Nekonečno Jana Kaplického v Tančícím domě

6.3.2017

Letos v dubnu by se Jan Kaplický dožil 80 let.
A kdo Kaplického rád, neměl by si nechat ujít výstavu v Tančícím domě v Praze. Je to inspirativní a příjemná záležitost. Probíhá do 12.3.2017


Kaplický zemřel náhle v roce 2009 a na svém náhrobku má stejné datum jako jeho dcera v rodném listě. Život někdy neví, jakou náhodu by ještě vymyslel, aby upoutal...


 O jeho stavbách se v Čechách bouřlivě diskutovalo. Jednou z mála realizovaných staveb v Čechách je jeho vlastní náhrobek, který si samozřejmě taky navrhl sám.

Nejdiskutovanější tuzemskou stavbou byla bezpochyby budova Národní knihovny, která byla překřtěna na "chobotnici"  a nakonec k její realizaci vůbec nedošlo.

 Mezi exponáty se samozřejmě nalézalo několikero ztvárnění oné "chobotnice"- např. styl LEGo ;-)

 

 a taky pohled do jejích útrob.
 


Na výstavě je k vidění mnoho modelů, zajímavé jsou panely s doprovodnými texty a s citáty JK, které jsou jen důkazem toho, že mu právě patří přívlastek "nadčasový".

 

Budějovice mohly pořádat kongresy v "rejnokovi"


Je libo vlastnit nápojový servis nevídaných tvarů?


Vyměnit šedé hranaté paneláky za oblé tvary? Alespoň v představách by se to mělo zkusit!!

  


Módní kolekce je rovněž nadčasová, odvážná a originální. Společným jmenovatelem je elegantní jednoduchost.

 

Jedna z realizovaných staveb  se nachází v Anglii- ve Walesu. Dům, který se dokázal začlenit do krajiny tak, aby byl nenápadný, moderní a aby nabízel krásné výhledy do krajiny.



 

 Příjemným bonusem ke vstupence je návštěva terasy Tančícího domu, která nabízí neotřelé výhledy na Prahu z úrovně 8.patra.

Tančící dům- alisa Ginger & Fred - je autorským dílem českého architekta chorvatského původu V. Miluniče.

Z terasy je vidět do bytu Václava Havla


Ani  Fred neuhlídal svou drátěnou kštici před zámečky turistů.



Martina dalekohledem zjišťuje, kolik hodin ukazuje ciferník na Hradě ;-)



 Praha je prostě krásná. Já ji miluju a fotím pořád dokola, ačkoli vím, že jsem tím otravná :-)



Výstava byla příjemným zpestřením nedělního dopoledne.
Zvládnou ji i vozíčkáři (výtah k dispozici- jen na vyhlídku  a do suterénu se musí po schodech) a já děkuju Lucii, že nás na výstavu poslala.


1 komentář:

Ilona Ř. řekl(a)...

Wlcice,díky ti za zprostředkování zde na blogu.Bohužel už tuhle výstavu na živo nestihnu.