Neobvyklá srážka-pokračování

8.4.2010

Čtvrteční den přinesl pokračování naší neobvyklé příhody s rozbitým okýnkem. Mladík se opravdu ráno ozval! :-)
Měli jsme hned dvojí radost. Jednak, že přežil, jednak, že si to nerozmyslel a hodlal svůj hřích napravit.
Rozhodl se pro levnější variantu a řekl, že sklo už objednal a že to s kamarádem opraví, abychom to nedávali do servisu, že by to bylo drahé.
Odpoledne opravdu dorazili- "dvaja Slováci" ;-): náš tvrdohlavý bruslař v tmavých brýlích a s kšiltem naraženým hluboko do čela :-) s kamarádem.
Nakoupili si v Bauhausu  ostré nože a dobré 2hodiny odstraňovali zbytky skla a gumy-nebo těsnění-nebo jak se to, co drží sklo na autě, odborně jmenuje. Docela se při tom vyřádili, pořezali... no, chtěli dobrodružství, mají ho mít.

Kamarád se smál a říkal, že kolegovi včera nevěřil, že myslel, že se někde popral. Takže ho vlastně zachránila naše  blogová fotka, aby měl důkaz, že to skutečně "dokázal"- prorazit sklo hlavou.

Sklo by mělo přijít v pondělí, tak uvidíme.

Tak mi bylo tak vnitřně dobře, když kluk vypravoval, jak mu kamarádi řekli, že je "úplně blbej, proč neujel..." a on měl prostě potřebu to nějak urovnat a riskoval i to, že vyleze zuřivý majitel poškozeného vozu a ještě to pěkně schytá :-)

Náhodou, kdyby chlapec věděl, jak je užitečný... postaral se o blogový příspěvek, příhoda se hodila i při hodině angličtiny- ukázkové použití minulého času ;-) - no a ještě potěšující zjištění, že se vrátil na místo činu... 

Crash test hlavy

7.4.2010

Je úterý večer. Ukládáme s Wlkem děti ke spánku a chystáme se strávit poklidný večer u láhve šampaňského, protože zítra ráno odlétá Jenda zpět do Kanady, takže se zas na nějaký čas budeme loučit.

Přesně ve 20:30 se zvenku ozvala rána jak hrom. Okamžitě mi blesklo hlavou, že o sebe bouchla dvě auta. Ihned jsem vytáhla žaluzie, abych zjistila, co se děje, protože parkujeme před domem na ulici. Žlutý fiat dobló stál ale na svém místě. Vedle něj stál mladík v džínách, na nohou kolečkové brusle a gestikuloval, aŤ otevřu okno. Šla jsem vedle do pokoje a ptám se ho, co by rád. Mluvil slovensky; velmi slušným tónem žádal, zda bych mohla jít dolů. Seběhla jsem po schodech a před domem nikdo nestál. Tak volám: "Je tu někdo?"
"Tu som", ozvalo se zpoza vozu, přes který jsem ho v tu chvíli neviděla. Seděl na protějším chodníku a měl hlavu v dlaních. Tak se hned ptám: "Je vám špatně? Chcete doktora?"
"Nie, pozrite sa, čo som vám urobil...," v tu chvíli zvedl hlavu a mezi očima  na kořeni nosu mu vytékala krev- docela jsem se vyděsila. Vypadal jak střelený do hlavy! A kýval hlavou směrem k našemu autu. Ohlédla jsem se a viděla díru v zadním skle.
"Proboha, co jste to udělal?!! Jak se to stalo??"
"Išiel som na kočuliach a ako som sa vydýchával, priehliadol som to auto a hlavou som išiel cez sklo..."

(omlouvám se za nepřesnosti v přepisu slovenštiny- , slovenštinu ovládám dobře jen pasivně, takže v mluveném a psaném projevu jisté nedostatky vykazuji, ale pokud někdo provede korekturu, samozřejmě ihned opravím! :-) )

Prostě mladík se předklonil, vydýchával se a v momentě, kdy zvedl trup do pravého úhlu, prorazil hlavou to sklo. Díra jak vrata. V hlavě i ve skle. Samozřejmě mám pro své čtenáře ilustrační foto :-))

Tak jsme si "rozprávali" . Já byla úžasem úplně mimo. Pořád jsem se ho ptala, jestli opravdu nechce doktora, vytrvale odmítal. Pak jsme řešili, co s tím. Pojistka havarijní se na to nevztahuje, nové sklo stojí 3500Kč + práce technika... Mladík s sebou neměl doklady, ani peníze...
Wlk donesl papír a tužku, aby nám alespoň napsal nějaký kontakt na sebe. Byl z Košic. Tak mu říkám: "Člověče, to jedete až z Košic, abyste se projel na bruslích a zničil mi auto? Kdybyste zazvonil, tak bych vám ho odemkla a mohl jste si ho prohlídnout zevnitř v klidu! Mě z vás klepne.." ;-)
"Mňa už kleplo", řekl ten chudák a držel se za hlavu. :-)


Probrali tvrdost hlavy, nošení ochranných pomůcek při sportování, po x-té tu návštěvu doktora, úhradu škody...
Mladík byl opravdu slušný, asi byl rád, že ještě nedostal po hlavě od nás. Docela jsme se u toho i nasmáli a domluvili se, že ve středu ráno zavolá, aby se dohodlo, kde a kdo nechá to okno opravit.

Rozlučkový večírek byl zahájen ve 22:05 :-)  Jenda byl z této příhody rozčilen, že jsme nezavolali policii a babička tomu nasadila korunu, když si myslela, že ta rána, byla uvítací salva na Hradě pro právě přiletivšího ruského  prezidenta Medvěděva :-))

My s Wlkem jsme konstatovali, že je fajn, že mladík přežil, že to odneslo "jen" okno a štěstí, že neujel a ke škodě se hrdě hlásí. Podotýkám, že naše auto stálo v prázdné ulici přímo pod lampou veřejného osvětlení. Takže je to prostě pech...nebo snad umění být ve správnou dobu na správném místě? :-))
Zkrátka pořád se něco děje.... večer jsme vzpomínali na všelijaké neuvěřitelné příhody, které už nás v životě potkaly- a shodli jsme se, že nás to vlastně takhle baví. Někdy je to sice zas starost navíc, ale když se nikomu neděje nic vážného... No schválně, kolik lidí se může pochlubit takovým zážitkem, no?

A šampáňa padla ten večer  hned dvě: jedno na rozlučku a druhé na úspěšný chrash test hlavy :-))
Pravda Jenda naše veselí chvílemi nechápal....

Věříme, že mladík splní to, co slíbil a okénko spraví ;-)!!

pokračování příště....

Mikešovo Velikonoční úterý ;-)

6.4.2010

Náš cocour je po všech stránkách hýčkaný mazlíček. Doma  však působí jako alarm na hlad, který je stále v pohotovosti. Kdokoli z dvojnožců je v pohybu, tře se mu o nohy a vymňoukává v různých tóninách: "Dej mi něco na zub. Alespoň kousek. Otevři tu lednici..." - a už přesně naznačuje tlapkami, kde za to vzít ;-) Bedlivě střeží svoji misku a pečlivě ji stále  udržuje ve stavu "EMPTY".

Už kdysi jsem tu psala, jak mu chutnají vánoční perníčky...

Tak dneska se pustil do ochutnávky velikonočního beránka. Torzo beránka zůstalo po snídani na stole a zatímco jsme s Wlkem vypravovali děti do školy, Mikeš  si vyskočil na stůl, sám se obsloužil a okousal beránkovi celé ucho.

Wlk při řešení jakýchkoli výchovných situacích v našem doupěti obvykle zachovává klid a rozvahu.  A než ho děti (nebo já  :-) ) rozčílí(me), dá to práci.
Tentokrát však Mikeš přestřelil. A Wlk se na něj vrhnul s pomlázkou, že když tedy Velikonoce, tak s vším všudy ;-) Mikeš dostal vyšupáno! :-(

Velice se divil. Taková zrada! Od Wlka žádné nebezpečí nečekal. Ještě se mu drze olizoval do očí ;-)

Po zbytek dne  měl Mikeš z pomlázky respekt  a obcházel ji obloukem :-) 

Dá se říct, že Velikonoce si všichni užili po svém :-)

Variace na hřbitovní téma

Na Boží hod velikonoční jsem se vydala na hřbitov. Je to cca 15km za Prahou, jezdím tam několikrát do roka. Zpravidla u příležitosti narozenin či svátků mých již zemřelých předků a samozřejmě také v době takových událostí jako jsou Dušičky, Vánoce a Velikonoce. Ráda se procházím po upravených cestičkách mezi hroby a taknějak si rozjímám, vzpomínám...

Dneska ovšem z rozjímání nebylo nic.

Už při příjezdu jsem slyšela jakési hlášení- jako místní rozhlas nebo něco takového. No, nebyl to místní rozhlas, to přijeli "komedianti" (jak jsme jako děti vždycky radostně vyřvávali, když rozbalovali svoje stanoviště na návsi )- dnes by se asi slušelo říci: "majitelé pouťových atrakcí". Rozbalili kolotoče, houpačky, střelnice a kdovíco ještě přímo u hřbitovní zdi a u každé z atrakcí byla "zodpovědná osoba", která hulákala různé rýmovačky slibující nezapomenutelné zážitky, jedinečné svezení a jiné zázraky, jen aby přilákala návštěvníky- a do toho hrály  profláknuté discomelodie, které se do sebe mísily, takže co pár kroků bylo slyšet něco jiného.... opravdu sváteční atmosféra s takovou zvukovou kulisou.

Nechápu. Nechápu, jak někdo může dát povolení k tomu, aby se právě taková akce konala na tomto -byť veřejném- prostranství. Mně to zkrátka připadá nevkusné.

Odmalička mě doma vychovávali v tom, že na hřbitově se neběhá, nekřičí, přes hroby se  neskáče a opovaž se něco z hrobu vzít! Zřejmě dnes už staromódní zásady... a já je tvrdohlavě předávám další generaci.

Další nemilé překvapení mě čekalo za branou hřbitova.
Návštevníci (bylo jich tam celkem hodně) se shlukovali a o něčem živě diskutovali. A dokonce dva policajti si tam něco zapisovali. Myslela jsem, že je to kvůli tomu šílenému hluku- ale kdepak... 
Hřbitov navšívili vandalové. Přišli uctít památku zemřelých  po svém: vymlátili skla z vitrín, vytahali urny- z některých vysypali popel, některé hroby zdupali, některé náhrobky vyvrátili ... zůstala jsem opravdu jak opařená. Taková spoušť!

Je asi úplně zbytečné se ptát: PROČ? Takové jednání a chování nemůže mít žádný rozumný a omluvitelný důvod.
Naštěstí prý nějaký svědek policii zavolal včas a jednoho z aktérů této zkázy se podařilo zadržet. Asi bych se přimlouvala za ten co možná nejpřísnější trest- pro výstrahu a tak vůbec. :-((

Velikonoční zvyky

4.4.2010

Naše děti jsou celé žhavé neustále něco tvořit. Na Velikonoce se těšily hlavně proto, že se budou malovat vajíčka. Týden před  Velikonocemi jsem přinesla domů větvičky zlatého děště  a vrbiček a navěsili jsme na ně vajíčka v háčkovaných síťkách (made by sousedka) + papírové narcisky (made by Maťa).

Taky jsme zaseli obilí, které Maťa při důkladných každodenních kontrolách "jak roste" několikráte vysypala, takže pažit není nejhustější ;-), neb vyrostly jen ty nejodolnější rostlinky, ... ale to vůbec nikomu nevadí. :-)

V neděli jsme s Máťou pekly beránka. Připravila podle mého diktátu všechny suroviny, pak míchala těsto ... všechno dělala s nadšením!

A pak ještě obarvit vejce. Loni mě barvy OVO pěkně namíchly. Ačkoli jsem vejce odmastila, barvy vůbec nechytaly, takže se vejce louhovala celý půlden v barevné lázni a výsledek estetický rozhodně nebyl. Fleky jsme se pak snažily překrýt samolepkami a některá vejce tak dostala i tři :-((

Letos jsme zkusily novou technologii :-)

Gelové barvy, které slibovaly vznik originálních kousků.
Sada barev obsahuje ampulky s barvami a igelitové rukavice.

Rukavice byly ovšem na ruku dospěláka, a tak jsem Martinu oblékla do prostředků IPCHO (mladší ročníky si u pamětníků budou muset zjistit rozluštění této zkratky :-))- zkrátka jsem Martině navlíkla na ruce místo rukavic mikrotenové pytlíky, pro jistotu jsem je upevnila na zápěstí  gumičkou a mohlo se začít...

Barvy se  nakapou na rukavice- lze je i kombinovat-  vajíčko se několikrát přetře a vznikne takový "batikovaný" motiv.

Tak ještě nějací koledníci, aby zítra dorazili... jenže všichni odjeli k babičkám a na chaty, takže to bude asi Martinka smutná...

My jsme tento pracovní den završili ještě večerním výjezdem na velký nákup, což jsme odkládali už několik týdnů... Takže jsme odlehčili peněžence, dali vydělat Makru a zaplnili všechny volné prostory ve spižírně.
Tak jsem si posteskla, že je to těžký úděl býti majitelem  "mlsné huby" :-)) a Wlk ještě zle dodal, že mnohem horší je, tu "mlsnou hubu" nemít, jen to platit :-))

Thomayerovy sady

3.4.2010

Na dnešní vycházku jsme se vydali k vodě. Jeli jsme do Libně, kde se mezi slepým ramenem Vltavy a Rokytky nachází naučná stezka, která dále pokračuje Thomayerovými sady. Podél řeky vede stezka pro pěší i pro cyklisty.

V parku se nachází několik dětských hřišť. Martinku nejvíc zaujala tato prolejzací rybářská loď.

Bylo vidět, že se v parku pilně pracuje na jeho údržbě. Keře byly vyřezány, zameteno, uhrabáno...

Z nábřeží se otevírá několik pohledů. Tento zobrazuje bývalý přístav a chátrající loděnice. Město má prý s tímto územím  velkolepé plány, takže v budoucnu by zde měl být park, obytné domy... zkrátka bude to asi jiná podívaná.
Znalcům díla Bohumila Hrabala jistě neunikl i plynojem, který je na této fotografii vidět. Hrabal v Libni dlouhá léta žil (v ulici Na Hrázi) a o plynojemu psal např. "Život bez smokingu".

Pohled na hladinu vodní není příliš vábný. Končí zde pravděpodobně vše, co kde lidé do Vltavy  v Praze naházejí. A tak se rybáři a kačeny brodí mezi harampádím a nespočetným množstvím PETlahví a všelijakých kelímků :-(( ...až jsem se divila, že je vůbec baví v takovém prostředí chytat ryby..jsou-li vůbec jedlé??

Po rozsáhlých povodních v roce 2002 se město zaměřilo na vybudování mnoha protipovodňových opatření. U ústí Rokytky do Vltavy lze vidět tato mohutná železná vrata a taky přečerpávací stanici.

Počasí bylo vzorně jarní, sluníčko příjemně hřálo, v parku vše pučelo a na trávníku už vykvetly první jarní kytičky. Takže jediné, co kazilo dojem, byl ten velký nepořádek a doupata bezdomovců pod mostními oblouky. :-(

Hledání pokladu

2.4.2010

Zvyky a tradice dodržované  na Velký pátek... chytrá kniha praví:

"Tento den se nesmí jíst maso. S Velkým pátkem je také spojená víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidových tradic se na Velký pátek otevírala země, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Proto se v tento den nesmělo hýbat zemí, neprováděly se žádné práce na poli. Večer bylo v lesích, u zřícenin hradů a na dalších opuštěných místech vidět hledače pokladů. Obvykle se na Velký pátek také hrají divadelní představení – pašijové hry. Tento den je v křesťanství považován za den Kristova ukřižování."

Martinka  navečer přinesla od babičky a od dědy jidášky, které sama z těsta ukroutila. Povedly se!

A po večeři se optala, kdy už půjdeme hledat ten poklad? Ve školce jim paní učitelka říkala, že ten den se chodí hledat poklady...

No, tak to mě trochu zaskočila. S noční bojovkou jsem fakt nepočítala. Navíc Wlk nebyl doma... tak jsem se k celé věci nevyjadřovala a přemýšlela, jak to udělat. Bylo mi líto (jen kvůli své lenosti) zkazit jí tu iluzi, které už třeba za rok věřit nebude.
Našla jsem ve svých pokladech takovou dřevěnou truhličku a nacpala do ní čokoládové penízky, které jsem tu měla schované do velikonoční nadílky.
Nevypadalo to špatně!! ;-)

V půl osmé dorazil Wlk. A hnal se, že jde večeřet. Tak jsem ho usměrnila, že jsem svoji večeři taky nestihla a Martina že chce jít hledat poklad, takže počítám s jeho aktivní účastí. Poklad už mám, ať dodá světlo. :-)

Majda se účastnit nechtěla, byla venku odpoledne a taky v TV běžel nějaký seriál, který musí vidět. vyžádala si tedy, že bude doma.

Wlk šel hledat do sklepa  chemická světýlka,co s sebou nosí na ryby, ale nenašel.:-(  Tak vzal alespoň baterku a fosforeskující hvězdičky do kapsy. Nasvícené byly ve tmě krásně vidět. A vyrazili jsme všichni tři do lesíka - máme ho pár metrů od domu.

Martina měla oči navrch hlavy, tvrdila, že se  rozhodně nebojí a že určitě nějaký poklad najdeme, když je ten Velký pátek a libovala si, jak je ráda, že jdeme hledat, že už si myslela, že se na to vykašleme! :-)

V lese jsme se rozdělili na dvě skupiny: Wlk s Martinou a já s pokladem :-)

Martina hledala jak divá. Já se vzdálila (jakože taky usilovně hledám), abych poklad schovala. Měla jsem představu, že poklad bude někde u pařezu (abych pak taky se svým orientačním NEsmyslem věděla, kam jsem ho v tom lese ukryla, že? ;-) ) A  já ho našla! Ve své vrchní části měl díru, kam přesně pasovala moje truhlička s cenným obsahem. Tak jsem do pařezu zapíchla jednu nasvícenou hvězdičku a s oznámením, že "tady nic není" , jsem se vydala ke zbytku posádky. Wlkovi jsem úkryt prozradila, ten začal nenápadně vyhazovat z kapsy ty nasvícené hvězdičky příslušným směrem. Měly hledače dovést až k pokladu.

Podařilo se! To bylo radosti! :-))
"No, já jsem vám to říkala, že jsou dneska poklady. Ale vy nééé a byli byste pořád doma...", konstatovala rozhořčeně Martina.

Doma se všem chlubila a kanadský strýc jen kroutil hlavou: "To vy tady takhle hledáte?"

... no já nevím, jesti je zrovna tohle národní zvyk, ale mám vážné obavy, že i za rok na Velký pátek budu po setmění brázdit les v cestě za pokladem :-))

Aprílová hádanka :-)

Co je to? :-)

Čí je to?

------------------------------------------------------------------------------------------------




Ano, správně. Je to kačer se svojí albínskou družkou ;-)

Beatles den

31.3.2010

Poslední březnový den připadal na středu.  Můj středeční denní program je pravidelně od rána docela nabitý, různě se s Wlkem střídame u dětí a v práci... trochu chaos, ale už to máme zažité, takže to vždycky nějak dopadne ;-)

A na tento den ještě  Majda přišla s pozvánkou, že hrají v DDM pro veřejnost svoje představení nazvané "Beatles - napříč žánry". Takže ji Wlk odpoledne odvezl do DDM na zkoušku a já jsem z práce rovnou pospíchala, abych v 5hodin usedla do 1. řady v divadelním sále ;-) Majda přemluvila i dědu a strejdu Jendu ;-) - no tohle ve Vancouveru určitě neuvidí! Moc se mu nechtělo, jistě si představoval nějakou trapnou estrádu, kde bude povinně hodinu sedět a tleskat, ale nakonec po pár odehraných minutách do mě drkal, smál se a  pochvaloval si. (Wlk hlídal Martinku, protože představení už viděl na premiéře, a musel ještě do práce, takže jen čekal, až ji předá babičce a vyrazí do terénu.)

V dramaťáku se sešly opravdu šikovné děti- tedy spíš mládež a paní lektorka má dobré nápady. Zkrátka: Co kus, to originální osobnost.
Představení bylo  velmi vydařené, mihly se v něm takové důležité momenty- jako začátky kapely v Liverpoolu, hrané scénky byly proloženy promítáním dobových záznamů atmosféry koncertů ap. - některé písně hrála živá kapela.
Majda měla roli manažera skupiny. Před začátkem představení mi udělila pokyny  co a jak jak jí mám mezi jednotlivými výstupy na jevišti aranžovat -sundat, nandat a ještě mě upozornila: "Mami, na tom jevišti svítí takovej reflektor a děsně hřeje. Až budu červená, tak nešil, že nemůžu dejchat. Nic mi není -jenom vedro!!!" ( chudák, po těch letech soužití  ten puboš už předpokládá  šílené reakce  matky a předchází scéně, kdy se matka vrhá  na jeviště a začne zachraňovat...  no pěkné mínění o mně dcera má ... :-)

Dvě ilustrační fotky:

Yoko Ono a John Lennon bojují v posteli za mír: (tahle scéna roztleskala sál :-))

Po skončení představení následoval dlouhý potlesk, krátká přestávka a promítání úžasného filmu "Yellow submarine". Jsem ostuda, ale film jsem viděla poprvé. Naprosto mě nadchl. Podezírám tedy autory, že v roce 1968, kdy film vznikal, si možná dali  na povzbuzení LSD :-)), protože film je animovaný a obrázky a barvy v něm použité, mi připadají tak trochu psychedelické  :-)) (omlouvám se)
Zde je malá ukázka.

Celá akce  se lehce protáhla a skončila  až v 19:30. Domů jsme šli pěšky (cca 1,5km), protože nám tím pádem ujel nízkopodlažní BUS a museli bychom půl hodiny čekat na další. (auto měl Wlk v práci). Takže jsem z rekvizitárny  operativně musela Majdě půjčit nějaký přehoz přes nohy na tu cestu pěšky,  která nebyla v plánu.  (nechali doma deku???!! - vysvětlit mi to nedokázali ;-))
Cestou do kopce ještě začal vozík signalizovat, že docházejí baterky (k tomu se taky nikdo nehlásil??- to si má hlídat řidič!) ... takže jsme z úsporných důvodů zhasli světla a já se modlila, ať vydrží, protože tlačit vozík nejde-leda táhnout - a to tedy není zrovna pohodlný způsob.
Tak jsme na závěr dne měli ještě trochu dobrodružství  - PERNÝ DEN, dá se říct :-)), ale dopadlo to dobře, Majda byla spokojená, že jsme se na představení vypravili v hojném počtu a že se nám líbilo a už  s dramaťákem plánují další reprízu.

NEvyměníš- NEpojedeš!

30.3.2010

Mám dojem, že dalším specifickým rysem našeho národa je záliba v neustálých proměnách typů dokladů. Např. moje děti mají každé jiný rodný list- liší se především formátem - z A5 se přešlo na A4, aby se posléze zjistilo, že A5 je jaksi praktičtější, tudíž bude dobré se k němu zase vrátit. Stejnětak je tomu s očkovacími průkazy.
Když si vezmu, kolik platí různých vzorů cestovního pasu... no a nejinak je tomu s řidičáky- v současné době jsem napočítala  4 platné vzory. Ten můj  typ byl vydán v roce 1998, a tak k 31.12.2010 pozbývá platnosti a jsem povinna si jej vyměnit.

 

Wlk dobře ví, jak moc na mě fungují termíny, a tak mě tady od ledna průběžně upomíná a straší mne čísly, kolik průkazů ještě zbývá do konce roku vyměnit a jak se to nebude stíhat... no a já - čerstvě znechucená vyplňováním lastminute DP ;-) - jsem si řekla, že sama sebe musím polepšit a   že do konce března zvládnu i ten řidičák.  Ať mám úřady z krku!
Nahledala jsem  potřebné info o výměně ŘP a využila jsem možnosti rezervovat si pořadí pro odbavení žádosti online. To je bezva služba, jen tam musíte být přesně na čas, jinak číslo vaší rezervace do systému už nelze zadat.

V úterý ráno jsem předala děti do škol a vyrazila do centra Prahy- přesněji do Škodova paláce v Jungnannově ulici, kde sídlí registr řidičů MHMP. Ve vstupní hale je jedna přepážka vedle druhé, několik displejů zobrazujících právě vyvolaná čísla a jeden pult s informacemi. Přiběhla jsem právě včas. U paní v informacích jsem se jen ujistila, že číslo své rezervace mohu zadat do kteréhokoli stojanu. Uf, stihla jsem to: vyjelo mi na lístečku krásné 909 a než jsem se stačila zorientovat v místnosti, už toto číslo blikalo na displeji.

Přepážla č. 40. Za pultem seděla upravená paní úřednice s brýlmi na nose a přísným pohledem. Pozdravily jsme se a já začala štrachat všechny náležitosti- tedy dosud platný ŘP, OP a fotku.
"A kde máte vyplněnou žádost?", ptala se odměřeně paní.
"No, žádost nemám. Nešla mi vytisknout, že je tady přidělujete individuálně a u stojanu, kde jsem zadávala číslo, byla jen ta vyplněná jako VZOR..."
"Nojo, to si musíte na informace. Lidi si je tu brali v šíleném množství, tak je vydáváme jen z ruky do ruky..."
"Tak to jsem netušila. Omlouvám se.  Musím tam zpátky? Nemáte tu nějakou pro takové nepozorné návštěvníky jako jsem já? ;-) "
"To nemám! ... Ale počkejte, seďte tu, já vám tam dojdu..." - a odběhla někam zadem. Zpátky byla hned. Vzala si oba moje doklady, začala něco přepisovat do PC a já se dala do vyplňování kolonek tiskopisu úhledným písmem, abych předvedla, že alespoŇ něco zvládnu sama :-)

" Jakto, že se smějete?!", zvolala najednou ta paní.
"Já?", ptala jsem se užasle, neboť jsem si nebyla  žádného projevu radosti v tu chvíli vědoma..
"No tady na fotce. Jsou vám vidět zuby. To je nepřípustné!"
"Nojo, tak to už mám druhý prohřešek během 5minut, co jsem tady. :-) Já jsem ale byla u fotografa - ne v automatu- a požadovala fotku na doklady. Fotografka mě tam štelovala a otravovala různými pokyny, dokud mě nedostala do naprosto nepřirozené pozice, ale úsměv mi nezakázala.
"Co s vámi? Co s tím mám dělat? Co tam napíšu?", kroutila hlavou úřední osoba.

Představa, že mě vyhodí a pojedu sem znovu mě vybudila k vyjednávání :-) "Tak tam napište, že jsem prostě vysmátá...nebo že mám velký zuby a vidět jsou mi furt a já se při každé silniční kontrole budu smát od ucha k uchu. Řidič má být veselý, ne? :-).."
"Vy jste dobrá. Koukám, že máte legraci z kdečeho. Tohle je ale doklad a pro ten platí předpisy!", odpověděla paní- už s úsměvem a bez přísného výrazu.
"A taky mám stejnou fotku na občance.", snažila jsme se dodat nějaký pádný argument.
"No, právě na to koukám. Tak to tam napíšu a je to. Jinak by vám to vrátili, protože tahle fotka je sice pěkná, ale opravdu nesplňuje požadavky dokladové fotografie."
Pak jsme ještě chvíli konverzovaly, paní už vůbec nebyla přísná. :-))
"Jé, já vám málem zapomněla napsat titul!", pravila zděšeně.
Ujistila jsem ji, že na titulu si nelpím, neb ze mne nedělá kvalitnějšího člověka, ba ani řidiče. :-) a že si tam titul ani nezasloužím, když jsem vlastně nic neudělala dobře a že děkuju za trpělivost.
Paní je zřejmě na otravné klienty zvyklá, tak řekla, že "rádo se stalo" a že se alespoŇ nasmála, že ostatní nejenže nevyplní žádost (ahá- nebyla jsem první ! ;-) ), ale ještě jsou agresívní! (no, to má paní štěstí, že si mě nerozčílila :-))

Bane, musím chválit. Všechno probíhalo rychle, celá tahle moje anabáze netrvala ani celých 10minut a už jsem v ruce měla lísteček, který mám předložit při vyzvednutí. Dostalo se mi rady, že i navyzvednutí se mohu objednat, abych nemusela čekat a že nový ŘP bude za 20dnů zdarma hotov a že i to si mohu zkontrolovat na www, že tam je uveden i stav vyřizování žádosti. To je tedy servis! :-)
No a pro ty, kteří dočetli až sem, přidávám tu fotku, která na doklady nepatří. Takže jsem zvědavá, jestli projde i podruhé ;-)

A vy si pamatujte, že úřad není žádná legrace a smáti se na úředních fotografiích se zapovídá!! ;-) a taky to, že na výměnu některých ŘP zbývá už jen 3/4 roku!!