UP'END'DOWN

8.2.2011

" UP'END'DOWN " je další úžasné představení  Cirku La Putyka. Svým prvním představením tohoto druhu si mě Rosťa Novák naprosto získal. Z představení La Putyka jsem dohcázela s tím, že to musím vidět ještě jednou. Jenže lístky jsou nedostatkovým zbožím :-(
O to větší radost mi ježíšek udělal, když sehnal lístky na další kus z této dílny.

 
Představení po všech stránkách originální - včetně pojetí scény a uspořádání hlediště.
Odehrává se na křižovatce (přišlo mi to jako výborná metafora- kolikrát za život se ocitáme "na křižovatkách")  a celé je vlastně takovým zamyšlením nad smrtí a zrozením, přemítáním o bytí a nebytí a taky o andělech- aŤ už strážných, nebo těch ostatních... to vše umocněno vynikajícími pohybovými scénami, doprovázené živou hudbou (moje milované trio: Dyk-Maxián- Prachař - řadím je podle abecedy, protože jiný spravedlivý klíč bych těžko vymyslela ;-) )

Divákovi se několikrát tají dech při sledování akrobatických čísel, kde je vše vypočítáno na milimetry a každý pohyb je proveden víc než dokonale, neboť "tam jde doopravdy o život".

Sami tvůrci o tomto představení říkají:
"Každý člověk alespoň jednou v životě přemýšlí, co se odehraje, až nastane ten "konečný okamžik". Jak vypadá a co následuje? UP'END'DOWN je pohled skrze naše fantazie na cestu mezi narozením a smrtí, mezi cestou ze země do nebe a naopak..."

Opět jsem odcházela s tím, že jsem všechno nestačila pobrat, takže "na to musím znovu" :-) a Majda hned hulákala, že taky musí ještě jednou. Oč jsou její pohybové možnosti  omezenější, o to více se na taneční, baletní a jinak pohyblivá představení raději dívá... inu paradoxy ;-)

Jediné, co mi kazilo dojem byli opět lidi. Myslím tím publikum. Než bylo vpuštěno do sálu, dostalo instruktáž. Podlaha je pokryta takovou zvláštní hmotou, takže každý divák vyfasuje návleky a kontrolují se ostré podpatky. Dále je jasně řečeno, že divák vstupuje do děje- tedy vstupujete do sálu, kde jsou herci rozmístění v hledišti a hrají- probíhají tam dialogy, zvuky... a diváci si mají sednout na místa až v momentě, kdy herci přestřihnou pásky.
No a co myslíte, že se stalo?? Ano, stádo vtrhlo do sálu a hrnulo se na místa, pásky přelézalo, podlézalo... (lístky bohužel nejsou číslované), ale zase musím říci, že sál je tak malý, že je dobře vidět všude- dokonce bych řekla, že bych raději vzdálenější a výše umístěné sedadlo, jenže jsme měli vozík, takže 1.řada na kraji to jistila.

Personál se k nám choval moc pěkně, vše bylo připravené, šli jsme jiným vstupem, aby Majdu lidi nepřelézali- ještě že tak!!
Tahle divácká sešlost se slušným vychováním do styku snad ještě nepřišla. Vrcholem byl tlouštík, který se usadil vedle vozíku (já to nestíhala, stále jsem naivně stála a čekala na pokyn k usazení a snažila se sledovat herce ...) no a pak jsem ho  slušně upozornila, že to je moje místo, že patřím k tomu vozíčkáři. Obořil se na mě, že jsem to měla říct hned a ne ho tam nechat sednout!! Musím říct, že za ty roky už mě hnedtak nějaký prudič nerozhodí, suše jsem řekla, že je to místo pro doprovod k vozíku, takže kdo tam sedí obsluhuje vozíčkáře - a byl pryč. Sice meldoval, ale pakoval se jinam :-)) ... nojono, když mě to ale vždycky tak otráví... :-(( 

Ale jinak doporučuju vidět- a to co nejdříve, protože -jak už kritici psali- "se tam někdo zabije" - já tedy doufám, že ne!!, ale těch šancí je tam víc než dost. ;-)

Přeju hodně trpělivosti při shánění lístků a taky vychovanější publikum. (slečna uvaděčka říkala, že se jim to tam už dlooouho nestalo- inu měli jsme štěstí!) 

 Odborné pojednání a fotky.