Odlet do Prahy

26.4.2010

Ráno v 8 jsme vyrazili přímým BUSem na letiště. Cesta proběhla bez problémů, Maureen jela s námi a celou cestu zase švitořila. My jsme pozorovali, jak chodí děti v uniformách do školy a vůbec celý ten ranní cvrkot.
Na letišti proběhlo dlouhé a srdečné loučení s Maureen. Připadalo mi to až neuvěřitelné, že cizí paní se nám věnuje víc než někteří přímí příbuzní. Maureen plakala a dojala mě. Napsala totiž v autobuse vzkaz Garymu Edwardsovi, který OS Moje přání založil, a řekla, že to pro ní byl moc přínosný víkend a že posílá alespoŇ symbolicky na další splněné přání. Opravdu roztomilá dáma.

 U odbavovací přepážky jsem požádala o sedadla ve 2.nebo 4.řadě- 3. řada při cestě z PHY měla rozbitou područku, a tak mi letušky řekly, ať si tam na zpáteční cestě nesedáme, že se s Majdou špatně manipuluje. Vesele mi to odkývala a vytiskla řadu č. 6. Tak jsem jí vesele oznámila, že to není to, co jsem chtěla :-)) Předělala to. Musela kvůli tomu sice 2x telefonovat, ale nešklebila se, byla naprosto v pohodě a my dostali 4DEF ;-) K vozíku neříkala nic. To mě udivilo. Tak jsem se ptala, jestli nám půjčí nějaký letištní vozík- nebo co?? A ona zas, že  nebude problém a že jo, ať jsme v 9:45 u GATE 212 a hotovo.

Zvláštní. V Praze totiž vozík odebírají už s kufry a ty 2hodiny je chudák (opravdu chudák) vozíčkář na erárním (historickém) vozíku, který je prosezený a prostě strašný!!! Tak tohle byla lepší varianta. Majda mohla zůstat ve své sedačce až do nástupu do letadla.

Jenže....  s touto variantou jsme nepočítali. Ruzyňské letiště požaduje úplnou demontáž elektrického vozíku. Wlk měl tedy s sebou extra tašku, ve které měl gumicuky, provazy, igeliťáky, šroubováky, klíče, imbusy, izolepu.... no prostě vše, aby jednotlivé části mohl odmontovat, odpojit baterii, zaizolovat kontakty, složit vozík, jak nejvíc to půjde.... a ty odmontované části do tašky uložit a tu hned dát s kufrem do úložného prostoru. Tak tato fáze nám odpadla a tu nářadím vybavenou tašku nám neodebrali. Takže šla s námi na osobní prohlídku a na rentgen....

Tak zkušení létající už asi tuší, co nastalo. Ano, hotový poprask. Sotva naše zavazadlo projelo rentgenem, dozírající pracovník vyskočil ze židle a hned na mě: "To je vaše zavazadlo? Pojďte sem!"
A už tam byla i další pracovnice. Okamžitě si nechali celou tašku vykrámovat na pult. Prolézala všechny postranní kapsy (objevila mi i dlouho hledaný popruh!).   A mně bylo horko. Wlk byl v klidu a hučel: "Řekni jim, že ten nůž je na tu izolepu..." - já myslela, že mi klepne- on tam má nůůůž!! Tak jsem té proškolené pracovnici vykládala, že všechny ty "tools" jsou určené  na rozebrání vozíku... Měla zjevně úplně jiné asociace při pohledu na klubo prádelní šŇůry, na kotouč izolepy, sadu železného nářadí a ještě oranžový hobbyknife!! Takže zatímco já mlela o oblepování drátů od baterky, jí už jistě hlavou blesklo, jak šňůrou spoutáme pilota, zalepíme mu ústa  izolepou a tu budeme vesele řezat nožem ...
Pochopila jsem velmi rychle, že tady není prostor pro vysvětlování, ani pro legraci. Vzala jsem ty věci a řekla jí, ať  jsi je tedy vezme. Že vozík rozebírat nebudeme. Odběhla s tím někam k internímu telefonu, něco hlásila a zas se vrátila. Řekla, že za předpokladu, že si to opravdu může nechat, můžeme pokračovat...ale bylo vidět, že je z nás úplně hotová. Blázni?? Nebo východoevropská pobočka Al-Kájdá?? :-)) No, to tedy byla horká chvilka...
Nojo, ale kdo to má vědět, jak které letiště plní předpisy a jaké má postupy??? Sakra!! Byla jsem tak vykulená, že jsem nešla ani očumovat po krámech... ;-)

U GATE jsme se sešli se slečnou, která cestovala v pátek s námi z PHY. Byla na mechanickém vozíku, tak jsme si povídali, jak se nám líbilo v Irsku a jak se cestuje s vozíkem. Zdá se, že letiště Praha  v adrenalinových zážitcích vede!! :-)

Majda opravdu mohla do poslední chvíle sedět ve svém vozíku. Nic se nemuselo demontovat, nic skládat... Stačilo nahlásit, že battery is dry ....
Tady už si to naše posádka míří do letadla. Bezpečnostní vesty musí nosit všichni, kapitána nevyjímaje :-)

A pro nás přijel ambulift. To je vozidlo, které má plošinu, takže najede k letadlu z druhé strany, než nastupují cestující.

Letušky otevřou a imobilní pasažér je za pomoci asistence vnesen (nebo na speciálním úzkém vozíku vezen) na palubu letadla. Ambulift si v klidu odjede a je hotovo.

Mezitím je pro vozík nachystán přepravní kontejner. Kam ho pracovníci uloží, ukotví jej, aby necestoval za letu sem a tam a po páse jej naloží do úložného prostoru. Náš vozík má baterie gelové (suché) a nechali jsme si na to od MEYRY(výrobce vozíku)  raději vystavit i potvrzení. Jinak se cestování s vozíkem (v Praze) musí hlásit 48hodin předem - a to jsem jim radši ještě posílala odkaz na inet, jaký typ vozíku máme, aby si to mohli nastudovat.

Let trval něco přes dvě hodiny, proběhl bez turbulencí a i jiných extravagancí. Neuvěřitelné!! :-))

Na Ruzyni nás čekala asistenční služba s tím příšerným vozíkem a jelo se k pultu "nadrozměrná zavazadla" vyzvednout náš vozík. Docestoval bez poškození- hurá!!

Jen nechápu, proč to nejde v Praze  tak pohodlně jako v Dublinu ???? Člověk by čekal, že v EU budou postupovat jednotně???

.......................................................................

Expedici hodnotím jako úspěšnou. Nejkrásnější knihu světa jsme zhlédli, Maureen byla úžasná, viděli jsme tolik zajímavých věcí...a tolik jsme jich ještě nestihli... :-(
My se tam snad budeme muset vypravit ještě jednou! :-))

Díky všem, kteří jsou vážně nemocným dětem ochotni plnit  jejich přání. A argumenty, že jsou na světě důležitější věci, mi připadají liché. Tohle za to prostě stálo.  Majda je na všech fotkách rozesmátá, byla tak spokojená a ještě všichni ti milí lidé kolem... hotový ráj!
A myslím, že stejné pocity zažil v den svých narozenin díky  OS Moje přání i Luki :-))