Sněhobílo

10.1.2010

 Sněhobílo je všude kolem. Větve keřů se prohýbají pod tučnou sněhovou pokrývkou, silnice spíš připomíná oraniště a o schůdnosti chodníků ani nemluvě.
Zjistila jsem, že s postupem let se mi zcela vytratila schopnost radovat se z čerstvě napadlého sněhu. To, co mi v dětském věku připadalo vždycky úžasné a k hrátkám stvořené, mi v současnosti spíš kazí náladu :-(
Začalo hustě sněžit v pátek dopoledne a celý víkend připadávalo. Už páteční odpoledne mi bylo jasné, že nás čeká při cestování s elektrickým vozíkem spousta dobrodružství. Vozík je těžký (bez pasažéra váží 105kg), takže se boří. Táhnout nelze a tlačit taky moc ne. Takže z knihovny jsem táhla tašku knih, které Majda nutně potřebovala (Normální člověk v očekávání kalamity tahá do nory jídlo- Majda tahá knihy), - no a ještě různě regulovala jízdu- nebo spíš skluz- vozíku. Majda si to evidentně užívala- smyky, prudké brždění...
O víkendu ovšem nevystrčila nos. Nebylo kudy. Přes ty hromady sněhu.

Zato Martina! Sníh si dala i  k svačině, vymohla si, že půjde (ač to vůbec neumí)  lyžovat. Lyže máme zděděné (historické, ale funkční ;-) )- boty museli s Wlkem dojet koupit. Spokojila se s malým kopečkem. Střídavě chodila, jezdila, padala a pokoušela se najít způsob, jak se zase postavit :-)

Já už ani nevím, jestli ještě lyžovat umím. Během dob svých studií se mi potvrdila teorie, že protiklady se přitahují. Mojí velmi dobrou kamarádkou se stala instruktorka lyžování. Přinutila mne celé těžce vydělané peníze z brigády investovat do lyžařské výstroje. Snažila se zdokonalit můj styl jízdy alá Přemysl Oráč (bez pluhu ani ránu), což se jí snad i podařilo ;-) Zažily jsme spolu opravdu spoustu dobrodružství. Pokud se nám podařilo včas složit zkoušky, zbyly na pobyt na horách 2-3týdny!
Dodnes nechápu, jak jsem dokázala na lyžích střemhlav sjet Skalnaté pleso v Tatrách, kde se sklon kopce blížil 90°, nechápu ani, jak jsem vyvázla při střetu s rolbou na Modrém dole "jen" se zlomenou hůlkou... když jsem se z pod rolby vysoukala živá, rolbista mě div nezabil :-) ... posledních pár let ze mě ale  díky okolnostem stal tvor nížinný. :-(  a moje lyžařská výstroj má už hodnotu leda historickou, ale rozhodně ne užitnou ;-)
... třeba se to díky Martince ještě časem změní a na stará kolena si pořídím nějaké super vybavení a navštívím lyžařskou školu pro seniory :-)

No ale venku stále padá... tak  to ráno vidím spíš na řetězy a sněžnice... :-)