Před dvěma lety

19.3.2014

... se v mém životě začal pomyslně psát nový letopočet. Majdin náhlý odchod nás překvapil právě "na Josefa"- údajně patrona šťastné smrti. - Ach, ty paradoxy...

Za ty dva roky se hodně změnilo. Stále se učíme žít "bezstarostně" - a je to nuda ;-)
To, na co jsem dříve nadávala, mi nakonec asi nejvíc chybí. Dohadování se, domlouvání - možná i to rozčilování se s institucemi... Ubylo adrenalinových záležitostí, nekonají se překotné odjezdy do špitálu - pravděpodobně už mi vymizela schopnost sbalit si příruční zavazadlo během několika málo minut, zvládat během dne změnit několik profesí a vymýšlet nejrůznější kombinace kdo - co a jak rychle udělá, aby vše klaplo... 

Za ty dva roky, co vedu život částečně osiřelého rodiče, mohu prohlásit, že neznám blbější otázky než je :"A stýská se ti ještě?" a nebo : "Už jste si zvykli?" Lidi mají zvláštní nápady. Vždycky si říkám, co tím asi mysleli, když se takhle zeptali.
Já mám totiž pocit, že se člověku ani stýskat nikdy nepřestane a že si možná na novou skutečnost ani zvyknout nechce.
Dělám všechno pro to, abych neměla čas na zbytečné rozjímání, ale občas to člověka stejně doběhne - objeví se vzpomínka, nečekaná asociace či drobnost -třeba, že mi Martinka donese k ořezání pastelky a řekne: "Tyhle metalízový jsou Majdy, řezej pomalu, ať mi vydržej" - a mě odbourá taková drobnost jakou je užití přítomného času...

Představy o tom, co by mohlo být- a není, jsou nej... , přesto se jim nelze vyhnout.

Každopádně mi už dva roky chybí parťák, který bezvadně uměl vysmečovat slovní hříčky, parťák, který uměl ve svém věku číst lidi líp než já a parťák, který naprosto mistrně ovládal umění humoru ultra suchého se všemi odstíny černi. Parťák, díky němuž jsem opravdu neznala slovo nuda a lelkování. Chybí mi a chybět nepřestane. Rádoby moudré poučky o čase jako nejlepším lékaři bolestí srdce nefungují. Ti, kdo je s oblibou hojně používají, zpravidla více načetli  než zažili.

Díky datu dnes vzpomínáme víc než dny ostatní...