10.4.2020
SMArt GOSPEL 2019 už za týden!
15.11.2019
Pro ty, kteří budou mít příští neděli chuť užít si příjemný hudební večer a odnést si domů nejen kulturní zážitek, ale také hřejivý pocit, že podpořili děti, které neměly to štěstí, aby se narodily zdravé, vyberte si město, které je vám blízké a vyražte na některý z gospelových koncertů SMArt GOSPEL do Prahy, Brna, Ostravy či Plzně.
Peníze budou již tradičně využity na dofinancování speciálního tábora, kam děti s nervosvalovými onemocněními v létě jezdí bez rodičů, aby mohly za pomoci asistentů zažívat to, co běžně o prázdninách zažívají jejich vrstevníci - společenské hry, táborák, noční stezku odvahy... a spoustu legrace.
Já osobně si léto bez takového tábora už od roku 2014 nedokážu představit. :-)
Moc děkuju Alence Dobrovolné, že takovou akci vymyslela a již 8.rokem organizuje.
Pro ty, kteří budou mít příští neděli chuť užít si příjemný hudební večer a odnést si domů nejen kulturní zážitek, ale také hřejivý pocit, že podpořili děti, které neměly to štěstí, aby se narodily zdravé, vyberte si město, které je vám blízké a vyražte na některý z gospelových koncertů SMArt GOSPEL do Prahy, Brna, Ostravy či Plzně.
Peníze budou již tradičně využity na dofinancování speciálního tábora, kam děti s nervosvalovými onemocněními v létě jezdí bez rodičů, aby mohly za pomoci asistentů zažívat to, co běžně o prázdninách zažívají jejich vrstevníci - společenské hry, táborák, noční stezku odvahy... a spoustu legrace.
Já osobně si léto bez takového tábora už od roku 2014 nedokážu představit. :-)
Moc děkuju Alence Dobrovolné, že takovou akci vymyslela a již 8.rokem organizuje.
Koncerty mají společné datum i čas: 24.11.2019 od 18:00
SMArt GOSPEL 2018
Přijměte pozvání na tradiční benefiční koncerty, jejichž výtěžek podpoří aktivity pro děti se závažnými nervosvalovými onemocněními SMA a DMD, které zajišťuje pacientská organizace Parent Project.
Letos 25.11.2018 od 18hodin ve 4 městech: PRAHA- PLZEŇ- BRNO - OSTRAVA!
Plakátky ke stažení zde: PLAKÁTY
Když nastane čas odejít...
2.11.2018
Den dušičkový... přestože i do českých krajů vtrhl bláznivý Halloween, byla už dnes parkoviště u hřbitovů přeplněná a prodejci všelijakých květinových dekorací u hřbitovních bran se tetelili blahem, že druhý listopadový den vytáhl teploty více jak 15stupňů nad nulu a oni tak nemusejí mrznout.
Vzhledem k tomu, že se mi za hřbitovní zeď přestěhovala už spouta duší, které občas dost postrádám, chodím je na Dušičky navštívit. Na hřbitově bylo rušno, ale milo. Lípy shodily své zlaté listí a na hrobech mezi záplavami květin plápolaly plamínky svíček...
A hlavou mi celý den běží text písně z nového alba Radůzy "Někdy nastane čas"
Tak příjemné rozjímání všem, kteří rozjímat a vzomínat chtějí... nebo potřebují...
Den dušičkový... přestože i do českých krajů vtrhl bláznivý Halloween, byla už dnes parkoviště u hřbitovů přeplněná a prodejci všelijakých květinových dekorací u hřbitovních bran se tetelili blahem, že druhý listopadový den vytáhl teploty více jak 15stupňů nad nulu a oni tak nemusejí mrznout.
Vzhledem k tomu, že se mi za hřbitovní zeď přestěhovala už spouta duší, které občas dost postrádám, chodím je na Dušičky navštívit. Na hřbitově bylo rušno, ale milo. Lípy shodily své zlaté listí a na hrobech mezi záplavami květin plápolaly plamínky svíček...
A hlavou mi celý den běží text písně z nového alba Radůzy "Někdy nastane čas"
Někdy nastane čas odejít
a ty nesmíš si na cestu vzít
ani jedinou věc, jež ti připomíná
to, co jsi míval tak rád
Někdy nastane v životě čas
že tváře známé chtěl vidět bys zas
ale ty dávno se pod zemí rozpadly v prach
a tobě zbyly jen slzy jak hrách
Je čas nechat jít toho, kdo konec cesty našel
kvůli nám čas pozpátku nepoběží
je čas posbírat sny a vzpomínky naše
je čas se vším se smířit a žít
Někdy sám si na tu nejtěžší z chvil
a není přítele, aby tě v náručí skryl
ale vše, co je do země zašlapené
s jarním sluncem zas znovu vstane
je čas nechat jít...
Tak příjemné rozjímání všem, kteří rozjímat a vzomínat chtějí... nebo potřebují...
Lyžování v San Martinu
únor 2018
Pár praktických postřehů pro ty, kteří se vypraví z ČR autem.
Plán cesty
Cestovali jsme v neděli. Slibovali jsme si od toho menší provoz, což se splnilo. Wlk je pečlivý a trasu si plánuje včetně zastávek a nechá si vyhledat i pumpy, kde budeme tankovat. Na dálnicích je benzín samozřejmě dražší a všechny ty "macdonaldí rychlostánky" neustále narvané, takže odstojíte frontu na wc, pak na něco "na zub" a z pauzy je rázem ne úplně příjemně strávená hodina. Vyplatí se sjet třeba 3km z dálnice a celou tu parádu pořídíte za půl hodinky s tím, že vše je v klidu a bez front. V Rakousku mají nákupní centra v neděli zavřeno.
Cesta z Phy byla cca 750km dlouhá a přes Innsbruck a Brenner trvala 10hodin i se třemi zastávkami. Po dálnici se jede pohodlně až do Bolzana.
Posledních 60km do hor je cesta samá zatáčka, takže se jelo 80minut. Italové mají odklízení silnic zmáknuté. Pluhy tam potkáváte co chvíli. Ale bez řetězů bychom si vyjet netroufli. Sice jsme je nemuseli nasadit, ale věděli jsme, že je máme po ruce...
S tím točitým stoupáním ovšem přibývalo výhledů, které nelze označit jinak než úchvatné! Modrá obloha a zapadajícím sluncem osvícené skalnaté štíty velehor... pohledové kýče.
Náklady na cestu tam i zpět:
poplatky za dálnice a tunely + benzín dohromady 5 500Kč
Ubytování v San Martinu jsme brali přes Booking.
SKI RESIDENCE je příjemný apartmánový dům s italskou paní domácí.
Byteček čítal 2místnosti. Dvojpostel a italské stlaní lůžkovin mě vytáčí. Takže kdo rád měkké postele a nevadí mu společná přikrývka (tedy rozuměj: v noci se o ni přetahuješ s kolegou, takže se od 4hodin těšíš na ráno a o nějakém klidném spánku nemůže být řeč), tak bude spát spokojeně. Koupelna s vanou, bidetem a wc parádní.
Kuchyňka o rozměrech mikro - vybavená varnou deskou, konvicí, lednicí, mikrovlnkou a základním nádobím včetně příborů.
Ručníky a utěrky byly k dispozici. Ćisticí prostředky musíte mít vlastní.
V budově je výtah. Sauna za poplatek a k dispozici je velká herna pro děti a samozřejmě lyžárna. Apartmány jsou velmi udržované. Jen systém vytápění jsem nepochopila. Topí se nějak centrálně, takže topení bylo studené, když jsme se vraceli ze sjezdovky- a rozžhavené, když jsme šli spát. Díky tomu se v rozích místnosti během toho týdne objevila plíseň :-(
Apartmán měl balkon, z nějž byl krásný výhled jak na hory, tak na městečko.
V apartmánu bylo možné dokoupit si snídaně za 8eur na osobu.
Parkování pro hosty bylo zdarma přímo u apartmánu.
Nákupy v San Martinu
Objevili jsme 2supermarkety. Mají klasicky otevřeno tak, že od 12 do 16h Ital nepracuje- má siestu a sbírá síly na večerní zábavu. V supermarketu koupíte všechno. Ceny běžných potravin vás na mizinu určitě nepřivedou. Pečivo se zde kupuje na váhu. Máslový croissant vyjde na euro, ale víc než dva určitě nesníte :-)
Celé centrum městečka lemují podloubí, kde se nacházejí obchůdky se suvenýry, oblečením, sportovními potřebami...
Město je doslova napěchováno hotely. Některé jsou vyzdobené až kýčovitě- sochy jelenů a laní v nadživotních velikostech... Výhledy na okolní hory jsou nádherné z kteréhokoli místa.
Restaurace
V San Martinu je jich jako hub po dešti. Jen ty ceny nejsou pro několikačlennou rodinu úplně příznivé. Počítejte s tím, že pizzu pořídíte od 8er za kus. Pivo (velké má 400ml) je za 4eura. Nealko nápoje tak 2.50, talíř špaget (100g) za 10eur. Polévky jsou kolem 8eur. Za půllitru vína jsme platili 6eur (ale nebyl to žádný skvost- stolní klasika)
Google jistě poradí, kterou hosti ohodnotili hvězdičkami jako tu nej... Samozřejmě ty vícehvězdičkové mají hlavní chod již od 15eur. Zkrátka bez peněz do italské hospody nelez :-)
Výhodnější je koupit zájezd u CK, kde bývá polopenze v ceně, což se nám letos díky mojí liknavosti nepodařilo.
Lyžování a doprava v San Martinu
To je úplná paráda! V pěším dosahu cca 300m od našeho ubytování je kabinová lanovka. Z ní vedou 2 modro-červené sjezdovky a jedna je navíc i osvětlená, takže v ceně 6denní permice máte 3x noční lyžování. je to lákadlo. Ale bylo narváno. Zejména snowborďáky. Takže na můj vkus moc rušno, ale zkusili jsme to! Jezdí se od 19:30 do 23:00.
Přes den je možné vyjet lanovkou až do výšky 2700m. To není na lyžování, ale na vyhlídku a nebo vycházku např. se sněžnicemi určitě. Člověk si tam připadá už jako v nebi.
S parkováním v centru je samozřejmě problém. Navíc centrum města se denně v 17hod. pro auta uzavírá a mění se v pěší zónu.
Městem rejdí neustále žlutý skibus cca do 17hodin. Ten rozváží lyžaře k další dvěma nástupním stanicím. Jezdí snad každých 10minut. Je dobré si zjistit, jak jedou poslední spoje- tedy i lanovky, protože v zápalu lyžování se pak nemusíte dostat zpět do výchozího bodu (jako třeba my, když všechny lanovky jezdí do 16:30- jen ta jedna do 16:00)- no a rázem je o dobrodružství postaráno.
Prázdné sjezdovky byly v 11hodin dopoledne i po obědě. Kde všichni byli, těžko říct :-)
1x za hodinu jezdí i modrý skibus do sousedního střediska Passo Rolle. Určitě stojí za návštěvu.
San Martino je krásné. Možnosti lyžování myslím uspokojí každého. My měli štěstí, že nebyly žádné fronty a počasí se taky celkem snažilo. Rádi se sem vrátíme :-)
Pár praktických postřehů pro ty, kteří se vypraví z ČR autem.
Plán cesty
Cestovali jsme v neděli. Slibovali jsme si od toho menší provoz, což se splnilo. Wlk je pečlivý a trasu si plánuje včetně zastávek a nechá si vyhledat i pumpy, kde budeme tankovat. Na dálnicích je benzín samozřejmě dražší a všechny ty "macdonaldí rychlostánky" neustále narvané, takže odstojíte frontu na wc, pak na něco "na zub" a z pauzy je rázem ne úplně příjemně strávená hodina. Vyplatí se sjet třeba 3km z dálnice a celou tu parádu pořídíte za půl hodinky s tím, že vše je v klidu a bez front. V Rakousku mají nákupní centra v neděli zavřeno.
Cesta z Phy byla cca 750km dlouhá a přes Innsbruck a Brenner trvala 10hodin i se třemi zastávkami. Po dálnici se jede pohodlně až do Bolzana.
Posledních 60km do hor je cesta samá zatáčka, takže se jelo 80minut. Italové mají odklízení silnic zmáknuté. Pluhy tam potkáváte co chvíli. Ale bez řetězů bychom si vyjet netroufli. Sice jsme je nemuseli nasadit, ale věděli jsme, že je máme po ruce...
S tím točitým stoupáním ovšem přibývalo výhledů, které nelze označit jinak než úchvatné! Modrá obloha a zapadajícím sluncem osvícené skalnaté štíty velehor... pohledové kýče.
Náklady na cestu tam i zpět:
poplatky za dálnice a tunely + benzín dohromady 5 500Kč
Ubytování v San Martinu jsme brali přes Booking.
SKI RESIDENCE je příjemný apartmánový dům s italskou paní domácí.
Byteček čítal 2místnosti. Dvojpostel a italské stlaní lůžkovin mě vytáčí. Takže kdo rád měkké postele a nevadí mu společná přikrývka (tedy rozuměj: v noci se o ni přetahuješ s kolegou, takže se od 4hodin těšíš na ráno a o nějakém klidném spánku nemůže být řeč), tak bude spát spokojeně. Koupelna s vanou, bidetem a wc parádní.
Kuchyňka o rozměrech mikro - vybavená varnou deskou, konvicí, lednicí, mikrovlnkou a základním nádobím včetně příborů.
Ručníky a utěrky byly k dispozici. Ćisticí prostředky musíte mít vlastní.
V budově je výtah. Sauna za poplatek a k dispozici je velká herna pro děti a samozřejmě lyžárna. Apartmány jsou velmi udržované. Jen systém vytápění jsem nepochopila. Topí se nějak centrálně, takže topení bylo studené, když jsme se vraceli ze sjezdovky- a rozžhavené, když jsme šli spát. Díky tomu se v rozích místnosti během toho týdne objevila plíseň :-(
Apartmán měl balkon, z nějž byl krásný výhled jak na hory, tak na městečko.
V apartmánu bylo možné dokoupit si snídaně za 8eur na osobu.
Parkování pro hosty bylo zdarma přímo u apartmánu.
Nákupy v San Martinu
Objevili jsme 2supermarkety. Mají klasicky otevřeno tak, že od 12 do 16h Ital nepracuje- má siestu a sbírá síly na večerní zábavu. V supermarketu koupíte všechno. Ceny běžných potravin vás na mizinu určitě nepřivedou. Pečivo se zde kupuje na váhu. Máslový croissant vyjde na euro, ale víc než dva určitě nesníte :-)
Celé centrum městečka lemují podloubí, kde se nacházejí obchůdky se suvenýry, oblečením, sportovními potřebami...
Město je doslova napěchováno hotely. Některé jsou vyzdobené až kýčovitě- sochy jelenů a laní v nadživotních velikostech... Výhledy na okolní hory jsou nádherné z kteréhokoli místa.
Restaurace
V San Martinu je jich jako hub po dešti. Jen ty ceny nejsou pro několikačlennou rodinu úplně příznivé. Počítejte s tím, že pizzu pořídíte od 8er za kus. Pivo (velké má 400ml) je za 4eura. Nealko nápoje tak 2.50, talíř špaget (100g) za 10eur. Polévky jsou kolem 8eur. Za půllitru vína jsme platili 6eur (ale nebyl to žádný skvost- stolní klasika)
Google jistě poradí, kterou hosti ohodnotili hvězdičkami jako tu nej... Samozřejmě ty vícehvězdičkové mají hlavní chod již od 15eur. Zkrátka bez peněz do italské hospody nelez :-)
Výhodnější je koupit zájezd u CK, kde bývá polopenze v ceně, což se nám letos díky mojí liknavosti nepodařilo.
Lyžování a doprava v San Martinu
To je úplná paráda! V pěším dosahu cca 300m od našeho ubytování je kabinová lanovka. Z ní vedou 2 modro-červené sjezdovky a jedna je navíc i osvětlená, takže v ceně 6denní permice máte 3x noční lyžování. je to lákadlo. Ale bylo narváno. Zejména snowborďáky. Takže na můj vkus moc rušno, ale zkusili jsme to! Jezdí se od 19:30 do 23:00.
Přes den je možné vyjet lanovkou až do výšky 2700m. To není na lyžování, ale na vyhlídku a nebo vycházku např. se sněžnicemi určitě. Člověk si tam připadá už jako v nebi.
S parkováním v centru je samozřejmě problém. Navíc centrum města se denně v 17hod. pro auta uzavírá a mění se v pěší zónu.
Městem rejdí neustále žlutý skibus cca do 17hodin. Ten rozváží lyžaře k další dvěma nástupním stanicím. Jezdí snad každých 10minut. Je dobré si zjistit, jak jedou poslední spoje- tedy i lanovky, protože v zápalu lyžování se pak nemusíte dostat zpět do výchozího bodu (jako třeba my, když všechny lanovky jezdí do 16:30- jen ta jedna do 16:00)- no a rázem je o dobrodružství postaráno.
1x za hodinu jezdí i modrý skibus do sousedního střediska Passo Rolle. Určitě stojí za návštěvu.
San Martino je krásné. Možnosti lyžování myslím uspokojí každého. My měli štěstí, že nebyly žádné fronty a počasí se taky celkem snažilo. Rádi se sem vrátíme :-)
Starosti s lyžařským outfitem
12.2.2018
Co mě nejvíc nebaví je přípravná fáze před odjezdem na hory. Nezletilá roste jako z vody. Za rok urazila krásných 10cm do výšky, takže kalhoty byly rázem sice módní 7/8 délky, nicméně několikacentimetrová mezera mezi okrajem nohavice a okrajem lyžáků se vzhledem k množství přítomného sněhu nejevila jako praktická. Bunda na tom byla s délkou rukávů podobně. Takže oblíbené kolečko po "sportech" nás neminulo.
Já trnula, jestli se ještě po roce vejdu do svých lyžařských kalhot. Naštěstí to klaplo. ;-)
Nezletilá kritikou nešetří... Nerada nosím čepice. Ovšem moji čelenku okometovala slovy: "Mami, vypadáš v tom, jak po operaci uší."
Kašlu na to, hlavně, že mi do nich nefouká ;-)
Nejmíň potíží dělá Wlk. Ten se dožadoval pouze dvou STEJNÝCH rukavic. :-)
Než jsme vyrazili do terénu, dítě pořídilo několik selfie hned v předsíni. Asi aby bylo co sdílet v síti :-))
My- příslušníci starší generace- jsme řešili to, abychom měli obě rukavice stejné.
Co mě nejvíc nebaví je přípravná fáze před odjezdem na hory. Nezletilá roste jako z vody. Za rok urazila krásných 10cm do výšky, takže kalhoty byly rázem sice módní 7/8 délky, nicméně několikacentimetrová mezera mezi okrajem nohavice a okrajem lyžáků se vzhledem k množství přítomného sněhu nejevila jako praktická. Bunda na tom byla s délkou rukávů podobně. Takže oblíbené kolečko po "sportech" nás neminulo.
Já trnula, jestli se ještě po roce vejdu do svých lyžařských kalhot. Naštěstí to klaplo. ;-)
Nezletilá kritikou nešetří... Nerada nosím čepice. Ovšem moji čelenku okometovala slovy: "Mami, vypadáš v tom, jak po operaci uší."
Kašlu na to, hlavně, že mi do nich nefouká ;-)
Nejmíň potíží dělá Wlk. Ten se dožadoval pouze dvou STEJNÝCH rukavic. :-)
Než jsme vyrazili do terénu, dítě pořídilo několik selfie hned v předsíni. Asi aby bylo co sdílet v síti :-))
My- příslušníci starší generace- jsme řešili to, abychom měli obě rukavice stejné.
Happy Cheese 2018 v San Martinu
Itálie v tyto dny nešílí ze svátku sv. Valentýna, ale žije karnevalem!
(mimochodem: Krásné fotky z toho benátského můžete vidět na Instagramu Jana Šibíka. Jako vždy skvostné záběry naprosto vystihující atmosféru)
I v malém alpském městečku San Martino se slavvilo.
Na 13. února připadla slavnost "Happy Cheese 2018 ".
Na náměstí se v podvečer sešel dav lidí. Ochutnávalo se víno a jakési jednohubky (sýr + něco). Na náměstí se během dne objevila velká postava smontovaná z dřevěné konstrukce, která držela dva typické italské sportovní symboly: obrovskou lyži a fotbalový míč.
Sláva byla zároveň karnevalovým průvodem.
Když dohrála hudba a moderátor dohulákal pokyny, začali se z okolních kopců sjíždět instruktoři lyžařské školy se zapálenými loučemi. Obklíčili tu "morénu", a pak ji zapálili.
Dav zašuměl úžasem, displeje mobilů zářily, protože každý tu podívanou potřeboval zdokumentovat. ;-) Atmosféra velmi příjemná.
San Martino je město plné hotelů a turistů. V 17hodin se centrum města uzavírá pro auta a stává se velkou pěší zónou.
Přecejen na hory
15.2.2018
Začaly jarní prázdniny. Pro nás vždy týden lyžování. Jenže můj úraz v podobě zlámaného kotníku to celé zkomplikoval.
Po dlouhém váhání a celkem intenzivní rehabilitaci jsem se i já odvážila do hor. Původně jsme měli v úmyslu navštívit Jeseníky. Počítali jsme s tím, že "kdyby něco" dojedeme do nemocnice za pár hodin... ale pak mělo naše rozhodnutí i politický podtext... když nám krajané tak pěkně odvolili pana prezidenta a mají jasno o líné pražské kavárně, řekli jsme si, že jim nebudeme dělat turisty, řádně se pojistili a vyrazili do oblíbené Itálie.
Můj polámaný kotník pochopil situaci. Zregeneroval rychle a navzdory všem nepříznivým prognózám nazul lyžáky a jezdí ochotně všechny obtížnosti sjezdovek.
Vadí mu jen plužit a bruslit. Tak mu to nedělám :-)
Samozřejmě tímto děkuju své fyzioterapeutce, která se mi věnovala a trpělivě vysvětlovala, co s čím v těle souvisí... takže nakonec rovnala celé mé tělo a naučila mě, že opravdu stojí zato pár minut denně věnovat své tělesné schránce, protože ona si všechno nepěkné zacházení pamatuje a jednoho krásného dne vystaví bolestivý účet.
Ubytování jsme letos lovili na osvědčeném Bookingu, protože to bylo opravdu ultralastminute. Máme krásný apartmán přímo pod štíty Dolomit. Úchvatné horské masivy přímo za plotem :-)
Skiareál nabízí nekonečné kilometry sjezdovek. U lanovek nejsou fronty a na sjezdovkách nejsou lidi. Kde tedy všichni jsou, když většina ubytování se tvářila obsazeně?
Obsluhu u lanovek a vleků dělají usměvaví Italové. Brýle se zrcadlovými skly nesundavají ani v případě sněžení a zatažené oblohy :-)
Výbornou kávu dostanete i na svahu do porcelánového šálku. Kouzlu "bombardina" jsme nepodlehli. Ale naštěstí tu mají i spoustu jiných dobrot :-)
Začaly jarní prázdniny. Pro nás vždy týden lyžování. Jenže můj úraz v podobě zlámaného kotníku to celé zkomplikoval.
Po dlouhém váhání a celkem intenzivní rehabilitaci jsem se i já odvážila do hor. Původně jsme měli v úmyslu navštívit Jeseníky. Počítali jsme s tím, že "kdyby něco" dojedeme do nemocnice za pár hodin... ale pak mělo naše rozhodnutí i politický podtext... když nám krajané tak pěkně odvolili pana prezidenta a mají jasno o líné pražské kavárně, řekli jsme si, že jim nebudeme dělat turisty, řádně se pojistili a vyrazili do oblíbené Itálie.
Můj polámaný kotník pochopil situaci. Zregeneroval rychle a navzdory všem nepříznivým prognózám nazul lyžáky a jezdí ochotně všechny obtížnosti sjezdovek.
Vadí mu jen plužit a bruslit. Tak mu to nedělám :-)
Samozřejmě tímto děkuju své fyzioterapeutce, která se mi věnovala a trpělivě vysvětlovala, co s čím v těle souvisí... takže nakonec rovnala celé mé tělo a naučila mě, že opravdu stojí zato pár minut denně věnovat své tělesné schránce, protože ona si všechno nepěkné zacházení pamatuje a jednoho krásného dne vystaví bolestivý účet.
Ubytování jsme letos lovili na osvědčeném Bookingu, protože to bylo opravdu ultralastminute. Máme krásný apartmán přímo pod štíty Dolomit. Úchvatné horské masivy přímo za plotem :-)
Skiareál nabízí nekonečné kilometry sjezdovek. U lanovek nejsou fronty a na sjezdovkách nejsou lidi. Kde tedy všichni jsou, když většina ubytování se tvářila obsazeně?
Obsluhu u lanovek a vleků dělají usměvaví Italové. Brýle se zrcadlovými skly nesundavají ani v případě sněžení a zatažené oblohy :-)
Výbornou kávu dostanete i na svahu do porcelánového šálku. Kouzlu "bombardina" jsme nepodlehli. Ale naštěstí tu mají i spoustu jiných dobrot :-)
Kvidoule + 3KK na PalmOFFce
8.2.2018
Sice už je únor, ale my čerpáme poslední dárek loňských Vánoc!
Na toto kabaretní představení jsme se moc těšili, protože už jsme viděli i "1.díl"
Humor, který tato skupina mladých umělců v seskupení s názvem Cabaret Calembour nabízí, mi připomíná cimrmanovské hlášky. Hrají si se slovy, jsou vtipní, pohotoví... u tolika replik jsem si říkala: "To si musím pamatovat!"- no a nic... snad jen, že " závidím soše oko na punčoše" :-)
V představení nechybí živá hudba a milé písně. Tentokrát určitě největší dojem udělala píseň o nešťastně zamilované černé labuti. Doporučují ke zhlédnutí :-)
Igor Orozovič nemá chybu... sám si to napíše, sám si to odzpívá...
Sice už je únor, ale my čerpáme poslední dárek loňských Vánoc!
Na toto kabaretní představení jsme se moc těšili, protože už jsme viděli i "1.díl"
Humor, který tato skupina mladých umělců v seskupení s názvem Cabaret Calembour nabízí, mi připomíná cimrmanovské hlášky. Hrají si se slovy, jsou vtipní, pohotoví... u tolika replik jsem si říkala: "To si musím pamatovat!"- no a nic... snad jen, že " závidím soše oko na punčoše" :-)
V představení nechybí živá hudba a milé písně. Tentokrát určitě největší dojem udělala píseň o nešťastně zamilované černé labuti. Doporučují ke zhlédnutí :-)
Igor Orozovič nemá chybu... sám si to napíše, sám si to odzpívá...
Pokud se vám podaří sehnat vstupenky, určitě zajděte! Necelé 2hodiny strávené v hledišti vám vylepší náladu na několik dalších dní :-)
Audience u královny Ivy Janžurové
1.1. 2018
My kulturní maniaci jsme nový rok nemohli začít jinak než návštěvou divadla. Ježíšek nám podaroval lístky na jinak beznadějně vyprodané představení "Audience u královny". V hlavní roli Iva Janžurová. Těšili jsme se a vyplatilo se!
Lákadlem bylo samozřejmě herecké obsazení. Konverzační hra, jejíž děj je založen na dialozích britské královny a právě úřadujících premiérů. Žádné drama, ba ani akce na jevišti neuvidíte, ale můžete pozorně poslouchat texty s jemným humorem, obdivovat Ivu Janžurovou, která při 3hodinové inscenaci opravdu ani na chvíli neodejde z jeviště, můžete obdivovat skvělé kostýmy a vynikající herecké výkony všech úřadujících premiérů, kteří pravidelně každé úterý navštěvují královnu, aby jí poreferovali, co se za uplynulý týden na politické scéně událo.
Pokud máte rádi královskou rodinu a nebo historii, určitě se do Stavovského divadla vypravte.
My kulturní maniaci jsme nový rok nemohli začít jinak než návštěvou divadla. Ježíšek nám podaroval lístky na jinak beznadějně vyprodané představení "Audience u královny". V hlavní roli Iva Janžurová. Těšili jsme se a vyplatilo se!
Lákadlem bylo samozřejmě herecké obsazení. Konverzační hra, jejíž děj je založen na dialozích britské královny a právě úřadujících premiérů. Žádné drama, ba ani akce na jevišti neuvidíte, ale můžete pozorně poslouchat texty s jemným humorem, obdivovat Ivu Janžurovou, která při 3hodinové inscenaci opravdu ani na chvíli neodejde z jeviště, můžete obdivovat skvělé kostýmy a vynikající herecké výkony všech úřadujících premiérů, kteří pravidelně každé úterý navštěvují královnu, aby jí poreferovali, co se za uplynulý týden na politické scéně událo.
Pokud máte rádi královskou rodinu a nebo historii, určitě se do Stavovského divadla vypravte.
Čas bilancování a předsevzetí
Zas tu máme datum, které snad každého donutí, aby se zamyslel nad tím, co se mu během uplynulého roku povedlo a co by už nikdy nechtěl opakovat.
Vzájemně si přejeme, aby ten nový rok byl úspěšný a občas na sebe máme nepřiměřené požadavky typu: zhubnu 10kilo, nebudu věci dělat na poslední chvíli, budu dodržovat víkendy- tedy pošlu šéfa do háje, když bude v sobotu dorážet, že něco potřebuje hned teď, začnu cvičit/běhat... ;-) ...kdepak.Žádné datum nemá tak magickou sílu, aby mě donutilo státi se superženou.
Na mém psacím stole čeká nový diář. Chtěla bych umět "parkovat" do něj události nějak systematicky (na některé dny mi řádky nestačí).
V novém roce bych si taky přála:
- chodit do ordinací specialistů pouze na preventivní prohlídky
- neztratit nikoho ze svých blízkých
- mít vždycky dost času na své přátele
- naučit se líp číst lidi - letošní rok mi vrazil několik výchovných políčků, snad si to budu pamatovat
- udělat si čas na lenošení a pořád něco neorganizovat :-)
- naučit se nebrat si osobně to, že lidi neděkují, neodpovídají na maily - je to zkrátka asi trend
- víc jezdit rodinné výlety, protože ty letošní se moc povedly
- udělat si pořádek v PC (ach, ty složky) a ve fotkách (tolik by mě mrzelo, kdybych o ně přišla, ale než já něco najdu...)
- mít se dobře a ustát chvíle, kdy to nebude úplně podle mých představ
- nikomu vědomě neublížit a když už, tak to včas poznat a napravit
- chodit pořád do práce ráda :-)
- a dalo by se jistě pokračovat...
Přeju každému, ať se mu rok 2018 vydaří podle jeho představ.
Ať je v něm všeho akorát a nejvíc zdraví!
Adrian Mole v Dlouhé
28.12.2017
Divadlo v Dlouhé patří mezi moje nejoblíbenější kulturní zastávky. Těším se na každou jejich novou hru. Vstupenky s oblibou naděluju jako dárky. Nejinak tomu bylo i letos. V listopadu divadlo uvedlo premiéru představení "Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4".
Kdo by neznal alespoň jednu z osmi knih Sue Towsendové, které líčí dospívání a pubertální úlety Adriana Molea v 80.letech minulého století...
V roli Adriana září Martin Matejka. Tuto roli už mu asi nikdo neodpáře :-)
Adrian si píše deník o všem, co mu připadá důležité. Vtipně komentuje chování a počínání svých rodičů, kteří právě řeší svou manželskou krizi, a rozhodně se nechovají podle jeho představ.
Samotný příběh se sestaven z drobných scének- líčí Adrianovy zážitky se sousedy, jeho snahu pomáhat starému panu Baxterovi, který rozhodně není standardním důchodcem. Několik scén líčí Adrianovo zamilování se do spolužačky Pandory a jeho hovory s kamarádem "drsňákem"- Nigelem.
Výraznou částí hry jsou písně z 80.let- kdysi trháky diskoték- s českými texty. Herci Divadla v Dlouhé jsou schopni hrát na kdeco a zpívají rádi:-)
Hru lze označit jako rodinné představení pro rodiny se staršími dětmi (podle mého 13+). Ty mladší budou některé narážky a lechtivé texty těžko chápat. Rodiče si jistě přijdou na své :-)
Kdo rád audioknihy, pak verze v podání Vojty Kotka určitě stojí za pozornost.
Divadlo v Dlouhé patří mezi moje nejoblíbenější kulturní zastávky. Těším se na každou jejich novou hru. Vstupenky s oblibou naděluju jako dárky. Nejinak tomu bylo i letos. V listopadu divadlo uvedlo premiéru představení "Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4".
Kdo by neznal alespoň jednu z osmi knih Sue Towsendové, které líčí dospívání a pubertální úlety Adriana Molea v 80.letech minulého století...
V roli Adriana září Martin Matejka. Tuto roli už mu asi nikdo neodpáře :-)
Adrian si píše deník o všem, co mu připadá důležité. Vtipně komentuje chování a počínání svých rodičů, kteří právě řeší svou manželskou krizi, a rozhodně se nechovají podle jeho představ.
Samotný příběh se sestaven z drobných scének- líčí Adrianovy zážitky se sousedy, jeho snahu pomáhat starému panu Baxterovi, který rozhodně není standardním důchodcem. Několik scén líčí Adrianovo zamilování se do spolužačky Pandory a jeho hovory s kamarádem "drsňákem"- Nigelem.
Výraznou částí hry jsou písně z 80.let- kdysi trháky diskoték- s českými texty. Herci Divadla v Dlouhé jsou schopni hrát na kdeco a zpívají rádi:-)
Hru lze označit jako rodinné představení pro rodiny se staršími dětmi (podle mého 13+). Ty mladší budou některé narážky a lechtivé texty těžko chápat. Rodiče si jistě přijdou na své :-)
Kdo rád audioknihy, pak verze v podání Vojty Kotka určitě stojí za pozornost.
Daisy Mrázková a její Nádherné úterý
27.12.2017
Objevila jsem pod stromečkem knihu od autorky, která mě v době mého dětství úplně minula! Daisy Mrázková a její Nádherné úterý. Kniha plná krásných obrázků a milých textů.
A jak jsem si taklovila informace, pan Google mi ihned začal podbízet reklamy na to, co by mě mohlo zajímat. A tentokrát se trefil! Využila jsem informaci, že ve Ville Pellé
je až do 28.1.2018 možné navštívit výstavu obrazů Daisy Mrázkové "Co by se stalo, kdyby..."
Villa Pellé se nachází v luxusní diplomatické čtvrti Prahy 6. Je nově zrekonstruovaná. V suterénu je možno posedět v kavárně. V podkroví je připravena dílna pro děti. Mohou razítkovat, zkusit psát na klasickém psacím stroji a nebo malovat.
Pro vozíčkáře a kočárky je k mání výtah i bezbariérové wc.
V informacích si lze zakoupit knížky Daisy Mrázkové, které jsou graficky opravdu velmi zdařilé.
Objevila jsem pod stromečkem knihu od autorky, která mě v době mého dětství úplně minula! Daisy Mrázková a její Nádherné úterý. Kniha plná krásných obrázků a milých textů.
"Když chceme, aby byl někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché..."
A jak jsem si taklovila informace, pan Google mi ihned začal podbízet reklamy na to, co by mě mohlo zajímat. A tentokrát se trefil! Využila jsem informaci, že ve Ville Pellé
je až do 28.1.2018 možné navštívit výstavu obrazů Daisy Mrázkové "Co by se stalo, kdyby..."
Villa Pellé se nachází v luxusní diplomatické čtvrti Prahy 6. Je nově zrekonstruovaná. V suterénu je možno posedět v kavárně. V podkroví je připravena dílna pro děti. Mohou razítkovat, zkusit psát na klasickém psacím stroji a nebo malovat.
Pro vozíčkáře a kočárky je k mání výtah i bezbariérové wc.
V informacích si lze zakoupit knížky Daisy Mrázkové, které jsou graficky opravdu velmi zdařilé.
Vánoční rituály
Některé návyky nedokážu změnit. Předsevzetí, že dárky budu mít zabalené už před Štědrým dnem, každoročně z nějakého důvodu selže. A tak obvykle i hodinu po půlnoci vyhrabuju ze svých skrýší poklady a snažím se je nasoukat do ozdobných papírů, aby udělaly pod stromečkem pěkný dojem.
Babička vaří na Štědrý den staročeského kubu- tedy jídlo z krup, hub a česneku. martina s Wlkem frontu na přídavek nestojí. Mně kuba chutná.
Wlk zápasí s kaprem a snaží se do stojanu nasoukat bujnou severskou jedli. Tentokrát máme světýlek několik druhů, tak snad budou všechna svítit.
Já se snažím doladit úklid v obýváku a připravit stůl na večeři a zdá se mi, že čas hrozně letí.
Martina poletuje po domě a běduje, že ty hodiny snad stojí, že ten den vůbec neutíká ;-)
Já si ještě neodpustím výlety po hřbitovech. Dojdu nebožtíkům do kostela pro betlémské světlo a snažím se jej dovézt i domů. Letos bylo větrno. Světlo mi venku 2x zhaslo. 2x jsem se pro něj vrátila. Poté zhaslo až v průvanu naší předsíně. Tak letos rituál nevyšel...
Zato v kostele bylo k vidění několik krásných betlémů
... a přes zeď kostela jsem se i v tom větrném počasí dlouho vydržela dívat na "panoramata"
Televizní štědrovečerní pohádku jsme opět neviděli. Stihli jsme až Pelíšky. Taková milá klasika, kde už znáte každé slovo, každé gesto, ale stejně neodoláte... Pouštěli jsme k tomu lodičky. Byly krásné. Malinké pramice ze včelího vosku pluly ve skleněné míse po babičce neuvěřitelně dlouho.
Kocour mezitím systematicky likvidoval nové škrabadlo, které v rámci nadělování našel pod stromečkem.
Skákal sem a tam, až to vypadalo, že se mu přecejen podaří zamotat si ocas nebo packu do světýlek a strhne celý stromek k zemi.
Všichni se radovali z dárků. Někteří i na Štěpána. Babička totiž zapomněla celou dárkovou tašku ve skříni. 26.prosince večer zvonila zvonkem tak vehementně, že jsme měli dojem, že hoří. Zklidnilo nás hlasité babiččino volání: "Jeee-žííí-šeeek! Ještě tu něco zapomněl!!!" :-)
Proč v čase vánočním miluju svého pošťáka
12.12.2017
Tak jako Britové rádi hovoří o počasí, Češi zase rádi konverzují o svých zážitcích s Českou poštou. Na internetu koluje v čas adventním stovky vtípků na téma doručování zásilek.
zdroj: Facebook
Náš pošťák už ví, jak to tu chodí. Má načtené sousedské vztahy, takže se snaží, aby balíky nevozil sem a tam. Jeho poslední vzkaz mě taky pobavil- sice to nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem se pak musela osobně vydat do domu hrůzy jménem POŠTA, ale alespoň jsem tam tentokrát nešla s pocitem křivdy.
Vzkaz na lístku:
zvoněno 3x
voláno 2x nezvednuto
žádný soused nebyl doma
Můj pošťák má prostě 105% alibi!! :-)
Vánoční internetové nákupy
6.12.2017
Díky svému tělesnému handicapu, kdy i po sundání sádry moje chůze připomíná pohyb opilého tučňáka, letos upřednostňuji možnost nakupovat virtuálně. Minimalizuji tím pravděpodobnost, že do mě v koupěchtivém davu nákupního centra někdo strčí a nebo mi na polámanou nohu šlápne.
Tak moje úspěšnost v nakupování je zatím 50%. Z uskutečněných šesti objednávek hned tři musely projít reklamací.
Kožený pásek koupený u Bati se tvářil, že je to přesně ten pravý- ovšem do té doby, než jsem jej chtěla vyndat z krabičky. Táhla jsem táhla, ale zdálo se, že nemá konec- v krabičce s nápisem velikost M se skrýval had snad 2metry dlouhý. Takže nakonec stejně došlo na návštěvu kamenné prodejny. Někdo zkrátka přehodil obal.
Dalším pokusem nakoupit bez nutnosti vylézt z domu byl nákup CD pro nezletilou. Česká pošta nestíhá, pro jistotu doručení do Vánoc volím možnost doručení: pobočka Zásilkovny. Díky modrým zónám se vyzvednutí trochu komplikuje, protože musím najít zónu, kde mohu parkovat za poplatek, ten pak samozřejmě uhradit.
Překvapení se dostavilo při rozbalení zásilky- dostala jsem jiné CD, než bylo objednáno. Tak všechno zpátky. Prodejce neměl problém- jen tedy já musím CD zabalit, polepit příslušnými kódy a odnést zpět na pobočku, kde slečna Nerudná lamentuje nad tím, že reklamace dělá nerada, že to neumí... poté ještě dohadování se, jestli mi vytiskne potvrzení, že jsem zásilku skutečně podala. Poučuje mě, že ona není Česká pošta, aby vystavovala potvrzení, nicméně trvám si na svém, protože pohled na všudypřítomné hromady zásilek všech tvarů mě úplně neujišťuje v tom, že se zrovna ta "moje" neztratí v chaosu. Slečna někam telefonuje a bez ohledu na to, že stojím metr od ní sděluje, že "ňáká ženská po ní chce nesmyslné potvrzení" - přítel na telefonu nakonec radí, že potvrzení vytisknout má, že to je logické. Prima. Slečna se sice neusmívá, ale mám, co jsem chtěla.
Další velkou zásilkou byl nákup v knižním obchodu. Zásilka ovšem přišla neúplná. Chyběla jedna kniha. Odpověď na mou reklamaci: "Jo, zůstala nám tady ve skladu. Tak si přijďte..."
Internetové nákupy mne tedy úplně nenadchly.
Bůhví proč jsem si je představovala jako úsporu času i peněz. ;-)
Díky svému tělesnému handicapu, kdy i po sundání sádry moje chůze připomíná pohyb opilého tučňáka, letos upřednostňuji možnost nakupovat virtuálně. Minimalizuji tím pravděpodobnost, že do mě v koupěchtivém davu nákupního centra někdo strčí a nebo mi na polámanou nohu šlápne.
Tak moje úspěšnost v nakupování je zatím 50%. Z uskutečněných šesti objednávek hned tři musely projít reklamací.
Kožený pásek koupený u Bati se tvářil, že je to přesně ten pravý- ovšem do té doby, než jsem jej chtěla vyndat z krabičky. Táhla jsem táhla, ale zdálo se, že nemá konec- v krabičce s nápisem velikost M se skrýval had snad 2metry dlouhý. Takže nakonec stejně došlo na návštěvu kamenné prodejny. Někdo zkrátka přehodil obal.
Dalším pokusem nakoupit bez nutnosti vylézt z domu byl nákup CD pro nezletilou. Česká pošta nestíhá, pro jistotu doručení do Vánoc volím možnost doručení: pobočka Zásilkovny. Díky modrým zónám se vyzvednutí trochu komplikuje, protože musím najít zónu, kde mohu parkovat za poplatek, ten pak samozřejmě uhradit.
Překvapení se dostavilo při rozbalení zásilky- dostala jsem jiné CD, než bylo objednáno. Tak všechno zpátky. Prodejce neměl problém- jen tedy já musím CD zabalit, polepit příslušnými kódy a odnést zpět na pobočku, kde slečna Nerudná lamentuje nad tím, že reklamace dělá nerada, že to neumí... poté ještě dohadování se, jestli mi vytiskne potvrzení, že jsem zásilku skutečně podala. Poučuje mě, že ona není Česká pošta, aby vystavovala potvrzení, nicméně trvám si na svém, protože pohled na všudypřítomné hromady zásilek všech tvarů mě úplně neujišťuje v tom, že se zrovna ta "moje" neztratí v chaosu. Slečna někam telefonuje a bez ohledu na to, že stojím metr od ní sděluje, že "ňáká ženská po ní chce nesmyslné potvrzení" - přítel na telefonu nakonec radí, že potvrzení vytisknout má, že to je logické. Prima. Slečna se sice neusmívá, ale mám, co jsem chtěla.
Další velkou zásilkou byl nákup v knižním obchodu. Zásilka ovšem přišla neúplná. Chyběla jedna kniha. Odpověď na mou reklamaci: "Jo, zůstala nám tady ve skladu. Tak si přijďte..."
Internetové nákupy mne tedy úplně nenadchly.
Bůhví proč jsem si je představovala jako úsporu času i peněz. ;-)
Dům U Čtyř berlí
19.11.2017
Přesně tak by se dal momentálně nazvat náš příbytek.
Jablko nepadá daleko od stromu - převedeno do reality: babička spadla pod smrk a má zlomenou nohu levou, zatímco sebou sekla jednoho říjnového večera na chodníku a zlámala si pravou.
To jsme dvojka... a Wlk si teď ke své práci ještě vesele taxikaří... a nestíhá ;-)
Můj příběh zní zcela banálně. Šla jsem po chodníku, kde jsem za tmy přelédla výmol. Zřítila jsem se k zemi, v kotníku křuplo a už se jelo. Na Bulovce na pohotovosti se chovali slušně, což jsem po mnoha zkušenostech neočekávala, tudíž jsme byla příjemně překvapena. Pan doktor vyčetl z černobílého snímku jasnou zlomeninu, a tak nebylo o čem diskutovat. Sádra, berle, 3balení injekcí heparinu proti sraženinám krve a jelo se domů.
Bědovala jsem tu, co všechno nemůžu a co které akce musím zrušit, protože s nechodicí sádrou člověk daleko nedoběhne. Nosit své tělo na rukou pomocí berlí, to není úplně vytrvalostní discilína ;-) Navíc to docela bolelo skoro týden, takže spaní taky nicmoc. Přesuny po bytě připomínají víceboj... no a donést si z kuchyně hrnek s kafem, to prostě nedám. Odnesu jen to, co se vejde do kapes :-)
Někdo mě litoval, jiný radil, že jsem měla dávat větší pozor na cestu, další převyprávěl svoje životní úrazy a neopomněl dodat, že pokud zlomenina špatně sroste, budou mi to muset operovat... Vyslechla jsem rovněž mnoho příhod, co se všechno přihodilo lidem, jejichž jména mi nic neříkala a dokonce se objevily i teorie, že se mi to stalo proto, abych konečně zpomalila svůj život... Tak a mám o čem přemýšlet! :-)
Spoléhám na regenerační schopnosti svého těla, že si se mnou snad i tentokrát nějak poradí a taky doufám, že si na úřadě někdo přečte mail o tom, že by bylo vhodné ten propadlý chodník nějak vyspravit.
Přesně tak by se dal momentálně nazvat náš příbytek.
Jablko nepadá daleko od stromu - převedeno do reality: babička spadla pod smrk a má zlomenou nohu levou, zatímco sebou sekla jednoho říjnového večera na chodníku a zlámala si pravou.
To jsme dvojka... a Wlk si teď ke své práci ještě vesele taxikaří... a nestíhá ;-)
Můj příběh zní zcela banálně. Šla jsem po chodníku, kde jsem za tmy přelédla výmol. Zřítila jsem se k zemi, v kotníku křuplo a už se jelo. Na Bulovce na pohotovosti se chovali slušně, což jsem po mnoha zkušenostech neočekávala, tudíž jsme byla příjemně překvapena. Pan doktor vyčetl z černobílého snímku jasnou zlomeninu, a tak nebylo o čem diskutovat. Sádra, berle, 3balení injekcí heparinu proti sraženinám krve a jelo se domů.
Bědovala jsem tu, co všechno nemůžu a co které akce musím zrušit, protože s nechodicí sádrou člověk daleko nedoběhne. Nosit své tělo na rukou pomocí berlí, to není úplně vytrvalostní discilína ;-) Navíc to docela bolelo skoro týden, takže spaní taky nicmoc. Přesuny po bytě připomínají víceboj... no a donést si z kuchyně hrnek s kafem, to prostě nedám. Odnesu jen to, co se vejde do kapes :-)
Někdo mě litoval, jiný radil, že jsem měla dávat větší pozor na cestu, další převyprávěl svoje životní úrazy a neopomněl dodat, že pokud zlomenina špatně sroste, budou mi to muset operovat... Vyslechla jsem rovněž mnoho příhod, co se všechno přihodilo lidem, jejichž jména mi nic neříkala a dokonce se objevily i teorie, že se mi to stalo proto, abych konečně zpomalila svůj život... Tak a mám o čem přemýšlet! :-)
Spoléhám na regenerační schopnosti svého těla, že si se mnou snad i tentokrát nějak poradí a taky doufám, že si na úřadě někdo přečte mail o tom, že by bylo vhodné ten propadlý chodník nějak vyspravit.
SMArt Gospel 2017 - benefiční koncerty
I v letošním roce budete mít možnost podpořit děti s nervosvalovými onemocněními.
Stačí si vybrat nejbližší místo (PRAHA - PLZEŇ - BRNO nebo OSTRAVA)
a v sobotu 2.prosince 2017 přijít v 18:00 na některý z gospelových koncertů.
Událost je na FACEBOOKU!
Výtěžek je vždy věnován na tábor pro děti se SMA nebo DMD. Tyto zdánlivě neškodné zkratky skrývají bohužel velmi závažná onemocnění, která dětem výrazně omezují život, takže se na běžné letní tábory nedostanou.
Letos jsme se na táboře měli takhle :-) VIDEO z tábora
Děkuju Alence za to, že v roce 2012 dostala nápad a začala tyto koncerty organizovat a samozřejmě všem, kteří s organizací pomáhají - rádi a zdarma :-)
Přijďte se vánočně naladit a podpořit užitečnou věc...
Budeme se na vás těšit!
Vozíčkáři vítáni - bariéry hlásí pouze Plzeň :-(
S Nohavicou v Lucerna Music Baru
16.10.2017
Zhruba po 20letech jsem se odhodlala a navodila si iluzi svých středoškolských studií a vydala se zase osobně na koncert Jarka Nohavici.
Lucerna Music Bar praskal ve švech a fronta na vstup se vinula celou pasáží až na tramvajovou zastávku ve Vodičkově ulici. Lístky zakoupeny čirou náhodou- patrně něcí nevyzvednutá rezervace- jinak beznadějně vyprodáno. Bylo to jen ke stání, ale nakonec večer plynul příjemně, že dvě hodiny utekly jak voda. Do O2 arény bych se na akci tohoto typu nevydala, ale tohle komornější provedení mi udělalo dobře.
Vždycky měl dobré texty a vždycky jsem obdivovala jeho slovní zásobu a schopnost skládat slova tak, že to znělo poeticky, neotřele a ještě se to vázalo k líbivé melodii. A žádné "CTRL+C a CTRL +V" - všechno pěkně z vlastní hlavy!!
Posledních pár let jeho tvorbu nijak intenzivně nesleduju, ale když v létě na táboře děti s chutí vyřvávaly u kytary:
říkala jsem si, že ten chlapík prostě umí!
Zhruba po 20letech jsem se odhodlala a navodila si iluzi svých středoškolských studií a vydala se zase osobně na koncert Jarka Nohavici.
Lucerna Music Bar praskal ve švech a fronta na vstup se vinula celou pasáží až na tramvajovou zastávku ve Vodičkově ulici. Lístky zakoupeny čirou náhodou- patrně něcí nevyzvednutá rezervace- jinak beznadějně vyprodáno. Bylo to jen ke stání, ale nakonec večer plynul příjemně, že dvě hodiny utekly jak voda. Do O2 arény bych se na akci tohoto typu nevydala, ale tohle komornější provedení mi udělalo dobře.
Vždycky měl dobré texty a vždycky jsem obdivovala jeho slovní zásobu a schopnost skládat slova tak, že to znělo poeticky, neotřele a ještě se to vázalo k líbivé melodii. A žádné "CTRL+C a CTRL +V" - všechno pěkně z vlastní hlavy!!
Posledních pár let jeho tvorbu nijak intenzivně nesleduju, ale když v létě na táboře děti s chutí vyřvávaly u kytary:
"já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen.... ",
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen.... ",
říkala jsem si, že ten chlapík prostě umí!
V textu písničky Minulost je dost věcí k přemýšlení...
... doběhne nás, ta potvora..
vždycky a spolehlivě
Však i pan Nohavica o tom ví své...
Zazněla tu i píseň "Kdo z nás" z nového alba "PORUBA", které vyjde v listopadu.
Bylo to fajn a potlesk spokojených diváků byl pro tohoto slezského barda jistě příjemným oceněním.
Však víme, jako to "Ostravaci" s těmi "Pražáky" mají ;-)
Tak ještě musím někde ulovit vstupenky na ten 100% hodnocený Kabaret BO!
O neposlušné babičce
10.10.2017
Byla jednou jedna aktivní babička. Když jí na krku přibyl sedmý křížek, rozhodli se její spolupracovníci, že ji překvapí dárkem v podobě zážitkového wellness pobytu v horách na 400km vzdálených.
Bylo to sice trochu z ruky, ale babička překonala všechny potíže spojené s dopravou do vzdálené destinace a pomocí vlaku, autobusu a taxi dorazila až na místo určení.
A protože Facebook, kde babička samozřejmě také spravuje svůj účet, je už několik týdnů zahlcen fotkami hub a přeplněných košíků hřibů, probudila se v babičce houbařská vášeň. I vyrazila do česko-polského pohraničního lesa. A když na ni ze smrčí mimo cestu vykoukly dva hřiby, nedbala rad, že na sebe má dávat pozor a být opatrná- neváhala a skočila pro ně.
V houbařském rauši ovšem přehlídla klády, které tam ležely. A tak si babička pro ty dva hřiby přímo doletěla. V letu ztratila botu, kalhoty si roztrhla tak, že nohavice spojovala pouze guma v pase a displej mobilu se díky nárazu zasekl. Babička zjistila, že sice v ruce třímá ty krásné hřiby, ale že se nemůže zvednout. Noha ji bolela a lamentovala nad roztrženými kalhotami. Vzhledem k tomu, že měla na druhý den zakoupenou místenku na cestu zpět, rozhodně nehodala ztrácet čas návštěvou lékaře.
Po návratu domů byla násilím deportována do chirurgické ambulance, kde RTG snímek ukázal, že babička si dokázala na jeden zátah zlomit všechny prsty na levé noze - a palec dokonce hned 3x.
Babička má ortézu, berle a konečně i (lehce rozmazanou) fotku hromady vlastnoručně nasbíraných hub :-)
Snad nám do příští houbařské sezóny sroste.
Byla jednou jedna aktivní babička. Když jí na krku přibyl sedmý křížek, rozhodli se její spolupracovníci, že ji překvapí dárkem v podobě zážitkového wellness pobytu v horách na 400km vzdálených.
Bylo to sice trochu z ruky, ale babička překonala všechny potíže spojené s dopravou do vzdálené destinace a pomocí vlaku, autobusu a taxi dorazila až na místo určení.
A protože Facebook, kde babička samozřejmě také spravuje svůj účet, je už několik týdnů zahlcen fotkami hub a přeplněných košíků hřibů, probudila se v babičce houbařská vášeň. I vyrazila do česko-polského pohraničního lesa. A když na ni ze smrčí mimo cestu vykoukly dva hřiby, nedbala rad, že na sebe má dávat pozor a být opatrná- neváhala a skočila pro ně.
V houbařském rauši ovšem přehlídla klády, které tam ležely. A tak si babička pro ty dva hřiby přímo doletěla. V letu ztratila botu, kalhoty si roztrhla tak, že nohavice spojovala pouze guma v pase a displej mobilu se díky nárazu zasekl. Babička zjistila, že sice v ruce třímá ty krásné hřiby, ale že se nemůže zvednout. Noha ji bolela a lamentovala nad roztrženými kalhotami. Vzhledem k tomu, že měla na druhý den zakoupenou místenku na cestu zpět, rozhodně nehodala ztrácet čas návštěvou lékaře.
Po návratu domů byla násilím deportována do chirurgické ambulance, kde RTG snímek ukázal, že babička si dokázala na jeden zátah zlomit všechny prsty na levé noze - a palec dokonce hned 3x.
Babička má ortézu, berle a konečně i (lehce rozmazanou) fotku hromady vlastnoručně nasbíraných hub :-)
Snad nám do příští houbařské sezóny sroste.
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vb3yZjGknzMPo74KHAy6Ux3Y5anpVmEUQXKof0HN9eEmnUoqn1UX5c2jEjzSdkXmG7HMz9NLF3cbL7YmIv_ForEbOwU9X3V4ols5y3aW4J4mC55KULlU30tCxGI0WtMoX6Cuk=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vmCLSM8eqfe72r7JMeaM8y_RQFXTU6xwsSlBUxmgGN6I5vwlWPxnk0nGc24ERsU4upc80PLJqBIkBje8AFeHiaLXkkQ5fAseT0A9ZpzV7F4qKJtfP84WWBbwB6RqtP1LScrB8sjzwm5g=s0-d)