K zápisu s úsměvem :-)

25.1. 2010

V pondělí odpoledne se Martinka nemohla dočkat, až půjdeme k zápisu do školy.
Probrali jsme to doma s Vlkem pečlivě ze všech stran, já pročetla různé debaty o tom, zda je nezbytné dětem narozeným v létě nabízet odklad s tím, že nebudou stíhat, když se ve třídě setkají s odklaďáky z loňského roku... Martina se ale těší tak moc, že bychom jí asi způsobili odkladem větší újmu, nehledě na to, že žádné závažné nedostatky ve svém vývoji  nevykazuje.

V okolí je několik škol. Po zkušenostech s Majdou (7.třída) jsem rozhodně byla proti vzdělávání ve velké sídlištní škole, která čítá přes 700žáků. S Majdou jsme si vybírat nemohli. Nabízela se jen jedna, která se tvářila "bezbariérově"- čekalo nás pak spoustu nemilých překvapení... ale to je jiná kapitola.
Zkrátka Martinka bude chodit jinam.

Školu dobře znám ;-), mám vyhlídnutou zejména paní učitelku :-) a hlavně jednání s vedením školy je na úrovni. Jste pro ně rodič klienta! A klientovi se v první řadě musí vyhovět...

Martinka hrdě vykračovala- tedy spíš běžela :-) - vstříc školní budově.

Zapisovali se zvlášť chlapci a zvlášť dívky, což způsobilo, že u třídy chlapců nikdo nebyl (??), zatímco my jsme s naší dívkou stáli půlhodinovou frontu. Máťa se smozřejmě nudila, a tak vymýšlela psí kusy.
My s Vlkem jsme se bavili pozorováním okolí- některé maminky to pojaly zvlášť zodpovědně a tato škola byla třeba již 3.štací, kam svoji princeznu táhly k zápisu.
Naše Martinka má svým způsobem štěstí: nikdo ji na poslední chvíli nekomandoval, co má říct, jak nahlas, jak se tvářit ... nechali jsme tomu volný průběh, protože nás samotné zajímalo, jak si povede.- v cizím prostředí, před neznámými lidmi.

Paní učitelky měly zápis pěkně připravený, třída vyzdobená, pro budoucí prvňáčky nachystané dárečky...

A tady je Martinka poprvé u tabule. Mladá p. učitelka ji  vyzkoušela, která písmena a čísla pozná, nechla ji spočítat namalované hrušky, vyslechla si popis sněhuláka, vyzkoušela pojmy- nahoře-dole, vlevo-vpravo ...

Poté Martinka usedla do lavice, aby nakreslila postavu :-) (dušovala se, že Popelka opravdu FAKT měla 5prstů :-) , řekla, jak se jmenuje a kde bydlí a výkres podepsala (velkými tiskacími písmeny) ...

A pak nastala jedna humorná situace: Do 1.B chodí sousedovic holčička, se kterou Martinka chodila do školky a děsně moc závidí, že Lucinka už je školačka. Před zápisem jsem jí na chodbě říkala: "Hele, 1.B- sem chodí Lucinka Linhartová. Tak jí můžeš říct, že jsi byla v její třídě na zápise."
Martina hned zkoušela vyjednávat: "A nemohla bych s Lucinkou chodit do třídy? "
Popravdě jsem vysvětlovala, že to se asi nepodaří, ledaže by Lucinka propadla :-)
A tak jí říkám: "No, do třídy ne, ale můžete si povídat o přestávce na chodbě, nebo si spolu můžete o velké přestávce sníst svačinu..."
A korunu tomu nasadila vzápětí p. učitelka svým dotazem:  "Na co se, Martinko, do školy nejvíc těšíš?"
... a Martinka pohotovně odpověděla: "Na to, až budu s Lucinkou Linhartovou jíst svačinu..." :-))

Zápis byl bezva. Já zas po letech potkala své bývalé kolegyně, s nimiž jsem tenkrát po fakultě začínala učit - poznaly mě i po těch X letech a co víc- hlásily se ke mně :-)) ... docela mě mrzí, že jsem  školu tak opustila, ale když zas pak slyším nářky těch, co ve školství  zůstali... radši to nebudu pokoušet :-)

Tak uvidíme, jestli Martinku vezmou, protože přednost mají děti ze "spádové oblasti", což je přesný výčet ulic stanovený školským odborem- a pak se teprve počet doplňuje z ostatních zájemců.
Jojo, dneska je všechno "věda" a nic nejde jentak ;-)

Martina je důležitá, každému vypráví, že už je školačka, těší se z dárečků, které dostala a já si moc přeju, aby jí to nadšení školní vydrželo co nejdéle... :-))