Poslední dobou se mi to stalo několikrát, tudíž nabývám dojmu, že se to dneska "tak dělá běžně".
Možná máte stejnou zkušenost. Někdo vás o něco požádá, vůbec se vám to nehodí do programu, ale vnitřní hlas našeptává, že byste měli dotyčnému vyhovět. Obětujete tedy volnou chvíli- někdy i celý večer, kdy byste si v klidu mohli pít kávu a jentak listovat časopisem, nebo nezávazně pročítat weby, nebo odpočívat... ale tohle nicnedělání jde stranou a vy vyplňujete dotazník, popřípadě podrobně rozepisujete odpověď či návod na požadovanou věc, nebo dokonce osobně někam zajdete, abyste pro dotyčného obstarali něco, co on potřebuje, ale vy to máte blíž, nebo to umíte líp...
Konečně je hotovo. Uf, trvalo to o něco déle... mezitím se nakupilo několik vlastních povinností, no ale co- dělat radost či potěšení je koneckonců příjemné. Ještě odeslat... a ... a dál už nic.
Dotyčný nemá potřebu napsat ani jednoslovnou sms: DEKUJU; nebo mail, kde by stručně vyjádřil své díky. Nemá čas. Zatímco když "to" potřeboval- psal sms 3x denně, ba i kredit obětoval a osobně volal, maily posílal na případné dotazy ihned reagoval. Teď je splněno - a nic. Jakoby byl offline, jakoby nic nedostal... . Jenže sociální sítě jsou zrádné a tu a tam prozradí, že dotyčný "svítí zeleně" tudíž je na síti aktivní - jen zkrátka nemá potřebu za něco děkovat. Považuje to za ztrátu času... nebo ho to prostě ani nenapadne. Říká se přece: "Není zač".
Přitom kliknout na "odpovědět" a napsat stručný vzkaz nezabere zase tolik času. Tedy rozhodně ne tolik, kolik třeba zabralo plnění požadovaného úkolu ....
Takže děkuju všem, kteří mi minulý týden poděkovali třeba i za drobnost a poněkud rozpačitá jsem z těch, kteří považují ochotu za samozřejmost.
Budu muset svůj postoj k plnění žádostí jakéhokoli druhu nějak přehodnotit.
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_uJNhUZPP4qcDHaibeItXm1jVwpYXapyivJZxKyo-gAG-QOg9zhh3pZAIGA6CES0pWF4caR5N9ahOS7jLHy9nBj3HefQqc1mpl3HCetIHqP0A8ZAFsK0hvhRZ-OfuJPAQsUIfY=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_tkyTu4358pLWXN0Eodn-fkOkJHCcvWItMo84fmxSvPeGA8N5BEnZCb80h9_qIvNVeeLasuUEc-9Jcc2nyM8PMnRGNt4dG8KTk5_rwvK0B2EHXVVOKcNIK1UtyqSyopEQHVWqWlqHsj-g=s0-d)
11 komentářů:
A kurňa,že bych měla průšvih???
Poslední dobou zapomínám i základní věci.Tebe mám ,ale holka pod kůží od prvního dne.
Zážitek ze včerejška:myju nádobí,napouštím vodu do dřezu,
šla jsem vynést koš,při cestě zpět vidím je potřeba nakrmit psa,potom otřít zvenčí parapety,zamést před vchodem,porovnat kabáty a po půl hodině nám plavala kuchyň.
Máš ale pravdu,že děkovat učím i ty prťata,trvám na tom,ale rodiče?ty to ani nenapadne.
Markét, jako bych četla o sobě, je to přesně, jak píšeš, ale já si říkám, nebudu pořád jen pomáhat jiným, ale když já to NE pořád říkat neumím. Je to hrozná povaha. Vítej v klubu a mmch někdy já blbec ani nečekám na tu žádost o pomoc, já se rovnou sama nabídnu...
Mám podobnou zkušenost, přes blog mě hodně lidí kontaktuje, když něco o Švédsku potřebují vědět. Mnohdy v potu tváře sehnané informace poctivě vypíšu do mailu, a pak už se často ani nedozvím, zda byly doručeny. :-(
Pro dobrotu, na žebrotu.
Podobné zkušenosti s přílišnou vstřícností má asi občas každý.Při čtení nadpisu mi v mysli vytanula vzpomínka na kolegu,který na poděkování odpovídal slovy "je zač"...
IVY: ono je totiž vždycky zač! Už jenom to, že jsme za pozornost stála...i kdyby byl výsledek nula!
JANAH: Přesně tak. V potu sehnané info- dlouhý mail- a pak mi to nedá a posílám další, abych se ujistila, že ten "obsažný" dorazil... odpověď je strohá: něco jako: "Jo došel" - NO A CO??
Neříkání NE mě asi jednou přivede do hrobu... :-) Někdy se to valí ze všech stran a já v tom prostě jen plavu :-((
Možná jsem z jiné planety, možná nějaká odrůda divizny: mně to neděkování prostě udivuje a dá se říct, že i dost vadí. Jsem pro zachování těch trapných frází: děkuju a prosím... má to něco do sebe, ač to nic nemění na hodnotě mého majetku, pro mne to cenu má. A docela velkou.
Tiež sa mi to už párkrát stalo.
Požiadala ma o skúsenosť mamina, ktorú som poznala z jedného fóra. Podľa toho, čo písala, sa zdala vtedy dosť bezradná a veľmi ma prosila o radu. A tak som sa dala do písania v cudzom jazyku s dobrým pocitom,že jej možno v niečom pomôžem. Hľadala som najvhodnejšie slová, prepisovala som, skrátka som sa snažila :-) Odoslala som odpoveď. A nič. Prešli dva mesiace a žiadna odozva... Hovorila som si, že možno email "nedorazil"... Lenže tá pani mi sľúbila ešte predtým, že mi pošle jedno, mnou veľmi očakávané video, ktoré tiež nechodilo... Povedala som si, že sa na to vykašlem a nebudem sa pýtať ani na ten môj email a ani na to video. Ale nevydržala som... Spýtala som sa na to video a poprosila ju opäť, či by jej to nerobilo problém mi ho niekedy poslať. Video o pár dní prišlo s jednou vetou, že ďakuje za moju odpoveď... Nuž čo, zrejme ju tá moja odpoveď nenadchla, tak sa vôbec neunúvala odpísať... Ktovie, či by vôbec reagovala, keby som sa vtedy na to video nespýtala. Ono, ak by nebola aktívna na fóre a na blogu, tak by som to chápala a brala tak, že je zaneprázdnená a ešte sa k tomu nedostala, aby sa aspoň poďakovala...
Ospravedlňujem sa za siahodlhý komentár, ale musela som... :)Takže viem, že to človeka zamrzí...
Jak praví stará moudrost, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
U nás v práci se v mém bezprostředním okolí děkuje. Ale u ostatních jsem se setkala s novým "trendem" - nezdravit, dokonce ani neodpovídat na pozdrav. Protože nejsem nejmladší a už mnohokrát jsem se napálila a první a bez odezvy pozdravila různé mladé muže, naordinovala jsem si "odvykací program". Zjistila jsem totiž, že se na tyto lidi nedá působit osobním příkladem, nevidí vás ani neslyší. Jediný, kdo to nějak prožívá, jste vy. Nakonec jsem to zvládla, i když to bylo těžké:-)
Co se týče pomoci a vycházení vstříc ostatním, doporučuji obdobné řešení, Váš čas je drahý
Tak to já děkuju i za zamítavé odpovědi na žádost o práci :-) Děkovala jsem za číslo účtu i pánovi, kterému jsem nešťastnou náhodou ulomila zrcátko u auta. Jsem trapná, vím :-)
Pravdu má Katka, Wlk i Jarmila :-)
A všem musím říct, že Marína děkuje opravdu za všechno-raději několikrát- a dokonce své díky i zhmotňuje! (díky, víno bylo výborné!)
Na Vas blog jsem se dostala pres blog Klarky. Taky jsem se vylecila z nerikani NE a je to velice prijemny pocit. Pokud nekdo neumi ocenit ci podekovat mou praci, priste odmitnu s omluvou ze nemam cas. A s kamaradkou jsme si zakazaly na diky odpovidat slovy NENI ZAC. Protoze je vzdycky zac. Takze nova odpoved na dekuji zni. Jsem rada, ze jsem pomohla. Jarka
Okomentovat