Zážitky cestovatelské

15.-16.6.2015

Zážitky cestovatelské nemusejí být vždy pozitivní, v každém případě bývají poučné. Ten náš se dostavil nevyžádaně. Nezletilá vytáhla obtíže zvané "cestovatelský průjem" a k tomu i zvracení, bolest hlavy, křeče v břiše, teplota...

V této souvislosti bych ještě zmínila jeden fakt, a to cestovní pojištění. Naše rodina je díky dlouholetému cestování s vozíčkářem vyškolená a zodpovědná a bez pojištění neopouštíme rodnou zemi ani na pár hodin.Známe se.. ;-) Jak jde o potíže, těžko hledáme konkurenci.

Každá cestovní kancelář svým klientům cestovní pojištění nabízí. Nebývá to úplně zanedbatelná položka. v naší tříčlenné posádce cena hned naskočíla o téměř dva tisíce.
Pojištění si každoročně bereme od své zdravotní pojišťovny (OZP), která nabízí svým klientům zdravotní pojištění za symbolickou cenu a nebo letos dokonce zdarma a vše se dá pořídit online. Takže jsme se jen připojistili pro případ, že někomu způsobíme nějakou milionovou škodu a vesele jsme vyrazili do světa s jediným přáním: žádnou pojistku nečerpat.

V CK jsem samozřejmě musela podepsat papír, že nebudu obtěžovat delegáta, až mi bude ouvej a že všechna rizika jdou na můj vrub. Dělám to s klidem. Doby, kdy jsem věřila tomu, že zapaltím-li cestovce slušný obnos, bude mi v případě nouze delegát oddaně k dispozici, ty jsou pryč. V praxi to v případě nouze vypadalo tak, že delegátka zrovna obhospodařovala jiného pochroumaného klienta, takže se na mě zkrátka nedostalo. Byla to zkušenost, velmi drsná, z níž mi vyplynul závěr, že pojistit ano, vždycky,ale nespoléhat na ničí služby- mít vždy dost peněz a nebo platební kartu a taky umět i jinak než česky popsat, co mi schází. Někdy se musí platit ošetření rovnou- a teprv následně v ČR pojišťovna peníze proplatí zpět.

Wlk se mi směje, že  moje lékárnička obshuje jistě i skalpel a v případě ohrožení života budu klidně i operovat. Tak vyspělé moje úplněsoukromé zdravotnictví bohužel  není :-), ale pravdou je, že vybavenost je širokospektrá.

V den příjezdu jsme měli s naším delegátem schůzku. Delegát je v ceně. Nemůžete se ho zříct a jeho služby neplatit. Můžete jej pouze nevyužívat.  Ten náš na infoschůzce neřekl nic podstatného. Tytam jsou časy, kdy úvodní schůzka začínala přípitkem, delegát všem poděkoval za to, že si vybrali právě jejich CK, rozdal mapy přilehlého okolí, svoje vizitky s mobilním číslem pro přípd nouze, poučil účastníky o zvyklostech domorodců, upozornil na vhodné suvenýry, nejlepší koupání...
Nic takového. Na letišti u pultíku suše dostanete obálku s nakopírovanými informacemi- a počtěte si. Do hotelu jedete sami- ubytování a případné reklamace jsou plně ve vaší režii.  Náš průvodce byl na první schůzce zklamán, že jsme od něj nechtěli předražené výlety do okolí, z nichž má provizi, a proto je horlivě nabízí. Dále nabídl, že nás doprovodí do obchodu s koženým zbožím, zaručeně pravým!!(pokud se vydáme na nákup sami,riskujeme padělky a ošizení) - on tam pořídil značkovou bundu za 7litrů, jinak v New Yorku za tu samou by dal litrů patnáct. A taky nás ihned poučil, že pokud budeme mít nějakou nehodu, úraz či zdravotní potíže, rozhodně on nebude tlumočit a cokoli vyjednávat- bez ohledu na to, jestli cestovní pojištění sjednala CK,protože on není doktor. To musíme kontaktovat přímo pojišťovací agenturu nebo doktora. No, tak to těm účastníkům zájezdu, kteří si i pivo objednávají pomocí gestikulace všech končetin, rohodně nezávidím.
Po pár minutách jsme shledali,že je to ztráta času. Poděkovali jsme a šli si po svých. Jak a kde  rezervovat místo v rybí restauraci a že je třeba objednat si místa i v  místním autobusu, pokud chcete jet do sousedního města- to jsem se dozvěděla úplně náhodou v recepci.

Naše Martina se v pondělí roznemohla celkem rychle. Tvářila se, že jí nic není, a tak jsme si  první dávku, kdy začaly  lítat turecké šavle na všechny strany, odbyli pěkně na veřejnosti mezi hustě obsazenými lehátky u bazénu, kudy jsme si vykračovali po snídani na vytoužený minigolf. Paráda. I ruské dámy se divily, co se to děje???  Poklidila jsem tu spoušť, nadílku spláchla vodou k palmám a šlo se na pokoj.

Načetla jsem,co všechno mám udělat, abych hned neotravovala doktora, který tady v hotelu má ordinaci, a zahájili jsme léčbu. S Wlkem jsme se střídali v roli zdravotního bratra/sestry u pacienta, který kvílel a litoval se a zlobil s pitím, posléze se dožadoval banánu, který tady prostě není kde koupit, protože trh je jen v neděli. Tak jsme strávili celé dva dny. Zítra se uvidí... jestli marod už dojde do jídelny. Ale navečer už lehce ožila a toužila po společenských hrách a posílání SMS, tak snad se nepo... zas někdo další z naší výpravy.

Tentokráte bez obrázku.Záběry by asi byly dost naturalistické ;-)



Vedro a líno

14.6.2015

Dnes ráno jsme se s Martinkou vydaly na místní  trh. Wlk pravil, že se tétoakce nezúčastní a  zatím se bude chystat na pláž. Tato procerdura mu zabírá totiž dost času:-)

Martina se těšila, jak roztočí své kapesné...

 Trh byl od hotelu cca 10minut rychlé chůze, ale to vedro... nejvíce se nám na trhu líbila sekce "ovoce-zelenina", jenže toho  máme v hotelu tolik, že kupovat jsme ho nehodlaly.


Sekce módy byla naditá zaručeně značkovými oděvy :-)
České turistky 55+ smlouvaly a vybíraly značková trika pro své rodinné příslušníky. Vysvětlujte Turkovi, jaká ramena má váš zeťák :-) Když už byl Turek celý orosený a výběr se zúžil a vypadalo to, že dojde k uzavření obchodu, jedna babča odhodila celý štos předvybraných triček a pravila kolegyni: "Maruško, mně se stejně nejvíc líbí támhleto s tím krokodýlem.." (alá Lacoste) - aTurkovi začalo další kolo vybalování a nabízení.

My nekoupily nic. Martina po ničem netoužila a já nakupuju strašlivě, protože jsem Váha, a tak jak mám možnost výběru více jakze dvou, trpím a zdržuju a vůbec.... ;-)


S Wlkem jsme objevili úžasný hotelový koutek- RELAX. Do bazénu a okolí nesmějí děti mladší 13let. Bezva nápad. Je tam opravdu klid od ječících dětí a na ně hulákajících rodičů. Paráda! ;-)


Dnešní den byl líný, protože bylo vedro. Shrnu ho jen do několika vět:

Martina projezdila celkem zánovní plavky na skluzavkách. Divila se, že to jde.

V jídelně si po několikaminutovém výběru z desítek druhů vynikajících dobrot  na talíř nandá obvykle suchou bagetu, pár rajčat a k obědu špagety.

Turek nám zásadně nosí teplé bílé víno. Máme k tomu různé (nepublikovatelné) komentáře a přirovnání. Nechápeme, proč jsou lahve s červeným vínem nachlazené a ty bílé nikoli.

V hotelu je opět velké procento hostů ze země, kde zítra znamenalo již včera. Dnes byl v jídelně ruský večer. Rusové obvykle hromadí na svých talířích kusy melounů. Dnes se vrhli na třesně. U servírovacího pultu způsobili chaos a paniku, jak se drali. Nosili si jich ke stolům hromady, které nemohli absolutně zkonzumovat!! Seděli, jedli a k tomu dozobávali třešně. Musím se zeptat nějakého "rusofila", v čem všem spočívá pro tento národ pocit štěstí.

Dnes jedna skorodospělá  slečna přijela do jídelny na kolečkových bruslích. Kličkovala tam mezi lidmi, kteří si nosili naservírované talíře, tu a tam do někoho vrazila...  Lidi mají různé nápady. Nenechala se ale jentak odbýt! Ona je přece host... to musí personál pochopit.

Každé druhé dítě jí u stolu s iPadem před očima.  Rodiče nic nenamítají.

Večer se konečně ochladilo pod 30°C. Procházeli jsme se podél moře a pozorovali zapadajícím sluncem  osvícené mraky, které se ukázněně drží za horami.


Inu Turecko...

12.-13.6.2015

Odjet na dovolenou byl nejvyšší čas.

Ve tři ráno jsme u odbavení na letišti vyfasovali  místa do předposlední řady. Já mručela, že polezu přes celé letadlo, Wlk si liboval, že ti vzadu mají  větší šanci na přežití případné letecké katastrofy. Optimista.
Cestu jsem prospala. Ani nevím, jak letuška poučovala, co dělat, když se letadlo hodlá zřítit- čili jak elegantně zemřít za použití všech pomůcek umístěných pod sedadlem a nad sedadlem...

TravelServis se rozhodl snížit nadváhu nejen zavazadlům, ale i cestujícím. Zavazadlo smí mít už jen 15kg, cestující stanovenou hranici nemá, ale během letu už není přikrmován.

Letos byl náš odjezd poněkud chaotický. Jindy mívám sbaleno a vytipováno,kam bychom jeli. Letos nebylo ani jedno.  Hotel jeovšem  luxuxsní. Až moc! Připadám si tu nepatřičně- jak indián v rezervaci. Řecko je Řecko, ta svoboda pohybu... letos tedy k sousedům- Turecko - Antalya.

 K pláži se dojde krásnou palmovou alejí.

Zahrada hotelového resortu je krásně upravená. Zkoumám květy rostlin, jejichž jména ani neznám.

Pláž je dlouhá, jednotlivé hotely ji mají rozparcelovanou, myslím, že tam nikomu nic nechybí. Moře čisté, teplé a občas zvleněné.

Mají tu i speciální místo pro vozíčkáře, kde se počítá i s parkovištěm pro vozík. Po dřevěné lávce pak dojede až skoro do moře.


Součástí zahrady je několik skluzavek a vodních atrakcí. Martinu skoro nevidíme.
 Klientelu tvoří převážně Germáni a Rusové.
Martina je družná, a tak se nám  hned odpoledne chlubila: "Už mám kamarádku! Je to Ruska", dodala poněkud provinile, "nevadí?"
Koukli jsme na sebe s Wlkem a Wlk suše komentoval: "Pokud nebyl její děda v osmašedesátém v Praze, tak nevadí" ;-)
Nezletilá otočila oči vsloup,což dělá vždy, když  jí naše vtipy přijdou nemístné.
"A jak si s Mášou povídáte?", vyzvídala jsem já.
"Ona to není Máša, jmenuje se na A.", upřesňovala Martina, "my si povídáme spíš rukama"...
"Tak hlavně, že si máte co říct ...":-)


Pokojská se snaží vytvářet různá aranžmá z ručníků a přikrývek. Martina by to chtěla i doma. Už se vidím, jak v chaosu všedního dne vinu labutě a živé květy na každé z postelí. :-)


Místní kuchaři jsou borci. Vaří výborně a hlavně servírují pro oči.
Dnes jsem si do jídelny pospíšila, protože turista na estetiku příliš nedbá a krásně naaranžované mísy po chvíli vypadají jak hromada zbytků :-(


Zítra vyrážíme na trh. Smlouvat ale neumím. Tak snad mi zbyde alespoň peněženka;-)

Rychlý běh života


 11.6.2015

Poslední dva měsíce žiju strašně. Rychle a  nezrdavě. Sama sebe obelhávám, že je to jen "dočasně", ale nevím, kdy nastane ta doba, že si řeknu "Tak, dneska mám všechno hotovo."
Nechodím za kulturou, neuklízím, jak bych měla, žehlení mě asi jednou zavalí úplně... Pořád čekám, že se to v práci "zklidní". Být zaměstnancem je opravdu zajímavá zkušenost. ;-)

Denně se něco děje. Dnes jsem strávila den příjemně a užitečně. Některé lidi by měli klonovat a pak je dosazovat místo těch, co o práci jen rádi mluví- a někdy ani to ne. Miluju ty, kteří mají svůj obor rádi a dovedou vám o něm vypravovat tak, že vás tou horlivostí úplně nakazí.

Doma už se na mě ale všichni mračili, že pořád nemám čas ... takže jsem dneska odpoledne v běhu z práce koupila konečně dovolenou. Zabralo mi to asi 10minut. A pak ještě při jiné zastávce koupit plavky, neb staré jsem v afektu vyhodila už při vánočním úklidu, aby mne nenapadlo v nich ještě někde vylézt... ale bez nich by to asi nešlo ;-)
Jediným stresujícím okamžikem je skutečnost, že ve za pár hodin máme být už na letišti :-) Obědvat už budmeme jinde.

Dítě šílí od radosti. Já taky- ale z poněkud jiných důvodů. A tak jsme si  vyjasnili, že s sebou nepovezeme na čtení Rychlé šípy, kteréžto váží skoro tolik, co povolený limit kabinového zavazadla.
Kdy se to moje dítě probere do reality?? :-) Minulý týden je propašovala do batůžku na výlet- aby se prý nenudila! Kdo tu knihu vydanou ve formátu A4 na křídovém papíře zná, patrně ví, proč na cesty doporučuju knihu jinou.

Při pohledu na tarifní ceny mimo EU je skoro zbytečné si s sebou brát na dovolenou i mobil. ;-) Taky to bude mít své výhody.

Stačila jsem vyžehlit, sbalit- spát raději nepůjdu, abych to nějak nepřehnala ;-) A těším se, že ve volných chvílích snad dopíšu i blog!

Rozdíly

8.5.2015

Dalším květnovým oslavenecem, který na slavení narozenin dostává od státu volno, je moje mamka. Kolik dnes slaví, to se nesmí říkat nahlas- a kdo by chtěl hádat, určitě by prohádal. :-) 
Letos si dala darem přestavbu domu. Už jsem se vzdala myšlenky, že tu bude klid, ticho a uklizeno, protože babička vymýšlí nové a nové věci, které vy se v domě měly změnit...

Naše domácí zvířena si po dvou měsících zvykla na ruch, který vyrábějí dělníci. Morčata už nezalézají do domečku, v klidu si lebedí na jeho střeše- a pozorují cvrkot. Kocour sice ztratil díky všudypřítomnému jemnému prachu  lesk své značkové srsti, ale zjistil, že zvyšující se rámus zvyšuje i dávky pamlsků- aby šelma netrpěla, tak ji zcela nevýchovně uplácíme ;-), takže kocour na dokončení přestavby rozhodně nepospíchá...

Řemeslníci  se tu střídají, jak na běžícím pásu- občas se vloudí organizační chybička a sejdou se i dvě party současně. Ale to nevadí, však mezioborová spolupráce je taky potřebná. ;-)

Po dvou měsících jsou konečně povrchy na chodbách a schodišti na svých místech, takže i ten méně bystrý jistě registruje rozdíl na první pohled patrný.



A ten, který nejvíc škodil a sabotoval celou akci, šlapal, kam neměl- a to opakovaně! - si to náležitě užívá. Hned běžel zkontrolovat, zda je miska zpátky na svém původním místě. Byla, ale práznáa on byl viditelně znechucen!


 Tak se vrhnul alespoň na hygienu.



Už tu stačili zaúřadovat i malíři, takže stěny už mají nekonflikní barvu holubích per :-)

Paradoxem je snad pouze fakt, že přestavba kuchyně, která byla původně v plánu, ještě zahájena nebyla. Hrabeme se tu v návrzích a v plánech. vybíráme barvy, spotřebiče a snad v ní uvaříme alespoň novoroční oběd :-)

Co udělá morče, když má narozeniny?

1.5.2015

Naše morče jménem Květuška slaví narozeniny v den státního svátku. Na svět přišla v jednom venkovském stavení nedaleko Mladé Boleslavi přesně na Svátek práce. 

Letos oslavila své třetí narozeniny. 

A co dělá morče, když má narozeniny?

Nejprve je vykulené z toho, že je má. To obvykle zjistí, až když mu to hlavní chovatelka a majitelka důrazně připomene.



Poté rozešle pozvánky na narozeninovou párty. Program obvykle bývá dost jednotvárný: chci dostat dárek a beru jen ty jedlé. 



A samozřejmě na hostinu pozvu svou spolubydlící - Cyrilku. A pak spolu hodujeme. Jupí! Cyrilka taky slaví narozeniny v den státního svátku- slavíme tak i Cyrila a Metoděje, kterého zatím nemáme... :-)



V pracovní době ani za příplatek

24.4.2015

V mém životě se pravidelně opakují období, kdy opravdu nevím, kam dřív skočit. Do našeho rozbitého bydla, které snad ještě někdy bude připomínat lidský příbytek a ne pobočku sběrného dvora, se ještě moje tělo rozhodlo stárnout a obtěžuje mě různými neduhy. Dokážu je ignorovat, protože nemám problém dělat k lékaři někomu doprovod- všechno vykomunikuju, zařídím... ale jakmile jde o mne, tak tam je problém. Hrozně nerada a víceméně pokaždé pod nátlakem výhružek a šílených případů, které se "skutečně staly" jdu se "svojí kůží na trh". Ze svého hypochondrického seznamu vyberu dnes jen jednu diagnózu :-) - tenisový loket. Já -lenoch a odpůrce jakéhokoli organizovaného pohybu- jsem si pořídila diagnózu s atraktivním sportovním názvem. V praxi to znamená, že moje pravice při každém pohybu bolí jako čert, neunese žádný náklad a problém je i při jízdě autem, protože mě bolí řadit. 


A tak jsem po 6týdnech marné samoléčby, kdy jsem ruku kdečím mazala a vázala, sebrala odvahu a vyrazila ke své praktické paní dr. Paní dr. byla milá, napsala mi hned několik žádanek na různá vyšetření, protože s hrůzou zjistila, že preventivní prohlídka mé osoby proběhla před hezkou řádkou let. 

Měla jsem si nejprve dojít na rentgen a následně ortopedovi. K ortopedovi jsem se objednala hned. Sestra byla vlídná a našla dřívější termín než "za 3týdny". Měla jsem tedy  tři dny na to, abych si opatřila RTG svého lokte. Takže jsem volila nejbližší polikliniku- a pěkně v pátek dopoledne při přebíhání z jednoho svého pracovního stanoviště na druhé jsem přibrzdila v suterénu polikliniky, abych do svého těla vpustila nezbytnou dávku elektromagnetického záření. 

V čekárně byl jen jeden pán. Hurá- bude to bez fronty! Posléze se ukázalo, že moje  jásání bylo předčasné- nejen že to nebude bez fronty, ale nebude to vůbec! 

Pán se mnou začal komunikovat: "Už tu čekám takovou dobu a nikdo nevychází. Už jsem i klepal..."
Pročetla jsem všechny vylepené cedule. Ordinační doba v pátek do 14:00- a bylo přesně deset. Za dveřmi ordinace bylo slyšet štrachání. Po dalších pár minutách vylezla starší sestra (nebo laborantka), otřela si hřbetem ruky pusu, polkla sousto a hnala se ke mně. Sápala se po žádance, kterou jsem držela v ruce. Její chování mi od prvního gesta nebylo příjemné.   

"Pán tady byl dřív", snažila jsem se věci uvést na pravou míru, abych nepředbíhala.
"Pořadí určuju já", řekla odměřeně a něco si mumlala. Pán ani necekl. Podala jsem jí tedy žádanku o vyšetření. Vyžádala si ještě průkazku pojištěnce. Dlouze oba doklady studovala, pak se zeptala, jeslti jdu k panu dr. Nějakéjméno. "Ne", odpověděla jsem. "Jdu k panu dr. XY, ten má ordinaci na Proseku"
Koukla na mě skrz brýle stylu 80.let: "A proč nejdete na rentgen na Prosek? Proč jdete sem?"
"Protože to sem mám 2minuty pěšky a proto, že tu dneska není fronta", odpověděla jsem. "Nebo na základě této žádanky mohu navštívit jen vybraná pracoviště?" 

"No to ne. Ale já vám to tady zadarmo neudělám. Budu chtít 50kč za CD", snažila se mě všemožně odradit ta osoba.
"Zaplatím klidně 50Kč za CD. Nepojedu zbytečně autem 5km na Prosek, tam bude fronta a ještě budu řešit parkování. Chci vaše CD i za 50Kč- ale hned!"

"No hned to tedy nebude. Dostanete ho v pondělí!", řekla nekompromisně. 
"Cože? takže kdybych měla zlomenou ruku, tak vy mi ji v pátek zrentgenujete a v pondělí se podíváte na snímek??"
"Vy nemáte zlomenou ruku, vy si máte jít na rentgen tam, kde máte doktora!", spustila drze. "Já tady dneska doktora nemám, tak není, kdo by vám popsal snímek"
"Já si můžu na rentgen jít, kam uznám za vhodné - na tom jsme se už přece shodly. Ale hlavně tady nikde nevidím, že by váš pan dr. měl dnes dovolenou. Akorát tady ztrácím čas, vám se evidentně nechce pracovat, což jste si sem na ty dveře možná mohla napsat a ušetřily bychom si čas obě. Dejte sem ty papíry, vy mě prostě ošetřovat nebudete!"

"Já se vám tady slušně snažím vysvětlit, co to obnáší. Tady je frmol od rána a vy chcete všechno hned!"
"Já jsem zatím jen pochopila, že mám zaplatit 50korun za něco, co bude možná v pondělí. A frmol typu dva lidi v čekárně- to bych taky chtěla v práci mít! Takže s dovolením- dejte sem ty papíry, poptám ještě nějakého vašeho kolegu, snad bude ještě ochoten v pátek v pracovní době dělat to, co má."

"Já vám rentgen udělám, ale snímek vám nedám"
"Ne. Vy si pokračujte ve svém nicnedělání a já jdu jinam. Ono nám to prospěje oběma!", bafla jsem papíry a šla. Sestra zírala a pronesla jen: "Děkuju vám".

To snad není pravda! Ona se mnou bude 10minut polemizovat, jestli v pracovní době bude a nebo nebude dělat to, co hradí moje zdravotní pojišťovna a zbytek si doplatím v hotovosti.
Sedla jsem do auta, popojela těch pár kilometrů. Cestou jsem si celou situaci rozebrala znovu. No, nebyla jsme úplně "za dámu", ale já si prostě některé věci nechci nechat líbit. 
U prosecké polikliniky jsem pracně hledala místo k zaparkování, vyseděla 10minutovou frontu a komunikovala na stejné téma s jiným personálem. Nikdo mě neotravoval zbytečnými dotazy- ke kterému lékaři jdu a na co to chci... Šlo to hladce, na počkání a ještě o 10kč levněji ;-) 

...jen  další důkaz toho, jak mocný je ten zatracený lidský faktor 

----------------------------------------

Návštěva ortopedie proběhla po 20.hodině večerní!  
Ortoped byl "řízek" :-) Vysvětlil mi, že je to od PCmyši- doporučil speciální podložku (kterou nesnesu). Loket mi opíchl. Viděla jsem všechny svaté- jen je vybarvit!  Takže mě to bolí ještě víc, než před zahájením léčby :-) Prý to přejde. Chci tomu věřit. Nosím ortézu. Je to taková tlustá černá páska na předloktí. několik lidí se vyděsilo, že mi zas někdo umřel- a mám smuteční pásku... Lidi mají tendence vidět věci černě :-)

 

Aprílový měsíc

25.4.2015

Duben mi letos natropil  spoustu žertů. 
Přestavbou bytu počínaje- a přestavbou svého profesního života pokračuje... nevím, jak to všechno vstřebám. každopádně jisté je to, že i můj krátký spánek je poslední dva týdny značně narušen novou pracovní smlouvou a úvahami nejrůznějšího rázu. Dalo by se říct, že testuju na vlastní kůži, jak moc platí "pálí ho dobré bydlo" - čili jak si zkomplikovat život snadno a rychle. To už bych pomalu mohla vyučovat na vyšší škole životního stylu.

Mistr zednický včera sbalil své nářadí a po dvou měsícíh té prašné a rušné symbiózy nás opustil, aby šel o dům dál :-) Dlažba leží na svém místě. je to nezvyk! Připadám si ve vlastním bytě  jako na návštěvě! Sklep taky značně prokoukl. Tak ještě malíři, aby na nás měli čas... a zas to bude trochu veselejší. 

Aktuálně se bavíme návrhem naší nové  mikrokuchyně. Paní architektka je kouzelnice! Má skvělé mikronápady- miluju ty její vychytávky- poličky, šuplíčky, výsuvné systémy- aby zkrátka linka a pracovní pult zůstaly prázdné. Líbí se mi, že s námi diskutuje, naše připomínky zapracovává do přepracovaných návrhů a myslí hodně prakticky. Už ladíme barvy :-) Pak ještě naladit truhláře- a další akce může vypuknout.
Asi to není úplně standardní vymlouvat se půl roku na to, že doma  "není uklizeno". Momentálně likviduju vrstvy prachu, které se usadily úplně všude. Večer pak chvíli lelkuju u PC. Snažím se studovat všechny ty nové pracovní věci- posléze omdlím do postele. Už se mi ani nic nezdá. Ráno mám dojem, že se probouzím z komatu. 

Před několika dny poránu jsem zírala na svůj obraz v zrcadle a přemýšlela nad tím, jak ze své zombie vizáže udělám něco, co bude esteticky přijatelné i pro spolucestující v MHD. Vtom vtrhla do koupelny Martina. "Jé, mami, co tady děláš? Jak ses vyspala?", švitořila. Narozdíl ode mne vstává totiž ráda a časně. 
Na odpověď nečekala a pokračovala v monologu: "Jak to vy dospělí děláte, že nikdy nejste unavení?"
Tak to jsem tedy monolog musela přerušit ve snaze uvést věci na pravou míru: "Co tě vede k tomuto závěru při pohledu na mě??!!"
"No, ty jsi moje krásná maminka. A unavená nikdy nejsi proto, že piješ hodně kávy, žejo. ViĎ?"
"Jo, to bude asi tím... ", nezmohla jsem se na odpor. Dvě-tři kávy denně navíc- a je po starostech! ;-)

Velikonoční Barování

4.4.2015

Mám výročí! Přesně před pěti lety - na Velikonoční pondělí 5.4.2015 jsem poprvé navštívila Barování. Tehdy jsem neměla ani místo k sezení. Lístky na tuto (tehdy mně neznámou) akci jsme dostali a já byla otrávená už v předsálí, kde byla hlava na hlavě. Poté jsme  celý večer  strávili na okenním parapetu, kde šíleně táhlo z klimatizace a připadalo mi tam neúnosně zakouřeno... Na všechno jsme postupně v průběhu večera zapomněla, protože to, co se odehrávalo na jevišti, to zkrátka němelo chybu!! - no, jak je vidět - vždycky jde jen úhel pohledu :-)

Na okenním parapetu už nesedám (díky, paní ředitelko :-)), zakouřeno mi vadí stále, ale jednou za měsíc se to dá vydržet- učím se být tolerantní ;-)- a když se člověk soustředí na obsah a nemá kuřáka-dýmáka hned vedle sebe, dá se to v pohodě přežít.

Tentokrát asi něco viselo ve vzduchu... v naší barovací  cca 15členné rodině proběhly neuvěřitelné šachy s lístky. Jedni je neměli vůbec. Zapomněli je totiž doma. Takže velký okruh Prahou, najeto 50km navíc a hrozba, že se začne "bez nich" :-), ale dopadlo to dobře- další zoufalec s sebou měl lístky na Barování budoucí a minulé, ale nikoli na to aktuální. Naštěstí se všechno vyřešilo a my mohli zasednout ke stolečkům v Malostranské besedě.

Bylo opět vyprodáno. A tentokrát i květinově vyzdobeno- paní ředitelka Sandra totiž slaví v dubnu narozeniny ;-) , a tak se ve své písni zamýšlela nad svým věkem, až dospěla k názoru, že "ve stáří nevěřííí..."  - no on taky v jejím případě  zatím není důvod ;-)





Hudební menu pro tento večer bylo samozřejmě pestré a jeviště slučovalo zdánlivě neslučitelné. Míša Doubravová diváky ohromila operní árií. Kde se v tak útlé bytosti bere takový hlas?? ;-)



Po dlouhé době potomci pustili na jeviště Lucíu Šoralovou. Zpívala toho mnoho- od halekaček až po balady. Takhle zněl v jejím podání upravený Nezvalův text "Písně o vřesu"




Skvělá a  talentovaná Dora Bondy- zpěvačka a skladatelka- určitě má těch funkcí mnohem více, každopádně na každý její výstup se těším!




Filip Rajmont prokládal jednotlivá vystoupení svými komentáři a postřehy "ze života". Politické glosy na téma "pan prezident a jeho excesy" podrobně tlumočit nemá cenu. Všichni už asi víme, že tehto přehmat bude stát českou republiku ještě hodně ostudy  aže největší chybou tohoto člověka je, že ani když neví, tak nemlčí... 

Filip s oblibou dává k lepšímu i historky ze svého soukromého života, což je ve většině případů velmi černě-humorné, ale o to vítanější :-) Tentokráte své pojednání o setkání s revizorem v metru uvedl dost univerzálním konstatováním: "...znáte asi to, když víte, že se chováte jako DEBIL a nejde s tím vůbec nic dělat..." -jojo, známe- velmi důvěrně ;-)

Vítaným hostem na Barování bývá další potomek slavných - Kryštof Michal. Tváří se ledabyle, obvykle přichází za dramatických okolností :-) a zpravidla se líbí moc!

Ani dnes nechyběla Věra Nerušilová - za pár dní oslaví v Besedě své hodně kulaté narozeniny ;-), za houslového doprovodu Vojty Lavičky vyšvihla několik písní, Sandře k narozeninám popřála japonsky...její elán a originalita nemají hranice.

Gratulanti přáli většinou písní - Vašek Tobrman ve svém nezaměnitelném "TOBRstylu" :-),





a Ondra Ruml s písní na rtech a s růží v ruce ;-)

Novinkou na podiu byla Kristýna Kubíková. Za doprovodu bubeníka Petra Zimáka a vlastního na klavír zpívala parádně! (opět zafungoval úhel pohledu- na Kristýnu jsem neviděla, takže snad ji zveřejní někdo, kdo na klavír viděl ;-)

Premiéru měl i "zoufalý člověk"- jinak herec Matěj Nechvátal.

Tomáš Měcháček předvedl Zemana, což tedy -čistě soukromě- nepovažuju za úplně to nejlepší, ale poté si vylepšil image svými zpěvavými výstupy, kdy byl vtipný, zábavný a "fakt dobrej" ;-)


...a příště v Besedě oslavíme konec 2.světtové války... další kulatiny, takže 8.května 2015 na slyšenou!

Můj dům- můj polorozbořený hrad

2.4.2015

Už mnohokrát se mi v životě povrdilo, že všechno se vším souvisí, že svět se skládá z maličkostí, které do sebe dřív nebo později pěkně zapadnou- a běda, když pak nějaká chybí nebo přebývá, a že nikdy nic nejde podle plánu, i když v němy byly zohledněny nejrůznější faktory... u stavby čehokoli to platí na 200%.

Stoupačky a elektrorozvody jsou na svých místech. Hurá! Došlo na povrchy. Dlažba s psychedelickými motivy z 80.let je fuč. Zedník ji odsekal, přičemž stačil jemným šedým prachem pokrýt dokonale všechny věci v domácnosti. Žádné zalepování dveří nefunguje!
Dal se do vyrovnávání rovin. Neustále tu pobíhá s vodováhami v nadživotních velikostech - vždycky ji někam položí a zaúpí, že je to "křivý jak..." - přirovnání bývají různá-ne vždy slušná ;-)

Momentálně je naše domácnost ještě zajímavější než obvykle. Zedník neustále nanáší vrstvy čehosi, které pečlivě vyhlazuje a denně nás důrazně poučuje, kam smíme šlapat zlehka a kam vůbec ne!

Proces schnutí se dá urychlit pouze otevřením okna, což při počasí, kdy se nahodile střídá chumelenice s vichřicí není úplně využitelné. Schne to tedy déle. Zedník nám zde vyrobil takové lávky- z úzkých dřevěných hranolů. Jedině po nich se dostaneme z místnosti do místnosti. Naše místnosti totiž nejsou průchozí, přes chodbu se musí.


 

 Je to velmi zábavné. Po týdnu už zvládám chůzi bez opory. Přenesu si z kuchyně i jídlo ke stolu, přebehnu i s kbelíkem vody, abych setřela prach v jednotlivých pokojích- ba i sklenku s vínem donesu beze ztrát ;-) Možná mě Berousek ještě na stará kolena angažuje ;-)
Ovšem pokud zvoní mobil v jiné místnosti, málokdy ho doběhnu, takže ještě pár dní to budu muset trénovat.

 Schody mají vyznačená místa povolených nášlapů a ten nejvyšší je třeba překonat přes speciální dřevěnou konstrukci.


Včera byl apríl, a tak se náš kocour rozhodl otestovat zedníkův smysl pro humor. Sotva ten člověk opustil teritorium, vydala se šelma na průzkum. Ne že by na schodech někdy něco důležitého měla! No takže v pečlivě uhlazeném povrchu zůstalo několik kočičích tlapek. Jsou celkem hluboké- kocour není žádná muší váha, ale poctivý Brit, co jídlo rád :-)


Zedník ráno dorazil... řval, že kocoura upeče, že to snad není možný!!  Vyslechli jsme si pojednání, na téma- jak takhle vzdělaná rodina může mít tak pitomý zvíře :-))
Nakonec se zklidnil, zaklekl a prohlásil, že je vlastně rád, že nemáme koně  :-)

Pokud se mě někdo ptá, jak dlouho ještě budeme stavět, pak odpovídám, že už asi pořád.