1.letošní pracovní den

4.1.2010

Ráno bylo nepříjemné a studené. Nepříjemné proto, že mu předcházelo  14dní, kdy měl budík dovolenou a nemuselo ne nikde být načas a studené proto, že celých 14dní nebylo po sněhu ani vidu, zatímco dneska ráno byl chodník, auto  a vůbec celé okolí pečlivě pokryto sněhem. Dveře auta pro jistotu i přimrzlé...

Dnešek byl divným dnem. Měla jsem spoustu věcí a pochůzek k zařizování. nějak se mi to tu nashormáždilo...to asi ty dlouhé sváteční dny.

Odpoledne mi můj drahý choť oznámil, že "asi" nemá obuv vhodnou na pohřeb, který nás v úterý čeká. Staré boty vyhodil, ale nové si jaksi zapomněl koupit. Takže jsme večer vyrazili na nákup obuvi- což se naštěstí zadařilo. Miluju jeho myšlenkové pochody..., leč neumím je změnit ;-)

Když jsem šla odpoledne vyzvednout Martinku do školky, sdělila mi p. učitelka, že jeden tatínek OMYLEM odnesl domů věci v pytli naší Martinky. Podotýkám, že TEN tatínek vyzvedával  SVÉHO chlapečka už po obědě, takže musel být značně překvapen, když doma vylovil z pytle sukýnku a jiné holčičí svršky (maminka je totiž v porodnici s druhým miminkem) :-)) - volala do školky a omlouvlala se (za tatínka-samozřejmě!!) ;-)

Myšlenky se mi ale stejně už několik dní ubírají jiným směrem. Všechno je to složité... sám sobě to je člověk ještě jakž takž schopen vysvětlit, objasnit...ale když ono se na to balí tolik věcí... , které normálně člověka ani nenapadnou... myslím na Marcelu a celou její rodinu a po přečtení jejího posledního blogového příspěvku taky na to, že lidi někdy říkají nahlas věci, aniž by si uvědomovali jejich dopad. Někdy  prostě mlčení řekne víc než záplava prázdných frází.Ty přece stejně nic neříkají, ani neřeší ...
Každý žijeme tak, jak nám okolnosti dovolí. Někteří mají hold podmínky ztížené, ale z vlastní zkušenosti vím, že žít se s tím dá- i vesele, i plnohodnotně ... jen se při tom člověk možná víc nadře, ale zase (vzhledem k tomu, že SKORO nic nejde hladce) má zážitků mnohem víc ;-) ... no někdy i :-( , ale rozhodně péči o své nemocné dítě nepovažuju za promarněný a ztracený čas. Naopak- myslím si, že zdravé dítě dělá spoustu věcí automaticky, to poznáváme teprve teď díky Martince.

Někteří lidé nedokáží pomoci, některým lidem jde mnohem líp kritika toho, co jsme udělali špatně a jinak, než by to udělali oni.... ono se často tonoucímu lépe radí z břehu. Jen ne vždycky ten vysílený plavec připraven ty  "dobré rady a doporučení" přijímat.
Já si myslím, že uměním je přijmout život takový, jaký je. Neskuhrat na to, co mi nedal, o co mě ošidil.  Ale vytěžit z toho, co mám k dispozici,  maximum. ...