Hledání pokladu

2.4.2010

Zvyky a tradice dodržované  na Velký pátek... chytrá kniha praví:

"Tento den se nesmí jíst maso. S Velkým pátkem je také spojená víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidových tradic se na Velký pátek otevírala země, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Proto se v tento den nesmělo hýbat zemí, neprováděly se žádné práce na poli. Večer bylo v lesích, u zřícenin hradů a na dalších opuštěných místech vidět hledače pokladů. Obvykle se na Velký pátek také hrají divadelní představení – pašijové hry. Tento den je v křesťanství považován za den Kristova ukřižování."

Martinka  navečer přinesla od babičky a od dědy jidášky, které sama z těsta ukroutila. Povedly se!

A po večeři se optala, kdy už půjdeme hledat ten poklad? Ve školce jim paní učitelka říkala, že ten den se chodí hledat poklady...

No, tak to mě trochu zaskočila. S noční bojovkou jsem fakt nepočítala. Navíc Wlk nebyl doma... tak jsem se k celé věci nevyjadřovala a přemýšlela, jak to udělat. Bylo mi líto (jen kvůli své lenosti) zkazit jí tu iluzi, které už třeba za rok věřit nebude.
Našla jsem ve svých pokladech takovou dřevěnou truhličku a nacpala do ní čokoládové penízky, které jsem tu měla schované do velikonoční nadílky.
Nevypadalo to špatně!! ;-)

V půl osmé dorazil Wlk. A hnal se, že jde večeřet. Tak jsem ho usměrnila, že jsem svoji večeři taky nestihla a Martina že chce jít hledat poklad, takže počítám s jeho aktivní účastí. Poklad už mám, ať dodá světlo. :-)

Majda se účastnit nechtěla, byla venku odpoledne a taky v TV běžel nějaký seriál, který musí vidět. vyžádala si tedy, že bude doma.

Wlk šel hledat do sklepa  chemická světýlka,co s sebou nosí na ryby, ale nenašel.:-(  Tak vzal alespoň baterku a fosforeskující hvězdičky do kapsy. Nasvícené byly ve tmě krásně vidět. A vyrazili jsme všichni tři do lesíka - máme ho pár metrů od domu.

Martina měla oči navrch hlavy, tvrdila, že se  rozhodně nebojí a že určitě nějaký poklad najdeme, když je ten Velký pátek a libovala si, jak je ráda, že jdeme hledat, že už si myslela, že se na to vykašleme! :-)

V lese jsme se rozdělili na dvě skupiny: Wlk s Martinou a já s pokladem :-)

Martina hledala jak divá. Já se vzdálila (jakože taky usilovně hledám), abych poklad schovala. Měla jsem představu, že poklad bude někde u pařezu (abych pak taky se svým orientačním NEsmyslem věděla, kam jsem ho v tom lese ukryla, že? ;-) ) A  já ho našla! Ve své vrchní části měl díru, kam přesně pasovala moje truhlička s cenným obsahem. Tak jsem do pařezu zapíchla jednu nasvícenou hvězdičku a s oznámením, že "tady nic není" , jsem se vydala ke zbytku posádky. Wlkovi jsem úkryt prozradila, ten začal nenápadně vyhazovat z kapsy ty nasvícené hvězdičky příslušným směrem. Měly hledače dovést až k pokladu.

Podařilo se! To bylo radosti! :-))
"No, já jsem vám to říkala, že jsou dneska poklady. Ale vy nééé a byli byste pořád doma...", konstatovala rozhořčeně Martina.

Doma se všem chlubila a kanadský strýc jen kroutil hlavou: "To vy tady takhle hledáte?"

... no já nevím, jesti je zrovna tohle národní zvyk, ale mám vážné obavy, že i za rok na Velký pátek budu po setmění brázdit les v cestě za pokladem :-))