoho kopal, jen se tady lidi pozastavují nad jejím nevhodným chováním. Ať je to kamarádka jaká chce, je prostě nevychovaná a místo poděkování ještě sjede organizátory na tři doby. At´příště teda sedí doma na zadku, když dostala pro "svůj účel" málo, protože svět se bude točit i bez ní. A chápu, že už nic psát nebudeš, ono totiž už není co. Jak někdo psal,ten dopis je neoddiskutovatelný. Eva

magráta řekl(a)...

vždycky je co psát, ale někdy to je zbytečné.

Emily řekl(a)...

Měla jsem pocit, že vím, komu pomáhám.

Třeba to byl jen nějaký úlet.

Chjo, je mi z toho smutno. A přece věřím v to dobré v lidech.

Anonymní řekl(a)...

Mně je asi dotyčné spíš líto. Takhle kopat kolem sebe dokáže jenom ten, kdo má nějaký problém a vážně ho neumí řešit. Asi se nemá tak úžasně, jak se snaží vymalovat ve virtuálnu. (Ale ono se líp poslouchá sluníčkové tleskání všech těch zavilých obdivovatelek, pro které jejich idol nedělá nikdy nic špatně, než se stavět tváří v tvář problémům, že...) Nuž, třeba celý tenhle kolotoč pomůže dotyčné k nějaké sebereflexi. To, že mně bylo ublíženo, ještě neznamená, že můžu ubližovat druhým.

Anonymní řekl(a)...

Ještě bych chtěla dodat, že díky vám, milá autorko, že se nebojíte věci řešit nahlas a díky vám za váš přístup, rozumný, optimistický, vytrvalý.

Unknown řekl(a)...

Já zírám s otevřenou pusou :-( a nemám slov.Prostě ne...

Unknown řekl(a)...

Odkaz na "děkovný mail" je nefunkční. Třeba se někdo dodatečně stydí...

Olga

Anonymní řekl(a)...

Odkaz je nefunkční proto, že byl článek odstraněn tím, kdo jej zveřejnil. Jestli se stydí to nevím, snad jen za to, že zveřejnil cizí soukromý email?

wlcice řekl(a)...

Milé dámy diskutující o mailu, který nebyl součástí tohoto blogu. Diskutujte prosím tam, kde byl daný mail zveřejněn. Jinak vaše komentáře budou odstraněny, protože nesouvisejí s článkem zde uvedeným.
I to, že je odkaz nefunkční, musíte reklamovat jinde. Díky za pochopení!

Anonymní řekl(a)...

Zklamání, jedno velké zklamání, no tak jeme letos přispěla na kociciprani, čičinám je doufám jedno, kolik která dostane granulí.