Scénka z cukrárny ;-)

 Stalo se na výletě do Jablonce n/N - minulý čtvrtek.

Nutně jsem potřebovala navštívit alespoň jeden z četných korálkových obchodů. Jet do Jablonce a nekoupit si korále- neexistuje ;-) Wlk šílí, konstatoval, že "to nemůžeme rozhodně unosit!!"... jenže tady jde spíš o ten akt nakupování, kdy  se určitou dobu můžu přehrabovat v navlečených i nenavlečených korálkách, pro což ostatní členové nemají vůbec žádné pochopení.
Poučena minulostí, rozhodla jsem se Martinu s Wlkem odložit do osvědčené cukrárny, čímž jsem získala půl hodiny pro svobodný výběr zboží :-)

Spokojená a taštičkou plnou kulatých i šišatých nesmyslů obtěžkána jsem vyrazila za zbytkem výpravy do cukrárny. Jen letmo jsem je pozdravila, paní prodavačka poklízela na pultě a vypadala dost energicky. Ani jsem si neodložila a šla hned k pultu. Bylo už půl šesté, a tak jsem tušila, že se bude zavírat, ale odejít bez doplnění hladiny kofeinu se mi nechtělo ;-)

Paní z druhé strany pultu odměřeně zjišťovala, co si dám... Tak jsem poprosila o preso.
"Malý-velký?", ptala se bez úsměvu.
Nejistě jsem ukázala na jeden konkrétní hrnek.
"Tenhle, jo?? A něco k tomu?", zas tak nepřátelsky ona.

 Neměla jsem chuť vyvolávat nějaký incident, tak jsem radši řekla, že už nebudu zdržovat.
A ona jakoby roztála: "Ale mne se nemusíte bát! No, uznejte, že to bylo děsný! Vždyť ty děti mi tu lezly po pultě a maminky NIC! Pily kávu... Musela jsem na ně zahartusit. Až rozbijou tu skleněnou výlohu, oni odejdou- a já to budu uklízet a ještě platit!!"

Nechápala jsem. Předchozí scénku jsem neviděla, jen jsem paní ujistila, že mám pro strach uděláno :-) , že se jí nebojím, jen jsem si nebyla jista, jestli už nezavírá.
"Ale kdepak. kafíčko si tu v klidu vypijte a dortíček si jistě vyberete..." , už  mě pobízela mile a s úsměvem.

Ano, k tomu mě netřeba pobízet... začala jsem zkoumat vystavované kousky- tedy jen ty "menší" :-)
A paní se rozhovořila, jak maminky s dětmi přišly posedět, jen maminky už při pití kávy nezajímalo, co vyvádějí ratolesti v interiéru. Dětičky byly zvídavé a vlezly paní do vitríny s marcipánovými figurkami a přelézaly pult... a tak maminkám uštědřila výchovnou lekci. Lamentovala, že to nepochopí, že dneska všichni rodiče praktikují volnou výchovu a s dětmi není k vydržení... "No, podívejte, třeba támhleta holčička s tím pánem. Sedí tady jakou dobu a člověk o ní neví! Ta to má doma jistě jinak zorganizované!!", zakončila svůj proslov.
Odpověděla jsem: " Ta holčička je MOJE a ten pán TAKY! O nich jen v dobrém!" :-)) ... paní prodavačce zrůžověly tváře a obě jsme se začaly hlasitě smát...

Wlk konstatoval, že měla paní  velké štěstí, že nezačala holčičku kritizovat :-)
Slupla jsem svůj košíček a pochutnala si na kávičce, zatímco Wlk mi líčil, že "ti haranti" byli fakt nesnesitelní, ale že by v dnešní době v cukrárně očekával nějaký dětský koutek, kde by se alespoň chvíli zabavili, než se vrhnou na devastaci interiéru....

Každopádně s volnou výchovou u nás doma dost zaostáváme ;-)