Z místa na místo

4.7. 2009 - 289.den z 365

Balení na výjezdy a přesun naší rodiny kamkoli je pro mne vždy nepříjemnou činností. Všech nezbytných věcí je vždy tolik, že nakonec k naložení do auta vyprodukuju hromadu beztvarých zavazadel. Wlk pak musí na principu hry "Blokus" (starší verze Tetris) vše poskládat do zavazadlového prostoru našeho užitkového vozu.

Vyrazili jsme v sobotu ráno a libovali si, jak pěkně se jede. Po cestě volala Lenka, jak se jede a co ještě má vzít s sebou a kdy se uvidíme... Naivně jsem se spolehla na /údajně ověřenou/ ;-) vědeckou tezi, že z psychologického hlediska nelze nic "zakřiknout" a vesele jsem Lence vychválila cestu, jak se dobře jede a jak se děti pěkně zabavily - zkrátka, že je to pohoda.
Ani ne po 10minutách jsme dojeli kolonu stojících aut. U sjezdu z dálnice před HK. Skoro hodinu jsme se drkotali těch pár km, fronta byla jen jednosměrná. No a hádejte, co bylo příčinou...
Křižovatku totiž řídila paní policajtka. Asi se to potřebovala někde naučit...

Takže jsme do bělečského tábora přijeli přesně na oběd a víme, že některé vědecké poznatky v praxi raději příště ověřovat nebudeme :-)

Během odpoledne dojeli postupně všichni účastníci rekreace. Probíhalo vítání, seznamování se, povídání....