Halloweenské radovánky

31.10.2013

 Poslední říjnový den - nebo spíš týden- se už i v našich českých krajích rozmohlo americké dýňové šílenství. V zahrádkách a na balkonech sedí vydlabané různě se šklebící dýňové hlavy a Martina je celá natěšená, že se zase něco bude slavit.

Tentokrát jsem nějak neměla sílu a vlastně ani čas někam organizovaně vyrazit. Nabídla jsem provizorně výrobu papírových dýní, které jsem objevila na internetu a připadaly mi snadné.
Fotonávod je zde ... za pár minut je nebudete mít kam dávat :-) Jde to opravdu snadno!

Martina se snažila svoji slavnostní náladu přenést alespoŇ na hlodavce. Květuška ochotně pózovala s dýní na zádech a čekala, že  honorář bude vyplacen v jedlé podobě.

 

Cyrilka je taková živější, takže papírovou dýni ze hřbetu několikrát hbitě setřásla - a poté se vrhla na její konzumaci :-)

Byla shledána jako halloweenského slavení neschopná.

Tak jí Martina alespoň nasadila alespoň klobouček s trikolórou- jakože byly prý volby... no já bych asi volila spíš černou stuhu s ohledem na ty výsledky...

 

Martina dostala symbolicky pixlu gumídků ve tvaru všelijakých lebek a jiných příšerností a byla naprosto spokojená, protože gumídky miluje.  Ve škole mají ředitelské volno, takže do postele nepospíchá... hopsá tu po bytě a z okna sleduje našeho svítícího dýňáka a hodnotí, kterému kolemjdoucímu se líbil ;-) Má na to svá měřítka ...

Severský filmový podzim jen v zrcadle

30.10.2013

Náhoda tomu chtěla... koukla jsem na FB, kde včera specialistka na severské filmy a výuku dánštiny -Alča- lákala někoho do kina na norský film, po jehož knižní předloze už dlouho marně pasu, neb v Čechách vyšla asi před 15lety a v knihovnách je zřídka. Jedná se o knihu mého oblébeného autora Josteina Gaardera "Jako v zrcadle, jen v hádance". Na tuto knihu mě přivedla jedna čtenářka blogu, když mi odkaz přidala do komentářů. 
Shodou okolností babička dnes měla volmo, a tak se podařilo Martinku zaopatřit a vyrazit do kina na podvečerní představení. Paráda. Těšila jsem se, i když jsem věděla, o čem film bude... severská depka- to je moje označení pro severskou filmovou tvorbu. Jasně, že existují i výjimky, které mají označení "komedie", ale ty považuji za menšinové. 

Ve starobylém a nezmodernizovaném kině Lucerna- v samém centru Prahy- probíhá filmový festival severských filmů. Alča zajitila vstupenky, a tak jsme hromadně zhlédli film, jehož festivalový název zní "Jen v zrcadle, jako v hádance". 
Pro mě masochistický psychomasakr. Nemít vlastní životní zkušenost, asi bych přes slzy na plátno vůbec neviděla. 

Nevyléčitelně nemocná dívka - 13letá Cecílie- se snaží pochopit konečnost života a přijmout vlastní smrt ve věku, k němuž umírání standardně nepatří. Náhled do života rodiny, jejíž členové se snaží vyrovnat se s krutou zprávou lékařů, že jejich holčičce není pomoci. Nemají možnost volby. Tak už to v životě bývá....

Cecílii se zjeví anděl Ariel a ona s ním rozmlouvá  - o smrti, o životě po ní. Vedou spolu filozofické debaty a jeden druhého poučuje. 

 ---------------------------

Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe...

 

Není to zvláštní, že člověku vstoupí do očí slzy z toho, že má někoho rád?

Čím hlubší je temnota, tím výrazněji jí každý paprsek pronikne.  

 -------------------------

 Silný zážitek.  

Vztahy, emoce, filozofie, život po životě, láska, snaha utéct před špatnými zprávami, neochota přijmout smrt milované osoby- a nakonec možná i poznání, že přijetí smrti může být projevem lásky... že umíme svého milovaného "nechat odejít" a netrvat na jeho bolestí doprovázeném žití... mnoho námětů k přemýšlení. Některé situace se v životě objeví nečekaně a rychle... a bez přípravy je potřeba je ustát a pořešit.

 -----------------------------

 Utěšovat někoho, komu je smutno, není nikdy blbost.

Prodloužený víkend byl nadraka (i na draka)

26.-28.10.2013

 V sobotu ráno  jsem musela na celý den do práce. Achjo. :-(  Nerada jsem součástí týmu, kde jedn přehazuje úkoly na druhého a všichni se tváří jako koordinátoři a manageři projektu a když už termín vysloveně hoří, začne být ovzduší husté tak, že by se dalo krájet.
Jenže to se obvykle předem nikdy neví, jak bude tým fungovat ... ale jistá ponaučení poté z toho vyvodit lze. A tak jsem ráno po Barování chtě-nechtě vstávala s budíkem a vyrazila s notebookem na pracovní schůzku.

Poránu se na našem poli válely mlhy ...

Domů jsem se doplížila až po osmé hodině večer a mým jediným cílem bylo kafe a spánek.

Ti dva trosečníci, co tu zůstali celý den bez dozoru, si to náramně užili ;-) Povyprávěli mi, jak stihli výstavu v muzeu LEGA i otestovat nové herní prvky na Střeleckém ostrově- a samozřejmě neminuli vyhlášenou cukrárnu... Však já si to vyberu jindy! :-)

 V neděli odpoledne jsme vyrazili jentak na vycházku.
Byl nádherný podzimní den. Větrný, ale teplý. Obloha byla plná draků ;-) Skrz skoroopadané větve stromů to byl krásný pohled.

 

 Zlatým hřebem svátečního pondělí byl Haniččin kanec :-) Hanička ho nevařila, jen střelila a výstavní kus masa dovezla.

Wlk nelenil - podle klasika vyrazil na šípky, protože trval na tom, že bude "se šípkovou". Já osobně bych ho dala klidně i "se zelím", ale u nás vaří muž, takže si ráda chuť udělám na to, co se zrovna nabízí a málokdy na talíři nechám zbytky. Kanec byl vynikající!
A odpolední vycházka nezbytná, protože jinak skončím v nejmenované knize rekordů jako "Nejtěžší Češka". ;-)

 

Pracovní výlet do Klimkovic

21.-22.10.2013

Tak jsem se po 12letech zase ocitla v místech, která mi bohužel dodnes evokují ne příliš příjemné vzpomínky. Tenkrát jsme totiž  byly v Klimkovicích s Majdou na lázeňském pobytu. Už tehdy jsem si připadala jak v jiném světě.

Všechno mělo pevně daný řád, na emoce a potřeby nebyl brán zřetel. 400km od domova, návštěvy se tudíž nekonaly. A když už konečně Wlk přijel na víkend, Majda měla teplotu  a otec rozhodně nebyl vpuštěn na pokoj, kde jsme byly ubytované, protože byl "cizí osobou". Seděli jsme tedy v přeplněné hale, kde nebylo slyšet vlastního slova, kde lítaly a řvaly děti a Majda pospávala na kočárku a já byla zralá akorát tak na to, aby někdo zahájil moji psychiatrickou léčbu. Strávily jsme tam měsíc a já prohlásila, že "už nikdy více".

Tentokrát jsem jela do Klimkovic služebně- tedy na odborný seminář. V přednáškovém sále se sešlo přes sto zdravotních sester, rehabilitačních pracovníků, učitelů i speciálních pedagogů, aby se dozvěděli, jak s dětmi s diagnózou spinální muskulární atrofie (SMA) pracovat. Publikum bylo ukázněné, přednáškový sál díky pořadatelům  vzorně nachystaný, takže všechno proběhlo podle plánu, na závěr všichni posluchači obdrželi certifikát, že jsou akreditovaně vzdělaní- a já doufám, že to alespoň třetina ze zúčastněných bude nově nabyté poznatky praktikovat v reálném životě.

 Potěšilo mě setkání s přáteli - zdejšími domorodci :-), ale jinak musím s politováním konstatovat, že lázeňský život zde plyne stále ve svých vyjetých kolejích.

V 6hodin ráno uklízečka práskne dveřmi, zarachtá svazkem klíčů a začne vytírat rozlehlou chodbu, což je doprovázeno typickými zvuky interakce- kbelík- hadr- voda, takže je po spaní.
Internet se zde v lázních platí - minuta koruna. WIFI Free se neposkytuje.
Kavárna na kolonádě zavírá v 19hodin.  Tou dobou je plná lidí, ale obsluha každého několikrát upozorní, že za 20minut - za 15minut- za 10minut už už (konečně!!) zavírají.

Resturace, kam jsme se o patro výš přesunuli,  měla sice "až" do 22hod., ovšem přesně v 19:30 mobilní muzikant rozbalil svou tahací harmoniku a začal hrát a zpívat lidové odrhovačky na celé kolo s tím, že se procházel po celé restauraci, aby se kulturního zážitku dostalo všem hostům. Seděli jsme u jednoho stolu a hulákali na sebe, abychom se vůbec slyšeli. Nakonec jsme to vzdali. Sebrali jsme se a sedli si ve vstupním vestibulu na chodbu. Sice bez obsluhy, ale zato v klidu!

Po celé dva dny bylo venku krásně. Škoda, že nebyl čas na vycházku do okolí :-( Tak jen mobilní cvak z klimkovického kopce s výhledem do hor.

Cestou domů jsme si udělali ještě jednu zastávku v Ostravě. Zajímala nás práce mobilního dětského hospicu "Ondrášek". Ono to slovo hospic v názvu je trošku zavádějící. Ve skutečnosti tyto dámy poskytují všechnymožné podpůrné služby (zdravotní, psychosociální, duchovní...)  rodinám, které se starají o dítě s nevyléčitelným (tedy život ohrožujícím) onemocněním. Služby, které nehradí zdravotní pojišťovny, jsou přesto pracovníky hospicu poskytovány zdarma. Peníze na provoz jsou získávány převážně z nadačních a sponzorských darů. 

Více o této problematice zde.

A pak už vzhůru na dálnici.
Kupodivu se jelo docela dobře, i když úsek Brno - Praha, to je tedy oříšek. :-(

Volebně laděné BARování

25.10.2013

Příspěvek se postupně doplňuje a upravuje ;-) -  neb majitel blogu je v časové tísni a zároveň v povolební depresi....

Páteční Barování ... 

... bylo vtipné a humornými scénkami nacpané, přesto hodně smutné a chvílemi drsně filozofické, bylo spravedlivě politické- to proto, že zasloužené kritiky se dostalo všem politickým stranám, bylo plné parodií, satiry a úžasných hostů....

Večer měl tentokrát předem dané téma: volby, politické strany a jejich představitelé a volební kampaň. 
Zamyšlení nad tím, na co všechno jsou voliči - bohužel úspěšně!!-  lákáni.




Večer byl nabitý- jak v hledišti, tak na jevišti. Zajímaví hosté, improvizovaná i dokonale připravená vystoupení- za každým následovaly nadšené ovace publika.

Tak alespoŇ letmo pár ukázek:

Cesta- hit skupiny Kryštof v provedení Romana Tomeše a Štěpnána Kloučka:




Herečka  Denisa Nesvačilová zpívá na Barování celkem pravidelně- dnes překvapila písní Goodbye my almost lover:




Aktuální  70. narozeniny Václava Neckáře připomněl Petr Kutheil písní zamilovanou: Kdo vchází do tvých snů, má lásko... tu přece všichni zanjí, a tak se zpívalo sborově ;-)



Poměrně velkou část večera tvořil "blok levicových písní" a na jevišti se objevila i Bára Basiková. Bára  je dáma a umííí! .. a ještě se tváří "jakože nic" ;-)




Neřízená střela Věra Nerušilová a Filip Rajmont si levicově vyhrnuli rukávy




Účinkující na rozloučenou zazpívali hromadně- volební agitku pro ty, kteří si volby nechali až na sobotu- aby se ještě důkladně zamysleli nad tím, jaký lístek do urny vhodí.
Sandra Nováková si k tomuto vystoupení  oblékla předepsaný cvičební úbor z let socialismu. I tahle sexy kočka s dokonalou postavou v něm vypadala otřesně. Chudinky my, co jsme jej na ZŠ musely oblékat pravidelně - strašné vzpomínky :-((



Díky  Sandře i Filipovi  a všem účinkujícím za další skvělý večer. Tentokrát asi organizačně ještě náročnější.

Nakazili jsme svou barovací vášní už tolik kamarádů (i z daleka dojíždějících- sláva službám RegioJETu), že tvoří už minimálně třetinu publika  :-) Takže se teď vídáme pravidelně a ještě nám k tomu dobře hrajou :-)

Lístky na 22.listopadu už samozřejmě máme, přebytky jsme si právě povyměňovali u baru a těšíme se strašně moc!! :-))

Krásný říjnový víkend

18.-20.10. 2013

 Můj milovaný rekreační objekt v Bělči nad Orlicí je nádherný za každého ročního období. Tento víkend se počasí překonávalo.

Původně měl víkend být vzdělávacím seminářem pro aistenty k dětem s postižením. Ale asistenti mají také spoustu jiných aktivit, a tak se jich přihlásilo jen málo. Volná místa se tedy doplnila rodinami s dětmi zdravými i zdravotně znevýhodněnými a program se operativně musel přizpůsobit. Ve výsledku z toho byl příjěmný psycho-relaxační a lehce naučný víkend.

 

 V pátek večer - literání čajovna. Povídání o tom, co zrovna čteme. Lidi mě zlobí- všichni přijdou a čekají, co se bude nabízet, ale pokaždé se většina z nich vymluví, že na to zapomněli a danou knihu ani nepřivezou ukázat, pak různě improvizují... no a není to úplně ono.
Burza knih pro nezájem zrušena :-(

Tipy na vánoční dárky- a nebo jentak ke čtení, které mi utkvěly v hlavě:

Jiří Hájíček: Rybí krev - tolik diskutovaná, nicméně Magnesia Litera 2013 patří právě jí
Torey L. Hayden: Sebranka - oblíbená autorka - non fiction - čtivé, dramatické, psychologické...
Michal Sýkora: Případ pro exorcistu - moderní česká detektivka z Olomouce
Khaled Hosseini: A hory odpověděly - složitý vztah mezi otcem a synem je popisován se na pozadí  afghánských dějin

Pro milovníky historie DVD- film o Přemyslu Pittrovi: Milujte své nepřátele

Poprvé jsem si zkusila chůzi ve stylu "nordic walking". Úžasní lektoři, zábavnou formou jsme rozpohybovali tělo a objevili ve známých místech zcela neznámé cesty lesní :-)
Je to bezva univerzální sport, kdy pracuje opravdu celá kostra a ještě je čas na povídání si a kochání se krajinou.

No a na přímo cestě seděla jedna houba- přešlá mrazem. Vypadala velmi dekorativně a ztepile :-)
Já ji tipla na ojíněnou bedlu, ale jistá si tím nejsem. Kdyby nějaký zdatný mykolog uvedl mou domněnku na pravou míru ;-)...

 

Dále jsme absolvovali přednášku s názvem "Od rostlinky k šálku" - nejen pro milovníky kávy, mezi které dost závisle už několik let patřím. Druhy a pěstování kávy, její správná příprava a správná konzumace... já vůbec netušila, že káva je ovoce! Pro mě prostě lahodná nápojová rostlina :-)

Prezentace asistentů- povídání o jejich práci s dětmi s postižením- fotky, videa... Asistenti za svými klienty jezdí  do rodin, pracují jako dobrovolníci, takže za stravu a někdy i nocleh dokáží s dětmi úplné zázraky. Obdivuhodné. Víc takových... Fotky a povídání o zážitcích, pocitech a životních hodnotách bylo zajímavé a někdy až k slzám dojímající...

Muzikoterapie, arteterapie v podobě  quillingu čili papírového filigránu-  tedy stáčení tenkých barevných proužků papíru a vytváření zvláštních obrazců; skládání obrázků a přáníček z čajových sáčků...

A pak schůze, kdy se řešilo, jak přetransformovat naše občanské sdružení po Novém roce; jak přilákat k této bohulibé činnosti další mladé asistenty; jak příští vzdělávací seminář připravit co nejatraktivněji, aby se asistenti přijeli vzdělávat a užili si i nějakou zábavu ... nápady jsou, tak už jen je realizovat :-)

Vajíčka

17.10.2013

Následující příhoda patří do těch méně obvyklých. Je to humorná příhoda na -dá se říct- vážné téma. 

Před dvěma lety se v naší ulici uprostřed zástavby rodinných domů začala rýsovat nová stavba. Tvářila se supermoderně a krabicovitě a my se domnívali, že se jedná o bytový dům. Omyl! Vyrostla zde klinika, která se hodlá zabývat řešením problémů neplodnosti. Nabízených služeb už asi nevyužiju ;-), ale chápu, že poptávka po nich je. Klinika mi vadí jen tím, že její klienti svými vozy parkují úplně všude, takže domorodec-léta zvyklý na poklidný skoro vesnický styl- najednou nemá šanci zaparkovat před svým domem.

Byl všední pracovní den (dopoledne) - já si pěkně pracovala ve svém home office- když zazněl zvonek. Na pošťačku bylo brzy a neohlášené návštěvy nesnáším. Šla jsem k oknu a přes záclonu okukovala, "koho to sem čerti nesou".

Venku stála  mladá velmi upravená dáma. Jsem celkem zvyklá, že sem občas někdo nese porouchaný notebook nebo jiné zařízení Wlkovi ke spravení, a tak jsem otevřela okno, pozdavila  a skrz protihmyzí síŤ se ptám: " Co si přejete?"
Mladá paní se rozhlídne a něco začne drmolit. Z jejího projevu slyším jen: "blabla bla ... ček"
Hmmm. "No, manžel není doma", odpovídám stručně. "Zavolejte mu kdyžtak na mobil, je někde u zákazníka", dávám praktické rady.
"Já jdu na ten pohovor", dodává mladá paní rychle- asi z obavy, abych okno nezavřela.
"Pohovor?", ptám se už docela užasle.

Paní zase říká něco a něco a já slyším jen "ohledně vajíček"
... vzhledem k tomu, že tady neustále někdo zvoní a  něco nabízí k prodeji- domácí brambory, česnek, cibuli... tak mě to ani nepřekvapilo.
"Jo vy prodáváte vajíčka?", úplně zbytečně rozvádím konverzaci, protože funkce podomního prodejce mi k té vyfintěné paní opravdu nepasuje- stojí venku v kožené bundě s malinkou kabelčičkou a nápadně vykresleným obočím- a já od takových prodejců stejně nikdy nic nenakupuju. 
"A kde je máte?", ptám se taknějak podezíravě...
"No kde asi??!!", užasle krčí rameny nezvaná návštěvnice. "Já jsem dárkyně vajíček!!!"

V ten moment mi to docvaklo. Klinika!
"Jé, tak to musíte naproti! Tady poskytujeme úúúplně jiné služby. S vajíčkama naproti!"
"Nene," brání se dáma, "s vajíčkama SEM! Mám tady adresu a číslo popisné souhlasí!"- nechce se nechat odbýt.
"No, sem určitě ne a dneska už vůbec NE! Naproti povídám! Tam je klinika, ale ceduli mají z druhé strany!"
Dáma chvíli opakovaně těká očima- na papír a na naše číslo domu, pak dost nevěřícně přejde na druhou stranu ulice a já za ní úplně stejně vyjeveně zírám... :-)

To jsou věci- špatně napsaná adresa- moje natvrdlost a částečná nahluchlost - a je z toho hotová bramboračka. ;-)

Tak vajíčkům jsem se ubránila, :-) paní je snad udala jinde a na polikliniku v NErůžové zahradě právě tento týden přidělali velký barevný a svítící nápis... Tak snad se s novým objektem nějak sžijeme.

Jen pro pokročilé

14.10.2013

Scéna: u nás doma- neděle večer- sedím u PC a buším do klávesnice pracovní resty. Do pokoje vtrhne Martina a začne štrachat noty a flétnu. Jindy ji do cvičení nutím. Momentálně bych uvítala TICHO!!, ale nechci ji okřikovat- aby v pokynech neměla zmatek- "Cvič!" - a teď zase "Necvič!" ;-)

Martina rozloží na stojanu noty a spustí. Kdo zná zvuk sopránové flétny ví, že i domácí zvěř před ním utíká... Po chvíli to fakt nevydržím a povídám: "Co to je za skladby? Vždyť se to nedá poslouchat!! Jsi si jistá, že to hraješ dobře?"

Martina se otočí a s náležitým opovržením odpovídá: "Hele, mami, tohle už je druhej díl, víš... takže nepočítej s tím, že se ti všechno bude líbit a že VŠEMU budeš rozumět. To už je prostě prostě pro pokročlý..."

Drzoun! Dělám, že neslyším. Zavírám na svém monitoru okno s rozepsaným dokumentem a otevírám blogger- za trest bude na blogu ;-)

 

Poprvé v Jazz Docku

12.10.2013

Na tuto hudební akci jsme vyrazili na doporučení našeho nejoblíbenějšího bubeníka ;-) a kapelníka skupiny Jazz Bluffers-  Petra Zimáka. 

Koncert se odehrával v Jazz Docku- tedy přímo na Vltavě.

Sedíte si pěkně u baru nebo u stolečku, popíjíte, co vám libo a za skleněnými stěnami se prohánějí výletní lodě a můžete krásně pozorovat práci zdymadla- jak se vrata pěkně otevřou a plavidla sviští sem a zase tam.

Přišli jsme si poslechnout zpěváka, jehož jméno ani produkci jsme předtím neznala, ale mohu vřele doporučit.  Jonathan Gaudet - veselý a vtipný Kanaďan, který již sedmým rokem žije tady v Čechách,  hrál na kytary různých tvarů a velikostí a zpíval blues anglicky a francouzsky přímo skvěle.

ukázka:

 Příjemné naladění nám vydrželo po celou cestu domů... Sice drobně poprchávalo, ale Praha je krásná i za ošklivého počasí ;-)
K hudebnímu večeru se hodil i pohled na Tančící dům alias Ginger a Fred na Rašínově nábřeží...

 

Výprava za dýněmi

13.10.2013

Druhá říjnová neděle se rozhodla býti ukázkovým sluncem prosvíceným podzimním dnem, který přímo lákal ven do přírody. Jenže Martinka celý minulý týden polehávala, tak jsme se rozhodli jen pro malou vycházku do nedaleké trojské botanické zahrady, kde právě probíhá výstava dýní.

Stejný nápad dostalo více lidí, a tak u pokladny byla nečekaně dlouhá fronta na vstupenky, ale vyplatilo se počkat! ;-)

K vidění byla celá barevná škála dýní z čeledi Cucurbitaceae v nejrůznějších aranžmá.

 Dýňovité labutě :-)

Aranžmá s babkou

Dýně na slámě a fialovo-bílé hlávky okrasného zelí... jednoduchá a veselá podzimní dekorace.

Všude posedávali lidé obklopení dýněmi a popíjeli víno, svařák a nebo ochutnávali nabízené čaje

 Tykve slouží nejen jako dekorace, ale mají i léčivé účinky a údajně jsou i vhodnou krmí pro alergiky.

Batanická zahrada momentálně nabízí i fotogalerii pod širým nebem. Krásné makrofotky.

Dva. Tak se jmenuje tohle umělecké dílo Lukáše Raise. Mysleli jsme si, že to jsou dva velbloudi, ale autor tvrdí, že to jsou dvě pasoucí se lamy.... tak on nejlíp ví, co to je :-) Zajímavé je to určitě!

Přes japonskou zahradu jsme došli až k vinici sv. Kláry. ... ještě zraje! Sviť, sluníčko, sviť, aŤ máme co pít! ;-)

Celá zahrada se nachází ve svahu, takže nabízí nádherné výhledy na Prahu. Tady třeba na bludiště v zahradě zámku.

Pro návštěvníky byla instalována masivní dřevěná slunítka. Nádhera! Sluníčko příjemně hřálo, děti běhaly po hustém trávníku a využívaly prolézaček a dospěláci se povalovali na sedátkách a lehátkách a klábosili a všichni byli krásně a nakažlivě líní... proč se nepřizpůsobit :-)

Výstava dýní trvá do 20.10.2013 a poslední říjnové odpoledne ožije zahrada tradičně čarodějnicemi a duchy a budou se dlabat dýně.

XLV mejdan

4.10.2013

Můj blog a já máme narozeniny ve stejný den - posledního září. Letos se nám to pěkně sešlo, a tak bylo milosrdnější zapsat ta čísla římskými číslicemi :-)

V momentě, kdy se začali ozývat první gratulanti, napadlo mě, že by asi bylo vhodné pozvat je na kávu či sklenku, abychom připili na další společně prožité roky. Nápad to byl překotný- stejnětak jako jeho realizace. Já nevím, že mně se vždycky děje několik věcí současně!??! ;-)

I rozeslala jsem žertovné pozvánky na mejdan a pod záminkou dobrého jídla a pití tak nalákala do doupěte  více jak tucet lidí, kteří se vzájemně ani neznali. Všichni přišli naladěni a vyzbrojeni dary, což jsem v pozvánce výslovně zakázala!

Žasla jsem nad tou nápaditostí a originalitou! Vše promyšlené a já šokována poznáním, že mě mají přečtenou od A do Z! :-) A následně už jen dojatě děkovala...

Slavilo se 12hodin :-) - tedy od jedné do jedné. Wlk si vzal na starost občerstvování hostů a já už pak jen musela hlídat, aby si ho nedovedl domů někdo jiný, protože servíroval vkusně a chutně! :-)

Vstupenkou na mejdan byly dobové relikvie, které měly zmapovat náš přátelský vztah "před lety"- objevily se i velmi zajímavé fotky, fotokoláže ;-) a dokonce i dopisy, které jsem kdysi psala kamarádce, když byla před maturitou nemocná. Tehdy nebyly mobily, abych dění ve třídě monitorovala průběžně zasíláním sms, a tak dopis dostal podobu sáhodlouhého papíru a vznikal po celou dobu vyučování ;-) No při předčítání se váleli smíchy adresát, autor i náhodní přísedící.
Samozřejmě se vyprávěly i na humorné historky z různých let.

Po večeři došlo i na zábavu. Zkušenější mě hned začali okřikovat, že na žádnou bojovku tedy nejdou- ale volili jsme zábavu přiměřenou věku návštěvníků- a tak došlo jen na "hudební kvíz" - šlágry z roku mého narození :-)
Hlavní cenou byla klasická gramodeska a paradoxně si ji odnesl ten, kdo gramofon vůbec nevlastní :-)

Hosté průběžně přicházeli a odcházeli, někteří stihli odejít a ještě se vrátit zpět... poslední hosty jsme vyprovodili hodinu po půlnoci a ani se nám nechtělo spát, protože nám bylo líto všechny ty příjemné okamžiky hned zaspat...

 

 Jsem ráda, že svou smečku přátel mám. Bylo s nimi dobře a určitě setkání zopakujeme - a rozhodně nebudeme čekat, až mi zase bude o 10let víc, aby k tomu byl pádný důvod :-))

------
 Syn (21let) jedné kamarádky naši rozvernou hromadnou fotografii z  mejdanu okomentoval: "No, mami, jste tu jako taková veselá parta starejch lidí..." :-)

Jojo, čas je relativní pojem ;-)!...Budiž mi útěchou, že ten jeho plyne úplně stejně rychle.

XLV

 4.10.2013

Po docela rušném pracovním týdnu mě zítra čeká jeden zajímavý flám. Těším se. Flámuju ráda :-) Můj blog totiž slaví 5.výročí! Tehdy před pěti lety jsem podlehla kouzlu "číst si něčí blog ke kávě", až mi to nedalo a zkusila jsem si psát vlastní poznámky. Že mě to bude držet takhle dlouho- to jsem tenkrát nečekala.

Můj život má celkem pestrý scénář, a tak jsem moc ráda, že alespoň některé okamžiky jsem si zpracovala do této čtivé podoby. Jsou dny, kdy ráda listuju v archívu. A čím víc listuju, tím víc si uvědomuju, jak čas letí a jak jsou jednotlivé dny neopakovatelné. Díky za ně! ;-)