úterý
Nikdy nezapomenu na milou křehkou bytost, s níž se dnes naposled přišly rozloučit davy lidí.
Nikdy nezapomenu na ten smutný obraz, jaký se naskytl při pohledu na bílou rakev doslova zasypanou květinami a na velkou, pár měsíců starou fotografii, z níž se na všechny smuteční hosty Nikolka usmívala.
Nikdy nezapomenu, že ten den jsem prostě nedokázala slovy vyjádřit to, co cítím, a tak jsme s Marcelou a Slávkem byli jakou dobu jen mlčky v pevném objetí ...
Nikdy nezapomenu, co jsme si po tom všem ještě řekli a co všechno mi proběhlo hlavou ...
Nikdy nezapomenu na to, s jakou láskou nám pak večer doma Marcela a Slávek ukazovali, jak Nikča bydlela, jak pro ni celý dům přizpůsobili a napadlo mě jen jedno: Nikča prostě v ráji celé roky žila a je-li nějaké "po životě", už se nikdy a nikde nebude mít lépe.
Nikdy nezapomenu na den, kdy silných zážitků bylo mnoho.
Celý den byl doslova prosycen nezapomenutelnými okamžiky.
Byl nekonečně dlouhý, náročný, smutný, důstojný, plný lásky a porozumění a nesmírně poučný... zkrátka nezapomenutelný... a navždy ho budu mít spojený s touto hudbou, která také provázela celý smuteční obřad.
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_tH7tgdOZJ_AnwbO7zf6ScslJ-f_2aOD43jcS5BaA_tnslZr4D44e3tdZCikZMnDX4xxLOU7QmBKIiwR9A1r8sswgBPm34ydS0tDZ-1vH3WFLkOUDwQBCfCJ3_srKjrD4hzONo=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_svQZI_GMSgtkiM3huhAh8WnBNEcfeAnwWqY_PqaezNKnZQ5B_PKR9M3rOMkD-586JheXcaFRHVgHRiAgjQu8kbCyBm9KolI0lZBCY7p51kiV8KDLpLO6b2SisG0nLpYmAhnqIiKiR1zw=s0-d)
15 komentářů:
Přestože popisuješ nejsmutnější den v životě jedné rodiny...přesto jsi to napsala moc krásně...já nevím co víc říct...
(Jsem tady celá naměko a ten náš malej pubertální, přidrzlej tyran na mě ječí z pokojíku, že jestli okamžitě nepřijdu, tak se nebude učit žádnou matiku. A já dnes vyjímečně nemám chuť ho přizabít, ale obejmout...jdu se s ním učit. :o) )
Krásná hudba, krásné rozloučení...
Nějak nevím co napsat...Včera jsem na vás všechny moc myslela. D.
Markét, neumím si ani představit, co jste prožívali, ale myslím si, že nemůže být nic horšího, než se loučit navždy se svým dítětem...
Popsala jsi to tak citlivě, slzy mi tečou a nevím, co víc napsat...
Vím, že to tichéa dlouhé objetí, že to , že jste spolu mlčeli -to je víc, než tisíce, miliony slov.
Díky, že jste tam byli. Díky, že jste byli hned vedle. Díky za to objetí. Díky za rozloučení.
Vím, že i pro vás to bylo neskutečně těžké - díky vám. Posílám sílu!
Když slova chybí....
I mně chybí slova,jak Ti poděkovat za to,že jsi svými citlivými slovy a hudbou umožnila zúčastnit se rozloučení s Nikolkou...
Jsou vskutku okamžiky v životě, kdy slova nestačí. Lépe řečeno, nejsou. Společně mlčet znamená soucítit, znamená oporu a pomoc. A to je třeba. Ač strašně, ale strašně smutné,je to moc dobře vystižené. I nám, co jsme jen diváci, tečou slzy. A přeji Marcele a její rodině a všem Vám sílu to zvládnout.
Myšlenkama jsem byla s Marcelou.Vrací se mi vzpomínky na stejný den před 8 lety kdy jsmese loučili a Patrikem.Pavla
Já už nemám co říct..jen že tě mám ráda, Markét..a s Marci strašně moc cítím, i když si absolutně neumím představit, jak jí je...
Někdy ba i často je objetí daleko více než slova...
How sad. My thoughts are with the family.
Moc vám díky, že jste oporou lidem, kteří to potřebují...
Lenka s Anežkou a rodinou
Neděkovat, prosím vůbec neděkovat! není totiž zač!
Přišlo nám to naprosto přirozené, prostě jsme pluli léta na stejné lodi- a teď je "muž přes palubu". Všem se teď pojede mnohem hůř. Ale doufám, že postupně zase nabereme všichni nějaký vítr do plachet a pomalu poplujeme dál.
Ono je opravdu strašné nemoci udělat NIC. V tu chvíli totiž vidíte, že nepomohou peníze, dary, ani slova...NIC.
Snad jen mlčet a probírat hezké vzpomínky...
No, Markét, je fakt, že to máme úplně stejně. Nevím , jak jste to byly s Lenkou schopny zvládnout, ale moc jste mě pomohly.(a co teprve mé nervní denní maily)Jsem vaším velkým dlužníkem a to počítám,že dluhy budu ještě dlouho prohlubovat. je mi líp, když vím,že tam někde jste a pokud vyhlásím SOS přiřítí se žlutá patrola, ani nevíte jak je to dobrý pocit...Děkovat nebudu...holky máte to u mě
Marcela
Marcelo,klidně na dluh- teď jsme solventní ;-), dám ti, co mám...však ono to tak nebude vždycky...víme, známe :-((
Okomentovat