Úklid v duši

31.8.2009

Jak jsem už zmínila v předchozím příspěvku, poslední den prázdnin jsem pojala jako úklidový. Zkrátka začít od 1.9. "s čistým stolem". A tak jsem se rozhodla, že dnešek bude i dnem, kdy si vyjasním se všemi zúčastněnými pár pojmů. Jako třeba - zážitkový kurz-integrace- úplné informace a polopravdy... no bylo toho dost a seznam čítal několik osob.
Mně to nedá spát. Já se prostě nemůžu smířit s tím, že to s tím zážitkovým kurzem pro Majdu dopadlo letos zase takhle.
Celý týden se mi pořád vracejí otázky:
Proč já mám nestále svoje dítě někam vnucovat?
Proč je takovým problémem poptat bezbariérový objekt pro 200dětí?
Proč má zrovna Majda být zbytečně smutná, když si během tohoto roku už tolik "užila", když byla v nemocnici- a teď je zdravá a stejně je to na pytel- zas bude v izolaci. Sama. ...
Já jsem prostě dneska potřebovala slyšet na tyto otázky odpovědi. A byla jsem rozhodnutá je vyslovit nahlas.
Nejprve jsem zavolala správci daného objektu, kde se kurz má uskutečnit. Byl velice laskav a pochopil, oč jde. Absolvovala jsem tedy "echoprohlídku objektu" ;-) Pán s mobilem na uchu procházel místnosti a říkal mi, co a jak kde je a kde by asi vozík projel... kde by mohla být Majda ubytovaná... skončili jsme u sociálek- žádné speciálně upravené tam nejsou. Okolí na procházky- zvlněný terén... do jídelny by se prý dostala zadem. Pán by rád vyhověl a řekl, ať to tedy přijedeme zkusit alespoň na víkend, ale že tedy nic neslibuje. Oficiálně objekt bezbariérový není. Žádného vozíčkáře tam nikdy neměli.

Poděkovala jsem a zkonzultovala jsem celou situaci s třídní učitelkou. Ta je fajn. Omlouvala se, že to takhle dopadlo, ale že to opravdu nemohla nijak ovlivnit, neb bláhově uvěřila /stejně jako já/ tvrzení, že se nebude opakovat situace z loňska... :-( nastínila jsem jí momentální nápad: Je jasné, že Majda na celý týden nepojede, není nic zajištěného a asi by ji jeden člověk v takovém objektu těžko zvládl třeba dát na WC nebo do sprchy, ale že bychom ev. mohli přijet na víkend- Majdu dát k dispozici s tím, že nebudeme zaclánět, Majda bude mít mobil, v případě nouze nás prozvoní. Třídní řekla, že rozhodně ANO, že to vítá, alespoň ty 2dny.

A pak jsem šla zavolat té paní uč., která má celou akci na starost. A právě jí jsem položila všechny ty otázky, které mi tu leží na mysli. A paní učitelka udělala chybu. Řekla takovou tu magickou větu: "... nojo, ale nejsou peníze. MŠMT všechny příspěvky na postižené děti zrušilo..." Tak jsem se zeptala, na co konkrétně na Majdu žádala v grantu peníze a na co jí je nedali?? Odbočila. Zeptala jsem se znovu a jinak: "Žádala jste tedy vůbec o nějaké peníze na Majdu?"
"Nežádala"
Tak jsem se zeptala ještě dál: "A vy si myslíte, že integrace znamená v praxi to, že se dítě smí zúčastnit výuky a chodit s dětmi na oběd do jídelny a na školní akce nemá přístup? Tak to si asi někdo z nás plete pojmy. To je pro mne diskriminace- ne integrace..."
Bylo ticho.
Paní učitelka řekla, že to vůbec není tak jednoduché, jak si myslím a že situace je mnohem složitější. Nabídla jsem jí, že příští žádost o grant vypracuju s ní, že si vezmu na starost tu kapitolu o integraci. Odsekla mi: "No, to snad zvládnu, napsat 3odstavce, to zas není takový problém.."
Odpověděla jsem, že už mi to 2x předvedla v praxi, že to problém je a že na to ráda dohlídnu, ať mi řekne přesný název toho projektu, že to budu sledovat (byla mým zájmem nepochybně potěšena ;-) ). Pak jsem ještě poznamenala, že by nebylo od věci řešit integraci tak, jakoby se týkala vlastního dítěte... že jeden nikdy neví, co se může v životě přihodit. Já že to tak dělám. Nežije se mi tak snadno, ale nemusím se před sebou stydět. Požádala jsem ji o jeden volný pokoj na tento víkend- pro nás. Budeme sbírat zážitky hromadně :-) Slíbila, že to promyslí a ozve se mi.

Je mi toho divně. Vůbec k tomu nemuselo dojít. Stačilo jen komunikovat a splnit to, co bylo domluveno. Já mám ještě schované loňské maily plné empatických frází.
Nemusí se mnou každý souhlasit, nemusí mě každý obdivovat, nemusím se líbit všem- to všechno pochopím a vyrovnám se s tím, ale nesnáším- a úplně mě vyběsní, když někdo říká polopravdy, používá oblíbené obecné povzdechy typu "nejsou peníze, máme nízké platy" a úplně alergická jsem na 3slova: ONO TO NEJDE!!!

Takže závěrem: Peníze nejsou, protože jsme o ně nepožádali a ono to nejde, protože jsme se o to nepokusili. Tak my- dva staří Wlci- pojedeme strávit víkend mezi cca 180 hlučných pubošů, abychom alepoň částečně zahladili šrámy na duši, které jsme sice neudělali, ale zase už víme, že i ten, kdo sedí na vozíku má duši nejen ve svých čtyřech kolech a zklamání prožívá možná o to víc, když má těch duší pět...
Uvidíme, jestli se pro nás v objektu najde místo... to jim připíšu bod za odvahu, protože Wlk říká, že /být na místě učitelky/ mě by si tedy na hospitaci zrovna asi nevybral ...to tedy nevím PROČ!!! Jestli on mi taky neříká nějaké polovičaté informace :-))

INTEGRACI ZDAR a INTEGROVANÝM SÍLU!

pokračování příště ;-) .... (snad)