Z Martinky je školačka!

1.9.2010

 Martinka se konečně dočkala!
Ráno si mohla vzít svou novou červenou aktovku se smajlíky a vyrazit do školy.

Škola byla slavnostně vyzdobená, hlavní skleněné dveře překrývala dekorace vstupní brány do pevnosti vzdělání :-)

A tady je naše paní učitelka. Nedělá jí problém sednout si na bobek, aby dětem viděla do očí a aby se vzájemně lépe slyšeli ;-) Děti si hned označila jmenovkou, což bylo velmi příjemné, protože nikdo nebyl "ten chlapeček s kšiltovkou" a "ta holčička s růžovou mašlí", ale každý byl hned NĚKDO! :-)

U jednotlivých dveří stály stráže v podobě starších žáků. Děti musely odpovídat na jednoduché otázky, nebo splnit nějaký drobný úkol, aby postupně získaly tři klíče.

Každý, komu visely na krku, postoupil až do vestibulu, kde už stál sám pan ředitel vyzbrojen tužkou v nadživotní velikosti :-) Touto pak poklepal každému prvňáčkovi na rameno, oslovil jej jménem a pravil:

"Tímto tě, Martinko, pasuji na žáka naší školy a jsem rád, že tě tu dneska můžu uvítat!"

Tady je naše školačka- stála zrovna čelem k vycházejícímu sluníčku, takže se pěkně křenila a ta fotka tedy kvalitní není, ale zachytila okamžik ;-)

Potom už šly děti s paní učitelkou do třídy.
Děti dostaly kufřík plný zajímavých věcí- krom pastelek a nějakých dalších papírenských  věcí tam byla přiložená i reflexní vesta!

Ve škole jsme pobyli celé 3hodiny! To bylo informací! Snad to všechno zvládneme splnit a hlavně denně dítě do školy dopravit včas :-)

Martince se ve škole moc líbilo, zítra prý půjde zas!! Ona je prostě úžasná tím, že se neustále na něco těší. Šla spát s tím, že se těší, co bude mít zítra v krabičce na svačinu...moc by si přála hrušku.... tak maminka ještě jela do Kauflandu, aby dítko mělo nějakou tu radost ze života :-)

Madlenka přišla ze školy taky celkem spokojená. Má jednu novou paní asistentku a vypadá to, že to bude fajn. Vypadá to, že v pátek odjede se třídou na zážitkový kurz- domluvili jsme se na zkrácené verzi- myslím, že ty 4dny budou všem stačit, ale kdyby vyšly, bylo by to senzační. Majda se děsně těší, už ani nedoufala, že se to letos podaří. je to tedy lastminute... ale na to jsme zvyklí, tak jen zítra musím sehnat všechna potřebná potvrzení od dr.

Uf, byla to fuška. Úplně mě ten dnešní den unavil.
Ale bylo to krásné. Líbí se mi, když ve škole pracují lidi, kterým není zatěžko pro děti udělat "něco navíc". Příprava takového uvítacího ceremoniálu musela dát práci. Ale děti i rodiče z toho mají jistě jen ty nejlepší dojmy a bude to pro ně navždy hezkou vzpomínkou na 1.školní den.

Prázdniny skončily

31.8.2010

Datum v kalenáři mluví jasně: letošní prázdniny vyčerpaly svůj poslední den. Včera večer jsme ještě z okna vyfotila nádhernou duhu, ale dneska od rána lilo, foukalo a na obloze byly k vidění pouze odstíny všech šedí... Nevytáhly jsme ani paty.

Martina od rána lítala po bytě s aktovkou na zádech a s čipem na obědy pověšeným na šňůře na krku... (samozřejmě ho hned v několika svých jídlech -včetně jogurtu- omáchala...)

Majda řešila oblečení- svoje, moje, Martinky... protože jak známo, já jsem úúúplně nemožná. Sice umím číst a psát, ale dívat se na mě vážně nedá... ;-)  No bílé legíny a minisukni už skutečně nosit nehodlám, pokud se k tomu nenaskytne nějaká vyjímečná příležitost, jakou je třeba silestrovský karneval ;-) ...ale fakt, že "je to moderní a že to všichni nosí", ten tedy opravdu nemohu akceptovat :-))

Nakonec si vybraly, ale Madlena to ještě v půl deváté večer přecejen změnila...  A to ještě přišla s tím, že potřebuje oživit melír!! U kadeřnice nelze- nezajede k mycímu zařízení...takže doma. Normálně to dělá teta Lenka, jenže ta  momentálně nebyla  po ruce :-( Dala jsem se do toho.  Bylo to zábavné. Jsem tak rychlá a zručná, že než jsem napatlala další patro proužků kolem hlavy, ty spodní na druhé straně už měly požadovaný odstín... to byl stres! A puboš do toho jen povzbuzoval: "Ať nevypadám jako debil! Ať to mám všude stejný! A co budeme dělat, když to zkazíš??" ...někdy mám nutkavou potřebu utéct- a na návrat vůbec nepomýšlet.

Tak s Madlenou rychle do vany- to je taky dobrá rozcvička, omýt tu páchnoucí barvu a vysušit vlasy- do toho tady lítá kocour, který si našel zábavu v tom, že skáče na vyskládané hromady věcí v obýváku- vždycky se na něj něco sesune, já to pak seberu a "někam" to položím... tady už to snad nikdy nikdo nedá dohromady!!!

Nakonec  jsem byla za melír i pochválena! No vida, třeba ze mě jednou něco bude ;-)!
Obě děti jsem nacpala úderem 20.hodiny do postele, zkontrolovala obsah tašek -  a teď tu sedím a cpu se, abych uklidnila svoji nervovou soustavu a psychicky se připravila na ranní vstávání....

Přeju všem školou povinným, aby byl nový školní rok bezproblémový a zběsilými výmysly nového ministra nepoznamenaný ;-) Snad to nějak přežijeme všichni :-))

Škola zase volá

30.8.2010

Dnes jsem se vypravila do škol.

Martince bylo třeba zaplatit obědy a vyzvednout čip, takže osobní návštěva byla nezbytná.

Mnozí se mě ptají, proč jsme Martinku nedali do stejné školy, co chodí Majda, že by to bylo jednodušší... to jistě ano.
ALE!!! Naštěstí bydlíme v části Prahy, kde ve stejné vzdálenosti cca 1km můžeme vybírat ze šesti ZŠ. Doma jsme to s Wlkem dlouze rozebírali a došli jsme k názoru, že pro Martinku bude lepší škola jiná. Vybrali jsme školu menší (ta Majdina je gigant se 700žáky :-( ), ředitel Martinčiny školy na mě udělal velmi dobrý dojem, některé učitelky znám osobně, a tak jsem si vybrala i paní učitelku, kterou znám. Vím, že je zkušená a trpělivá a nebude moje dítě stresovat. A v neposlední řadě jsem zvažovala i fakt, že nechci, aby Martinka přejímala některé naše povinnosti- znáte učitelky- budou neustále srovnávat se starším sourozencem a nejednu napadne tu a tam něco vzkázat ...  Majdě doma Martinka samozřejmě pomáhá, ale nechci, aby hned měla nápelku, že je to "ta od té na vozíčku" - Já vím, že dospělým může připadat, že jsou to drobnosti, ale děti jsou děti a někdy dovedou být i docela kruté- už s tím nějaký ten rok máme zkušenost, takže jsme zvolili toto - pro nás nepohodlné - řešení.

Poté, co jsem vyřídila potřebnou agendu, vydala jsem se ještě za třídní učitelkou do Majdiny školy. Chtěly jsme probrat některé organizační věci ohledně Majdy. A potřebovala jsem oměřit průjezdy do učebny chemie, jestli tam vozík projede a kde bude moci parkovat, když tam jsou místo lavic takové ty pracovní stolky s umyvadýlky.
 Vstup do budovy školy mě značně vyděsil. Ocitla jsem se uprostřed staveniště! Moc si neumím představit, že za 2dny do toho vběhne pár stovek dětí???

Budova je sice 40let stará a je jasné, že rekonstrukce všeho je nevyhnutelná, ale nevím, zda to nešlo naplánovat lépe časově. Taknějak mi směsice dětí a  a volně se pohybujících desítek dělníků různých národností připadá ne příliš vhodná...

Paní učitelka měla už třídu vyzdobenou, uklizenou a vypadalo to, že se na ty svoje "puboše" opravdu těší.  Sešla jsem se i s asistentkami. Od září nám totiž zase nastupuje k Majdě jedna nová paní. Musím říct, že mě to poslední dobou nějak zmáhá... Změna je život - já vím,  ale když si Majda má každou chvíli zvykat na někoho nového a když ji neustále někdo chodí "okukovat"... nedělá mi to moc dobře :-(  Novou paní jsem našla během srpna na inzerát a padla mi do oka hned při první návštěvě.nechala si všechno vysvětlit a hned se hrnula, že si to chce zkusit... taky komunikovala s Majdou!
Někdy přijdou asistentky, jsou plné pouček a vědomostí, ale s klientem komunikují prostřednictvím mě :-((, což je pro mne znamením, že to "zase bude fuška" - vysvětlovat po Xté, že osoba sedící na vozíku je také člověkem vnímavým a komunikativním... a lze na ni mluvit lidskou řečí...

Probíraly jsme Majdinu účast na letošním zážitkovém kurzu - jistě vzpomínáte- loni touto dobou- jak jsme se s Wlkem vypravili a tvrdě integrovali...
Letos to paní učitelka opravdu začala trochu zajišťovat, takže se jí podařilo získat finance na ubytování, stravu a dopravu pro asistentky. To je bezva...jenže zas nemáme ty asistentky. :-(  Obě slečny, které připadaly v úvahu,  nám "vybouchly"... takže Majda už byla smířená s tím, že bude doma.
Pak se ovšem stalo něco, co jsem nečekala... školní asistentky kývly, že by jely na 4dny s Majdou! To by bylo skvělé. Tak uvidíme, jak to dopadne...odjezd je ovšem již tento pátek- tedy hned 3.září!!

Doma pokračuje přestavba. Wlk smontoval novou postel ... to se to spalo! ;-)

Budujeme zdravé spaní

29.8.2010

Uplynulých 13let jsme náš byt dost zanedbávali, neb jsme se začali věnovat výchově dětí... netušili jsme, jak to dá člověku zabrat :-)
Čas zkrátka strašně letí a to, co nás jaksi "akutně nepálí", odsouváme na "neurčito". Jedním z takových bodů byla naše ložnice, která se běhěm těch let stala spíš odkladištěm. Rozhodli jsme se, že pokoj předěláme od podlahy, kterou sice pokrývaly parkety, ale nalakované značnou vrstvou nějakého šíleného laku. Já hlasovala pro vytrhání a položení nové.

Wlk vše pečlivě nastudoval a  pravil, že je zkusí renovovat, a pak ev. vytrhat :-). Přitáhl domů zvláštní mašiny. Vypadaly všechny jako sekačky na trávu, byly těžké jako hrom a při spuštění vydávaly neuvěřitelný randál. Některé měly takovou sílu, že spíš ONY tahaly po pokoji  Wlka... Wlk jim měnil brusné kotouče a postupně serval tu lakovanou vrstvu, až vykouklo pravé dřevo...

A nevypadalo to špatně! ;-) Tak pak nastalo natírání nějakými speciálními laky, což při rozměrech pokoje šlo celkem rychle, ale muselo se čekat vždy několik dní, než to pořádně zaschne...takže tím se úprava nečekaně protáhla. :-(

Výsledkem je to, že už týden kočujeme po bytě. Věci v krabicích a na hromadách... nikdo neví, co kde je...  Do toho lítá kocourek, který už se osmělil a chce poznávat byt. Já se trochu bojím, že už ho v těch hromadách nenajdu :-)

V pátek jsme se vydali do specializované prodejny  PURTEX  pro matrace. Prodejna plná postelí. Každou můžete ozkoušet a na přiloženém vzorku hmatem prozkoumat složení matrace, které je také podrobně a odborně vysvětleno na cedulce. Ozkoušela jsem skoro všechny - je to zajímavá podívaná. Lidi přijdou do obchodu a postupně se vrhají na postele- aby vyzkoušeli jejich tvrdost a pružnost :-)) Pan prodavač se tam asi nenudí...  ale byl moc ochotný a radil odborně. Vybrali jsme!! Tak jsem se radovala, že nebudeme muset o víkendu obrážet další matracové štace :-)

V současné době Wlk montuje nábytek. Po celém pokoji má rozložené díly, šroubky, úchytky a návody... tak snad se zadaří vytvořit z toho skutečně to, co potřebujeme  :-)

Pojď na procházku!

... a nenech se přemlouvat ;-)

Pobavil mě sousedův pes.
Ujal se hopkajícího králíka a začal ho vodit po zahrádce :-))
Králíkovi to očividně vůbec nevadilo a pes si konečně vyzkoušel práci s vodítkem i z toho druhého konce :-)

Řekni to obrázkem

27.8.2010

Minulý týden se u nás točilo všechno kolem koček., takže jsem z blogu vytěsnila všechny ostatní členy smečky, ale oni tu samozřejmě byli a ten kočičí smutek a následnou radost z nového kočičáka prožívali každý po svém.

Majda studovala atlas koček a odborné rady, jak se starat o kotě. Ví snad úplně všechno. ;-) Mohla by si otevřít kočičí helpline.

Martinka Mikešovi namalovala obrázek na rozloučenou. Sama od sebe. Najednou přišla  a měla přeloženou čtvrtku- jako rozvírací - a tam byl namalovaný kočičí král v černém, zalitý slzami, že je mu to taky líto, že od nás musí odejít. A na to smuteční oznámení ještě napsala jeho jméno. A protože byl náš, dala mu i naše příjmení... jenže jej umí napsat jen v ženské podobě ;-)

Tak mě zase dostala, holka jedna... svérázná... 

Když už jsme měli  vyhlédnutého nového kocourka, začala malovat zrzavé kočky. Náznak lze vidět vlevo. Ptala jsem se, co to je? Jestli je to nějaký lupič koček???
A ona povídá: "No, to měl být náš nový kocourek, ale on mi nešel namalovat, takže jsem z něj udělala zastávku. A tohle je opilec na zastávce..."

Tak se moc těším, až začne malovat obrázky ve škole a bude paní učitelce ke každému dávat i slovní výklad :-))
To budu muset asi vytvořit i zamčenou sekci blogu :-)

Spaní po obědě

26.8.2010

Tak jsme tu šelmu už trochu polidštili :-))
Toby je mazel a denně provede tolik legračních věcí!
Pak mám něco stihnout, když neustále sleduju, co ten lotr provádí ;-)

Zítra se jde k veterináři... to zas bude rodeo :-(

P.S. Pro ty,co se zajímali, jak reagovala paní majitelka na kočičí dopis- reakci jsem zkopírovala do komentářů předchozího příspěvku ;-) 

Kočičí dopis

25.8.2010

Tak jsme se dneska konečně trochu vyspali!
Kocourek si přišel na to, že jeho žalozpěvy zřejmě nikdo z původní rodiny neuslyší, a tudíž nikdo na pomoc nepřijde, tak to dneska zabalil a jakžtakž chrněl. Měla jsem velkou radost, že konečně můžu paní majitelce napsat něco pozitivního, protože kdyby kocourek pořád naříkal, asi bychom ho opravdu museli vrátit.

Přišlo mi to sdělení tak významné, že jsem rozepsanou SMS smazala a napadlo mě vytvořit pro paní kočičí dopis :-))   (ze samé radosti mi tak trochu šplouchá na maják-snad to pochopí  :-) )

...........................................

Ahoj, kočky a kočičáci!


Posílám pozdrav ze svého nového domova.


Pražákům jsem to pěkně nandal. Já jim dám spát a v noci se mě nevšímat...! Dal jsem pěkně VOLUME doprava... a jak panečku začali cvrkat! :-)
Koupili mi pelíšek. Rád jsem ho přijal, ladí mi totiž krásně s mým  kožíškem. Dali mi do něj chlupatou kožešinku, ta mi dělá společnost, abych tolik nenaříkal, že jsem tam sám.


Pražáci však taky trochu napálili mě!
Šel jsem si brousit drápy. Paničce se totiž nelíbí, když si dělám manikúru o koberec, tak jsme se dohodli, že budu chodit na drápadlo...a jak tak drápu a brousím, najednou vidím, že na mě kouká úplně stejný kočičí kluk...vyjel jsem po něm a řádně jsem mu nafackoval- byl ale takový hladký a studený, pořád na mě koukal a vůbec se nebránil....  Pražáci se smáli, že se peru se zrcadlem... to jsou mi vynálezy. Ale pro jistotu jsem mu jich ještě několik nandal pravou přední tlapkou- aby si pamatoval, že na MĚ koukat nebude!!


Není to tu špatný. :-) Mají tady taky bezednou misku, a to je hlavní.
Občas se mi stýská, a tak začnu křičet. Vždycky někdo přiběhne a pohladí mi kožich a mě to nutí vrnět. Hladí mě tu často a taky mi pořád něco vypravují.


Tak se mějte krásně a o mě se nebojte! Já to tu nějak zvládnu ;-)

Váš

Tobínek

Ochočování kočkovité šelmy pokračuje

23.-24.8.2010

Vytoužený kocourek nám dává co proto. Samozřejmě si na nové prostředí musí zvyknout, ale tím, že jsme si Mikeše tenkrát vzali až jako 2letého vychovaného kocoura, netušili jsme, co taková na první pohled roztomilá šelma dokáže.

Ze soboty na neděli jsem nezamhouřila oka, jak to zvíře naříkalo a volalo svou původní rodinu.

Z neděle na pondělí to nebylo o moc lepší, s tím, že šel hlídat Wlk. Ustlal si na zemi, aby měl ke kocourkovi blíž, ale nepomohlo to. Řičel stejně.

Během dne se kocourek měl na pozoru přede všemi. Zapasoval se za skříŇ s hračkami a usilovně mňoukal, aby se vědělo, kde se nachází a hlavně aby se neodcházelo z místnosti. V tom případě vypálil ze své skrýše, usadil se za dveřmi a spustil neuvěřitelný nářek.

Martinka seděla  celé dopoledne  na koberci a vyprávěla  mu smyšlené příběhy, aby se naučil poslouchat naše hlasy. Skládala si při tom puzzle a byla nesmírně vytrvalá.

Majda měla na každý výchovný problém hned radu. Celý týden pečlivě studovala chytré příručky a kočičí weby, takže ji téměř nic nezaskočilo ;-)

V pondělí Tobyho konečně hlad donutil s námi kamarádit. Konzumace potravy je jeho oblíbenou činností. Od misky nikdy neodchází, dokud není vidět její celé dno. Vypadá pak jako by spolkl tenisák - takový má břich.

Ostražitost ale nepolevila- kdykoli někdo vstoupil do pokoje, Toby šup pod postel, nebo za skříň. Když  jsme jej chtěli z nějakého úkrytu vylovit, syčel jako papiňák, ale už nezdrhal a nekousal.

Sympatické na něm je, že už jako 3měsíční kočičí kluk důsledně používá kočičí WC. Utíká k němu vždycky se řevem- asi má strach, aby doběhl :-), a pak  po sobě  pěkně uklidí.

Báli jsme se další noci. Službu jsem měla opět já ;-) Psala jsem paní majitelce, co by mi poradila za fígl, jak ho obelstít a uchlácholit. Byla z toho chudák taky špatná, dokonce nabízela výměnu kocourka za jiného, nebo chtěla přidat kočičku, aby neplakal a měl společnost. :-))

I třetí noc kocourek prořval- ale koncertovat začal až k ránu ve 3:38. Nechal se hladit v pelíšku, ale běda, jak moje ruka polevila- opět spustil jako: "Koukej drbat rychleji a  otevři oči, já tu nebudu sám!!" ;-)
Tak snad mu to nějak vymluvíme...jinak budou patrně naše děti brzy bez maminky...a bez tatínka :-)

Přes den už si chtěl hrát a po pokoji se pohyboval sebejistěji. Začal prozkoumávat terén. To je nových věcí! Skočil Majdě na postel a pak couval. Cítil, že je na kraji postele , a tak se chytil okraje peřiny, jenže se nějak odrazil a spadl přímo do odpadkového koše (takový ten plechový válec) - a na něj hupla i ta peřina... to bylo rodeo :-) ještěže tam děti smějí vyhazovat jen papíry...

Večer jsme si s ním ještě dlouho hráli, aby se utahal a v noci dal pokoj.
Vzhledem k tomu, že předěláváme ten pokoj a nemáme děti kam dát, dá se říct, že po celé dny oba pilně pracujeme, tudíž potřeba spánku je už akutní!!

Tobias Nafuhari Paka

21.8.2010

 ... není zaklínadlo z arabské pohádky, ale jméno našeho nového člena rodiny. Děti se konečně dočkaly. Uprosily nás, abychom koupili kocourka a nejlépe hned. Jak jsem již psala, není to rozhodnutí jednoduché. Jedná se o živou bytost, a tak člověk musí mít na paměti jistou zodpovědnost... říkala jsem si cestou v autě, jestli není moc brzy a že jsem se jistě unáhlila.
Paní chovatelka po telefonu působila velmi mile. Vydali jsme se v sobotu odpoledne směr Mladá Boleslav.

Po příjezdu na místo určení jsme byli uvedeni do kočičího ráje :-)
Nikdy jsem totiž kočky nechovala profesionálně. Provázejí mne sice od malička, ale pokaždé to byly venkovské kočky neurčitého původu (jak říká kamarádka Lenka "láska pěti vesnic" :-) ).  Žily s námi, mazlily se, nebyly náročné na stravu- o nějakých granulích a special konzervách se jim ani nezdálo. Nepohrdly ani zbytky od oběda. Spát chodily obvykle na půdu do sena a ráno mňoukaly na zápraží, aby dostaly svou misku mléka. Přes den lenošily a hlídaly, aby se jim do rajonu nedostala nějaká myška.

Paní chová britské kočky všech barev a druhů. Nádhera! Vznešené a ušlechtilé šelmy kočičí obydlely celou jednu velkou místnost jejich rodinného domu, kde bylo všechno jen pro ně: v řadě vyrovnané kočičí záchody, na protější straně zástup misek s granulemi a vodou. Všude pelíšky, kočičí hračky, velká drápadla, tunely a jiné prolézačky... některé kočky spaly, jiné dováděly a kočkovaly se mezi sebou...

Holky byly úplně v tranzu. Martina proháněla koťata, každé chtěla pochovat. Majda by si nejradši koupila koček hned několik. Náš kocourek se poznal hned: byl jediný červený s proužky :-) Byl veselý, skákal a dováděl. Paní majitelka hned předvedla jeho želvovinovou maminku a donesla i taťku, jímž byl modrý britský megakocour.  Mně se třela o nohy bílá kočička a majitelé volali: "A to je jeho babička! " ..takže rodokmen se nám předvedl in natura v celé své kráse a vznešenosti.
Paní povykládala, co kocourek rád jí, jakou má povahu... předala nám očkovací průkaz a kupní smlouvu!! No prostě to byl zážitek.

Kocourka jsme šoupli do košíku, v autě začal tak naříkat, že jsme jej vyndali do připraveného pelíšku a hladily jej celou cestu- až domů.

Doma brečel. zalezl pod postel a nechtěl se nechat vyndat ven. Po dvou hodinách jsme porušila všechna doporučení z chytrých příruček, neboť jsme to už nemohla poslouchat, a pokusila se kocourka vyndat ven z úkrytu. Slízla jsem to pěkně- kousl mě do prstu, aby bylo jasno, že si nepřejě být rušen - a řval jak tygr dál.

Nakonec se nám to nějak podařilo. Vypadal vystrašeně a důvěrou k nám rozhodně neoplýval. Nic nejedl, bručel a trucoval.

Peklo nastalo v noci. Začal kvílet, ale úplně strašně. Sáhnout na sebe nenechal v žádném případě a vydržel řvát až do rána.

Neděle nestála za nic. Kocour kvílel, chtěl svoji smečku, já bulila, chtěla zpátky svýho Mikeše a začala jsem nabývat dojmu, že výchovu tohoto zvířete prostě nezvládnu a že ho potupně půjdu majitelce vrátit.

Psala jsem jí o radu. Byla milá, opravdu radila, co by se všechno dalo zkusit. Pak i volala, že by nám přidala kočičku, aby mu nebylo smutno, nebo že si máme přijet vybrat jiného, hlavně, ať je Majda spokojená.

Kocourek - říkáme mu Toby- prořval neděli. nejedl.Nepil, na WC taky nešel. Jen kvílel a kvílel. Navečer ho Wlk odlovil s tím, že buĎ ho rozvrníme, nebo to prostě nepůjde. Kocour měl povinné mazlení. nacpal si břich a konečně spustil vrnění. :-))

Pořád si ho prohlížíme a říkáme mu, jak je krásnej. On opravdu je ;-)