Můj vztah ke sněhu

18.1.2010

...tak ten budu muset ještě přehodnotit. :-)

Se sněhem se v našich zeměpisných šířkách musí během zimních měsíců počítat, ale já kněmu mám kladný vztah pouze ve vyšších nadmořských výškách.
V Praze je tomu jinak. Díky chemickým útokům se brzy po dopadnutí na zemský povrch mění v šedočernou chemicky nasycenou břečku. A ráno mám dost pestré i bez toho, že se musí odmetat auto, chodník... atd. Nehledě na to, že v zimě jsou všechny kovové věci zmražené, takže ruce máme od obsluhování plošiny  v autě totálně zrasované :-(
No ale je mi jasné, že kvůli mým výhradám sníh padat nepřestane, a tak si jen říkám, ať ho není moc.
V neděli sněžilo celý den. Pohled z okna mě deprimoval. Představa pondělního rána... sněžné rallye mě po zkušenostech z minulého týdne přiváděla k šílenství.


Ráno nás čekala cesta do školy. Poučeni zážitky z minulého pondělka jsme jeli vyzbrojeni  a připraveni na úklid sněhu. A jaké bylo naše překvapení?
Školník má novou frézu na odklízení sněhu!! No vida- stačí říct- /nahlas/  ;-) ...  je to!

Martina je ze sněhu nadšená.  A náš děda taky.
Našel si nové hobby: staví iglú. Už má na zahrádce tři. :-)
Martina v něm hodlala přenocovat, řvala a nechtěla jít domů.

Děda pamatuje i na handicapované- zde je bezbariérová varianta:

To samozřejmě obydlela Majda ;-)

Děda má tedy celou iglú-village. :-))

(Večer si babičce stěžoval, jak je "sedřenej z toho sněhu") ... no ale zas má 3+1 (tři iglú a jeden cihlový dům).

Jízda autem nakonec nebyla tak příšerná. Nemrzne, takže sníh taje a hlavní tahy jsou vysolené a čisté.

Další nepříjemností, která mě dnes čekala, bylo uhánění technika z firmy, od níž má Majda vozík. Čekáme 3týdny, až se ozvou (jak slíbili) Potřebujeme zásah technika na vozíku, k čemuž je nezbytné vyplnit X papírů- ty musí potvrdit dr. a schválit revizák, takže proces docela zdlouhavý... no a Meyra je od 17.12. nedobytná- mají inventuru, dovolenou  a kdeco dalšího. Slíbili, že se po 11.lednu ozvou. Tak jsem tam dneska volala zase já. Pan technik má pro změnu dovolenou... Jiný pán mi vyprávěl, jak toho mají moc (to mě samozřejmě děsně zajímá)  a začal se vyptávat na věci, které jsem tam už jednou "někomu" diktovala, posléze posílala mailem a dneska se tvářil,  že tam volám poprvé.
Náš vozík je naštěstí v pojízdném stavu, ale nedovedu si představit, co asi dělá vozíčkář, který má závadu vážnou a jezdit nemůže. To asi měsíc, dva, možná i tři čeká, čeká a čeká...

Úplnou náhodou jsem dnes zabrousila na www Ligy vozíčkářů a tam se redaktorka /časopisu Vozíčkář/ zabývala úplně stejným problémem (jen jmenovala ještě další firmy) .
Pro představu: elektrický vozík v našem provedení stojí cca 300tisíc, takže si troufám říct, že jistý zisk z toho prodávající firma jistě má... Možná ten zisk je to poslední, čím je zákazník (vozíčkář) pro firmu zajímavý...ale třeba se mýlím...ráda bych se mýlila.

 No a něco romantického závěrem;-)

Kuchyňské okno lemují záclony z rampouchů.... úplné ledové království. Pod okny naštěstí nikdo nechodí, jinak bych řekla, že jsou spíš vražedné...než romantické.