19.3.2014
... se v mém životě začal pomyslně psát nový letopočet. Majdin náhlý odchod nás překvapil právě "na Josefa"- údajně patrona šťastné smrti. - Ach, ty paradoxy...
Za ty dva roky se hodně změnilo. Stále se učíme žít "bezstarostně" - a je to nuda ;-)
To, na co jsem dříve nadávala, mi nakonec asi nejvíc chybí. Dohadování se, domlouvání - možná i to rozčilování se s institucemi... Ubylo adrenalinových záležitostí, nekonají se překotné odjezdy do špitálu - pravděpodobně už mi vymizela schopnost sbalit si příruční zavazadlo během několika málo minut, zvládat během dne změnit několik profesí a vymýšlet nejrůznější kombinace kdo - co a jak rychle udělá, aby vše klaplo...
Za ty dva roky, co vedu život částečně osiřelého rodiče, mohu prohlásit, že neznám blbější otázky než je :"A stýská se ti ještě?" a nebo : "Už jste si zvykli?" Lidi mají zvláštní nápady. Vždycky si říkám, co tím asi mysleli, když se takhle zeptali.
Já mám totiž pocit, že se člověku ani stýskat nikdy nepřestane a že si možná na novou skutečnost ani zvyknout nechce.
Dělám všechno pro to, abych neměla čas na zbytečné rozjímání, ale občas to člověka stejně doběhne - objeví se vzpomínka, nečekaná asociace či drobnost -třeba, že mi Martinka donese k ořezání pastelky a řekne: "Tyhle metalízový jsou Majdy, řezej pomalu, ať mi vydržej" - a mě odbourá taková drobnost jakou je užití přítomného času...
Představy o tom, co by mohlo být- a není, jsou nej... , přesto se jim nelze vyhnout.
Každopádně mi už dva roky chybí parťák, který bezvadně uměl vysmečovat slovní hříčky, parťák, který uměl ve svém věku číst lidi líp než já a parťák, který naprosto mistrně ovládal umění humoru ultra suchého se všemi odstíny černi. Parťák, díky němuž jsem opravdu neznala slovo nuda a lelkování. Chybí mi a chybět nepřestane. Rádoby moudré poučky o čase jako nejlepším lékaři bolestí srdce nefungují. Ti, kdo je s oblibou hojně používají, zpravidla více načetli než zažili.
Díky datu dnes vzpomínáme víc než dny ostatní...
... se v mém životě začal pomyslně psát nový letopočet. Majdin náhlý odchod nás překvapil právě "na Josefa"- údajně patrona šťastné smrti. - Ach, ty paradoxy...
Za ty dva roky se hodně změnilo. Stále se učíme žít "bezstarostně" - a je to nuda ;-)
To, na co jsem dříve nadávala, mi nakonec asi nejvíc chybí. Dohadování se, domlouvání - možná i to rozčilování se s institucemi... Ubylo adrenalinových záležitostí, nekonají se překotné odjezdy do špitálu - pravděpodobně už mi vymizela schopnost sbalit si příruční zavazadlo během několika málo minut, zvládat během dne změnit několik profesí a vymýšlet nejrůznější kombinace kdo - co a jak rychle udělá, aby vše klaplo...
Za ty dva roky, co vedu život částečně osiřelého rodiče, mohu prohlásit, že neznám blbější otázky než je :"A stýská se ti ještě?" a nebo : "Už jste si zvykli?" Lidi mají zvláštní nápady. Vždycky si říkám, co tím asi mysleli, když se takhle zeptali.
Já mám totiž pocit, že se člověku ani stýskat nikdy nepřestane a že si možná na novou skutečnost ani zvyknout nechce.
Dělám všechno pro to, abych neměla čas na zbytečné rozjímání, ale občas to člověka stejně doběhne - objeví se vzpomínka, nečekaná asociace či drobnost -třeba, že mi Martinka donese k ořezání pastelky a řekne: "Tyhle metalízový jsou Majdy, řezej pomalu, ať mi vydržej" - a mě odbourá taková drobnost jakou je užití přítomného času...
Představy o tom, co by mohlo být- a není, jsou nej... , přesto se jim nelze vyhnout.
Každopádně mi už dva roky chybí parťák, který bezvadně uměl vysmečovat slovní hříčky, parťák, který uměl ve svém věku číst lidi líp než já a parťák, který naprosto mistrně ovládal umění humoru ultra suchého se všemi odstíny černi. Parťák, díky němuž jsem opravdu neznala slovo nuda a lelkování. Chybí mi a chybět nepřestane. Rádoby moudré poučky o čase jako nejlepším lékaři bolestí srdce nefungují. Ti, kdo je s oblibou hojně používají, zpravidla více načetli než zažili.
Díky datu dnes vzpomínáme víc než dny ostatní...
10 komentářů:
Nevím co napsat.
Všechny ty rádoby moudré řeči jsou nanic.
Snad jen. Jste velmi silná žena Wlcice a vážím si vás.
Míša z Plzně
Milá Wlčice, jste můj vzor. Obdivuji, jak žijete, váš humor, vaši inteligenci i to, jak přijímáte to nejhorší, co maminka přijmout musí. Také jako vy musím toto vydržet. Tady čas nefunguje. Myslím ale, že je to dobře, protože to zajistí být stále v myšlenkách s našimi dětmi. Majda byla moc šikovná, vzácná a chytrá slečna, myslím na ní a věřím, že je vedle vás a je na vás moc pyšná. Myslím, že nejdůležitější pro maminku je vědět, že její dítě bylo v její náruči šťastné a šťastné odcházelo. To nese klid. Přeji jen to dobré, moc vám fandím, a nyní smutním s vámi. Majdě posílám tam nahoru pohlazení a světýlko vzpomínek. Veronika
Souhlasím s výše komentujícími. Také vidím, že čas v tomto případě příliš nepomáhá. Lidi se často ptají, protože nevědí, co jiného říct.
Myslím na všechny Wlky.
Jarka
Jste moc statečná, co víc napsat.
Ony ty děti kolikrát vidí jasněji a dál než my dospělí, kterým do zorného pole lezou pořád nepodstatné detaily. Martinka má pravdu - Majda s Vámi (nebo spíš ve Vás) už napořád bude, i když ta fyzická absence nejspíš bolet nepřestane.
Ze vzpomínek se asi žít nedá, ale pohladit jimi potřebuje občas i silná a statečná žena, která někdy může cítit, že se jí podlamují kolena.
Tak já posílám pohlazení aspoň virtuální a při pokleslých kolenou tu stojím s oporou ;)
Marína
Milí Wlci,nevím co napsat...snad "jen"...jsem tu a vzpomínám s vámi.Míša
asi tak.... Marcela Z.
Ty,ale že to utíká....MZ
Také vzpomínám na Majdu a Martinka měla vlastně pravdu - tužky opravdu JSOU.. Držte se, Majdě jste život udělali nejlepší,jaký mohla mít:) teprve když čtu klarcinblog si uvědomuji, jak těžké boje jste sváděli, a jste všichni stateční! Díky 4vtom se o této nemoci začalo víc muvit a snad se i nějaké peníze na konta Smečna sejdou a lidem se SMA poslouží.
Vzpomínala jsem s Vámi. Iva
Okomentovat