Na horách

9.-13.2.2011

Jarní prázdniny nás letos překvapily hned začátkem února. Majda si domluvila s babičkou, že si ji na pár dní vezme a my s Martinkou pojedeme na hory. Někdy hold dochází ke střetům zájmů :-) Majda už s námi jezdit na hory nechce. Vozíkem se dostane jen někam, je jí tam zima a zimní radovánky může ledatak pozorovat z dáli.
S babičkou je ráda, řeší spolu módu a navlékají korále; babička vaří na požádání dobroty a nechá si pouštět filmy a ukazovat kdejaké "úžasnosti" na internetu.
Děda je zas použitelný na roli řidiče (nezbytný shopping v TESCU) a taky na hry karetní. Takže nakonec vlastně všichni byli spokojení.

Vyrazili jsme ve středu ráno na osvědčené místo: Severák v Jizerských horách. Pro rodiny s dětmi ideální. Martina se hned hrnula na svah, že jde lyžovat. První jízda na vleku skončila klasicky karambolem :-) - naštěstí má na památku jen pár modřin.

Vydrželi jsme až do zavíračky- a vyplatilo se! Takhle prosím vypadá Ještěd při západu slunce.

(Martina mu  říkala "Ještěr" :-)) a když jsme ji opakovaně upozorŇovali, že je na konci "D", začala tedy používat "D", ale zas ho začala skloňovat podle ženského vzoru- tedy: "Támhle je ta Ještěda" :-) - lingvista z ní asi tedy nebude ...)

Večer mi posádka krátce po 21.hodině odpadla. V chalupě nebyl internet- to bylo najednou volného času na čtení ;-)

Ráno nás vítala modrá obloha a sluníčko-nádherný den, lidí na sjezdovce přiměřeně. Střídali jsme se v hlídání Martinky, okupovali stánky s občerstvením- naše dítě se nemohlo nabažit párků v rohlíku. Takového luxusu se jí v Praze nedostává ;-)

 

Loni jsme Martinku dali poprvé do lyžařské školy. Letos chtěla zas. Instruktoři jsou bezva. Krásně to s dětmi dovedou, jsou trpěliví a mají různé finty, jak děti naučit přenášet váhu a zatáčet na požadovanou stranu. 

Po dvou slunných dnech nás vzbudil déšť. V pátek lilo jako z konve a nehodlalo přestat. Já chtěla jet domů, ovšem klidný a rozvážný Wlk navrhl setrvat. Prý se vyčasí :-)

V pátek jsme volili náhradní program a vyrazili do jablonce do bazénu. Je moc pěkný, nabízí spoustu atrakcí včetně tobogánu. Zádrhel byl jediný: ten nápad dostalo víc lidí a slečny v recepci byly šokovány z toho, že se jim do bazénu hrne více jak 20lidí. Tvářily se otráveně, neustále komentovaly množství zákazníků, ale potřebu zrychlit nepociťovaly, takže plavci čekali jednu frontu dovnitř-a druhou zas pak ven.

Po sportovním vyžití jsme se ještě vydali do kina na rodinný film "Na vlásku". Bylo to moc fajn. Už dlouho jsem nebyla v kině a tenhle film se myslím povedl :-)

V sobotu už bylo zas neuvěřitelně krásně. A na obloze se objevila taková duhová skvrna. Jentak-mezi mraky vykoukla. Nějaký zvláštní úkaz- vědecky jej vysvětlit neumím, nicméně mi připadal krásný a zajímavý :-)

Lyžovat se šlo ještě v neděli dopoledne. A pak hajdy do Prahy :-( 
Byla to příjemná změna. Bolelo mě kdeco- nohy, záda, koleno... :-) ale to je proto, že doma jen pracuju a o svůj korpus nepečuju. A to bych měla!! Jenže bych potřebovala nějakého přísného dozorce, který by pravidelně úderem 17.hodiny zamkl lednici a donutil mě nějak smysluplně protáhnout kostru...

Doma nás čekala spokojená Majda, babička nachystala oběd a právě dožehlila moji hromadu prádla. Pochvalovala si, že Majda byla hodná a jak si to pěkně užili. :-)

Tak jsme se měli všichni dobře- rozhodně líp, než jsme očekávali :-)

Po příjezdu jsem se samozřejmě začala topit v pracovních restech a v hromadách prádla... takže už v tom zase lítám ;-)