Muzeum Karla Zemana

31.1.2014

Jak jsem slíbila, tak jsem udělala :-) Na pátek jsem vyhlásila dětský den :-) Martina si domluvila kamarádku. Byly pololetní prázniny, zařídila jsem si volno a hodlala hočičky oblažovat svou pozorností.

Hned ráno se zavřely do pokoje a stavěly z lega. Pak se vrhly na výcvik morčat a společenské hry. K obědu si vyráběly pizzu- a po obědě přijaly mé pozvání na výlet do Prahy spojený s kulturou i občerstvením.

Vydaly jsme se navštívit poměrně mladé muzeum věnované Karlu Zemanovi - mistrovi ve vynalézání filmových triků. Jeho "Cestu do pravěku " jsem kdysi přímo hltala.
No a dnes jsem byla velmi překvapená zjištěním, že onen mamut, na něhož vzhlížejí kluci z loďky, by se vešel do dlaní.

 Děti s radostí vyzkoušly všechny interaktivní exponáty: těžký skafandr, v němž jsou slyšet zvuky moře...

 Létající stroj, kde jeden sedí a ovládá křídla stroje , zatímco druhý točí klikou, čímž pohybuje pozadím...

 na chvíli se mohly stát i kormidelníky ponorky

 a pozorovat, co se děje pod hladinou...

...a spoustu dalších věcí, včetně kostýmů ze známých filmů a možnosti poslechnout si audioukázky...

zkoumali jsme i perspektivu- všechno dokonale promyšlené!

Muzeum je příjemnou zastávkou třeba při procházce přes Karův most. Na jeho prohlídku stačí hodina- expozice se nacházejí v několika místnostech. Vše je bezbariérové. Muzeum má i svoji turistickou známku a také pořádá i různé tvůrčí dílny, kam se určitě někdy rádi vypravíme.

Venku jsme ještě zkusili využít nabízené kulisy k pořízení pamětní fotky. Upravila jsem ji  do režimu sépie, takže i holčičky vypadají, že do té scifi kompozice patří .-)

Cestou domů jsme ještě stihly zmrzlinu a libovaly jsme si, jak jsme se měly dobře :-)

Křest knihy J.N.

30.1.2014

Čtvrtek- víc pracovní než obvykle.
Večer jsem se doplížila domů. Martina donesla další vysvědčení. (Opět se potvrdilo, že známky jsou jen relativní :-) Za své výkony se dožadovala obdivu a odměny. Slíbila jsem oslavovací pátek a rychle hledala věci, které jsem potřebovala na nevšední akci: křest knihy.

Foťák, dárek pro autorku, která si svoji čtvrtou knihu dala k půlkulatým narozeninám, kytku a honem se přesunout na Letnou do Záletné sovy :-)

I s malým zpožděním jsem hlavní ceremoniál stihla. Vyslechla projevy všech, kdo knihu pomohli přivést na světlo knižních pultů a taky projev hlavního kmotra - pana doc. Jaroslava Šebka.
Projevy plné slovních hříček :-) - kdy by to byl řekl, že i historikové jsou obdařeni takovým smyslem pro humor... inu předsudky... ;-)!

Příjemný večer, povídalo se u dobrého vína v útulném prostředí vinárničky, kterou bych asi sama nikdy neobjevila. Jitka vymýšlela originální věnování, která ochotně každému čtenáři vepisovala do knihy a na oplátku pan vydavatel požádal všechny hosty, aby do pokřtěné (čili šampaňským zmáčené) knihy vepsali zase oni své přání autorce.

Krásné to bylo. Byla jsem obklopena opravdu vybranou společností :-)
Knihu už mám doma... Nic nového pod sluncem

Děkuju za pozvání, Jitko. Ať se ti dobře daří nejen v psaní ;-)!

ZŠ - jako zbytková škola?

27.1.2014

Máme tu konec ledna. Rodiče jistě věkové kategorie  školních dětí se povětšinou nacházejí v amokovém stavu, protože se blíží čas odevzdání přihlášek na SŠ a taky na osmiletá gymnázia.

Martina chodí do 4.třídy a už někdy loni přišla s dotazem: "Kam půjdu na gympl?"
Ptala jsem se jí, proč chce jít na gympl?
Neuvedla jiný důvod než ten, že tam jde celá třída.
Tak jsem věnovala několik rozhovorů tomu, že jsme si povídaly o systému českého školství  a taky o tom, že netřeba dělat vždy to, co dělají všichni, protože to neznamená, že je to tak jedině správně.

Rozhovory s kamarádkami na toto téma nedopadly úplně dobře. Když jsem na otázku, kam půjde Martina na gympl, odpověděla, že o tom neuvažujeme, že se mi příčí tohle vnucování elitářství dětem od útlého věku a že bude-li šikovná a mít dobré známky, může jít na gympl z 9.třídy s tím, že třeba bude už lehce tušit, co by ve svém životě chtěla dělat. A jestli se rozhodne, že ke své spokojenosti nepotřebuje VŠ, bude to její volba a bylo by zbytečné chodit na gympl. To ať jde raději někam, kde získá maturitu, ale taky dovednosti, s nimiž bude mít šanci někde se uplatnit na trhu práce.

"Jsi naivní. Na základce ji akorát zakopeš."
"Prosímtě, na základce zůstává jen samý odpad! Inteligentní rodiče dají dítě normálně na gympl. Tam jsou lepší děti..."
"Hele, víš, co teď znamená zkratka ZŠ? - Zbytková škola. Kdo si myslíš, že tam jako zůstane?? Jen idioti a tupci a holka ti v 15 bude hulit trávu, protože se bude nudit. Vždyť se tam dneska už vůbec neučí!"
... v takovém a podobném duchu se nesly odpovědi lidí, kteří "to se mnou myslí dobře". Bylo mi z toho docela divně.

My to zkrátka máme asi geneticky zakódované. Každý správný Čech lační po titulu a uctívá otitulovaného "pana doktora", "paní inženýrku"...  A je mu úplně jedno, jakým způsobem se k němu dopracuje, ale hlavně, aby ho u jména měl.
Nezapomenu na jednu svoji kolegyni, která si pantofle na přezutí podepsala ze strany modrou propiskou na bílém klínku: MGR. FATRLOVÁ. Kam se hrabala bota jménem Melichar! Byly to prostě pantofle vysokoškolačky! ;-)
Takže jakmile někomu můžeme říkat "pane inženýre", i kdyby to byl nevímjaký lump, titul mu vždy bude vstupenkou do blízkých kruhů většiny obyvatel.

Bylo mi divně i proto, že s rodiči dětí často jednám, a tak jsem si představovala, jak by asi vypadaly reakce některých  na oznámení, že právě jejich dítě "je odpad".

Já zkrátka nejsem přesvědčená o tom, že osmileté gymnáium je tím nejlepším, čím svou dceru do života vybavit.
A tak zvažuju: nechat ji na základce, kde učí aprobovaní učitelé a ve třídě bude cca 20dětí, protože "ti lepší" odejdou studovat na gympl, nebo ji nahnat s davem do třídy, kde bude 30 a více dětí a  (ne)kvalitní učitelé budou jistě ve sboru v jistém poměru také zastoupeni?

Opravdu je gympl "výběrová škola", když  jedna z podmínek přijetí je studijní průměr do 1,99 (což v praxi vnímám tak, že trojky z hlavních předmětů nejsou na závadu)?

"Dítě bude mít lepší kulturně-společenský přehled"...- Aha?? Já se ale nemohu zbavit dojmu, že za tento přehled jsme zodpovědni především my- tedy rodina. To, že cestujeme, chodíme na výstavy, vybíráme a čteme knihy,  že  jezdíme na výlety a stýkáme se s přáteli, ba ani politickým debatám s nezletilou se nevyhýbáme ;-) - to přece nemůže škola vysuplovat... však dobře víme, jak vypadají "výchové koncerty" :-(

A argument, že "na gymplu jsou lepší děti"- Jak lepší? Čím lepší? - A on se někdo z těch dospěláků v životě setkává jen se samými empatickými, inteligentními, otitulovanými a několika světovými jazyky plynně hovořícími spoluobčany?

Myšlenka osmiletých gymnázií možná kdysi byla dobrá tím, že chtěla umožnit nadaným dětem studovat již od útlého věku. Teď se to jaksi vymklo v davovou psychózu, kdo nemá  dítě na gymplu "má odpad" - fuj, když se to napíše, je to ještě horší, než když se to jentak plácne do éteru.

Naše Martina nemusí přece jít na gympl jen proto, že se to vzhledem k vysvědčení očekává a že rodiče budou mít radost, že doma nemají "odpad", ale "studentku výběrové školy". Však bude-li v něčem dobrá, určitě se prosadí. A bude-li to průměrná šedá myška, nemusí ztrácet čas studiem, které ji nebude bavit. Ať si dál chodí do kroužků a věnuje se hraní, hlavně, ať je spokojená. Radši budu mít doma spokojený "odpad" než vystresovaného studenta "výběrové školy". My od ní očekáváne už "jen" to, že bude živá, zdravá a hlavně sama se sebou spokojená!
Však doma vidí, že i my rodiče se neustále průběžně ve svém oboru vzděláváme, tak snad si z toho vlastní závěry časem vyvodí.
Já osobně na 1.ročník gymnázia nevzpomínám úplně s nadšením- a to mi bylo 14. Byl to zápřah a nic než školní povinnosti jsem nestíhala.

Při stávající úrovni státních maturit nějak nejsem schopna dohledat, jaký je vědomostní rozdíl mezi maturantem 8letého a 4letého gymnázia...

Týden plný překvapení

20.-24.1.2014

Lednové dny letí neuvěřitelně rychle. A pořád se něco děje! ;-)

V úterý jsem se moc těšila do divadla. Dala jsem ty lístky Wlkovi vánočním darem. Byly pracně ulovené, neb představení "Pan Polštář" Činoherní klub hraje zřídka.
Nemám ráda e-vstupenky. Vypadají všechny stejně. Jedinou velkou výhodou je, že je člověk pohodlně koupí přímo z bytu. Ráda zkoumám kreativitu divadel - jak se dokáží o diváka starat, jaký mají program, vstupenky - a někteří jsou opravdu velmi vynalézaví!

Tentokráte jsem poprvé e-vstupenkám blahořečila. V divadle totiž díky nim měli v databázi moje údaje, takže mi ještě odpoledne poslali mail, že představení je z důvodu nemoci jednoho z herců zrušeno :-( Konečně taky jednou někdo využil moji adresu k něčemu užitečnému- a nejen ke spamu.

Jenže já už jsem si  aktivně na ten večer domluvila schůzku s kolegou účetním v centru Prahy, že na cestě do divadla podepíšu nějaké dokumenty, aby se mohla žádost o grantové penízky včas odeslat a  abych si ušetřila jednu cestu tam a zpět....  sněžilo a pršelo zároveň, ale bylo mi trapné schůzku odvolávat, takže jsem vyrazila.
A pak taky "na skok" do knižního ráje- Luxoru- to mě zas přišlo na pěkný peníz ... achjo, za chvíli na ty svoje závislosti nestihnu vydělávat! ;-) Když oni to tam mají tak naaranžované a ještě to jejich prokleté papírnictví se všemi těmi sešity, deskami a nepřeberným množstvím pisátek...

Ve středu jsem kývla své letité kamarádce na pozvání na večeři- a dobře jsem udělala :-) Dáváme si s Maruškou k narozeninám zážitky :-) A pak ještě ctíme zásadu, že 2x do roka zajdeme "na něco dobrého" Ještěže ty naše oslavy máme tak pěkně rozložené během roku. Byl to příjemný večer. Chechtaly jsme se tak, že jsme skrz slzy nebyly schopné dočíst jídelní lístek. :-)

Čtvrtek bývá hodně pracovní. Když jsem večer měla opustit pracoviště, zjistila jsem, že jsem tam za ten den vyrobila takový nepořádek, že přes hromady papírů nebyly vidět ani moje osobní věci. Takže jsem zaklekla a začala třídit a rovnat. Vůbec mi to nešlo od ruky.  Paní uklizečka mě podezírala z toho, že tam hodlám nocovat a nabízela, že mi doběhne pro pizzu nebo něco k snědku ;-)

Martina žije už 2.týden hudbou. Asi se aktivně chystá na Pražské jaro :-) S holkama založila hudební skupinu s poetickým názvem: Sladké lízátko - Sweet Lollipop - chcete-li.. Martina se ve skupině nominovala na post klávesisty, ač v reálu ovládá jen flétnu ( a to ještě s obtížemi). Druhá slečna hraje na kytaru (umí 3akordy) a zpívá- ale nemá mikrofon, tak prý není slyšet. A ta třetí hraje na bubny- úroveň si netroufnu posuzovat, ale myslím, že tam je to spíš o náhodě- kdy a kam se trefí. Naštěstí trénují v cizí garáži a jak říká druhá maminka: "Lepší než kdyby čučely na televizi " .;-)

V pátek ráno jsem pospíchala na domluvenou schůzku. Místo očekávané paní se však dostavil mně neznámý muž. Neskrývala jsem překvapení, protože s paní jsme si vyměnily několik mailů, celou věc předjednaly- a nakonec dorazil manžel, který o celé věci nevěděl zhola nic a hodlal začít pěkně od Adama. Důvod absence té paní byl prostý: "Víte, ona je venku zima, manželce se nechtělo vstávat, tak jsem to vzal za ni"- hehe ...
To mě málem srazilo ze židle. Tak mu suše říkám:"Tady to podepište, tuto částku uhraďte a zbytek si nastudujte v teple domova u manželky v poště."  Smál se na celé kolo. Udělal, co jsem chtěla- a bezstarostně odkvačil. Já jsem z úžasu nevyšla doteď.

Odpoledne jsem vyrazila do Tesca. Nebylo to z rozmaru. Byla to nutnost. Reklamovala jsem tam v prosinci kabelu, které se po pár týdnech  nošení vypáral zip. Volali mi už před 3týdny, že tam mám nový kus, ať si přijdu... napadlo mě, že se tam  ( v rámci časové úspory!) stavím v nějakém sportu okouknout nové lyžáky. Ty moje už mají odslouženo, loni mě mačkaly na několika místech- jarní prázdniny se blíží, je čas se nově vyzbrojit. Výprodeje v plném proudu, hřálo mě pomyšlení, že možná pořídím výhodně... Ujal se mě mladý prodavač a mohl se ochotou přetrhnout.

V mé okrajové sloní velikosti byl celkem snadný výběr- ty dva páry, co se v krámě nacházely, našel snadno- byly až u stropu. Byla jsem z nich nadšená. Z ceny ani po slevě tedy moc ne. Mladík mi o těch botách navykládal úplné romány. Všechno věděl! Porovnával různé modely, technologie... celou botu rozebral- a poučoval:"No a tady to je na topné tělísko. To kdyby vám byla zima, tak si sem můžete vložit..."
Stopla jsem ten odborný výklad s úsměvem: "Pane, nepotřebuju do bot žádné vyhřívání. Když je mi zima, zajdu do hospody, technické detaily nejsem schopná vnímat, pokud nejsem v ohrožení života" :-) Strávila jsem v tom obchodě snad 3/4hodiny. Boty se zdály být výborné. Volala jsem Wlkovi, jestli je fakt potřebuju... já Váha to nemám při nakupování snadné... Wlk radostně souhlasil, že URČITĚ ANO (ani cena ho nezajímala) ... věděl totiž, že by ho čekalo turné po dalších krámech, tak odkýval cokoli. Mám je:  HEAD Nextedge 80- černé, lesklé, v České republice vyrobené, softwalk slibující, úžasné přezky mající- já se možná nazuju bez dopomoci cizí osoby! :-) Už si ani nepamatuju, kdy jsem si nové lyžáky kupovala.

Cestou domů ještě mezipřistání na hřbitově. Ticho. Klid. A jedna sova (za)sněž(e)ná- Martinčiny dárečky pro Majdu. 

Na víkend jsem neplánovala nic. Dodělám nějaké resty, provedu hygienickou údržbu doupěte a ... pak se uvidí ;-) ... a rozhodně nebudu otáčet list v diáři dřív než v neděli večer... :-)

Neslučitelné

20.1.2014

Tak dlouho jsem odkládala návštěvu kadeřnictví s Martinou, až už hrozilo, že se do toho budu muset pustit svépomocí, a to MáŤa řvala, že néééé! ;-)
Po dvou neúspěšných pokusech bylo domluveno pondělí třináctého. Ale ten den jsem nehodlala opustit postel a hodlala se intenzivně léčit, protože jsem v úterý opravdu musela do práce. I vyslala jsem Wlka jako doprovod. Vysvětlila jsem základní pojmy:-)): o kolik zkrátit, pojem mikádo, prostříhat- nic složitého.

Do kadeřnictví šli cestou ze školy. Po chvíli Wlk volal, že "tam jsou lidi! a že je tam fronta!"
Ujistila jsem ho, že to je normální úkaz, protože dětské je spojené s pánským oddělením- a tam se na čas neobjednává. Vždycky jen zjistím, kdo stříhá (máme už svoje osvědčené typy)- a vyrazíme ;-)

Přišli domů asi za hodinu - čili žádná tragédie.
Martina sundala kulicha, zkoumala jsem účes a ptám se: "Kdo tě dneska stříhal?", protože aŤ jsem vlasy v ofině přehrabovala sem nebo tam, byl tam patrný pěkný zub.
Wlk odpověděl, že kadeřnice byla v pořádku. Jen Martina dostala na křesle škytavku, že kadeřnici málem vypadly nůžky z ruky- no a to je tedy důsledek. :-)

Další dvě neslučitelné věci objeveny. 

První letošní BAROVÁNÍ

17.1.2014

 V Malostravské besedě v pátek večer opět vyprodáno a dobře naladěno :-)

Hned úvodní scénka tedy nebyla úplně pozitivní- jakési dámy ve věku našich rodičů došly k názoru, že budou sedět u našeho stolečku. Cedulky s popisky odhodily a sedly si tam. Slušná domluva s nimi nebyla, tak jsme pak diskutovali nad tím, jak s takovými lidmi pracovat. Vyžadují úctu, ale sami žádná pravidla nehodlají akceptovat... Jsme v právu proto, že jsme starší... jejda, jen do toho za nějaký čas taky nesklouznout!!! ;-)


Večer byl klasicky plný zábavy a zajímavých hostů. Pro mě i večer strávený ve společnosti milých přátel.

Sandra děkovala písní svému příteli za první společně prožitý rok :-), což strhlo úplnou lavinu a děkovali si všichni navzájem, no a ti, kteří zrovna neměli zač děkovat, tak se snažili své city nedat najevo ;-)




Díky za všechny ty barovací stálice, které každý improvečer promění v neopakovatelný hudební zážitek!

- skláním se před Věrou Nerušilovou - její vitalitou a ročníkem narození- to je prostě přírodní úkaz!! ;-)

- obdivuju mladé, šikovné a talentované- Míšu Doubravovou, Štěpána Kloučka, Brigitu Cmuntovou, Viléma Postráneckého a jeho schopnost vytvořit kdejaký zvuk bez nástrojů




-  hltám geniální hudebníky- Vaška Tobrmana, Petra Zimáka, Jana Kareze, Jakuba Přibyla a mnohé další, kteří jentakzfleku zahrají v podstatě cokoli;

- pokaždé se těším na vtipné glosy Filipa Rajmonta

- nechápu, kde Sandra Nováková bere pravidelně čas na organizaci takového večera

- mám ráda náhodná seskupení na jevišti, kdy ani sami interpreti netuší, jak výstup dopadne

- zjistila jsem, že i večery bez celebrit zvučných jmen mohou patřit mezi ty nejvydařenější

- baví mě, tipovat si, kdo asi ten večer bude vystupovat a sjíždět webové stránky svých oblíbenců, zda na ten večer už nemají nějaký program- a oni často překvapí tím, že druhou polovinu Barování ještě stihnou!

- poslední měsíce jsem skoro závislá na zpěvu Lenky Nové a Ondřeje Rumla ;-) 

- vadí mi v tom těsném prostoru sedět poblíž lidí, kteří se přišli jen podívat, jak vypadají herci/zpěváci ve skutečnosti a celý večer kouří jednu cigaretu za druhou a halsitě komentují, jak kdo vypadá a nedělá jim problém v půlce písničky se zvednout a lézt přes všechny ostatní, aby si došli k baru pro pití

- mám ráda naše pobarovací besedy, kdy se nám nechce domů ani 2hodiny po půlnoci a připadám si, jak za dávných studentských časů

- oceňuji, že nikdo z fotících neprodává fotky bulváru a respektuje se soukromí účinkujících, že fotit kdo a s kým a kde - to se prostě v MB nedělá

- usmívám se, když se mi známí a kamarádi nechápavě kroutí hlavou: "co na tom pořád mám a že mě to ještě baví" :-)

- tetelím se blahem, že už teď mám lístky na únorový barovací díl (děkuju, Maríno!)

- a všem organizátorům a účinkujícím opět děkuju!!!

... a takhle to vypadá, když se řekne: "a teď bude poslední píseň oficiální části večera" :-)

Rozladěně

17.1.2014

Dá se říct, že jsem tento týden lehce rozladěná. Značný podíl na tom samozřejmě má to, že mě ještě neopustila bolest hlavy s dutinami spojená, takže dělám to, co normálně vůbec ne- tedy tu a tam musím spolknout prášek a hlavně už jsme zjistila, že to chce klid, takže se snažím polehávat. No a jak tak polehávám, přemýšlím si o všem možném.

Taky máte ve svém okolí spoustu lidí, které nezajímá, jak žijete a jak se vám daří, ale vytočí vaše číslo, ba někteří osobně zajdou, patrně aby za hovor nevyhazovali peníze, pouze v případě, že jim můžete být nějak užiteční? To, že se vám to nehodí, je příliš nezajímá- oni přišli za úplně jiným účelem, než aby poslouchali vaše důvody.

Probíraly jsme to nedávno u jednoho novoročního kafe s mojí dlouholetou kamarádkou. Chlubila se, že už je v jakési "vyšší fázi", neb se s takovými pseudopřátelíčky naučila elegantně vyběhnout, ale přiznala, že tu a tam ještě udělá něco, co ví, že mělo být zavčasu smeteno pod stůl. Nicméně, že se tím už rozhodně netrápí, maximálně sama sobě potvrdí, že jí to patří!

Tak to já s tím problém mám. A to hned dvojí. Jednak mě zlobí, že takové lidi neumím odpálit hned na první úder, protože mám na paměti, "že se známe už dlouho", jednak je mi smutno z toho, že někdo chápe pojem "přátelství" pouze v tom významu "potřebuju prosímtě, ale jinak je mi úplně fuk, jak ti je a jak se ti daří, tím mě nezdržuj, protože mně jde o termín a chci od tebe opravdu ale opravdu jen pomoci"
Možná je na čase vzchopit se a udělat inventuru mezi všemi těmi, co se považují za mé "přátele".

Asi to souvisí i s tím, že během vánočních volných dní byl čas na návštěvy a setkání a z některých neformálních debat pro mne vyplynuly celkem zajímavé postřehy. Některé debaty byly chvílemi spíš absurdní než přátelské. Zjistila jsem, jak divně nelibozvučně zní  věta "ty se máš", když adresátem jsem já a málem mi vypadly oči úžasem, když jsem zjistila, co všechno může být důvodem k takovému konstatování! Raději nepitvat. Bez cynických komentářů by to ( v mém případě) nešlo!

Moji opravdoví přátelé přece nehodnotí můj život.  Jsou jen "po ruce", když je třeba - něco oslavit .-), případně nějaký průšvih uhasit, probrat...  A telefonujeme si, i když zrovna "nejedeme na pozitivní vlně"- tudíž jsme ochotni spolu sdílet večer i za předpokladu, že nebude zábava plná smíchu.
A taky dobře víme, že se každý máme tak, jak se mít chceme a taky podle toho, co jsme pro to ochotni udělat.  Možná i  podle toho, co jsme schopni přijmout a zpracovat, aniž bychom cítili nějakou křivdu, že se "proč se TO stalo právě nám???". Tenhle druh masochismu neprovozuju a jak jsem zjistila, nedělá mi dobře o něm ani poslouchat. On se totiž těžko vybírá náhradník na některé - konkrétně moje- životní etapy. Vážně nevím, komu jinému bych "TO" či "ONO" přála ;-)
Důvodů k pláči a trvalému naříkání si bych jistě ve své historii taky pár našla, ale já je teď hledat nechci.  A v tom to možná vězí...

Náročný týden a perský večer

11.1.2014

Celý týden klempíruju. Zas mě chytly moje dutiny. :-( Hlava dutá víc než obvykle... Nejprve jsem se to pokoušela ignorovat, nasadila kulicha a litry čaje, pak i nějaké léky,  ale ve čtvrtek jsem už bylo jasné, že samoléčba není účinná, že už mi vadí i otřesy při chůzi, kdy mám dojem, že mi odpadne celá horní část lebky, tak jsme to  vzdala a velmi nerada se vydala na ORL.  Paní dr.  prozkoumala, co se dalo, koukla do karty, konstatovala, že "jsem tedy případ" ;-) Vybavila mě léky, doporučila pobyt v klidu a v teple a  já zas pěkně odkvačila za svými povinnostmi.

Ani sobota nevypadala na poležení... Měla jsem dlouho předem domluvenou pracovní schůzku- tedy všichni jsme pracující a práce pro občanské sdružení chce taky nějaký čas, takže se nabízí sobota dopoledne. Nové právní předpisy si vynucují jisté organizační změny, a tak se to řeší, do toho uzávěrka loňského roku a plány pro ro letošní. Ten leden je hodně náročný měsíc!!

No a na večer jsem podlehla zvědavosti a kývla Wlkovi na akci "Pojďte do kina na festival íránských filmů".
Obeslal mailem pár kamarádů, kteří se pomalu začali hlásit, že by to tedy šli zkusit :-) Odpovídala jsem hromadně, že doufám, že je neodradí skutečnost, kterou můj manžel zamlčel, že film je v perském znění s tureckými titulky ;-) Nebyla to sice pravda, ale bavilo mě, že někteří opravdu znejistěli :-)
Já osobně s tímto druhem filmů nemám moc zkušenost, ale pan Wlk je přímo vyhledává a propaguje, jak jsou jiné- a tím tudíž úžasné. A tak jsem si říkla, že když už nezapadnu do klubu náročného diváka, budu se alespoň těšit na rozbor díla v některé z přilehlých restaurací ;-)

Film se jmenoval "Skromné pohoštění" a do BIO OKO jej přišel  představit sám pan režisér Mani Haghighi.
Jak sám řekl, inspirací k napsání scénáře k tomuto filmu byla "Esej o daru" francouzského sociologa Marcela Mausse. Esej nabízí zamyšlení nad dáváním darů- jaké důsledky tento proces může mít a M.Haghini použil i výraz "brutální charita", který mi připadal naprosto výstižný k tomu, co se posléze na plátně odehrávalo.

Mladý pár v luxusním autě naditém pytli peněz vyráží do íránských hor, aby obdarovával chudáky- tedy domnělé chudáky- penězi, které oni neumějí, vlastně ani nechtějí přijmout. "Dárci" si scénky předávání peněz natáčejí na mobil  a některé situace vedou až do krajnosti- jaksi si s lidmi pohrávají. Film byl zvláštní. Strašně zvláštní. Dlouhé záběry do krajiny nechávaly divákovi prostor pro přemýšlení. Žádnou ze scén se mi nepodařilo předvídat, vždycky se to zvrtlo zcela jiným směrem. Napadlo mě spousta věcí a byly tam i scéna, kdy jsem spíš pomýšlela na útěk ze sálu. Skutečně drsné příběhy o tom, že se altruismus může stát i skutečnou krutostí, nemůžeme soudit život druhých- snaha "vylepšovat" něčí život za každou cenu nemusí vždy v reálu znamenat "dobro", kazí peníze charakter? jak moc ovlivňují naše životy a chování? činí nás víra v boha "lepšími"? ... šlo onomu štědrému páru o konání dobrých skutků nebo spíš o bizarní pohrávání si s nicnetušícími lidmi?

Jak řekl o svém díle pan režisér- tento film je "jedna velká otázka".

Po skončení filmu bylo v sále hrobové ticho. Pan režisér přišel, aby zodpověděl případné dotazy. Bylo jich docela dost. Překvapilo mě, jak kultivované publikum se sešlo! Nikdo nešustil, mobily vypnuté, dotazy většinou diváci kladli v angličtině... paní tlumočnice zvládala bravurně i dlouhé režisérovy projevy překládat.

Jestli si chcete navodit filozofickou náladu a podívat se, jak co nejkrutějším způsobem něco někomu dát, zhlédněte tento film. Je sice v původním znění .-), ale měl české i anglické titulky.

My jsme ho pak ještě dlouho rozebírali v Domažlické jizbě a bylo zajímavé poslouchat, co si ve filmu každý z nás všechno našel. Inu: víc očí, víc vidí ;-) Vyrazíme společně zas!

Smějící se okna v DOXu

4.1.2014

 Ačkoli mě všechny Múzy obešly obloukem, moc ráda obdivuju umění všeho druhu a poslední roky jsem si zvykla chodit několikrát do roka do galerie současného umění - tedy do DOXu. Mám ráda to strohé prostředí bývalé tovární haly, které se změnilo ve výstavní prostory.
Vždycky tam probíhá několik výstav současně, což je fajn, protože když jdeme hromadně- jako rodina, tak je šance, že si tam každý najde to svoje ;-)

Jméno německého umělce Volkera Märze mi nic neříkalo. O to více mě překvapilo  množství hliněných figurek, které nabízely zajímavý příběh.
Jednotlivé expozice byly doplněny  krásnými texty. Nakonec jsem si je skoro všechny nafotila, protože by mi bylo líto, že už se k nim nemůžu vrátit.

 ...a proč zrovna OKNA?? a jsou smějící se- nebo vysmívající se- nebo vysmátá? ;-)

Zvláštní a neotřelé zobrazování historických postav zvučných jmen...

A tady jsme se s Wlkem začali oba smát, protože modelem tohoto příběhu musela být naše Martina osobně :-))

Opravdu mě uchvátila jeho zamyšlení nad běžnými společenskými tématy.

Další výstavou byl projekt "Kde domov můj?" Zajímavé fotky a hlavně dětské pojetí toho, co je to domov- třeba:  "Domov je tam, kde je morče!" :-))
Kdepak děti, jejich přímý pohled na věc mě nepřestává fascinovat ;-)

Martina nás táhla ještě do obchůdku. Fascinují ji tam holiny z cibuláku a podobné skvosty.
Tentokráte jsme ale přecejen něco nakoupili! :-) Krásnou dokreslovací publikaci Dokreslovánky od Heleny Lukášové. Zvláštní černo-bílé obrázky, díky nimž se dítě stává spoluautorem. Obrázky jsou velmi vtipné, ale v podstatě úplně jednoduché. Jak psi čůrají v parku... kdo vrhá stín... dokresli dětem žebříky...  

Své dojmy jsme probrali v pizzerii a slíbili jsme si, že půjdeme zas, protože nás to tam baví!! ;-)

Tajemství šuplíků

4.1.2014

V novém roce uklízím staré krámy ;-). Konečně došlo na šuplíky! To je pohroma! Vytřídila jsem plnou krabici papírového sběru ze svých "důležitých dokumentů"- Jak se to tam mohlo vejít??- a nakrmila svůj nový odpadkový koš vším možným, co se nemělo kam uložit - tak aby to na povrchu nedělalo ostudu, šup s tím do šuplíku.

Pročítala jsem pomačkané papírky, lístečky a staré dopisy, které jsem před lety uschovala, a tak jsem si připomněla to, co už jsem dávno z hlavy vypustila...

Třeba to, jak si Majda ve svých předškolních letech neumělým tiskacím písmem psala Ježíškovi, aby "neměla přísnou paní školní učitelku a o kočičí desky na sešity":-);
psaníčka, která jsme si o nudných přednáškách posílali se spolužáky :-) - to jsou tedy perly!;
LEASINGOVOU smlouvu, kterou se mnou sepisoval Wlk v době, kdy mě ještě lovil a já nechtěla přijmout dárek v podobě kazeťáku, protože mi přišel příliš drahý- a tudíž i závazný :-) A u některých bodů jsem se tu válela smíchy i po těch dlouhých letech:

Za poskytnuté zařízení bude odběratel dodavateli poskytovat tyto splátky:
-  několikrát týdně společnost u kávy, 
- umožní poslech rozhlasových stanic Evropa 2 a Radio Vox v čase dle vlastního uvážení ... :-) 
- nebude dodavatele terorizovat :-)) - to tedy nevím, co tím měl na mysli ??


Samozřejmě nechyběly moje všudypřítomné lístečky s výpisky z knih. Zdeněk Zapletal a jeho kniha "Křehké zboží". Dneska antikvariátová záležitost, pro mne tehdy ve věku cca 20let úžasné čtení o mezilidských vztazích.

"Lidé si strašně rádi na něco hrajou. Pořád se stylizujou do rolí, které jim nepřísluší, a mají s tím tolik práce a zabere jim to tolik času, že nemají kdy, aby si uvědomili, kdo a co vlastně jsou a co vlastně chtějí a co tu vlastně pohledávají..."

Tak jsem ráda, že jsem se k tomuto hrdinskému činu-po zatraceně dlouhé přípravné fázi-  odhodlala a hromady svých pokladů přebrala. Ještě můj pracovní stůl by zasloužil očistu. Dám se do něj co nejdříve :-)

Jinak pročítám blogy - bilancování autorů, někdy krásná zamyšlení a spousty moudrých postřehů a vět a zároveň předsevzetí.
Pro mě zůstávají předsevzetí už léta stejná a nesplnitelná:
- zadané úkoly plnit bezodkladně hned a nenechávat je na poslední chvíli ( potřebuju se naučit, neumím!);
- chodit dřív spát - tedy po příchodu do postele hned zhasnout a nečíst do půl druhé, protože budík je ráno neúprosný!!! a já na něj zbytečně naštvaná ;-) 
 - snížit spotřebu mlsků, kávy, vína, sava... ;-)....  je to všechno jen utopie.
Taková hezká představa o mém lepším JÁ :-)

Lidé se přece nemění s letopočty. Zůstávají stejní... jen když nazraje čas, nebo se stane něco, co je posune dál- či jinam- jsou schopni dělat věci, které jim do té doby třeba ani nepřišly na mysl. A nepotřebují k tomu líbivé datum 1.1. ;-)

Takže chci jen dodržet zásadu, že úklid v duši je stejně důležitý jako ten v těch šuplíkách. Když nejdou dovřít, je třeba to protřídit, přeskládat, zamyslet se nad potřebností skladovaných věcí ... tak jeden takový úkol mě čeká v reálu hned v úterý. Jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu.

Naše silvestrovská veselice ;-)

31.12.2013 - 1.1.2014

Oslavy příchodu nového roku jsme poslední roky nijak neprožívali. Většinou jsme tento večer trávili doma, ale nejsme náruživí TVdiváci, takže sledování rádoby veselé televizní estrády by nás asi zabilo oba, tudíž jsme hráli hry, telefonovali s kamarády, loni jsem vytáhla výpravu do ZOO... a několikrát se nám už zadařilo jít na odpolední divadelní představení, ...

Letos jsem už od října pokukovala v programech po tom, co na Silvestra nabídnou divadla - a padl mi do oka vychvalovaný muzikál Mauglí v mém nejneoblíbenějším divadle Kalich.

(To nejneoblíběnější beru z hlediska pohodí průměrně vzrostlého diváka- řady sedadel jsou natěsnány tak, že není místo na nohy, projít řadou na 2.konec je skoro nemožné, pokud na sedadlo vedle vás usedne člověk "větších rozměrů", musíte se smířit s tím, že část jeho těla bude spočívat na vašem území a že budete bezpečně registrovat každý pohyb svého souseda. Krajní sedadla prvních tří řad (v našem případě č.1 a 2) nabízejí pohled z velmi ostrého úhlu, ale cenově zvýhodněná nejsou, prostor u šatny - skoro žádný není- dojít si o přestávce na WC- nesplnitelný úkol a jít na představení s vozíčkářem (tak jako tentokráte my)... to chce taky silné nervy. 
Personál je velmi laskavý, ale to bohužel na výše uvedených potížích nic nemění)

Naše dvě hořické přítelkyně :-) můj nápad uchvátil natolik, že se rozhodly přijet do Prahy a jít s námi.
Divadlo bylo vyprodané, a tak jsme zaujali pozici diváka-sardinky a těšili se, co Mauglí předvede.

Bylo to moc prima představení. Krásný příběh, který Martinka úplně hltala, byl dle očekávání prošpikovaný silvestrovskými legráckami :-) Měli jsme hvězdné obsazení a opravdu moc pěkný zážitek.
Obdivovali jsme vypracovaná těla tanečníků a jejich taneční a akrobatické kousky, smáli se vtipným textům  Gábiny Osvaldové a žasli nad nápaditými kostýmy (supi a opičáci neměli chybu!! a slizký had- to je doslova bomba!!)

Nechte se nalákat - viz oficiální video:




Po skončení představení jsme se rozhodli jít procházkou přes Václavák. Oproti očekávání tu bylo pusto prázno. V osm hodin večer bylo náměstí vyklizené, žádná auta, žádná doprava, jen tu a tam projela tramvaj; v tuto večerní hodinu tam bylo víc policajtů než lidí.

 

Byli jsme domluveni, že se cestou domů stavíme "na skok" u kamarádky A. v novém bytě, abychom pozdravili naše kamarády. V plánu bylo zahrát nějakou hru (jsou to děsní gambleři a znají snad všechny deskové hry, co jsou na trhu k mání!) a jít pěšky domů, což je cca 15minut chůze.

Nakonec to dopadlo tak, že jsme odcházeli asi ve 3hodiny ráno :-), protože se jedlo, pilo, povídalo, hrálo a málem jsme prošvihli půlnoc, protože nikoho ani nenapadlo zapnout televizi, aby se hlídal čas.
Tak nakonec jsme poslední den v loňském roce prožili tak pestře, jak jsme ani neměli v úmyslu :-) Bylo to moc fajn a já doufám, že v tomto duchu bude pokračovat i rok nový :-)

Novoroční zdravice

1.1.2014

... bez bilancování (nač plakat nad rozlitým mlíkem, že?) a bez předsevzetí (nač si navozovat stres tím, že neplním, co jsem slíbila ;-)

Uplynulý rok přinesl -stejně jako všechny ty roky předchozí -spoustu událostí , na něž nechceme zapomenout, protože nám připadaly úžasné, ale i spoustu těch, které nás ranily, vyčerpaly, dostaly na kolena a mysleli jsme, že žádné další "pak" už nepřijde...  přesto jsme vždycky dokázali vstát a jít dál. V životě je všechno v rovnováze, jen někdy je to (alepsoň v tom mém životě) nevhodně nadávkováno ;-)

Tak vzhůru do roku nového - s novými plány a očekáváními... 

Prožijte si jej všichni ve zdraví!! :-)