Partyzánská válka ve městě

30.8.2011

V Praze se objevily "popletené objekty"- tedy do pletených či háčkovaných oblečků oděné architektonické prvky (mosty, sloupy, zábradlí...) a stromy. 

Já jsem na tento úkaz narazila přímo na tramvajové zastávce na Národní třídě, kde je opletené oko diváka ;-)

Pátrala jsem, co je to za "street art" a našla! :-)
Knitting guerilla je fenomén pocházející ze 70.let minulého století z Ameriky.

Dnes už má samozřejmě svoji stránku na Facebooku.

Některým lidem zkrátka není lhostejné, jak okolí vypadá, a tak se jej potajnu- tedy partyzánským způsobem- snaží zvelebit.
Když počasí dovolí, provozují guerilla gardening- tedy osazují opuštěné kouty města keříky, květinami, zatravňují nevzhledné plochy ve městě- no a když už počasí zahradničení nepřeje, vrhnou se na pletení- tedy knitting guerilla - vyrábějí "oblečky", které pak také sami instalují na vyhlídnuté objekty.


Článek s fotografiemi k nahlédnutí ZDE.

Chcete-li se takové akce zúčastnit osobně, nejbližší příležitost se nabízí 24.9.2011  při "Podzimních pletkách na Palmovce"

A je tu pátek...

 26.8.2011

Týden "svobody" utekl jak voda!  Rekultivaci našeho bydlení jsme opět s Wlkem odsunuli na neurčito. Vrhli jsme se raději do víru života plnou parou. Volný čas jsme si rozplánovali každý po svém, a tak jsme se poprvé  sešli doma ve středu večer :-) , ale to zavolal kamarád, aŤ se přijedeme podívat na jeho novou střechu a ochutnat kapra na grilu. Znělo to lákavě, vídáme se málo... takže jsme vzali láhev vína jelo se :-)

Celý týden jsme věnovali svým přátelům. Přes rok na běžná setkání nezbývá moc času a já to nevidím ráda, když se konverzace víceméně smrskne na SMSkování , kde v omezeném počtu slov čtete jen, jak je kdo zaneprázdněný. Já si stále žiju v té své idealistické bublině, že v životě nastanou chvíle, kdy člověk potřebuje lidi. A kde je pak vzít, když jsem je dlouhá léta odháněl pro nedostatek času? To se každý pohrne - pomáhat, naslouchat, foukat bolístky a rozveselovat chudáčka upracovaného. ...

Každý den byl pestrý, každý den mě čekalo-  krom studování a pracování - nějaké příjemné setkání;
stihla jsem i dětem nakoupit školní věci, než vypuknou fronty, ulovila jsem už i pár vánočních dárků (jojo, já nemůžu čekat, až nastane vánoční čas- to zpravidla řeším nemoce svých dětí a šílím pod tlakem všech načasovaných úkolů);
zaběhla jsem i na pedikúru, kde mi paní Úžasná hodinu hýčkala moje kopýtka;
denně poctivě psala úkoly z angličtiny;
strávila příjemné posezení s  Dreamcantadorou (  je to velmi erudovaná a příjemná dáma, která studiu psychologie zasvětila celý svůj život a  která kdysi Majdě za OS Moje přání organizovala výlet za nejkrásněkší knihou světa);
ve čtvrtek jsem šla do kina s kamarádkou- na prima komedii  "Zahraj to znovu, Same!" - Woody Allen v hlavní roli- film nabitý vtipnými hláškami  (W.A. se snaží seznámit:  "Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?")  :-)   - dobrá volba pro letní večer...
Zkrátka stihla jsem toho mnoho, jen žehlicímu prknu jsem denně planě slibovala, že už už ho vytáhnu a zmasíruju mu záda napařovačkou...ale zůstalo jen u slibu- nebyl čas!! ;-)

V pátek ráno jsem ještě zaběhla k paní dr., protože mě od středy nesnesitelně bolela noha. A ta konstatovala, že mám zánět žil...  tož jsem  vyfasovala opět injekce fraxiparinu a detralex a mám mít většinu dne nohy ve výšce... tak to bych se odtud asi musela odstěhovat do nějaké rezervace :-)

Mezi 15.-17.hodinou jsme měli vyzvednout obě děti z táborů. Problém byl v tom, že každou na jiném konci republiky. Nejteplejší den jsme tedy strávili v autě - naštěstí klimatizovaném. Zázračně jsme se vyhnuli všem avizovaným karambolům (spousta lidí vážně jezdí jak o život!).
Posbírali děti - obě spokojené, živé, zdravé... co víc si přát.

Večer jsme věnovali vybalování zavazadel- Martina si balila sama - je to šikulka :-)) Hned mi hlásila: "Umazala jsem ti jenom tři trička!" ... umazala je opravdu eufemismus pro to, co jsem vytáhla z jednoho velkého klubka věcí z tašky ven! ;-)

Při rozložení osušky jsem objevila velikou díru. Ptám se jí, kde se tam vzala?? Nevěděla. Tak jsem dotírala: "Vy jste se o ni přetahovali? Nebo ti to někdo o něco roztrhl?"
Martina zjevně nehodlala ztrácet čas hledáním výmluv, a tak pravila: "No, jednou byla děsná bouřka. Tak to je asi od toho, víš. To je pravděpodobný, viď?..."
Hm, to je nejpravděpodobnější  ze všech možností, že nám blesk rozčísl koupací osušku... (jednou ji přetrhnu!)

Holky vypravovaly jedna přes druhou svoje zážitky. Dovezly si spoustu táborových suvenýrů, Martina je celá žhavá zpívat při kytaře, tak se pokusíme oprášit svoje táborové vzpomínky a zpěvníky... a kytaru ;-)

U Slepé kočičky

25.8.2011

V creperii U Slepé kočky na Letné jsme zakončily s kamarádkou jeden kulturní večer- a bylo to moc prima, takže dávám doporučení jako tip na příjemně strávený večer!

Název je tedy lehce brutální, nepátrala jsme po jeho původu (to až příště :-)), ale jinak spokojenost!

Slepá kočička v nadživotní velikosti vítá hosty už venku.

Restaurace je malá; sedět se dá i přímo na předzahrádce na chodníku hlavní letenské třídy, nebo pak dole v suterénu.

Celá je vyzdobená kočičími soškami a předměty s motivy koček- pro nás kočkomily  velmi stylové ;-)

Zde je kočobraz ze špuntů od vína.

Dále si zde můžete před-a následně i po- konzumaci alkoholu udělat kočičí test :-))

Servírované jídlo ochutnáváte i očima- zde je palačinka se sušenými rajčaty a mozzarelou.

Zprávy z tábora

23.8.2011

Naše děti překvapivě zůstávají i 4.den v místě pobytu ;-)
A domů nám  došly pohledy!

Martina má svůj styl- s tím nic nenadělám. Při čtení jejích vlastních textů je třeba opustit v duchu všechna pravidla pro psaní, zapojit notnou dávku fantazie- a pak se člověk snad může i něco dozvědět :-)

Po přečtení tohoto sdělení jsem měla dojem, že se z těch vos asi po... :-) ...no ale ono  tí hnědé cosi je to morče! Nikoli exkrement!

A vzápětí přišel dopis, z něhož jsme vyrozuměla, že jí vosa už štípla :-)

Majda píše poněkud kultivovaněji :-)) Věty dávají smysl a místo na pohledu je využito pro text do posledního místa :-) Snad se k tomu postupně s MáŤou taky dopracujeme ;-)

Každopádně jsme si nemysleli, že Majda někde vydrží zdráva déle než 3dny :-) Z tohoto důvodu držíme s Wlkem abstinenční hlídky- pijeme tedy na střídačku, aby vždy jeden z nás byl schopen sednout za volant.

Majda nás vycvičila hned v sobotu ráno. Zvonil mobil- číslo hlavní vedoucí. Já se málem zhroutila při pohledu na displej- fantazie pracovala naplno :-(

Paní Dáša ví, jak na to- hned na úvod místo pozdravu křičela, že s Majdou je všechno OK, aŤ se nelekáme, jen vozík, že se porouchal. Čučeli jsme na sebe s Wlkem dost nevěřícně. Závada, kterou jsme za celou éru ještě neměli, se projevila v pravý čas, 40 km od domova. Majda si polohovala opěradlo - a ono už se do výchozí polohy nevrátilo.

Řešili jsme tedy, co s tím- asi převodovka- :-( . Dovézt náhradní vozík můžeme, ale je to takový kostitřas- má ho jen na doma, nemá žádné polohovací prvky, ani nepruží- takže jízda po bytě se je OK, ale v terénu děs. Servis pracuje až od pondělí- a to se ještě neví, jestli nebudou na opravu objednávat díl z Německa (vozík je MEYRA). Nakonec Wlk vymyslel nějaké provizorní vypodložení (polštář za záda),  Majda měla pokyn zavolat, jak to vidí- a Wlk byl nastartován, že pojede směr sever.

Majda došla k závěru, že to vydrží. UF!Tak snad jo!! ;-)

Indiánské léto

20.8.2011

Majdin tábor se nese ve znamení indiánů. Jmenuje se "Indiánské léto" a organizátoři připravili program do detailů, což pro naše vozíčkáře jistě nebylo snadné.

Děti mají svá indiánská jména (Majda je Bílá sova- ehm, Bílá vrána by možná bylo výstižnější ;-)), jako správní indiáni budou jezdit na koni, vyrábět lapač snů, učit se rozdělávat oheň pomocí kamenů, budou batikovat šátky... no a na zahradě vyrostlo pravé indiánské tee-pee.


Indiáni právě sesedli ze svých koní a šli na velký sněm....

My jsme jak utržení ze řetězu :-) V podstatě se ani moc nevidíme... čas bez dětí letí nepoměrně rychle!!

Na tábor!

19.8.2011

Podařil se mi husarský kousek- tedy hned několik kousků ;-)

Udala jsem děti na tábor! Obě!! A ve stejném termínu!!

Obě mají premiéru- Martinka proto, že je malá a Majda proto, že na běžný tábor sama nemůže...

S Martinkou problém nebyl, nemá totiž žádné speciální požadavky. Jela na tábor pořádaný DDM, kam chodí na kreslení, takže znala i vedoucí a některé děti a těšila se moc. Ona je na tohle dobrá- pro všechno se nadchne, těší se, hned začne vymýšlet, co kde bude dělat...

Mně se líbil nápad, že seznam požadovaných věcí jsme dostali hned ve dvou verzích: psaný- pro rodiče- a obrázkový, aby i děti pomáhaly s balením :-)

Tábor pro Majdu zorganizovala parta skvělých nadšenců, kteří se rozhodli pro děti s tímto onemocněním něco dělat. V rámci projektu "Učíme se zvládat SMA!" pořádají různé vzdělávací semináře, zábavné programy pro děti... a tak na tento týden Majda odjela.

Má zajištěnou asistenci a vše potřebné - bez nadstandardních příplatků. Výborné je to, žeodjely ve stejném  termínu- každá je sice jinde, ale alespoŇ si od sebe odpočinou :-) ... ehm, zapomněli jsme Majdin tábor zaplatit! Tak jsme se na tu vzácnou chvíli těšili, že jaksi nikdo nezadal příkaz, takže nám hlavní vedoucí volala 2dny před nástupem, jak to s námi vypadá... no trapas! ještěže jsou tolerantní...

Apak jsme zmotali kdo kdy odjíždí a přijíždí... Majda měla nástup už v pátek, zatímco Martina v sobotu... no prostě co se týká zmatků, je na nás 100% spolehnutí :-)

Majda byla z balení trochu rozpačitá :-) Tohle na seznamu nebylo!!!

Zdárně jsme holčičky vypravili a laškovali s myšlenkou, že předěláme obývák- pěkně od podlahy :-) No ale... asi z toho nic nebude ;-) Kolikrát do roka se nám naskytne status "bez závazku" ...

Tak jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží! majdě jsme dali podmínku: alespoŇ do středy! :-)) (známe svoje lidi, že?)

Prohrála jsem

18.8.2011

Ano, prohrála jsem svůj boj v antihlodavčí kampani- po urputném týdnu slovních přestřelek a skloňování morčete ve všech pádech.

Neobstály moje argumenty proč si NEpořizovat hlodavce morčecího typu, nepomohly mi ani hlasité citace z vašich komentářů o inteligenci a chování těchto tvorů, nepomohlo ani vyhrožování, že Tobin je šelma kočkovitá po ulovení hlodavce lačnící... prostě moje dvě holčičky věnovaly veškeré úsilí tomu, aby to tu zmanipulovaly - a povedlo se jim to.

Po dobu mé nepřítomnosti na aukru vyhlídly domeček, oměřily místo, kde by mohl stát- aby na hlodavce nefoukalo- a respektovaly moji podmínku, že "doma nebude!" - tudíž budou dva, aby se mohli hřát a být spolu venku. Tatínkovi donesly všechny svoje úspory  a přesvědčily tatínka, že jim ho koupí a smontuje.

No tady ho máme v celé své kráse. Rozkošná garsonka s balkonkem.

Asi mě brzy trefí šlak. Proč já mám vždycky něco, co nechci??
Láteřila jsem tu, protože vím, jak to dopadne. Akorát mi přibyde další starost, až holčičky zjistí, že morčata nemazlí a nejsou tak veselá, jak se píše v příručce... no nic. Vyřešila jsem to tedy po svém. Každý si tu dělá, co chce- proč bych nemohla já?

Vrátila jsem se ke svém starému příteli, kterého jsem poslední roky tak trochu zanedbávala. Byly časy, kdy jsme spolu trávili večery a měli z toho oba dobrý pocit- on, že je užitečný a já, že jsem zas o něco chytřejší.

A to je on :-)

Přihlásila jsem se na intenzivní kurz angličtiny, chodím denně. Lektorka je skvělá, je nás tam pět a musím říct, že se ze mě jen kouří- ale baví mě to. Nemám čas na zbytečné rozčilování, doma udělám, co je třeba, a pak si  zalezu a píšu úkoly, nebo si dám sluchátka a poslouchám ... měla jsem to udělat už dávno! ;-) Mám klid. Hlodavce neřeším a hodlám intenzivně studovat i v září... a pak uvidíme ;-)

Takže lze říci, že ne každá prohra musí být ztrátou ;-)

Veltrusy

14.8.2011

Vyjeli jsme si na nedělní výlet do zámeckého parku nedaleko Prahy- do Veltrus.
Barokní zámeček, jehož jméno je spjato s hraběcím rodem Chotků, se nachází uprostřed rozlehlého parku.

Zámek byl značně poničen povodněmi, a tak je stále ověnčen lešením a probíhají zde stavební úpravy a opravy. prohlídka zámku je možná, ale nadchne spíš kutily a stavebníky, neb je to spíš prohlídka staveniště a popis úprav. My jsme ji s dětmi neabsolvovali, ale vycházející pánové zářili, co se všechno dozvěděli...

Okolí zámku je krásně upraveno, v zámecké  zahradě se procházejí pyšní pávi, v jezírku rejdí rybky a hladinu pokrývají květy leknínů...

A z výšky na všechno dohlížejí sochy dvanácti měsíců.

My jsme si nenechali ujít prohlídku výstavy historických kočárů. Krásné kousky zde byly k vidění :-) jak už je známe jen z filmů pro pamětníky a z pohádek.

Zde můžete porovnat změny v designu jednotlivých exemplářů- jak šel čas ;-) - není kočár jako kočár ...

Některé kočáry vypadají sice honosně, ale o svezení není radno stát!

Zámecký park je nesmírně rozlehlý. Můžete se vypravit i na komentovanou cykloprohlídku- kolo vám zde v případě potřeby zapůjčí. Více informací je na http://www.zamek-veltrusy.cz/

A tady ještě jedna zámecká kočka :-)

Byl to příjemný výlet - krásná procházka parkem, rozlehlá obora pro exoticky vyhlížející daňky skvrnité byla prázdná :-( - asi zrovna tábořili na opačném konci, a tak jsme nezahlídli ani kopýtko!

V areálu se nachází i zámecká restaurace, kterou jsme nějak nestačili využít.
Bývají zde i různé zámecké slavnosti. Zámek s parkem určitě stojí za pozornost :-)

O morčatech

13.8.2011

Obě moje děti propadly naprosto šílenému nápadu: chtějí morče.

Argumetuju tím, že rozhodně nechci, aby hlodavec bydlel s námi v ložnici- zvířátka mám ráda, ale nějak se neztotožňuju s tím, že králíci, osmáci, fretky a jiní se stávají součástí dětských pokojů. Náš byt nění bůhvíjak prostorný, a tak by nejspíš klec musela být zavěšena někde u stropu- z bezpečnostních a prostorových důvodů.
Kvůli vozíku musí zůstat prostor i na chodbě (kde bych chroupajícícho a dupajícího jedince eventuelně i tolerovala) ...no  a aby ten chudinka byl kdesi koutě - bez přístupu denního světla, to mi připadá nevhodné.

Řekla jsem tedy, že lituju, ale že bychom hlodavci nedokázali vytvořit odpovídající podmínky a že by se u nás neměl dobře. Nehledě na to, že máme kocoura-lovce, kterého si loni vybraly samy a teď jim připadá, že nemazlí dostatečně a že je moc veliký a je vlastně můj...

Děti vše odkývaly, ale boj nevzdaly. Jen vylepšily taktiku ;-)

Napsaly nám dopis:

Máťa ještě pro větší názornost doplnila obrázky, jak mooc budou smutné bez hlodavce- a pozor! Už nechtějí jednoho, ale dva- aby se prý mohli hřát a pobývat ve společném příbytku venku!

V knihovně si vypůjčily příručku, na internetu studují blogy chovatelů, vybírají si typ srsti, jakou jejich miláček bude mít,  na jaké jméno bude nejlíp slyšet... mám pocit, že se mi to jen zdá!!!

Martina zalistovala v příručce, cpala mi pod nos tuto dvojstránku a pravila: "Hele, je to dobrý zvíře i pro tvoje šťastné stáří...!"  - hnala jsem ji!! :-) Myslím, že svoje šťastné stáří zvládnu prožít i bez toho, že mi doma bude kvíkat tucet morčátek. ;-)

No, tak nevím, jak to pořeším. Ráda bych jim vyhověla, ale při praktickém pohledu na věc je mi jasné, že si koleduju o další problémy a práci a vůbec....

...  až si v nestřeženém okamžiku Tobínek naservíruje hlodavce k svačině... :-((

BIO OKO

12.8.2011

Zorganizovala jsem Wlkovi kulturu ;-) Nebyli jsme v kině tak dlouho, že si vlastně ani nevzpomenu, kdy naposledy. Faktem je, že se tam nehrnu. Dát 159Kč za lístek a zhlédnout 20minut reklam  s ohlušujícími zvukovými efekty, pak sledovat film za vydatného chroupání popcornistů ... už mě neláká. Ale zase vím, že jsou filmy, které je lepší vidět ve společnosti- je fajn vnímat reakce diváků.

V některých kinech právě probíhá akce "Pražské filmové léto".

Jedním z kin, kde se promítá, je starodávné kino s poetickým názvem "Bio OKO".
My starší víme, že dříve se kinu říkalo "biograf", a tak taky víme, že bio OKO je zkrátka kino. Jenže některá slova postupem doby nabyla jiných významů- a na ty původní se skoro zapomnělo... proto Majda byla přesvědčena, že jdeme na něco "zdravého" - BIO má totiž spojeno výhradně se superzdravou výživou :-))

V rámci festivalu reklamy zvou diváky do kina "za 30" - jo, vážně tím myslí 30korun! :-)

Bio OKO nabízí posezení v klasických desítky let starých sedačkách - rázem jsem se ocitla v době svých studentských let :-)) - no ale! -  můžete si vybrat i alternativní posezení v sedacím vaku, v plážových lehátkách a nebo ve speciálně upraveném trabantu :-)

Vybrali jsme si  americký životopisný film o zakladateli Facebooku  "The Social Network". Mně se film líbil moc- a to musím podotknout, že nejsem standardním, ani náruživým uživatelem FB.

Kniha tváří si mě nezískala. Profil tam sice mám, ale víceméně jen proto, že některé lidi už jinde těžko doběhnouti lze. Status mám nevyplněný :-) a rozhodně nemám potřebu své přátele a přátele svých přátel informovat o tom, co v tento moment právě dělám a jak se cítím, ani fotky tu nevystavuji.

Každopádně film je zajímavý- je o lidech, o vztazích, o přátelství- touze po penězích... o tom, že na jednoho schopného člověka se vždycky nalepí i desítky jinak schopných, o tom, že člověk s milionovými zisky nemusí být vždycky úplně šťastný. Dialogy jsou svižné až tak, že jsem tedy americkou angličtinu vážně nestíhala- ono i číst titulky bylo tak trochu o závod ;-).
Dobrá hudba k tomu... no asi bych měla zajít ještě jednou, protože to byla opravdu dvouhodinová smršť- informací, vtipů, dialogů...

V kině neběžely otravné reklamy, ale pár upoutávek přecejen být muselo.
Mě tedy naprosto dostal spot týkající se dnešního Prague PRIDE 2011.

Jo a kino je přístupné i pro vozíčkáře- má plošinu i WC :-)

Jazz Bluffers - návyková záležitost! ;-)

9.8.2011

Minulý měsíc jsem poprvé zavítala do literární kavárny v Salmovské ulici a jak mi tak ta hudba doznívala dalších několik dní, měla jsem potřebu to každému povyprávět a hromadná akce na srpen byla na světě. Zvědavci toužili zažít to taky, a tak ve středu jsme vyrazili všichni společně - a musím říct, že to bylo úúúplně skvělé vystoupení a díky luxusním místům (od pana kapelníka :-)) jsme to celé měli z první ruky!

Začnu ukázkou, protože těžko někomu líčit, jak "úžasné to bylo", když tam nebyl osobně:



Byla jsem přímo nadšená vším, co hudebníci předvedli- dialogy jejich hudebních nástrojů, zpěv- duety - improvizace- prostě vše, co ke kvalitní hudbě patří.

Přidávám pár (nekvalitních) fotek k dokreslení atmosféry. (ono se tam nedá fotit- je tam šero-spíš tma- no a hrát se zas příjemně nedá při záři světla, takže fotky nicmoc- spíš jen výjevy :-))

(Více obrázků u Aranel, jejíž manžel byl z vystoupení dočista paf- on totiž vůbec netušil, na co jde! :-)

Zde jsou zachyceni všichni členové toho výtečného sextetu s názvem "Jazz Bluffers":
- žertující zpěvačka Darja Kuncová,
- nenápadný banjista Jiří Šícha,
- na trumpetu vyváděl psí kusy Ladislav Koucký,
- saxofon s klarinetem neuvěritělnou rychlostí střídal a i "podružně" zpíval Rudolf  Musil
- a do bubnů s  úsměvem bušil a všechno dění bedlivě sledoval pan kapelník Petr Zimák.

- pan Václav Dědina se suzafonem :-), který také celý večer příjemně moderoval...

Bubeník si užívá jedno ze svých četných sól...

Když se večer pěkně rozjede, je čas na předvádění kousků, které publikum pobaví, roztleskají a vybudí k úžasu :-)
Jako tlumítko lze použít i dopitou skleničku ;-)

... a zpěvem lze i rozprávět s kolegou...

Jazz Bluffers prostě musíte slyšet na vlastní uši! :-) ... třeba hned v září ;-)

(více na www.salmovska.cz)

Křišťálové

8.8.2011

...výročí od svatby slavíme dnes. 

Z fotek jsem vytvořila koláž, protože ony ty roky prožité spolu vlastně takovou koláží jsou. V celé té pestré směsici se najde spousta dobrého, veselého, nezapomenutelného...  tu a tam i něco, na co by se raději moc vzpomínat nemělo, no ale zatím jsme nedošli k názoru, že to budeme nějak výrazně měnit, a tak děkuji panu Wlkovi za donesené pozornosti a doufám, že to se mnou (díky své trpělivosti a rozvážnosti) ještě nějaký ten rok vydrží ... tedy snad ;-)

Dozvuky oslav

7.8.2011

Uplakaný nedělní den byl zakončen nádherným západem slunce.

Vzpomínali jsme, jak se před sedmi lety jelo narychlo a zcela nečekaně do porodnice. Je to historka úsměvná :-)) A dovezený suvenýr taky stojí zato! :-))

Martina si svůj narozeninový den užívala po svém.
Dostala včera totiž také "dárkový poukaz" na kulturu dle vlastního výběru. Domluvila se s dárcem, že půjdou do kina a do dinoparku na Harfě. Nevěřila jsem!! Oba mi to v podstatě jen oznámili. Maminka dárce vše organizovala. Lilo jak z konve.
Prošli dinopark, kde Martina nikdy nebyla. Zakoupili i dinosauří vejce, takže mi na kuchyňské lince ještě v kyblíku klíčí dinosaurus!!

Vytoužené náušnice samozřejmě byly naděleny! :-))
Ve zlatnictví jsme měly vybráno, nakoupeno i zaplaceno během 3minut! Prodavačky se smály. Ty původní náušnice Martina opustila se slovy: "ty si můžete nechat"... no, klasická Martina ;-)

Sedm svíček

6.8.2011

...sfoukla Martina na dortu na sobotní oslavě. Byla šťastná. Konečně se dočkala. Pozvala si kamarádky, díky dovoleným se to opět některým nehodilo, a tak jsme letos měli jen 6 dětí.

Pro mne jsou nejhorší ty přípravy. Naučili jsme si děti na zábavný program, takže sotva slupnou dort a pogratulují, už se hrnou na soutěže. Každoročně připravíme s Wlkem bojovku v lesíku, který máme hned za barákem. Samozřejmě se jde po fáborkách a cestou s e plní úkoly a nakonec se hledá poklad ... tentokrát ještě počasí vypadalo všelijak, takže jsme musela vymýšlet i "suchou" variantu, to pro případ, že se mi omladina nahrne do bytu.... Nakonec se putující děšťové mraky naší lokalitě  zázračně vyhnuly.

Letošní téma hry vymyslela Majda:  "ptáčci" - děti je poznávaly na obrázcích, lovily v lese jejich barevná peříčka a nakonec coby ptáčkové musely sezobat červíky ze stromu. Obrovské želé žížaly jsem prošila a zavěsila na větev stromu.

Pro ztížení úkolu jsme ptáčkům zavázali oči :-) Ptáčkové se chechtali a zobali jak diví!

Po dvou hodinách jsme dorazili zpět na základnu. Grilovalo se maso i kukuřice, děti byly skvělé. Hrály si a nechaly nás dospěláky v klidu. Letos nám pomáhala jedna aktivní maminka a bylo to bezva-moc se to hodilo ;-)

Děti u nás vydržely do 9hodin. Martina terpve pak rozbalovala dárky a jásala. Dostala opravdu krásné věci. Libovala si, že je to bezva mít narozeniny o prázdninách :-)

Budu mít narozeniny

4.8.2011

... slýchám už asi měsíc intenzivně od naší Martiny.

Martinka se těší na oslavu. každoročně si pozvě kamarády a my s Vlkem připravíme pro děti bojovku po okolí s úkoly a hledáním pokladu a občerstvení u nás na zahrádce. Zatím se akce vždy vydařila...

Poučila jsem Martinu, že to není tak úplně vhodné někomu hlásit, že má narozeniny, že by to mohlo vypadat, že si tak říká o dárek.
"Ale já chci dostat dárky", pravilo to moje stvoření.
(Achjo, některé objekty jsou vychovatelné jen velice těžko... prakticky pak asi vůbec ;-))

Ptám se tedy: "A co bys chtěla jako dárek?"

"Já nevím, mně je to jedno...", odpovídá nejistě Martina.
"Třeba náušnice. Z bílýho zlata s kamínkem", řekne po chvíli s nepřítomným výrazem ve tváři.

No jasně. Co jiného si taky přát k sedmým narozeninám :-))

Tak naše zlato touží po drahých kovech... Zdá se, že má v některých věcech víc jasno než já.... ;-)

Koho já chci vychovávat?? Sama se mám co učit! Už abych nenápadně začala hlásit, že BUDU MÍT NAROZENINY! :-))

....................................

Odpoledne jsem tedy vyrazila na kafe s kamarádkou a na obhlídku zlatnictví. (nic jsme nekoupila, prý je lepší mít s sebou dotyčné ucho ;-))
Během našeho pobytu v pizzerii venku hřmělo a pršelo, ale za než jsme si sdělily vše potřebné, bylo po všem. :-)

Ne tak tomu bylo u nás doma - tedy o pár km dál. Když jsem se večer vrátila, děti mi hlásily, že udeřil hrom a v pokoji to začalo smrdět, že jim shořel počítač!! Ale já že můžu být klidná, mně shořel jen modem. :-(

Děda bědoval, že mu voda v hojném množství natekla i do garáže. Hotová průtrž. Prý místní záležitost... Tak Vlk odstraňoval škody...

Zážitkový den na Gutovce

3.8.2011

Středa. Dnes je léto! Respektive chci říct, že neprší a dokonce svítí sluníčko. Takových dní bylo zatím od začátku prázdnin poskromnu.

Odpoledne po práci jsme vyzarili s dětmi na do oblíbeného areálu Gutovka. Vybudovali tam totiž nové lanové centrum. Skvělý nápad, výborná realizace.
Martina si několikrát oblezla nejrůznější lanové atrakce  abyla tuze spokojená...

Poté jsme přešli do sekce vodních hrátek.
Vodu protékající korytem lze na několika místech regulovat důmyslně sestavenými vodními díly: turbíny, šroubovice, kola, lopatky... to vše svádí děti i dospělé, aby prováděli nejrůznější pokusy a proudy vody rozpohybovali všechna ta zařízení.

Chtěla jsem zvýšit průtok vody, aby Martinka viděla, jak s e pracuje se stavidlem, když v tom okamžiku jiný pán roztočil vodní šroub opačným směrem- přímo nade mnou... takže jsem dostala pěknou sprchu, crčelo ze mě jak z vodníka ;-)
Pán byl rozpačitý, já se přemohla k žertování a nabízela mu, že "teď si to vyměníme" :-)
No můžu já být "za dámu"? :-)) ...

Martina s gustem vyzkoušela vodní trysku- když se pořádně skočí na píst, vycákne voda a zkropí všechny nicnetušící přihlížející ;-) ...mně už to v tu chvíli bylo jedno, nebylo na mně celkem už co zmáčet :-)

Pak jsme Martinku odveleli na suché aktivity- tedy na úžasně vybavené multifunkční hřiště: prolejzačky, houpačky, pyramidy, kolotoče, lanovka... vše do detailu promyšlené, bezpečné a hezké. A odešli vedle ke kiosku zakoupit café a zmrzku. V momentě, kdy obsluha začala plnit naše přání, se ozval řev. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to NÁŠ řev!! Majda vedla řvoucí Martinu, které tekla krev z obou kolen. Nechala jsem objednávání, popadla Martinu a táhla ji na WC. Koleno rozbité minulý týden na koloběžce se ještě nestačilo zhojit, a už dostalo další zásah, tentokrát vydatný: pád do štěrku...aúúúú.

Martině jsem poskytla 1.pomoc studenou vodou a toaletním papírem. Omyla a osušila jsem, co se dalo, uklidnila ji, že je to "dobrý". Martina se dožadovala mojí krve- tedy transfuze :-) Při nějaké filozofické debatě ji Majda poučila o existenci krevních skupin - Martina provedla průzkum v domě a  zjistila, že já jsem ten nejlepší přítel, neb vlastním nulu (jsem pozitivní nula :-)) , tudíž můžu darovat krev skoro komukoli.
Na WC byla mnohopočetná fronta, takže mnoho lidí vyslechlo náš dialog na téma- rozbité koleno  a transfuze. Řekla jsem Martině, že tohle ošetření je dostačující, teď že půjdeme ke stánku, já si vypiju to kafe a ona že obdrží nanuka dle vlastního výběru, čímž považuju léčbu za skončenou a nechci o tom slyšet!

Léčba nanukem byla účinná. - tak trochu to dítě znám, takže náplast nosím i v pouzdru na foťák :-), oblepila jsem, co se dalo a Martina si ještě šla pojezdit na lanovce a prolézt pavoučí síŤ.

My s Majdou jsme okukovaly lezení po stěně a dovádění pubošů ve skateparku - tyto sporty nám v praxi ani jedné nehrozí. ;-)

Uf, byla to fuška- relaxovat na Gutovce :-)

Ale jinak doporučuju- skvělé vyžití pro všechny věkové kategorie, příjemná restaurace, ceny v občerstvení vlídné a prostředí moc pěkné! Škoda, že to máme tak daleko :-(