Sobotní vyžití

16.1.2010

V sobotu obvykle musím dohánět pracovní a jiné resty, na které mi během týdne nezbývá čas.
Část dnešního odpoledne jsme ovšem musela vyčlenit na schůzi OS Mirabilis, pro které (ráda!) trochu pracuju. Je to neziskovka, a tak se řešily hlavně projekty se žádostmi o finance, které se letos budou podávat na různé nadace a ministerstva, abychom zase získali nějaké peníze na podporu asistentů k postiženým dětem. Také se plánoval program na jarní setkání pro rodiny s postiženými dětmi. Během víkendu by si tam rodiče měli trochu "oddychnout"- mít čas pro sebe. A tak se plánovalo, navrhovalo, rozdělovaly se úkoly a   nakonec nezbyl čas ani na popovídání. :-( ... tak zas to zbyde na mailování a telefonování ;-)


Poprosila jsem babičku, jestli by si pro potěšení ;-) nevzala na pár hodin naše rozkošné děti, že bychom s Wlkem zašli na výstavu obrazů Josefa Čapka, která 17.ledna končí. Celé tři měsíce jsme to odkládali- respektive: bylo stále bylo dost času ... a najednou bylo skoro pozdě.

Chtěla jsem to vidět MOC! Mám oba Čapky ráda. Výtvarnu moc nerozumím, ale Čapek maluje tak, že jsem schopná poznat, co namaloval, tudíž je to umělec "pro mne" :-) 

Výstava se konala od října 2009 v Jízdárně Pražského hradu a já jsem byla překvapená, kolik obrazů  a kreseb tam bylo k vidění-  stovky!! Většina z nich byly ze soukromých sbírek. Zájem o jejich zhlédnutí byl obrovský (asi to všichni odkládali jako my ;-)...
Takže poučení pro příště... obrazy je jistě lepší prohlížet jinak než v zástupu štěbetajících lidí :-(
Ale na kráse jim to rozhodně neubralo!!

Fotit bylo zapovězeno :-) Takže dávám k nahlédnutí jen nekvalitní ilustrační obrázky z mobilu:
Titulní strana almanachu:

Pohled na prohlížející shora (to už bylo hodinu před zavřením)

Byl tu zkrátka k vidění "celý Josef Čapek". Jednotlivé sekce byly uvedeny citáty z jeho děl. Jeden jsem si opsala:

Tajemství věcí

"Věci tohoto světa jsou krásné, ano, není to plytká podívaná; nejsou všední a otřelé po tak dlouhém už trvání, jsou ještě krásnější, hlubší a tajemnější, než se zdají omrzelému, a nikdy se nedočerpáš jejich dna"
                                                                                       (Cestou 1920)


Přehledně se všemi letopočty tam byl na celé dlouhé stěně zdokumentován životopis Josefa Čapka doplněný o fotografie. 
Člověka úplně zamrazí, když pak čte poslední odstavec:

 "... V roce 1942 byl převezen do Sachsenhausenu, v únoru 1945 transportován do vyhlazovacího tábora Bergen – Belsenu, kde právě vypukl skvrnitý tyfus.
Celou dobu věznění Josef Čapek odevzdaně čelil osudu, maloval, tajně překládal verše a psal svoje vlastní. Jeho osud se završil tragicky, pár dnů před osvobozením tábora britskými vojáky.
Josef Čapek nemá hrob, nevíme, kde  spočívá. Nevíme ani přesné datum jeho smrti."  
Výstava byla poučná a velice pěkně uspořádaná.

O svých dojmech jsme si s Wlkem cestou domů ještě zašli popovídat "na večeři".
Děti s babičkou v době našeho příchodu už spořádaně v pyžamech hleděly na televizi :-) , tudíž ani doma nic nezkazilo naše  umělecké dojmy (snad jen pohled na tu kubistickou haldu nevyžehleného prádla ;-) ) ...ale ta mi neuteče... :-)