Prší... ale to nevadí! :-)

17.4. 2009 - 213.den z 365

Takohle vypadal pohled skrz okno skoro celý den. Ráno začalo pršet a s drobnými přestávkami to vydrželo až do večera.

Majda se snad pomalu začíná uzdravovat! Dneska si po obědě!! (ano, jedla a bez odmlouvání) vyžádala něco "na zub", taky začala hodně číst a poslouchat CD, u Hrdého Budžese se chechtala tak, že chvílemi chrchlala tak, že jsem měla obavy, abych ji nemusela křísit ;-) a večer dokonce šla pošťourat svůj blog, na který už měsíc neměla čas.
Uf, hurá! Měli jsme dneska jet na víkend pryč, tak jsme trochu museli překopat plány. Pojedu až zítra ráno jen já s Martinkou, tatínek zůstane s Majdou.

Jednu optimistickou fotku jsem taky dneska ulovila- chvíli nepršelo, tak jsem vyfotila krásně kvetoucí strom. Jen jsem si nevšimla, že mám nějaký upatlaný objektiv, takže je lehce zamžená... Pokud neodkvete, v pondělí to napravím! :-)

Žehlohory

16.4. 2009 - 212.den z 365

Včerejší večer byl ukázkový, krásný, odpočinkový- dneska došlo k nejhoršímu: jsem nucena zlikvidovat ty hory prádla, které se mi tu nakupily k vyžehlení. Achjo. Jak já tuhle práci nesnáším. Zkoušela jsem si tento odporný proces zpříjemnit nějakým TV pořadem, ale buď jsem tak náročný divák, nebo tam fakt nic nedávají. Přepínala jsem jak divá, detektivka s Poirotem bylo to jediné koukatelné, ale zase když začnete sledovat detektivku s půlhodinovým zpožděním, ztrácí to lehce smysl ;-)
Skončila jsem u TV Nova- chvíli jsem sledovala věrohodné dialogy zoufalců v Růžovce :-), pak přišlo něco mnohem vydatnějšího- a pro mě neznámého: Druhá šance. Chvílemi jsme žehličku odložila, abych ji někde nepřidržela déle ;-)

Nakonec jsme to nevydržela, TV vypla a radši otravovala komunikací Wlka :-)

Trapné žehlení trvalo přes dvě hodiny a ani dneska jsem mu nepřišla na chuť. Pocit z dobře vykonané práce se ani při pohledu na vyrovnané komínky nedostavil :-(

Čtyři dohody Jaroslava Duška

15.4. 2009 - 211.den z 365

Začnu asi tím, co zajímá valnou většinu čtenářů: Majda a její zdraví: tak já bych stav označila za zastabilizovaný, nikoliv však dobrý. Ráno hlídal Wlk, takže se mi tu zas pěkně zhádali o to, zda se budou brát ATB na čas, či zda se počká, až bude mít pacient náladu... kolik se toho bude pít ...a tak různě. Hrozně mě to nebaví a vysiluje. Takže milá nemocná Majda dostala ceres a důrazné poučení o tom, jak se bude jako pacient chovat a vůbec: JAK SE BUDE CHOVAT!
Tatínek odešel pracovat a bylo vidět, že jde rád ;-)

Se mnou šla demokracie do háje, o způsobu léčby se přestalo diskutovat. Debatu typu: "Já nechci inhalátor... " , jsem rázně utla, přinesla techniku do postele, nasadila- a odbojný pacient opět začal vyjednávat: "Tak ale jen 5minut!"
"Jasně. Tady máš budíka, je čtvrt, tak do půl. A hlídej si to, ať nepřetáhneš!" ... a takhle to šlo se vším až do večera. Na ten jsem se těšila moc! Včera jsem totiž úplnou náhodou drapla 3lístky na Jaroslava Duška do klubu Lávka. Pasu po nich dlouhou dobu, ale je to nedobytné- vyprodáno asi dřív, než se zveřejní termíny.

Odchod z domova byl opět dramatický. Babička tedy souhlasila, že stráví s našimi dětmi hezký večer, že je za nás seřeže a přečte pohádku :-)
Autobus jel později, než siWlk myslel, že jede, tudíž nám ujela tramvaj... no klasika. Jít někam v klidu a v pohodě-to už snad ani neumíme.

Klub Lávka se nachází hned v blízkosti Karlova mostu. Je odtud nádherný výhled na Hradčana!

Představení se jmenovalo "Čtyři dohody" a bylo v podání J. Duška naprosto úchvatné. Asi bych na něj měla jít ještě jednou, abych všechny ta moudra a užitečné myšlenky vstřebala.
Dušek jej uvedl mottem:

Lidstvu je souzeno naplnit stará toltécká proroctví ještě v této generaci.
Vytvoříme svět krásy a lásky.

První dohoda: Nehřešte slovem

Zamyšlení nad tím, jak neuváženě někdy říkáme věci, které když se vezmou doslova, asi by způsobily tragédii ;-) Dušek měl krásné věty ze života- tedy věty tak často používané při výchově dětí: Když třeba dítěti řeknete: "Vystřel! Jdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální!..." - co si to dítě má myslet, co počít, aby vyhovělo rodiči, kterého zpravidla bezmezně miluje a obdivuje...
Dával to pak do souvislostí, zda by dospělý stejné věty řekl třeba ke svému šéfovi ;-)


Dohoda druhá: Neberte si nic osobně

Krásný příklad- moc mi pomohl. Občas si zbytečně lámu hlavu s tím, co kdo řekl a jak zle to (ne)myslel. Dušek uvedl vševysvětlující příklad: Někdo vám řekne, že jste debil. Máte z toho zkaženou náladu... a to je špatně!!
Vlastně se nic nestalo. ten jeden člověk něco řekl. Ale dalších 7miliard lidí na tomto světě si to o vás nemyslí, těch 7miliard o vás nic takového neřeklo!!;-)


Dohoda třetí: Nevytvářejte si žádné domněnky

Čtvrtá dohoda: Dělej vše, jak umíš nejlépe! Ale ne lépe!

Tolik věcí k zamyšlení v jednom představení....
Pro ty, kteří se do klubu Lávka nedostanou, jsem upytlačila pár nekvalitních fotek ;-) a všem moc doporučuju, aby představení zhlédli.

Byl krásný teplý- skoro letní večer. Praha plná turistů, zahrádky hospůdek i nábřeží Vltavy plně obležené... Romantika! Rozhodli jsme se ještě zajít na kafíčko do Slavie. Úchvatná starobylá kavárna. Proslulá obrazem "Piják absintu" od Viktora Olivy.

Fascinující výhled na nasvícený Hrad, Petřín, Národní divadlo a k tomu živá hudba. Pan klavírista válel ;-)

Dali jsem si luxusní štrůdl a kafe a relaxovali.

Byl to opravdu úžasný večer, po všech těch uplynulých dnech, týdnech a vlastně i měsících to bylo konečně něco, kde jsem si dobila baterky. Vypadla od těch úmorných povinností a starostí, mobil naštěstí celý večer nezazvonil- babička to zvládla!! ;-)

Cestou domů jsme probírali jednotlivé Duškovy hlášky.
Vážným zájemcům ještě přidávám odkaz.

Papírové narcisky

14.4. 2009 - 210. den z 365

Ani úterý nepřineslo do zdravotního stavu Majdy žádnou převratnou -natož pozitivní změnu :-(
Připadám si jak šaman. Majdina postel je obložená hadičkami inhalátoru, do kterého mixuju všechnomožné, o čem si myslím, že by mohlo zlepšit dýchání; krabice papírových kapesníků, sbírku léků máme v košíčku- je jich tolik, že lze použít metodu náhodného výběru... prostě děs.
Navíc pacient je velmi svéhlavý a sabotuje veškerou léčbu, takže pravidelně dochází ke konfliktům s ošetřovatelkou.
Skličující pocit: snažíte se někoho léčit, ale on vám o to nestojí. Leží, heká, nechce pít, ani jíst a vy i on dobře víte, že to nemůže skončit jinak než kapačkou, která nejde napíchnout... začarovaný kruh a půl království tomu, kdo mě z něj vyvede ven.


Ráno jsem nechala Majdu tatínkovi a odjela s Martinkou na plavání. Chodí ráda a těší se tam. Na přeplavání La Manche to sice v nejbližší době nevypadá, ale i ta snaha je dojemná ;-)
Martinka dneska plakala. Nechtěla se potápět. Takže koukám, že jsem další generaci předala i několik nepotápěcích genů. Mne kvůli zápočtu z plavání hrozilo vyhození z fakulty. Nebyla jsem schopná vylovit 3 puky z hloubky 3m. Nemůžu prostě strčit hlavu pod vodu a jít ke dnu, když mi zadek pořád trčí nad hladinou, zaléhají mi uši a voda mi dovnitř teče ušima i nosem. To nejde.
Zápočet mi nakonec dali- ani jsem nijak neintervenovala- to nemám v povaze, starší pan tělocvikář konstatoval, že jsem střevo nepotopitelné, na což jsme mu odsekla, že mám jiné přednosti - tak to přešel úsměvem a napsal to do indexu. :-)
Tudíž chtít po Martince, aby lovila květinku ze dna bazénu, je zcela zbytečné... to vím ale je já! ;-)

Martinka chce pořád něco tvořit. Tak jsme se daly do vyrábění papírových narcisků- jak nám radil méďa Pusík :-)

Co k tomu budete potřebovat?
Žlutou čtvrtku, vodovky (tempery, či tlustý fix) žluté barvy, papírový kryt od vajíček, nůžky, lepidlo (já nejradši Herkules), notnou dávku trpělivosti a vyplazený jazýček- ten pomáhá nejvíce :-)

Ze žluté čtvrtky vystřihnete obrys květu narcisky, z krytu na vajíčka odstřihnete mističky, ve kterých vajíčka sedí. Ty poté natřete žlutě. Jsou to budoucí prostředky květu narcisky. Nalepíte je na vystřižený obrys květu, necháte zaschnout a můžete zavěsit na větvičky břízy, co máte ve váze.

Martinku to moc bavilo a já měla alespoň trochu pocit, že se jí zas věnuju...

Pomáhací pondělí

13.4. 2009 - 209.den z 365

Jsme doma z nemocnice!

Majda ještě samozřejmě není OK. Jen už nezvrací a nemá teplotu. Vydatně chrchle a tu a tam se jí špatně dýchá, z čehož mi asi brzy šlehne, protože v tu chvíli toho pro ni člověk nemůže moc udělat. Má ATB, naše zlatá rehabka Hanka ji tu dneska byla 2x zacvičit a prodýchat... Tak doufáme, že to nějak rozeženeme.

Pondělí velikonoční máme už dlouhá léta spojené s akcí POMOZTE DĚTEM a celý den ve vysílání ČT se nese ve znamení maskota- veselého žlutého kuřete.

V roce 2003 byla Majda mezi těmi, na které se usmálo štěstí. Majdě bylo 5let a my jsem moc chtěli, aby měla elektrický vozík a mohla jezdit za dětmi a ne v kočárku, což pro ni bylo už do jisté míry ponižující. Jenže podle nařízení VZP se vozíky pro děti předepisovaly až od 10let- aby jako byly mentálně schopné zvládat dopravní situace. (???)
ŠŤastnou shodou náhod a okolností jsme dostali kontakt na OS Mirabilis, sepsali žádost o grant na získání peněz na "Vozík pro Madlenku" - tak se tehdy projekt jmenoval. Projekt porotu oslovil a vybrala jej. Z potřebných 120 tisíc jsme tehdy od kuřete získali 80! Byl to úžasný pocit z dobře vykonané práce, odměna za veškeré snažení, prostě paráda!!
Majda se tehdy organizátorům líbila- byla to kominukativní holčička s copánky, a tak byla vybrána i na plakáty, které byly tehdy vylepené po celé republice- v dopravních prostředcích, na reklamních plochách a byl to zvláštní pocit- vidět ji v nadlidské velikosti na všechmožných místech a vědět, že je "MOJE"! :-)
Taky jsme dostali štos 100 pohlednic, tady je jedna z nich.

Lenka Cingrošová si tento projekt vybrala k filmovému zpracování pro ČT. Krátký příběh jsme si vymysleli sami. Chtěli jsme, aby pro Majdu bylo předání svého 1.vozíku slavnostní a nezapomenutelné :-) Takže jsme vymysleli, že jí ho JAKO donese Mikuláš a aby se mohla dostatečně radovat, tak že to bude ve školce. Paní Cingrošová řekla, že by to chtěla vidět a vzala si do tašky jen takovou malou kameru- ještěže tak! Nakonec totiž všechno natočené použila do svého dokumentu. Rádi na to vzpomínáme.

Vidět záznam můžete ZDE

Pro pozorného diváka kontrolní otázka: Poznáte, kdo je Mikuláš? ;-)

Jako honorář dostala Majda tohle plyšové kuře, které máme dodnes.

Netradiční velikonoční....

12.4. 2009 - 208.den z 365

Ač neděle a velikonoční k tomu, trčíme s Majdou stále na Bulovce. Tady je výhled z okna jídelny. Pro čtenáře lačnící po detailech přidám stručný popis obrázku. Dvě okrové hranaté budovy patří Finančnímu úřadu pro Prahu 8 a PSSZ. Kdo si fotku kliknutím zvětší, uvidí zhruba uprostřed fotografie budovy s hnědou kulatou střechou. Tak tam má koupený byt Válav Klaus- z dob, kdy ještě nebyl prezidentem. Krásné bydlení a úchvatným výhledem na Prahu.

A teď k realitě :-(
Dnešní noc byla obzvláště výživná. V sobotu navečer Majdě opět praskla žíla, takže pracně napíchnutá kapačka vydržela sotva 24hodin :-( Zkusili jsme ji nechat, zda už nezkusí pít bez zvracení... no ale nešlo to. Takže celý ten šílený proces se znovu opakoval. Sestry z oddělení už napichování ani nezkoušely, rovnou zavolaly pro posilu z novorozenecké JIPky, kde jsou zvyklí pracovat s nítěnkami. Povedlo se.

Relativní klid nám vydržel až do půlnoci, kdy Majda začala kvílet, že ji to opět bolí a pálí. Pumpa s kapačkou pískala na poplach v pravidelných intervalech, sestry už mě beztak podezřívaly ze sabotáže, protože k nám na pokoj nestačily běhat. Nakonec se zjistilo, že žíla je zas v háji a že to nekape. To už hodiny ukazovaly 0:44 a já byla tak mrtvá, že bych spala i vestoje... kdyby mě ovšem nechali, že? ;-)
Sestry si odvezly všechny ty svoje stojany a hadičky a řekly, že se ráno uvidí. Naštěstí láhev stačila dokapat.

Jen jsem se zahrabala ke spánku, pípnul mobil: MAS TOHO MALO? MATA SPUSTILA NAREK, ZE JI BOLI OUSKO. MAM TO NEJAK LECIT?" ... to mi psal Wlk. Někdy spolu drsně žertujeme, tohle bohužel vtip nebyl. Tak jsem mu napsala podrobný návod, jakými kapkami léčit ucho. Kromě jiných nesmyslů jsem i sběratel léků :-))
Wlk jen nechápal, když jsem mu napsala: "V lednici si chladím brejle, takové modré- tak jí je na to ucho dej"
Brejle jsou gelové a byly jako přídavek k nějakému krému. Na zklidnění oteklých očí jsem je ještě nikdy nestihla použít, ráno mívám zpravidla úplně jiné starosti ;-), ale používám je jako obklady na bolavá ouška, zoubky, naražená kolínka...

Wlk Maťu zaléčil a ráno mi volal: Maťa má brejle obtištěné na zádech. Vypadá jak týrané dítě, ale ouško už ji nebolí! :-)

Takhle vypadala naše sváteční nemocniční večeře :-)

Majda se docela držela, jen večer,když přišel pan dr. na vizitu, tak chtěla zvracet. Inu potřebovala zřejmě nějaké erudované publikum. Vidina propuštění do domácího ošetření se během několika minut rozplynula.

Tohle je výhled z našeho pokoje. Pavilon EMERGENCY- nahoře na střeše přistávají vrtulníky.

Bílá sobota

11.4. 2009 - 207.den z 365

Bílou sobotu jsme s Majdou strávily doslova v bílém...

Majdě je špatně. Většinu dne zvrací, heká, zlobí s kapačkou...


Večer se mi z okna našeho apartmá na pediatrické klinice naskytl romantický pohled na skoroúplňkový Měsíc , který kýčovitě visel nad budovami pavilonu oční a ORL kliniky.

Ve dne to tam vypadá takhle: vpravo úplně nahře= operační sál.

Velký pátek

10.4. 2009 - 206.den z 365

Achjo. Tak Majda nic moc. Chrchle a má teplotu přes 38°, což normálně nemívá :-(
Volala jsem do nemocnice takové naší hodné paní dr. na pneumologii a ona už věděla, že s Majdou "neco není v pořádku" - tamtamy fungují a svět je malej ... ;-)
Potřebovala jsem se jen ujistit, jak nadávkovat ATB + další medikamenty, abych Majdu neotrávila, a pro jistotu ohlásila, že možná přijedeme na víkend ;-) Oni už nás znají ...

Majda pospává, jdu tedy zabavit Martinu- jdeme něco vyrábět.

Všem dobrým duším děkuju za vzkazy a maily, které přišly po zveřejnění včerejší zprávy. Člověka to potěší, "že v tom nelítá sám" ;-) S Majdou je to vždycky bohužel chvíli tak, a za chvíli - bez varování- úplně jinak. Tak jsem se radovala, že je hezky a lup, je to horší než v sychravém zimním počasí. Kdo se v tom má vyznat.


Přeju poněkud klidnější a veselejší Velikonoce všem!
---------------------------------------------------

Ve 14:30 bylo jasné, že Majda musí na kapačku. Zavolala jsme do nemocnice a vyrazili jsme. Službu měli dva mladí páni doktoři a bylo evidentní, že se s touto diagnózou často nesetkali. Naštěstí jsem po telefonu chytla "naši" paní dr., a ta napsala stručný "návod", jak sMajdou zacházet ;-)

Majda měla 38,5° a moc do smíchu nám nebylo. Napojit ji na kapačku byl velký problém, protože žíly praskají a obvykle se to zadaří až na opakovaný vpich. Tentokrát si sestry radši zavolaly na pomoc sestru z porodnice- tam jsou na nítěnky zvyklé- byla sice protivná a všem nám musela naznačit, jak jsou nechopní a nemožní, ale napíchla na podruhé, takže sláva!
A mohlo se kapat!

Majda vše doprovázela opakovaným zvracením, což nám vždy velice komplikuje situaci a prodlužuje pobyt v nemocnici. Zůstala jsem tam s ní. Doslaly jsme sólo pokoj- hurá! Všude kolem uřvaná mimina- inu babyboom (nic proti nic, ale Majda je tak náročný pacient, že sdílet pokoj se řvoucím tvorečkem- to by bylo asi na naše síly)
Sestry byly milé a snaživé. Chodily jí sosustavně měřit glykemii a saturaci... s nevalnými výsledky potom odcházely za panem doktorem, který šílel, neb mu Majda nezpadala do žádné tabulky ;-)
Pak přišel "na poradu" vytáhl z kapsy bloček se skládaným papírem a "čínu"! :-) Prostě pravé čínské pero s takovou tou zlatou šipičkou, které směřovala přímo k hrotu. To už jse tedy léta neviděla v akci!
No a na všechno se ptal a všechno si psal. Bloček se mu pomalu odvíjel a jeho zápisky měly po chvíli skoro půl metru... byl spokojen. Vzpomněl si, že už jednoho takového pacienta ošetřoval, ale byl to prý malý klučík. Alespoň, že nemachroval. Tak jsme se domluvili, co dál, co se s Majdou obvykle dělá.
Majda dostala gluózu a augmentin. Víc se v tu chvíli dělat nedalo....

Velikonoce budou letos patrně netradiční.... a asi ani ne moc veselé :-((

Zelenočtvrteční viróza

9.4. 2009 - 205.den z 365

Začaly prázdniny. Plánovala jsem si s dětmi dneska výrobu všelijakých těch velikonočních ozdob a taky výlet do ZOO. Jenže všechno bylo jinak. Majdě se neudělalo dobře, pokašlává, má teplotu a samozřejmě zvrací.
Výlet se nekonal a Martinka to obrečela :-( Musela být s námi zavřená doma.
Majda většinu dne proležela, odpoledne řekla, že se jí venku asi bude líp dýchat, tak jsme šly na hodinku ven, ale večer už to zas nebylo nic moc. Má i teplotu. A je smutná, že má takovou smůlu. Jakmile jsou prázdniny nebo nějaké volno, ulehne.
Mně se tohle její chrchlání nelíbí, děsím se, co z toho zas bude.


Na vychýázce jsme měli tradiční zastávku u plotu, za nímž se producírovaly minislepičky.

Dneska se ovšem vynořila i paní majitelka. Hned se hlásila a lákala děti k plotu. Najednou popadla slípku a hulákala: "Pojď, maminko, podrž dětem slepičku. Ať si ji pohladí a viděj, jak slípka vypadá. a už mi toho opeřence podávala přes plot se slovy "Ať ti neuletííí" Naštěstí jsem vesnického původu :-) Vzala jsem tedy opatrně slepičku a moje městské holčičky ji ihned začaly věděcky zkoumat :-) Byla krásná. Mrkala očkem sem a tam, hladily jsme její krásně kropenatá peříčka.
Ptala jsem se paní, nač se tak malé sleičky chovají a jak se vlastně jmenují. Paní mi řekla, že je to pravá česká zakrslá slepička- kropenatá. A že je chová pro potěšení a na okrasu. Koupila je do zahrádky, že prý nehrabou... což údajně není tak docela pravda ;-)))

No a pak se vrhla do kurníku a vylovila dvě vajíčka, která nám vyloženě nacpala, jakože jsou Velikonoce a že si je prostě musíme vzít. (trapas!!)

Doma jsem tedy vyfotila pro porovnání standardní slepičí vejce a to minivejce:

Aprílové počasí

8.4. 2009 - 204.den z 365

Slunečný letní den se během cesty z práce změnil v průtrž mračen. Deštník jsem s sebou samozřejmě neměla a vykračovala jsem si jen v tričku, takže jsem při jízdě autobusem prozkoumala oblohu a usoudila, že pod stříškou čekárny počkám, až se bouřka přežene.
Hřmělo a lilo vydatně!
Po čtvrt hodině zevlování mi došlo, že bych mohla pořídit fotku dne ;-)

A hle- další aprílový úkaz: mezi provazy deště si to kličkovala slečna na kolečkových bruslích :-)

Počkat se vyplatilo, za 20minut bylo po dešti, a pak už oschly chodníky a vylezlo zase sluníčko.