Novoročenky

14.1.2010

Snad ještě není pozdě na téma "novoročenky a PéeFka"

Nechci totiž už psát o sněhové kalamitě v Praze. Jezdit autem totiž musím :-(, protože Majda jinak nikam nevyjede, takže je zbytečné meditovat nad tím, jaké potěšení mi to činí.
Školník ve svém vztahu k práci se sněhem je stále na stejném bodě. Ani se ho nedotkl, nechá jej roztát... Majda nemůže do jídelny, protože ta je "chytřě" mimo školní budovu, takže jí asistentky donášejí jídlo do třídy a solidárně jedí z rendlíků taky. Díky jim. Taky by se na to už mohly vykašlat, když škola má takový aktivní přístup k realitě.

Pauzu v psaní blogu nezpůsobilo počasí, ani nechuť, ale jsem nějaká zavalená agendou a povinnostmi vůči různým institucím. Píšu ráda, ale styk s úřady mi nedělá dobře :-( Prostě mě to netěší!

Tento týden jsme doma definitivně zlikvidovali veškerou vánoční výzdobu-k velké nelibosti našich dětí. Probrala jsem i štůsek vánočních a novoročních přáníček. Poslední roky jich díky mailům a mobilům už tolik nechodí, ale stejně si ta pěkná, hřejivá a originální schovávám.

Jedním z nejoriginálnějších bylo třeba přání od asistentky Marušky. Přišla na návštěvu a z malé krabičky nám každému dala vytáhnout kartičku velikosti vizitky. Řekla, že nám přeje do nového roku citátem. Já jsem si vytáhla tento: :-) ... tak to se budu snažit dodržet  a uvidíme!

Další neotřelé PF poslala prostřednictvím svého zástupce firmy se zdravotními pomůckami OttoBock, od níž bude mít Majda lehátko do vany... (ovšem až vykoresponduju s nadacemi žádosti o příspěvek na koupi toho zařízení)
Přáníčko se nevešlo do schránky. Přišlo totiž v krabičce, neboť obsahovalo skutečnou rolničku! ;-)

A ještě jedna ukázka originality. Na tomto přáníčku si cením především toho, že vím, že autorka každoročně pro své přátele vymyslí a vyrobí krásné PF. Vše je dokonalé a uvnitř bývá ručně psaný milý a dlouhý  text. Nechápu, kdy a jak to stíhá, ale pokaždé mě tím moc potěší!  
(Díky, Dentro :-) )

Přání jsem si tu pročítala a říkala si, že kdyby se splnila třeba jen polovina všeho, co je v nich napsáno, byl by to velmi příjemný a dobrý rok! ;-)

Já osobně papírová přáníčka také posílám. Nakupuju každoročně speciální sérii u konta Bariéry. Jejich přáníčka jsou vždy pěkná a navíc mám ještě pocit z toho, že jsem alespoň symbolicky přispěla "na dobrou věc". Mám je ráda i proto, že nemají předtištěné texty, kam se stačí jen  podepsat.

Tak kéž se všechna přání stanou letos skutečností :-)!

Přišel k nám bílý kůň...

11.1.2010

...a zalehl nám celý dvůr...

Bohužel nejen obrazně :-(

Takhle vypadal příjezd k jediném bezbariérovému vstupu do budovy školy.

Sníh padal vydatně od pátečního odpoledne, ale to nikdo ze zamětsnanců školy neřešil (K čemu jsou sakra školní byty?? Myslela jsem si, že právě proto, aby byl přehled o tom, když se něco mimořádného děje v revíru... asi mylná domněnka.)
V 7:48 mi zvonil mobil. Volala zástupkyně, zda Majda dorazí do školy. Řekla jsem, že hned, jak se nám podaří vjet do objektu školy. Přístupová cesta nebyla vůbec odklizená, takže cca 30cm sněhu udělalo své. Auta, která vjela dovnitř se už nemohla nikde otočit, a tak chtěla po vyjetých kolejích vycouvat. To ale ti vjíždějící zjistili pozdě, tudíž se tam nacpali všichni a nikdo nemohl nikam.
Přímo před dveřmi stálo zaparkované auto nějakého zaměstance školy, takže i kdyby odházeno bylo, stejně by Majda neměla kudy vjet. Pan školník, pan ředitel, asistentka, zástupkyně- ti všichni stáli v chodbičce a dívali se na tu spoušť. Wlk vyndal z auta vlastní lopatu a začal mlčky odhazovat. Já šla komunikovat. Pořád si prostě myslím, že spousta věcí je pouhým nedorozuměním a (skoro) všechno se dá vykomunikovat. Baví mě hledat ty způsoby ...ovšem ne vždy se to zadaří.
Školník se nehodlal akce zúčastnit ani tím, že donese hrablo nebo lopatu. Prostě stál a čuměl. Naprosto spokojený. Pan ředitel moc spokojený nebyl, ale sotva viděl, že by mohlo dojít k debatě, zmizel. Zástupkyně byla upřímně nešťastná, což závěje v tu chvíli neodklidilo.
Nakonec naběhl tělocvikář s partou deváťáků, dostali lopaty a prostor pro auto a plošinu odházeli.

(popis fotografie viz komentáře)

Díky jim všem!
Ovšem... nemohu si odpustit poznámku: já to beru, je kalamita. Ale nevypukla přece v pondělí ráno, školník jistě bere peníze za odklizení chodníku bez ohledu na to, zda sníh je- prostě se v zimě se sněhem počítá- mohu ledascos pochopit a tolerovat, jen nepochopím, že někdo ani nehrábne a  drze povolá žáky, aby udělali práci za něj. Pomoci je jistě něco jiného, než udělat "za někoho"

Nechápu ani postoj vedení školy?? Školníkovi NIKDO neporučil, aby šel házet taky- se mnou se vůbec nebavil, zásobovače, který tam zapadl, když vezl proviant do školní jídelny, poslal s klidem do háje...prostě klídek pohoda. Zapadli jste? Tak si to vyřešte... nebo sem nejezděte.
Navrhovala jsem zástupkyni, a´t zavolá na úřad, aby poslali nějakou frézu, když stejně jezdí v přilehlém parku, jedna zajížďka navíc by je nevytrhla  (park byl uklizen vzorně!). Odpověděla, že to nejde, že by jí nevyhověli.
Škola má ještě jednu zvláštnost: jídelna je cca 300m vedle hlavní budovy, takže Majda se nedostala ani do jídelny. Hned jsem dostala radu, abych jí oběd vzala do kastrůlku... Dobrá rada nad zlato....

Předávání Majdy do školy s odklízením sněhu zabralo skoro hodinu. Bezva náplň.  Chudák Wlk- půl hodiny ráno odhazoval auto před domem a pak si dal ještě 2.směnu u školy.

Nechápu. Neumím chápat některé věci. A ani je nechci umět chápat tímto způsobem.

U nás v ulici to vypadalo se sjízdností  taky všelijak. Ale stačilo zavolat na úřad, že v ulici bydlí hned 3 vozíčkáři :-(, jestli by nebylo možné ulici protáhnout... paní byla velice ochotná a do hodiny projel ulicí pluh. No vida, vyhověli. Stačilo říct....

Když pominu všechny tyto nepříjemnosti, naskytlo se mi i několik krásných sněžných zátiší. Na území Prahy prý nebylo celých dlouhých 17let tolik sněhu... tož musím fotit, ať mají děti nač vzpomínat :-)

Pozvání na sněžný piknik:

Sněžné posezení:

Sněhem zaváté...

Kde jsi, má levandulová?

Tak snad se se závějemi nějak sžijeme a zítra bude vlídněji ;-)

Sněhobílo

10.1.2010

 Sněhobílo je všude kolem. Větve keřů se prohýbají pod tučnou sněhovou pokrývkou, silnice spíš připomíná oraniště a o schůdnosti chodníků ani nemluvě.
Zjistila jsem, že s postupem let se mi zcela vytratila schopnost radovat se z čerstvě napadlého sněhu. To, co mi v dětském věku připadalo vždycky úžasné a k hrátkám stvořené, mi v současnosti spíš kazí náladu :-(
Začalo hustě sněžit v pátek dopoledne a celý víkend připadávalo. Už páteční odpoledne mi bylo jasné, že nás čeká při cestování s elektrickým vozíkem spousta dobrodružství. Vozík je těžký (bez pasažéra váží 105kg), takže se boří. Táhnout nelze a tlačit taky moc ne. Takže z knihovny jsem táhla tašku knih, které Majda nutně potřebovala (Normální člověk v očekávání kalamity tahá do nory jídlo- Majda tahá knihy), - no a ještě různě regulovala jízdu- nebo spíš skluz- vozíku. Majda si to evidentně užívala- smyky, prudké brždění...
O víkendu ovšem nevystrčila nos. Nebylo kudy. Přes ty hromady sněhu.

Zato Martina! Sníh si dala i  k svačině, vymohla si, že půjde (ač to vůbec neumí)  lyžovat. Lyže máme zděděné (historické, ale funkční ;-) )- boty museli s Wlkem dojet koupit. Spokojila se s malým kopečkem. Střídavě chodila, jezdila, padala a pokoušela se najít způsob, jak se zase postavit :-)

Já už ani nevím, jestli ještě lyžovat umím. Během dob svých studií se mi potvrdila teorie, že protiklady se přitahují. Mojí velmi dobrou kamarádkou se stala instruktorka lyžování. Přinutila mne celé těžce vydělané peníze z brigády investovat do lyžařské výstroje. Snažila se zdokonalit můj styl jízdy alá Přemysl Oráč (bez pluhu ani ránu), což se jí snad i podařilo ;-) Zažily jsme spolu opravdu spoustu dobrodružství. Pokud se nám podařilo včas složit zkoušky, zbyly na pobyt na horách 2-3týdny!
Dodnes nechápu, jak jsem dokázala na lyžích střemhlav sjet Skalnaté pleso v Tatrách, kde se sklon kopce blížil 90°, nechápu ani, jak jsem vyvázla při střetu s rolbou na Modrém dole "jen" se zlomenou hůlkou... když jsem se z pod rolby vysoukala živá, rolbista mě div nezabil :-) ... posledních pár let ze mě ale  díky okolnostem stal tvor nížinný. :-(  a moje lyžařská výstroj má už hodnotu leda historickou, ale rozhodně ne užitnou ;-)
... třeba se to díky Martince ještě časem změní a na stará kolena si pořídím nějaké super vybavení a navštívím lyžařskou školu pro seniory :-)

No ale venku stále padá... tak  to ráno vidím spíš na řetězy a sněžnice... :-)

Didaktické rozhovory

7.1.2010

Události posledních dní byly opravdu nevšední.
Ani dnešní den nezačal právě typicky. Babičku vzbudil v 5:30 kocour- skočil na okno a vyváděl- na terase se totiž přehraboval zloděj. Nejspíš nějaký pobuda, hledal, co by mohl zpeněžit- přelezl plot a hupkydupky ... babička z toho měla málem smrt, zaplašila ho křikem, ale měla vystaráno na celý den. Naštěstí se z toho zotavila-vynadala nám všem, což je dobré znamení, že ji zážitek nijak vážně nepoznamenal, ale dobrý pocit z toho právě nemám... :-(

Blíží se doba zápisů do 1.tříd. Martinka se moc těší. Já ještě nemám jasno, kterou ze zdejších univerzit oblažíme naší přítomností.

Dneska večer jsem  zahájila předškolní přípravu ;-) a zkusmo se jí zeptala, jestli  zná svoji adresu. Věděla i číslo domu. Pokračovala jsem dále: "A celé jméno tatínka taky znáš?" (Jsem poučena od Majdy, protože ta suverénně v tomto věku prohlásila: "Můj tatínek je Vlk..." ) 
Martinka však kupodivu odpověděla správně :-)
Tak vyzvídám: "A víš, co tvůj tatínek dělá? Jaké má povolání?"
Maťa chvíli přemýšlela a povídá: "Můj tatínek je počítačový muž."

...no, tak na podrobnosti o mamince  jsem se radši ani nevyptávala...  Jen jsem zvědavá, kde  budeme Máťu s jejími názory "integrovat" :-)) ...


Další kolo otázek obstarala Majda.
Máťa se jí ptala, kdo je "teta". A Madlenka velmi pěkně a názorně vysvětlila: "Až ty budeš mít děti, Máťo, tak já budu jejich teta."
Máťa pochopila. Majda tudíž přitvrdila: "A co budeš TY,Máťo, až ty tvoje děti budou mít děti?"
Máťa hloubala, hloubala a s dopomocí přišla na to, že bude jejich BABIČKA. Moc ji ta představa pobavila :-))
Majda se ještě chtěla dobrat k prapředkům a vypálila: "No a až ty děti dětí budou mít děti- co budeš jejich?"
Máťa věděla hned: "No, to budu asi jejich smrt..."

...já tedy nevím, po kom je to dítě tak morbidní... a taky mám vážné obavy, aby ji vůbec ke studiu do 1.třídy přijali... :-)
Ale bavila jsem se celkem dobře ;-)

Nikdy nezapomenu

5.1. 2010
úterý

Nikdy nezapomenu na milou křehkou bytost, s níž se dnes naposled přišly rozloučit davy lidí.
Nikdy nezapomenu na ten smutný obraz, jaký se naskytl při pohledu na bílou rakev doslova zasypanou květinami a na velkou, pár měsíců starou fotografii, z níž se na všechny smuteční hosty Nikolka usmívala.
Nikdy nezapomenu, že ten den jsem prostě nedokázala  slovy vyjádřit to, co cítím, a tak jsme s Marcelou a Slávkem byli jakou dobu jen mlčky v pevném objetí ...
Nikdy nezapomenu, co jsme si po tom všem ještě řekli  a co všechno mi proběhlo hlavou ...
Nikdy nezapomenu na to, s jakou láskou nám pak večer doma Marcela a Slávek ukazovali, jak Nikča bydlela, jak pro ni celý dům přizpůsobili a napadlo mě jen jedno: Nikča prostě v ráji  celé roky žila a je-li nějaké "po životě", už  se nikdy a nikde nebude mít lépe.

Nikdy nezapomenu na den, kdy silných zážitků bylo mnoho.
Celý den byl doslova prosycen nezapomenutelnými okamžiky.
Byl nekonečně dlouhý, náročný, smutný, důstojný, plný lásky a porozumění a nesmírně poučný...  zkrátka nezapomenutelný... a navždy  ho budu mít spojený s touto hudbou, která také provázela celý smuteční obřad.

1.letošní pracovní den

4.1.2010

Ráno bylo nepříjemné a studené. Nepříjemné proto, že mu předcházelo  14dní, kdy měl budík dovolenou a nemuselo ne nikde být načas a studené proto, že celých 14dní nebylo po sněhu ani vidu, zatímco dneska ráno byl chodník, auto  a vůbec celé okolí pečlivě pokryto sněhem. Dveře auta pro jistotu i přimrzlé...

Dnešek byl divným dnem. Měla jsem spoustu věcí a pochůzek k zařizování. nějak se mi to tu nashormáždilo...to asi ty dlouhé sváteční dny.

Odpoledne mi můj drahý choť oznámil, že "asi" nemá obuv vhodnou na pohřeb, který nás v úterý čeká. Staré boty vyhodil, ale nové si jaksi zapomněl koupit. Takže jsme večer vyrazili na nákup obuvi- což se naštěstí zadařilo. Miluju jeho myšlenkové pochody..., leč neumím je změnit ;-)

Když jsem šla odpoledne vyzvednout Martinku do školky, sdělila mi p. učitelka, že jeden tatínek OMYLEM odnesl domů věci v pytli naší Martinky. Podotýkám, že TEN tatínek vyzvedával  SVÉHO chlapečka už po obědě, takže musel být značně překvapen, když doma vylovil z pytle sukýnku a jiné holčičí svršky (maminka je totiž v porodnici s druhým miminkem) :-)) - volala do školky a omlouvlala se (za tatínka-samozřejmě!!) ;-)

Myšlenky se mi ale stejně už několik dní ubírají jiným směrem. Všechno je to složité... sám sobě to je člověk ještě jakž takž schopen vysvětlit, objasnit...ale když ono se na to balí tolik věcí... , které normálně člověka ani nenapadnou... myslím na Marcelu a celou její rodinu a po přečtení jejího posledního blogového příspěvku taky na to, že lidi někdy říkají nahlas věci, aniž by si uvědomovali jejich dopad. Někdy  prostě mlčení řekne víc než záplava prázdných frází.Ty přece stejně nic neříkají, ani neřeší ...
Každý žijeme tak, jak nám okolnosti dovolí. Někteří mají hold podmínky ztížené, ale z vlastní zkušenosti vím, že žít se s tím dá- i vesele, i plnohodnotně ... jen se při tom člověk možná víc nadře, ale zase (vzhledem k tomu, že SKORO nic nejde hladce) má zážitků mnohem víc ;-) ... no někdy i :-( , ale rozhodně péči o své nemocné dítě nepovažuju za promarněný a ztracený čas. Naopak- myslím si, že zdravé dítě dělá spoustu věcí automaticky, to poznáváme teprve teď díky Martince.

Někteří lidé nedokáží pomoci, některým lidem jde mnohem líp kritika toho, co jsme udělali špatně a jinak, než by to udělali oni.... ono se často tonoucímu lépe radí z břehu. Jen ne vždycky ten vysílený plavec připraven ty  "dobré rady a doporučení" přijímat.
Já si myslím, že uměním je přijmout život takový, jaký je. Neskuhrat na to, co mi nedal, o co mě ošidil.  Ale vytěžit z toho, co mám k dispozici,  maximum. ...

Entropa v DOX

3.1.2010

Dnes jsem konečně viděla tolik diskutovanou a kontroverzní ENTROPU českého výtvarníka (a recesistay :-) ) Davida  Černého.

Může za to Lucka (Fíková), které tímto děkuji za VIP vstupenky do DOX , které poslala na naši adresu. Rádi jsme jich využili, DOX-tedy centrum současného umění- máme opravdu "za humny" a ani jsme netušili, jaké skvosty skrývá ;-)

Cílem tohoto centra je představovat veřejnosti současné umění. Centrum také nabízí vzdělávací programy pro školy a širokou veřejnost.

Celý objekt je bezabriérový- je vybaven výtaky, nájezdy a WC pro vozíčkáře. Rovněž vstupné je pro ZTP/P + doprovod zcela zdarma. Zavíracím dnem je /atypicky / ÚTERÝ!

Nejvíce pozornosti patrně přitahuje Entropa. Tolik povyku kvůli ní bylo ztropeno v Bruselu....

Je to osmitunový kolos /nechápu, jak se takový exponát instaluje??/ a pohled na něj mě docela bavil. Obdivuji fantazii a nápady Davida Černého. Myslím, že jednotlivé státy naprosto dokonale vystihl- nadchla mě Belgie - znázorněná jako bonboniéra z belgických pralinek, úsměv na tváři vyloudí jistě i Dánsko postavené z barevných kostiček LEGA.... a bylo toho více ;-)

Tady je Bulharsko, které se cítilo býti dotečné ohledně "tureckých záchodků", ale já si dobře pamatuju doby, kdy jsme do Bulharska jezdili k moři a jeden známý pan doktor se podivoval nad našimi pochybnosti nad tímto typem WC a pravil: "Vždyť je to to nejhygieničtější, co můžete mít... na nic nesedáte, na nic nesaháte- chce to jen cvik :-) ..." - no a měl pravdu :-) Já bych to nebrala jako urážku státu... je to přece celkem užitečný vynález, který má jistě v dějinách své místo. A vypadá (nezakrytý ;-) ) přesně takhle:

I Maďarsko bylo zajímavé:

Dívali jsme tam s Wlkem jako dobu a hádali státy- co je co. :-)

Zašli jsme i na kafe do kavárničky s krásným výhledem na umělecká díla: koníci a Entropa.

V DOX vystavují mladí umělci s neotřelými nápady. Některé malby můžete například vidět jen pokud si na ně posvítíte baterkou:

Minigalerii pohlednic a obrázků s tematikou "voda a moře" naleznete přímo v lodi:
 (tam se tedy vozíčkář rozhodně nedostane ani za pomoci)

Další součástí návštěvy bylo EZO StB - tedy evidence zájmových osob-  780 000 jmen osob, které stály za to, aby si je  StB poznačila...  prohlídku expozice bedlivě střeží obraz Gustáva Husáka v nadživotní velikosti (tak jak na mě hleděl po celou dobu povinné školní docházky)  a z reproduktorů znějí písně Karla Gotta :-))

Viděli jsme ještě spoustu zajímavých fotek a netradičně uspořádanou výstavu Julie Clafee " Chelsea hotel zevnitř"...

Movití návštěvníci si mohou zakoupit originální suvenýry a umělecká díla /holinky z cibuláku, porcelánové PET lahve.../ v místním obchůdku, kde jsou rovněž k mání odborné a umělecké publikace.

Lucko, díky za netradiční kulturní zážitek! :-)

Výstava Entropy je prodloužena do 30.4.2010. takže se ještě vypravíme s Majdou, která Entropu přímo obdivuje.

Moje přání

2.1.2010

I dnešní příspěvek bude ohlédnutím za právě uplynulými vánočními dny.
Jsme zvyklí pod stromečkem nacházet překvapení různých druhů-  spotřební elektroniku, oblečení, knihy, kosmetiku, až po moderní "dárkové pokazy na zážitky"...
Majda letos pod stromečkem měla taky jeden takový dárek. Může za to jedna velká náhoda. Tedy spíš aktivita osoby, která Majdu léta zná a ráda jí dělá radost, a tak kontaktovala občanské sdružení Moje přání, které v Čechách začíná pracovat pro děti, jež jsou vážně a dlohodobě nemocné. Toto sdružení chce dětem poskytovat něco jiného než příspěvky na drahé pomůcky, léky a přístroje. Chce totiž dětem splnit jejich přání, které bezprostředně souvisí s jejich zájmy a které by obohatilo jejich život o pozitvní a nezapomenutelné zážitky.

Naše Majda ráda čte. Čte rychlostí 6-8 knih do měsíce (jedovatě říká: "Kolik maminka dovolí ;-) )
Chce být spisovatelkou a nejlépe si knihy i sama ilustrovat. K tomuto názoru si dospěla asi ve 3.třídě, když odhodila knihu s brekem, že to s kocourkem nedopadlo tak, jak si představovala..
Prohlásila, že si SAMA bude psát knihy, aby to tam dopadalo tak, jak chce ona. A ilustrátoři prý taky vždycky nevystihnou podstatu věci, tudíž je ideální si knihu napsat- a zároveň i opatřit ilustracemi :-)

Když jsme se v říjnu byli podívat v NTK, Majda byla nadšená... provázela nás paní Eva a přišlo i na to, jestli už viděla "nejkrásnější knihu světa".... neviděla, ale určitě by chtěla ;-) .... no a (je to jako v pohádce) mávnutím proutku se přání splnilo.

Na vánočním stromečku visel darovací certifikát pro Majdu- letenky a poukaz na výlet  do Dublinu za "Book of Cells"

Majda byla opravdu překvapená a nevěřícně to četla nahlas.... :-)

Zde je certifikát v plném znění:

A naše poděkování patří lidem, kteří jsou schopni a ochotni celou takovou akci zorganizovat a radují se z toho, že mohou někoho  druhého potěšit.
Evo a Gary, děkujeme moc!
Ujišťujeme se tu vzájemně, že se nám to nezdá ;-) Zjistili jsme totiž, že jaksi moc neumíme přijímat a reagovat na dobré zprávy :-(
Gary napsal pro děti také knihu "Recept pro Honzíka", kterou Majdě poslal i s věnováním.

A poděkování samozřejmě patří i těm, kteří pomohli svými finančními příspěvky přání splnit. Bylo to překvapení pro Majdu i pro nás. Všechno se zařídilo bez našeho přičinění!! O to větší radost to vyvolalo...
Tak ještě aby to vyšlo... letenky jsou na duben ;-)

Gary Edwards je vůbec zajímavým člověkem. Má totiž na svědomí ještě jeden projekt věnující se nemocným dětem: "Zdravotní klaun"
Tahle fotka je sice starší, ale myslím, že z výrazu Majdiny tváře lze vyčíst, jak se jí vystoupení dr. Budíka a sestry Bětky líbilo. :-))

Chci moc poděkovat všem, kteří si uvědomují, že nemocné děti mají i duši. Že jim nestačí jen materiální zabezpečení, protože zážitky je dokáží povzbudit a nabít na mnoho dalších dní, protože když zažívají něco neobvyklého, mohou alespoň na chvíli zapomenout na to, co je trápí, bolí...
..a funguje to, sami se snažíme zážitkovou terapii aplikovat :-)

Tak pokud víte o někom, koho by splněné přání potěšilo ... víte, kam se obrátit.
A pokud znáte někoho, kdo by mohl některým nemocným dětem přání splnit, ... tak to by bylo asi úplně nejskvělejší. Nemyslím tím, že se hledají boháči ochotni investovat své miliony, to ne ;-) ... stačí i mnohem menší částky ;-)
Organizátoři jistě uvítají i nabídky všech, kdo mají nějaké atraktiní zaměstnání-či koníčky- to, co kluky a holky zajímá (hasiči, závodníci, zpěváci, sporotvci ... co já vím ;-) ) Fantazii se myslím meze nekladou :-)

PF od MPSV

1.1. 2010

Včera mi volala přítelkyně Lenka a radostným hlasem mi sdělila, že si dala předsevzetí do nového roku: že mě bude zásobovat jen pozitivními zprávami... vydrželo jí to ovšem pouze pár hodin, než zavolala podruhé, aby se mě optala, jestli už jsem viděla ty úpravy  výše příspěvků pro ZTP občany, jaké MPSV publikuje na svých www.
Od dnešního dne jsou totiž  o 20-50% sníženy příspěvky, které byly poskytovány na benzin lidem, jejichž zdravotní stav je natolik závažný, že vyžaduje individuální přepravu.
Celý dokument k vidění ZDE: 

Je s podivem, že stát vždycky začne šetřit na těch, kteří jsou znevýhodněni tím, že díky svému handicapu většinou nedosáhnou na pracovní místa s nadstandardními platy...
Zajímavé ve srovnání třeba s náhradami jízdného pro poslance... tam se s procenty snižování zachází mnohem opatrněji...
No nic, to jen abyste -vy potřební- nebyli překvapeni, až si půjdete o příspěvek zažádat...ono se o tom veřejně nikde moc nemluvilo-alespoň já jsem to tedy nezaznamenala.

Jako ilustrační foto vkládám přepravu Majdy v našem starém dobrém Fiatu -Dobló.

Nájezdová rampa je úžasná, lehká, protiskluzová (švédská :-) , snadno obsluhovatelná :-) a je z firmy API  - a moc mi pomohla zejména v době těhotenství s Martinkou- to bych  ližiny asi nezvládla- ani fyzicky, ani psychicky ;-)

Silvestrovské útržky

1.1.2010

Tak nám začal nový rok. Doba velkých předsevzetí, velkých očekávání a taky bilancování... 
Já jsem ve foťáku našla ještě pár fotek ze dne včerejšího, tak tento příspěvek bude takovým malým ohlédnutím ;-)

Děti se od rána těšily, že nebudou muset jít spát a že budou moci konzumovat nezdravé potraviny v neomezeném množství.
My dospělí jsme měli poslední den na dohonění všelijakých restů- abychom si je s sebou netáhli do roku nového- abychom "jako" začínali s (relativně) čistým štítem. ;-)

Pan Wlk se rozhodl zavěsit krásnou keramickou rybu (kterou nám minulý týden věnovala Ivy). Nejdřív se nevědělo KAM, pak zase JAK :-) ... nakonec zkoušel vázat dračí smyčku, ale s rukama nad hlavou to nešlo úplně nejlíp ;-)
Zkrátka tady máte možnost Wlka viděti při jeho posledním rybolovu 2009:

On se mi zase pomstil tím, že ani poslední den v roce nedám pokoj a otravuju rodinu čistotou. Jakmile jsme vytáhla hadr a rukavice, okamžitě všichni začali kvílet a lamentovat, že "to není potřeba... a že se to stejně zase zafláká... a aŤ toho nechám, že to tam pak smrdí jak v nemocnici..." 
Jo, to určitě: potřeba to samozřejmě JE, zaflákají to tu ONI a byt je pak chvíli PROVONĚN  savem... nic víc. ;-)

Martina samozřejmě aktivně zlobila- bez ohledu na datum v kalendáři. Rozhodla se, že pro podání si předmětů z vyšších polic nepoužije svoje stupátko, ale že úchyty u šuplíků použije jako horolezeckou stěnu...
Wlk ji přichytil při činu a řval na ni: "Já tě přerazim! Ještě jednou to uděláš...!"
A Martina s klidem: "No, tak to budeš mít po dítěti.... mně je to jedno..."

Navečer jsem obě naše děti důrazně poučila, že tatínek s maminkou požili alkohol, tudíž nemohou řídit auto. Pokud si někdo úmyslně poškodí svoje zdraví natolik, že bude potřebovat lékařskou pomoc, nedočká se jí dříve než zítra kolem oběda. Tak ať laskavě zváží svoje divočení a přejídání se! ;-) Koukaly vyjeveně, ale pochopily :-))

Všichni sabotovali chlebíčky. Ať prý udělám jen obložené talíře. Tak jsem děti zaúkolovala, ať si každý připraví, nač má chuť, že suroviny poskytnu v dostatečném množství i výběru. Holky nadšeně souhlasily. Každá si na talířku začala vytvářet své vlastní umělecké dílo. /Dala jsem velkoryse k dispozici i klobásky a uherák, což se jim během roku běžně nestává ;-) /

Majda si vytvořila "jedlou sovu"

Zmalovaly se rtěnkami a malovátky, navoněly se tak, že kocour do pokoje odmítl vstoupit v domnění, že vypukla asi chemická válka (kam se hrabe moje savo...) :-)
..a jaly si večer užívat po svém.
Pojídaly tyčinky, brambůrky, oříšky, koukaly na TV a v 10hodin Majda vzala do parády Martinčinu předškolní přípravu. Ta chudák ani neodporovala- počítala, lepila, psala...

My jsme se tedy utábořili vedle v obýváku, jako kulisu jsme měli puštěnou poslední Noc s Andělem na ČT2. Moc mě mrzí, že tento pořad končí.
Cpali jsme se taky vším možným... ještěže doma nemáme osobní váhu!! ;-)

Děti se těšily na rachejtle.
Nějaké jsem přihodila k běžnému nákupu. Moc jsem to nestudovala, stejně se v tom vůbec nevyznám... zadařilo se mi nakoupit nejen krásné gejzíry, ale také petardy. Nebyly ledajaké. Byly to megapetardy..(copak mám čas číst nápisy na obalech?? ;-) )
Rány jak z děla... takže Vlk vypálil asi dvě, ty další nám ještě zbyly na několik dalších let... .-))

Děti s námi vydržely "slavit" do jedné hodiny.
Martina trvala na tom, že si natáhne svůj nový budík, aby ráno nezaspala, tak to jsme jí tedy drsně vymluvili :-)

Tak, jak říkal dnes v projevu pan prezident: "..ať je pro vás ten nový rok rokem dobré nálady, porozumění a tolerance... "