Naši furianti v Dlouhé

10.3.2011

Divadlo v Dlouhé patří již několik mezi moje oblíbence. Repertoár máme zhlédnutý- některá představení i opakovaně ;-)
Stroupežnického Naši furianti mě tedy neoslovili ani za dob studií, ale říkali jsme si, že v podání tohoto hereckého souboru to nemůže být úplně špatné. Lístky nám věnovala babička, a tak jsme zcela neplánovaně vyrazili na tuto vesnickou frašku.

Hráli tam snad všichni herci- scény jsou bohatě zalidněné a odehrávají se na návsi- nebo v hospodě. Tomu odpovídají i dialogy. Je to taková veselá (místy až příliš)  hra se zpěvy.
Výkony herců celou hru povznesly na vyšší úroveň, než jsem očekávala, ale stejně bych dala ve svém soukromém hodnocení tak 60%.

Zotavování

9.3.2011

Ráno jsme Tobina předali na veterině. Nejprve nechtěl do své krásné proutěné přepravky nastoupit, na veterině ihned pochopil, že se bude dít něco nelibého, takže pro změnu nechtěl ven. Pokaždé s e někde zachytil jednou za svých čtyř končetin a pevně se držel. Paní dr. ho prohlídla, konstatovala, že je zdráv a výkonu schopen.

Po obědě jej vyzvedl Wlk, aby tam na mě Tobínek nemusel čekat až do večera. Prý byl v pohodě, nebrečel, jen ho nechtělo poslouchat tělo. Při obchůzce bytu přední část těla měla namířeno někam, kam ta zadní rozhodně nehodlala jít. Majda se smála, že je jak opilec a trvalo mu prý dobu, než pochopil, že bude praktičtější a míň namáhavé se z toho prospat.

Vlivem opiátů se mu asi nějak rozvinula fantazie a k odpočinku si vybíral naprosto atypická místa. Tady ho únava přemohla v půlce boje s Majdinou sedačkou do vozíku. Usnul zavěšený jako netopýr- oči otevřel jen díky mému štrachání s foťákem- tedy otevřel jen jedno. To druhé mělo nějaké těžké víčko. ;-)

Dr. zakázala šelmu krmit- aby prý nezvracel. To ale Tobin těžko chápe- půst do jeho životního stylu rozhodně nepatří :-)
 No ale přežil to, večer už i brousil drápy a šlapal dečku, takže snad už žádné komplikace nebudou.

Martina se ze své nemoci taky celkem zotavila. Urputný kašel a horečky opadly. Dr. konstatovala, že i poslech je OK. Martina je ale opravdu vzorný pacient. Dělala všechno, co dostala nařízeno, celý týden o ní skoro nevíme. Hraje si, maluje, poslouchá si CD...

Došla jsem do školy pro úkoly a máme spolu domácí školu. To je něco! Opět mě dostal text v našem úžasném Českém slabikáři... článek se jmenoval "Babička z Boubí".
Než jsme se dohodly na tom, co to BOUBÍ je a že je to BOUBÍ a ne bloudí a nebo loubí... málem mě kleplo!
Žasnu taky nad tím, kolik času tráví prvňáci psaním! Mordovala se tu s velkým psacím R a taky s velkým T. Psaní asi nebude naše hobby ani nic, zač bychom získávali diplomy. Ono je to ve finále stejně jedno, protože neznám mezi svými vrstevníky nikoho, kdo by normu písma dodržoval... Všichni píší  "po svém" a ponejvíce "tiskopsace" a nebo na klávesnici.
Martina ale neprotestuje, krouží svou levou ručkou  a obloučky a  smyčky usazuje na řádky za vydatné pomoci jazyka. Prostě má svůj styl :-)

Tak snad se marodům nepřitíží a od pondělka bude "normální" režim...i když jsme si vědoma toho, že v naší rodině slovo normální může mít i více významů :-)

Kočičiny kocoura Tobina

7.3.2011

Náš kocourek s námi bydlí už půl roku. Za ty měsíce se dokonale naučil využívat všech požitků, které naše domácnost nabízí. Na každého člena rodiny něco platí, on jediný má perfektně zmapováno, co to je.

Za nejdůležitější úkol považuje hlídání své misky. Jakmile se něco kolem šustne, už letí a vymňoukává, aby dvojnožec nedělal cavyky a koukal něco nasypat. Bere všechno. A když si někdo svůj naservírovaný talíř nehlídá, Tobin neváhá a udělá mu z něj dietní porci.
O tom by asi nejvíc mohl vyprávět děda. Tobin s ním rozehrál (dle mého dost nebezpečnou) hru ;-)
Zatímco si chystá   jídlo, Tobin se maximálně soustředí na to, jak dědu okrást. Téměř pokaždé se mu to podaří. Nedávno švihnul  dědovi z talíře plátek knedlíku a už s ním upaloval po schodech nahoru do pelíšku. Děda se nemohl dopočítat a kdybychom krádež nenahlásili, byl si jist, že si místo pěti nandal jen čtyři. Stejnětak když si ráno mazal housku. Připravil si plátky šunky- a najednou zjistil, že mu jeden přebývá. Tobin si pro jednu máslem mazanou houstičku sáhl a odtáhl si ji do úkrytu. Zlodějnu provozuje i s plným břichem- dožere misku- a už šmejdí, co by kde uzmul. Pokud k nám přijde návštěva a dostane něco ke kávě, je důrazně upozorněna, aby si to urychleně snědla, nebo aby si talířek bedlivě střežila :-)

Nejvíc ovšem zlobí babičku. Denně jí rozhází v koupelně všechny lahvičky se šampony a vším možným, co tak běžně v koupelnách na okraji vany stává. Pohlavkuje lahvičky packami a s radostí v oku sleduje, jak dopadají na dno vany.

Vyvrcholilo to tím, když si Tobin zahrál na bankovního lupiče, zmocnil  se babiččiny bankovní karty a zkoušel, jestli náhodou taky není jedlá. :-)

Nebyla. 

Babička zatím odolává pokušení ho zabít, ale mnohdy mu nepěkně vyhrožuje. :-)

S příchodem jara se v Tobinovi probudily hormony. Je mu přesně devět a půl měsíce a začal si značit své teritorium. Kočkoznalcům nemusím asi blíže vysvětlovat, co to znamená. Těm, kteří se značkujícím kocourem nikdy v jedné domácnosti nežili, to ani nedoporučuju. Puch jak od ropuch! Skoro bych řekla, že i v pavilonu opic se mi dýchá líp. ;-)

A tak jsem volala veterináři, abych Tobina objednala na kastraci. Děkuji Ivy za odbornou konzultaci- samozřejmě jsem sáhodlouze řešila, kdy je nejvhodnější čas a co a jak- názory jsou různé a já jsem Váha... nepříznivá kombinace :-(
.
Wlk rezolutně prohlásil, že další 2měsíce, než bude kocourovi rok, on tady s kolíčkem na nose chodit nebude... což tedy chápu, je tu fakt děsně neútulno. Babička se snaží přebít to parfémy, já zas savem- příroda je ovšem mocnější a on asi o to víc značí, aby zas přehlušil tu naši chemii :-))

Zkrátka včera jsem pročítala na internetu kdeco, hledala výsledky studií, jak ovlivňuje kastrace vývoj močových cest... měla jsem nutkání zavolat veťákovi, že to ruším, že ještě ne. Ale když se zas ráno bytem rozlila ta vůně jeho kočparfému, je rozhodnuto. Musí se svého mužství zbavit a snad mi to odpustí. :-(  Ve středu ráno jde. Nejstrašnější na celé věci je ovšem to, že 20hodin před zákrokem (provádí se v celkové anestezii) nesmí to zvíře bezedný žrát! To vážně nevím, jak zvládneme...

Muž bez minulosti ověnčený Radoky

5.3.2011

Cenami Alfréda Radoka jsou každoročně oceňovány počiny a výkony na českých divadelních scénách. Rok 2010 byl rokem více než příznivým pro mé oblíbené Dejvické divadlo.

Shodou okolností jsem předposlední únorový večer strávila opět v milé společnosti této komorní divadelní scény, za což vděčím Andree (díky!!), neboť se vydala do předprodeje vystát hned dvě fronty na lístky a ukořistila dokonce 1.řadu. (tam se tedy ovšem opravdu nedalo fotit- to bylo na očích všem hercům :-)

V představení "Muž bez minulosti"  finského autora  Akiho Kaurismäkii bylo oceněno hned ve dvou kategoriích. Hra se stala inscenací roku a představitel hlavního hrdiny- David Novotný- získal cenu za mužský herecký výkon.

Děj je poměrně jednoduchý: Muž Antero Lujanen je přepaden na nádraží chuligány. Utrpí vážný úraz hlavy, který díky operaci přežije, ale po probuzení zjistí, že si vůbec nic nepamatuje- ani svoje jméno- stává se  mužem bez minulosti.
Učí se tedy žít znova- od začátku. Je sice dospělý, ale chová se jako dítě- neví, jak fungují lidské vztahy; všechny zkušenosti zapomněl- všechno poznává znovu. Vstupuje do "nového života" jakoby očištěn-  nabízí se zamyšlení, kolik toho na sebe člověk během života nabalí- a co je ve skutečnosti opravdu pro život podstatné a nepostradatelné ;-)

Zamiluje se do pracovnice Armády spásy (vynikající Tatiana Vilhelmová) ...  a už se asi nesluší prozrazovat, jak to všechno dopadlo.

Pojetí hry je velmi originální. Jeviště je opět vybaveno jen stroze- žádné složité a nákladné kulisy. Jednotlivé scény jsou proloženy pěveckými výstupy, které díky ztvárnění často vyvolávaly v hledišti výbuchy smíchu.



Tu a tam se objevily parodie na nejrůznější známé věci- já přikládám tu, která mě rozesmála tak, že jsem nemohla přestat.

Možná mi to navozuje asociace díky zprávám o tom,  jak tečou peníze na našich ministerstvech...  Tak si říkám, jestli nám ještě jedno ministerstvo nechybí :-)) (pro název nutno vydržet do 0:48.vteřiny záznamu)
... kandidátů na ministra by se nabízelo hned několik ;-)





Každopádně Dejvickému divadlu gratuluju a přeju, aŤ je  i rok 2011 bohatý na dobré hry, na které se stojí fronty...  až se zas nějakým pokoutným způsobem dostanu k lístkům, ráda zajdu na cokoli. ;-)

Nepříjemné zpestření

4.3.2011

Tak máme doma zas o něco veseleji, než bych si přála.
Těšili jsme se na Katku, až přijede- a celé se to tradičně zkomplikovalo.

Martinka týden taknějak pokašlávala a ve středu navečer měla najednou teplotu- skoro 39°C. Ve čtvrtek ráno v pohodě, chtěla jít se školou do divadla, ale to jí samozřejmě neprošlo. Kašlala si dál a odpoledne opět vylítla teplota. Pojala jsem podezření, aby neměla zápal plic!

Hned ráno jsme se vydaly k paní dr. na poslech a pro radu. No, a co myslíte... řečeno slovy klasika: " měl ho tam!"
Paní dr. konstatovala, že jsem to dobře otipla, napsala balení klacidu, nařídila klid na lůžku a hodně pít...  Největší obavy máme vždycky, aby to nechytla Majda. Odizolovat ji nelze.. je sice převážně zavřená s Katkou v pokoji, ale stejně...

Martince nebylo dobře, zbylou část dne víceméně prospala. Je to vzorný pacient- užívá léky poslušně, pije... chuŤ k jídlu nemá. Je celá zchvácená, tvářičky červené jak korela.

 Katka už je zvyklá, že sotva se k naší rodině přiblíží, jistojistě někoho stihne záhadná choroba ;-) Naposledy jsme se viděli na podzim... než jsme skončili v jejich opavské nemocnici :-)

Večer vyrazily s Majdou do kina. Martina moc litovala a dožadovala se taky a vůbec nepomohlo utěšování, že stejný film už viděla před měsícem. Stejně prohlásila, že "Majda se má víc" ...a hotovo ;-)

Tak snad se nám podaří bacily v krátké době  nějak šetrně a ekologicky zlikvidovat....

Šest tanečních hodin s Pavlem Křížem

3.3.2011

 Už několik let jsem toužila vidět představení "Šest tanečních hodin v šesti týdnech" v divadle Ungelt. Jenže sehnat vstupenky se mi nedařilo. Stále vyprodáno. :-(
V listopadu dostal představitel hlavní role- Oldřich Kaiser - z divadla  výpověď, a tak jsem litovala, že už tento povedený kousek neuvidím.

Náhoda tomu asi chtěla. Na návštěvu se ohlásila naše nejvzdálenější Majdina asistentka Katka (z Vítkova), a protože za týden oslaví narozeniny, rozhodli jsme se ji obdarovat zážitkem. Pročetla jsem programy divadel- a zavítala i na nové www Ungeltu. Nabízelo se ještě pár vstupenek na nové nastudování této hry- roli učitele tance dostal Pavel Kříž.  Tím "pár vstupenek" měli na mysli doslova dvě: jedna do 1.řady a jedna do 7. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem je vzala obě :-)

Divadlo Ungelt je maličké. 7.řada je vlastně řadou poslední ;-)  Nachází se ve sklepení románské budovy zz 11.století. Divadelní klub je vybaven židlemi, které darovaly významné osobnosti kulturního a veřejného života.

Představení "Šest tanečních hodin v šesti týdnech" je příjemnou podívanou. Pavlu Křížovi role učitele tance neuvěřitelně sedne- asi hlavně díky vítězství v soutěži StarDance 2010. Partnerkou je mu Chantal Poullain, která si ho najme jako soukromého učitele tance. Jejich konverzace je odlehčená a velmi vtipná, až postupem času se ukáže, že oba hrdinové mají své 13.komnaty plné kostlivců.

Katku jsem usadila do 1.řady, aby měla herce nadosah.
A jaké bylo překvapení, když se vedle mne do 7.řady posadil sám pan principál- Milan Hein- alespoŇ bylo komu sdělovat své dojmy ;-)  Jednalo se totiž teprve asi o 3.reprízu, takže tam byl "pracovně"- psal si poznámky, aby vychytal ještě poslední mouchy... a je velmi komunikativní :-))

Oba herci sklidili dlouhý potlesk (zaslouženě!) Jediné, co mi trochu vadilo, byla mluva paní Ch.P. Vím, že ten nečeský přízvuk k ní neodmyslitelně patří a někdy působí komicky, ale občas jsem díky němu textu nerozuměla- nebo něco přeslechla...

Po představení jsme si ještě s Katkou daly 2deci v divadelním klubu, abychom poseděly na různých židlích ;-) a probraly své postřehy. Pak už jen  malá  noční oblídka Staroměstského náměstí- a tramvají až domů...

Toto představení bude Ungelt hrát i na své Letní scéně   na hradčanském Novém Světě (ta je bezbariérová). Předprodej vstupenek byl již zahájen- tak neváhejte, vážně stojí za vidění!

Anglicky II.- National Grammar Day

 4.3. 2011

Dnes mohou slavit všichni, kdo propadli kouzlu gramatiky :-))

V návaznosti na předchozí příspěvek o tom, jak efektivně učit anglicky již od základní školy :-), jsem  dnes na mých oblíbených www   objevila kreslený vtip:

No není kouzelný? :-))

4.březen je dnem, kdy byste měli mluvit a psát správně - tedy spisovně- pomáhat ostatním, aby to dělali taky tak ;-)

Pokud máte v okolí nějakého "language lover", můžete ho překvapit i elektronickým přáním...  já bych tedy měla tip, koho potěšit... ;-))

Anglicky

1.3. 2011

Všichni se učíme pořád  anglicky. V dnešní době opravdu nezbytná nutnost.

Někteří rodiče na to jdou zostra a své děti do jazykových kurzů přihlašují dříve, než odhodí pleny. Je to takový trend v současné výchově. Dítě vypovídá o svých schopnostech výčtem kroužků, které navštěvuje.

Nejsem zastáncem amerických školek. Myslím, že je rozdíl, když dítě vyrůstá v dvojjazyčném prostředí, a pak nastoupí do školky, kde se domluví pouze anglicky, ale zcela jiná situace nastává pro dítě, které je do takového prostředí vrženo a najednou zjistí, že si neumí říct ani o základní potřeby. Ti dravější si asi poradí, ovšem co ti ostatní? Jak jim asi je?

K tomuto zamyšlení mě přivedl jeden vyslechnutý rozhovor.
Běžná situace: v restauraci u stolu sedí dvě maminky a 3děti- z toho dvě 5leté. Maminky se baví o školce. Jedna chválí svého synka, jak chodí do školky rád a že i bez problémů spinká.
Druhá popichuje svého potomka: "Vidíš, Mareček chodí do školky rád. A nebrečí kvůli tomu!"
"Já už taky nebječim a chodim uád", patlavě odpovídá ten druhý.
"Nojo, ale vzpomeň si, cos dělal ve staré školce!! A to tě Alex vždycky pozdravuje, když mě potká..."
"Jenže tam še muší mjuvit anguišky. A já nechči mjuvit anguišky požád. Já chci mjuvit anguišky jenom když já chči!!!", ohrazuje se špatnou výslovností dotčený.
"No, vidíš, je to paličák. A tos neviděla, jak řval. Denně!! Půl roku jsem to vydržela, a pak šel do normální český školky. Je to k ničemu. To víš, lítaj venku, občas něco matlaj u stolu... ", znechuceně komentuje kamarádce matka antianglicky zaměřeného  synka.

Držím mu palce! Zdá se, že ví, co chce a umí si to prosadit ! ;-)

Rodiče utratí za americké školky desetitísíce ročně, jde jim o to, aby něco nezameškali, aby jejich dítě bylo do života připravené... Dobrá, je to jedna z nabízených možností na trhu. To, že se s ní zrovna já neztotožňuju, neznamená, že by ji měli zakázat.
Poskočíme do věku povinné školní docházky, kdy žáci s angličtinou povinně tráví 3-4hodiny týdně. Někdy se ovšem nabízí otázka, jak moc přínosné to je. Dost často mě to napadá v souvislosti s Majdinými úkoly.

Poslala mi kamarádka věty, které měl její syn v testu přeložit do angličtiny. Chtěla slyšet, co si o tom myslím.
Četla jsem je několikrát, a asi jsem ani po opakovaném čtení nepochopila  smysl některých.
Paní učitelka chtěla patrně zjistit, jak děti zvládají stupňování přídavných jmen. Zaráží mne jen způsob, jaký k tomu zvolila.
Nás vždycky učili, že testem se má  zjistit, co jsme žáky naučili - tedy co umějí- ne jim dokázat to, co neumějí...

Dá se předpokládat, že cizí jazyk studuju k tomu, abych ho mohla používat především prakticky- tedy k domluvení se v běžných situacích. A tak se možná  mezi čtenáři najde někdo, kdo mi poví, v jakých situacích bych některé z těchto vět mohla použít- zejména věta č. 2 a 5 mě zajímá... no ona i ta jednička stojí za úvahu ;-)

1/ Náš pes je smutnější než jejich nová kočka.
2/ Jsem nejlegračnější zvíře v této vesnici.
3/ Petr je nejmenší ve třídě, ale není tak malý jako Tom.
4/ Řidiči aut jsou někdy pomalí, pomalejší než náš strýc.
5/ Její obličej je krásnější než jeho hlava.

I já jsem měla potřebu to "konzultovat dále", a tak jsem  dnes vedla  na toto téma dnes několik úsměvných rozhovorů. Nápady byly vskutku originální: dvojku prý určitě  použiju při masupustním reji, nebo po flámu v případě, že budu mít dostatek  alkoholu v krvi :-)
A pětku by mohl z úst vypustit snad nějaký plastický chirurg po úspěšně provedeném zákroku... a to ani nedomýšlím, co se asi honilo hlavou těm sedmákům, kteří je měli přeložit!

Jsem taky ráda originální, ale v některých případech bych se přecejen držela klasiky a nevymýšlela to, co již bylo vymyšleno šikovnějšími. Stupňování přídavných jmen jsem už procvičovala i záživnějším způsobem. Existuje tolik učebnic a příruček...

Cílem jazykové výuky na základní škole by podle mého mělo možná být  vypěstování kladného vztahu k onomu cizímu jazyku, pochopení a upevnění jeho základů na příkladech  běžné mluvy - a na zejména bych kladla důraz na schopnost dorozumět se! Což tedy patrně nebylo cílem tohoto testu... tady jsou texty vět tak krkolomné a komické, že  rozptylují pozornost natolik, že gramatika jde zcela stranou ;-)

Tak já nevím... ty vtipy o učitelkách asi nevznikají jen náhodou... žeby nějaká osobní zkušenost autorů ?? :-))

Není zač...

26.2.2011

Poslední dobou se mi to stalo několikrát, tudíž nabývám dojmu, že se to dneska "tak dělá běžně".
Možná máte stejnou zkušenost.  Někdo vás o něco požádá, vůbec se vám to nehodí do programu, ale vnitřní hlas našeptává, že byste měli dotyčnému vyhovět. Obětujete tedy volnou chvíli- někdy i celý večer, kdy byste si v klidu mohli pít kávu a jentak listovat časopisem, nebo nezávazně pročítat weby, nebo odpočívat... ale tohle nicnedělání jde stranou a vy vyplňujete dotazník, popřípadě podrobně rozepisujete odpověď či návod na požadovanou věc, nebo dokonce osobně někam zajdete, abyste pro dotyčného obstarali něco, co on potřebuje, ale vy to máte blíž, nebo to umíte líp...

Konečně je hotovo. Uf, trvalo to o něco déle... mezitím se nakupilo několik vlastních  povinností, no ale co- dělat radost či potěšení je koneckonců příjemné. Ještě odeslat... a ... a dál už nic.

Dotyčný nemá potřebu napsat ani jednoslovnou sms: DEKUJU; nebo mail, kde by stručně vyjádřil své díky. Nemá čas. Zatímco když  "to" potřeboval- psal sms 3x denně, ba i kredit obětoval a osobně volal, maily posílal na případné dotazy ihned reagoval. Teď je splněno - a nic. Jakoby byl offline, jakoby nic nedostal... . Jenže sociální sítě jsou zrádné a tu a tam prozradí, že dotyčný "svítí zeleně" tudíž je na síti aktivní - jen zkrátka nemá potřebu za něco děkovat. Považuje to za ztrátu času... nebo ho to prostě ani nenapadne. Říká se přece: "Není zač".

Přitom kliknout na "odpovědět" a napsat stručný vzkaz nezabere zase tolik času. Tedy rozhodně ne tolik, kolik třeba zabralo plnění požadovaného úkolu ....

Takže děkuju všem, kteří mi minulý týden poděkovali třeba i za drobnost a poněkud rozpačitá jsem z těch, kteří považují ochotu za samozřejmost.
Budu muset svůj postoj k plnění žádostí jakéhokoli druhu  nějak přehodnotit.

Mistr a žák

22.2.2011

Mistr a žák je velmi neobvyklé pohybově-bojovně-taneční představení skupiny SKUTR.
Vydali jsme se na něj s Majdou na druhý konec Prahy do KC Zahrada.
A řeknu vám, že jsem se od samého začátku, kdy nám kamarád napsal, že "se u nich hraje něco, co by nás mohlo zajímat" :-), těšila.
Nejprve jsem totiž do KC volala, jak to mají s bezbariérovostí. Už po telefonu se mnou žertovali, že jsou kompletně bezbar., tedy pouze na jeviště že jsou schody... Ujistila jsem je, že  tam se tedy vážně nechystám, že pro tentorkrát zůstanu v hledišti :-)) a že si tedy prosím 3lístky. Vozíčkář s doprovodem jsou za cenu jednoho- velmi milé gesto, které není všude úplnou samozřejmostí.

 Sami tvůrci o svém představení mluví jako o "recyklované asijské commedii dell´arte á la Tarantino".
A říkají, že:
„Diváci se mohou těšit především na vynikající fyzické výkony Rosti Nováka a Petra Horníčka, komické improvizace Jiřího Kohouta a pěvecký a hudební talent Jakuba Prachaře. To vše v rámci odlehčeného představení, které stojí na minimu textu a proto je vhodné i pro ty, kteří nevládnou češtinou“ ...všechno je to pravda! :-)

Představení Mistr a žák stojí na jednoduché zápletce, ale ta vlasně není ani tak důležitá, protože pozornost diváka stejně upoutává především pohyb, kterým je představení doslova prosyceno. RosŤa Novák spolu s Petrem Horníčkem předvádějí klasicky akrobatické kousky, které tentokrát obohatili o prvky bojového umění.
Mistr  díky žárlivosti  zmařil svou životní lásku. Jeho duše hledá klid v oblasti  východního učení.
Žák chce pomstít smrt své dívky.
Sluha by  rád získal trochu toho uznání a životního štěstíčka; jeho slovní improvizace vyvolává u diváků záchvaty smíchu.
Vše je doprovázeno hudbou, přičemž budebník - Jakub Prachař- se občas promění ve svůdnou zpěvačku a vpluje do děje, texty písní jsou opět vtipně prosyceny různými slovními hříčkami.

No a takhle namaskovaní herci jsou:

                                                                         Foto: internet

Je to prima oddychovka. Majda byla nadšená a my děkujeme D.B. za bezva tip a chválíme KC Zahrada, protože všichni organizátoři se chovali velmi příjemně, s každým divákem se vítali pozdravem a loučili pozváním na některou z dalších akcí... a tak to má být!! :-) 

Určitě se zase někdy vypravíme.