Koncert pro Dlouhou cestu

8.11.2013

 Kdo rád klasiku - přijďte potěšit své ucho v 19hodin večer 12.11.2013 na Novotného lávku,
odkud je také údajně nejkrásnější výhled na Hradčana (pamětníci znají ze staré stokoruny! ;-))

Podzimní nenálady

7.11.2013

Poslední dny jsou ve znamení neodpočinku, což se samozřejmě projevuje na intenzitě mé bručivosti. Nemám ráda listopad. :-(

Včera den začal celkem všedně:  hodlala  jsem nakrmit pračku, protože víko koše na prádlo už se lehce nedoléhalo. Zjistila jsem, že mi došel prášek na praní. Žila jsem v domnění, že mám nasysleno, ale ve skrýši nebylo nic než balíky toaletního papíru a čističů všeho druhu. Tak nic.

Po chvíli začalo cosi rachotit pod okny. Skrz záclonu jsem sledovala, jak dva vodnáři instalují přímo před náš dům cisternu s vodou. ??? No jasně, neteče voda... na webu žádná zmínka, jinde taky ne. Prostě jentak překvápko! Paní majitelka naší nové "vaječné kliniky" svou neskrývanou radost dávala najevo velmi hlasitě ;-) Vodnářům to bylo taknějak jedno.

Odcházím do práce. Raději než kdy jindy.  Bohužel mám okamžiky, kdy v práci opravdu nemůžu telefonovat - všichni doma i kamarádi to vědí, takže jsem byla blízka zástavy srdce, když mi pípla SMS od dědy: "Nouzové volání, zavolejte mi prosím!

Okamžitě jsem zalarmovala Wlka, ať to pořeší, že FAKT NEMŮŽU!!! Wlk mě uklidnil, že mu takových zpráv  přišlo už několik a že si děda asi mobil mačká někde v kapse.

Taky že jo! Zprávy chodily dále v několikaminutových intervalech...

Jakmile byla pauza, okamžitě jsem dědovi vztekle volala, co tam s tím mobilem provádí??!!
"No, já si ho dal do kapsy, aby mi někam nevypad, tak ho budu muset dát jinam... ", nechápal děda moje rozčilení.

Připlazila jsem se domů až po sedmé večer, protože jsem cestou z práce vyrazila ještě pro ten prací prášek. S úděsem jsem zjistila, že pár dní po Dušičkách panuje v hypermarketech  nefalšovaná vánoční nálada. To je můj konec!! Vždyť já vůbec netuším, čím své milé pod stromečkem překvapím!!

Doma mě vítala  natěšená Martina, která hned začala ochotně nosit tašky s nákupem a vypravovala, co je nového a že potřebuje, abych s ní hrála kánon.

"Já??!! Kánon??!! Co to je zase za hru?", ptám se znaveně a upřímně toužím jen po tom, aby na mě nikdo nemluvil a nic po mně už dneska nechtěl.
"No, mami, trénujeme na vánoční koncert, takže potřebuju, abys mi hrála na piáno druhý hlas..."
Tak to je paráda. Další vánoční téma. To  mi chybělo k radosti. Navíc jsem vyloženě arytmický člověk. "Prosímtě, jak jsi na to přišla? Proč já? Copak to umím?", oponuju.
"A proč bys to neuměla? Vždyť jsi taky na klavír hrála", smečuje dítě hbitě.
"Jo, hrála - asitak před půl stoletím. Tak to ukaž."

Scénka pak vypadala asi takto:

Martina: Poletuje po pokoji. Pod paží flétnu a v jedné ruce noty a v druhé klávesy. Instaluje mi aparaturu :-) Kam jinam, než k jídelnímu stolu...
Wlk: Sedí u téhož stolu nad rozebraným počítačem a šroubuje a skládá díly.
Já: Hledám brýle, abych skoukla noty. Marně. Snažím se tedy naslepo vyluštit, co pan Mozart zapsal do notové osnovy ;-) ...a  uvědomuju si, že mám už šílený hlad!
Kocour: Přerušil své klubíčkové spaní. Seskakuje ze židle. Tuší nebezpečí. Posadil se na práh pokoje a jistí si únikovou cestu.
Martina nadšeně hraje melodii. Snažím se hrát taky, ale jde mi to jak psovi pastva.
Martina konstatuje, že musím cvičit.
Kocour seběhl do mezipatra a chopil se třetího hlasu - začal hlasitě mňoukat.
Wlk už v pokoji není. Nepozorovaně zmizel.

Vysvobodil mě až telefon. Konečně zazvonil!! Všichni jsou poučeni, že nejlíp je volat večer :-)

Hurá!

.............................

Ráno se mě Martina u snídaně ptala: "Tak co, cvičila jsi?"
Vrtím hlavou, že ne. "Kdy asi?"
"Koukej cvičit, Víš, jak jsi mi to včera kazila!", lamentuje ten drzoun.

Bohužel- nebyl to sen! ;-)

Pozvánka na GOSPEL - změna místa konání v Ostravě!

3.11.2013

2.ročník benefičních gospelových koncertů pro podporu dětí se SMA
(touto nemocí trpěla naše Majda)  

proběhne 30.11.2013 opět současně ve 4městech: 

Praha - Brno - Plzeň - Ostrava 

Jste srdečně zváni! Vstupné je dobrovolné!

Podrobnosti o akci zde: SMARTgospel

Pokud by někdo chtěl pomoci s propagací, plakátky jsou ke stažení zde: 

v Úschovně
Nový  leták pro OSTRAVU  je zde:  http://www106.uschovna.cz/zasilka/MACGC2J7XPVI2RAH-2VD/PLZYZIMHFD

Za veškeré snahy pomoci a podporu předem díky! :-)

A moje speciální poděkování a můj obdiv Alence Dobrovolné, která tuto akci organizuje!!!

Loňská ukázka:

In commemoratione omnium fidelium defunctorum

2.11.2013

Druhý listopadový den je v kalendáři označen jako Památka zesnulých.

Na hřbitov hromadně vyrážejí i ti, kteří právě tento den odstraňují z hrobu vánoční výzdobu z předešlého roku. Nejsem na takový ruch mezi hroby zvyklá. Radši tam chodím ve všední den, kdy je tam lidí jen pár. Chodím si tam rozjímat. Mám ráda ty aleje vzrostlých stromů a klid. Je tam čas na vzpomínání a přemýšlení o tom, co bude potom a taky o tom, jak i ti mrtví stále ovlivňují naše životy.

Smrt blízkých je bezpochyby tou nejhorší ztrátou. Nejhůř se s ní člověk vyrovnává, bolet nikdy nepřestane- jen postupem času se naučíte nemluvit o své bolesti denně nahlas. Ale přesto musím napsat, že právě díky ztrátě svých milovaných jsem tolik věcí pochopila- nebo jinak uchopila a že pro mne  téma smrti a umírání (už) není tabu.

Díky Martince jsem se naučila odpovídat na hodně otevřené otázky úplně s klidem a přímo. Nikdy mě nenapadlo, co se v dětské hlavě honí za úvahy- a jak jsou vlastně logické a na "selském rozumu" vystavěné- žádná dospělácká pseudofilozofie o kvalitě života a jeho užívání si. Postřehla jsem, že to je téma, o němž lidi rádi mluví... Ovšem často stylem:  Mnoho vět- o ničem...

Kvalita života přece nespočívá v poučkách  ... to má asi většina z nás vyzkoušené.

Vzpomínáme s láskou, rádi a stále...

 

 

S Bezruči na Větrné hůrce

1.11.2013

Párkrát do roka se ostravští Bezruči vypraví do Prahy, aby Pražákům zahráli "pořádné divadlo". Málokdy si jejich představení nechám ujít- a když, tak jen proto, že je vyprodáno.

 Tentokrát jsem k lístkům přišla úplně náhodou a pouze den předem. Byly  na hru Na Větrné hůrce. No, tušila jsem, že to bude další psychomasakr, ale netušila jsem, že až tak silný.

Předesílám, že po bezručovsku pojaté hry miluju, jsem na nich závislá a klidně jdu na stejný kus opakovaně, protože mám dojem, že při prvním zhlédnutí mi nutně unikají "podstatné" detaily.
Jsem pokaždé nadšená z jejich "minimalistického" pojetí scény, obdivuju ty nápady ztvárnění- použité symboly...  a hlavně pokaždé skvělé herecké výkony. 

Nervy drásající drama o citech a dokonalé ztělesnění snad všech negativních lidských vlastností. Nenaplněná láska, agrese, touha po pomstě, sobeckost, osudové ženy, nenávist, týrání psychické i fyzické  a k tomu bezradné přihlížení okolí ... 

Heathcliff je jedním z hlavních hrdinů. Jako dítě neznámého původu se do rodiny na "Větrnou hůrku" se dostal díky otci, který jej nalezl v Liverpoolu na ulici. V novém domově se k němu zrovna přátelsky nechovají. Heathcliff od dětství věří tomu, že se všem jednou důkladně pomstí... což se mu nakonec dokonale povede. 

.... útržek z rozhovoru Heathcliffa a Kateřiny, do které se zamiloval, ale ona se nakonec provdala za souseda.

Heathcliff: Jednou mu to vrátím. Hlavně aby mi zatím nechcíp. 

Kateřina: Takhle nemluv. Bůh ho potrestá sám. 

Heathcliff: Možná. Ale nebude z toho mít takovou radost, jako bych měl já. 

Kateřina: Nikdy tě neopustím.

V hledišti bylo naprosté ticho. Diváci jak oby oněměli hrůzou z toho, co viděli. Silný zážitek. 

Ale díky za něj. Tohle je pro mě divadlo "až na dřeň". Na Bezruče se zkrátka vyplatí zajít. I když uznávám, že odpočatá z jejich představení rozhodně nechodím.  

Halloweenské radovánky

31.10.2013

 Poslední říjnový den - nebo spíš týden- se už i v našich českých krajích rozmohlo americké dýňové šílenství. V zahrádkách a na balkonech sedí vydlabané různě se šklebící dýňové hlavy a Martina je celá natěšená, že se zase něco bude slavit.

Tentokrát jsem nějak neměla sílu a vlastně ani čas někam organizovaně vyrazit. Nabídla jsem provizorně výrobu papírových dýní, které jsem objevila na internetu a připadaly mi snadné.
Fotonávod je zde ... za pár minut je nebudete mít kam dávat :-) Jde to opravdu snadno!

Martina se snažila svoji slavnostní náladu přenést alespoŇ na hlodavce. Květuška ochotně pózovala s dýní na zádech a čekala, že  honorář bude vyplacen v jedlé podobě.

 

Cyrilka je taková živější, takže papírovou dýni ze hřbetu několikrát hbitě setřásla - a poté se vrhla na její konzumaci :-)

Byla shledána jako halloweenského slavení neschopná.

Tak jí Martina alespoň nasadila alespoň klobouček s trikolórou- jakože byly prý volby... no já bych asi volila spíš černou stuhu s ohledem na ty výsledky...

 

Martina dostala symbolicky pixlu gumídků ve tvaru všelijakých lebek a jiných příšerností a byla naprosto spokojená, protože gumídky miluje.  Ve škole mají ředitelské volno, takže do postele nepospíchá... hopsá tu po bytě a z okna sleduje našeho svítícího dýňáka a hodnotí, kterému kolemjdoucímu se líbil ;-) Má na to svá měřítka ...

Severský filmový podzim jen v zrcadle

30.10.2013

Náhoda tomu chtěla... koukla jsem na FB, kde včera specialistka na severské filmy a výuku dánštiny -Alča- lákala někoho do kina na norský film, po jehož knižní předloze už dlouho marně pasu, neb v Čechách vyšla asi před 15lety a v knihovnách je zřídka. Jedná se o knihu mého oblébeného autora Josteina Gaardera "Jako v zrcadle, jen v hádance". Na tuto knihu mě přivedla jedna čtenářka blogu, když mi odkaz přidala do komentářů. 
Shodou okolností babička dnes měla volmo, a tak se podařilo Martinku zaopatřit a vyrazit do kina na podvečerní představení. Paráda. Těšila jsem se, i když jsem věděla, o čem film bude... severská depka- to je moje označení pro severskou filmovou tvorbu. Jasně, že existují i výjimky, které mají označení "komedie", ale ty považuji za menšinové. 

Ve starobylém a nezmodernizovaném kině Lucerna- v samém centru Prahy- probíhá filmový festival severských filmů. Alča zajitila vstupenky, a tak jsme hromadně zhlédli film, jehož festivalový název zní "Jen v zrcadle, jako v hádance". 
Pro mě masochistický psychomasakr. Nemít vlastní životní zkušenost, asi bych přes slzy na plátno vůbec neviděla. 

Nevyléčitelně nemocná dívka - 13letá Cecílie- se snaží pochopit konečnost života a přijmout vlastní smrt ve věku, k němuž umírání standardně nepatří. Náhled do života rodiny, jejíž členové se snaží vyrovnat se s krutou zprávou lékařů, že jejich holčičce není pomoci. Nemají možnost volby. Tak už to v životě bývá....

Cecílii se zjeví anděl Ariel a ona s ním rozmlouvá  - o smrti, o životě po ní. Vedou spolu filozofické debaty a jeden druhého poučuje. 

 ---------------------------

Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe...

 

Není to zvláštní, že člověku vstoupí do očí slzy z toho, že má někoho rád?

Čím hlubší je temnota, tím výrazněji jí každý paprsek pronikne.  

 -------------------------

 Silný zážitek.  

Vztahy, emoce, filozofie, život po životě, láska, snaha utéct před špatnými zprávami, neochota přijmout smrt milované osoby- a nakonec možná i poznání, že přijetí smrti může být projevem lásky... že umíme svého milovaného "nechat odejít" a netrvat na jeho bolestí doprovázeném žití... mnoho námětů k přemýšlení. Některé situace se v životě objeví nečekaně a rychle... a bez přípravy je potřeba je ustát a pořešit.

 -----------------------------

 Utěšovat někoho, komu je smutno, není nikdy blbost.

Prodloužený víkend byl nadraka (i na draka)

26.-28.10.2013

 V sobotu ráno  jsem musela na celý den do práce. Achjo. :-(  Nerada jsem součástí týmu, kde jedn přehazuje úkoly na druhého a všichni se tváří jako koordinátoři a manageři projektu a když už termín vysloveně hoří, začne být ovzduší husté tak, že by se dalo krájet.
Jenže to se obvykle předem nikdy neví, jak bude tým fungovat ... ale jistá ponaučení poté z toho vyvodit lze. A tak jsem ráno po Barování chtě-nechtě vstávala s budíkem a vyrazila s notebookem na pracovní schůzku.

Poránu se na našem poli válely mlhy ...

Domů jsem se doplížila až po osmé hodině večer a mým jediným cílem bylo kafe a spánek.

Ti dva trosečníci, co tu zůstali celý den bez dozoru, si to náramně užili ;-) Povyprávěli mi, jak stihli výstavu v muzeu LEGA i otestovat nové herní prvky na Střeleckém ostrově- a samozřejmě neminuli vyhlášenou cukrárnu... Však já si to vyberu jindy! :-)

 V neděli odpoledne jsme vyrazili jentak na vycházku.
Byl nádherný podzimní den. Větrný, ale teplý. Obloha byla plná draků ;-) Skrz skoroopadané větve stromů to byl krásný pohled.

 

 Zlatým hřebem svátečního pondělí byl Haniččin kanec :-) Hanička ho nevařila, jen střelila a výstavní kus masa dovezla.

Wlk nelenil - podle klasika vyrazil na šípky, protože trval na tom, že bude "se šípkovou". Já osobně bych ho dala klidně i "se zelím", ale u nás vaří muž, takže si ráda chuť udělám na to, co se zrovna nabízí a málokdy na talíři nechám zbytky. Kanec byl vynikající!
A odpolední vycházka nezbytná, protože jinak skončím v nejmenované knize rekordů jako "Nejtěžší Češka". ;-)

 

Pracovní výlet do Klimkovic

21.-22.10.2013

Tak jsem se po 12letech zase ocitla v místech, která mi bohužel dodnes evokují ne příliš příjemné vzpomínky. Tenkrát jsme totiž  byly v Klimkovicích s Majdou na lázeňském pobytu. Už tehdy jsem si připadala jak v jiném světě.

Všechno mělo pevně daný řád, na emoce a potřeby nebyl brán zřetel. 400km od domova, návštěvy se tudíž nekonaly. A když už konečně Wlk přijel na víkend, Majda měla teplotu  a otec rozhodně nebyl vpuštěn na pokoj, kde jsme byly ubytované, protože byl "cizí osobou". Seděli jsme tedy v přeplněné hale, kde nebylo slyšet vlastního slova, kde lítaly a řvaly děti a Majda pospávala na kočárku a já byla zralá akorát tak na to, aby někdo zahájil moji psychiatrickou léčbu. Strávily jsme tam měsíc a já prohlásila, že "už nikdy více".

Tentokrát jsem jela do Klimkovic služebně- tedy na odborný seminář. V přednáškovém sále se sešlo přes sto zdravotních sester, rehabilitačních pracovníků, učitelů i speciálních pedagogů, aby se dozvěděli, jak s dětmi s diagnózou spinální muskulární atrofie (SMA) pracovat. Publikum bylo ukázněné, přednáškový sál díky pořadatelům  vzorně nachystaný, takže všechno proběhlo podle plánu, na závěr všichni posluchači obdrželi certifikát, že jsou akreditovaně vzdělaní- a já doufám, že to alespoň třetina ze zúčastněných bude nově nabyté poznatky praktikovat v reálném životě.

 Potěšilo mě setkání s přáteli - zdejšími domorodci :-), ale jinak musím s politováním konstatovat, že lázeňský život zde plyne stále ve svých vyjetých kolejích.

V 6hodin ráno uklízečka práskne dveřmi, zarachtá svazkem klíčů a začne vytírat rozlehlou chodbu, což je doprovázeno typickými zvuky interakce- kbelík- hadr- voda, takže je po spaní.
Internet se zde v lázních platí - minuta koruna. WIFI Free se neposkytuje.
Kavárna na kolonádě zavírá v 19hodin.  Tou dobou je plná lidí, ale obsluha každého několikrát upozorní, že za 20minut - za 15minut- za 10minut už už (konečně!!) zavírají.

Resturace, kam jsme se o patro výš přesunuli,  měla sice "až" do 22hod., ovšem přesně v 19:30 mobilní muzikant rozbalil svou tahací harmoniku a začal hrát a zpívat lidové odrhovačky na celé kolo s tím, že se procházel po celé restauraci, aby se kulturního zážitku dostalo všem hostům. Seděli jsme u jednoho stolu a hulákali na sebe, abychom se vůbec slyšeli. Nakonec jsme to vzdali. Sebrali jsme se a sedli si ve vstupním vestibulu na chodbu. Sice bez obsluhy, ale zato v klidu!

Po celé dva dny bylo venku krásně. Škoda, že nebyl čas na vycházku do okolí :-( Tak jen mobilní cvak z klimkovického kopce s výhledem do hor.

Cestou domů jsme si udělali ještě jednu zastávku v Ostravě. Zajímala nás práce mobilního dětského hospicu "Ondrášek". Ono to slovo hospic v názvu je trošku zavádějící. Ve skutečnosti tyto dámy poskytují všechnymožné podpůrné služby (zdravotní, psychosociální, duchovní...)  rodinám, které se starají o dítě s nevyléčitelným (tedy život ohrožujícím) onemocněním. Služby, které nehradí zdravotní pojišťovny, jsou přesto pracovníky hospicu poskytovány zdarma. Peníze na provoz jsou získávány převážně z nadačních a sponzorských darů. 

Více o této problematice zde.

A pak už vzhůru na dálnici.
Kupodivu se jelo docela dobře, i když úsek Brno - Praha, to je tedy oříšek. :-(

Volebně laděné BARování

25.10.2013

Příspěvek se postupně doplňuje a upravuje ;-) -  neb majitel blogu je v časové tísni a zároveň v povolební depresi....

Páteční Barování ... 

... bylo vtipné a humornými scénkami nacpané, přesto hodně smutné a chvílemi drsně filozofické, bylo spravedlivě politické- to proto, že zasloužené kritiky se dostalo všem politickým stranám, bylo plné parodií, satiry a úžasných hostů....

Večer měl tentokrát předem dané téma: volby, politické strany a jejich představitelé a volební kampaň. 
Zamyšlení nad tím, na co všechno jsou voliči - bohužel úspěšně!!-  lákáni.




Večer byl nabitý- jak v hledišti, tak na jevišti. Zajímaví hosté, improvizovaná i dokonale připravená vystoupení- za každým následovaly nadšené ovace publika.

Tak alespoŇ letmo pár ukázek:

Cesta- hit skupiny Kryštof v provedení Romana Tomeše a Štěpnána Kloučka:




Herečka  Denisa Nesvačilová zpívá na Barování celkem pravidelně- dnes překvapila písní Goodbye my almost lover:




Aktuální  70. narozeniny Václava Neckáře připomněl Petr Kutheil písní zamilovanou: Kdo vchází do tvých snů, má lásko... tu přece všichni zanjí, a tak se zpívalo sborově ;-)



Poměrně velkou část večera tvořil "blok levicových písní" a na jevišti se objevila i Bára Basiková. Bára  je dáma a umííí! .. a ještě se tváří "jakože nic" ;-)




Neřízená střela Věra Nerušilová a Filip Rajmont si levicově vyhrnuli rukávy




Účinkující na rozloučenou zazpívali hromadně- volební agitku pro ty, kteří si volby nechali až na sobotu- aby se ještě důkladně zamysleli nad tím, jaký lístek do urny vhodí.
Sandra Nováková si k tomuto vystoupení  oblékla předepsaný cvičební úbor z let socialismu. I tahle sexy kočka s dokonalou postavou v něm vypadala otřesně. Chudinky my, co jsme jej na ZŠ musely oblékat pravidelně - strašné vzpomínky :-((



Díky  Sandře i Filipovi  a všem účinkujícím za další skvělý večer. Tentokrát asi organizačně ještě náročnější.

Nakazili jsme svou barovací vášní už tolik kamarádů (i z daleka dojíždějících- sláva službám RegioJETu), že tvoří už minimálně třetinu publika  :-) Takže se teď vídáme pravidelně a ještě nám k tomu dobře hrajou :-)

Lístky na 22.listopadu už samozřejmě máme, přebytky jsme si právě povyměňovali u baru a těšíme se strašně moc!! :-))