Poločas rozpadu

25.4.2012

S politováním musím konstatovat, že tento rok patrně bude rokem opouštění a rozpadání se...

Začalo to koncem března zcela nevinně. Rozbolel mě zub.
Takovým zvláštním stylem: buď bolel děsně, nebo vůbec. Zubař kroutil hlavou a po zevrubné prohlídce zjistil, že zub číslo 7 praskl po celé své délce. Tož mě přišpendlil do křesla dvěma injekcemi a půlku vyrval okamžitě. Se zbytkem se prý bude dále pracovat.
Šly na mě mrákoty, když mi povyprávěl co a za kolik mi hodlá provádět. No ale smlouvat se v tomto případě asi moc nedá.... takže teď často navštěvuji svého stomatologa, který na mě vytahuje doposud nepoznané metody a nástroje a baví se na můj účet- obrazně i doslova ;-)
Tak za týden si jdu pro  zub nový. Keramický. Doufám, že mi bude slušet a hlavně, že bude plnit svou funkci po celý zbytek mého života!

Minulý čtvrtek jsem jela autem. Na křižovatce při odbočování vlevo se přede mne nacpal frajer celý v černé kůži a túroval svého harleje. Když se vozidla dala do pohybu, ozval se šílený rachot. Říkám si v duchu: "Tebe by měli policajti zastřelit pro výstrahu. Takový rámus děáš s tím krámem, že člověk neslyší vlastního slova v zavřeném autě..."
... jenže motorkář mizel v dáli, zatímco šílený rámus zůstaval se mnou??? ... Po chvíli mi bylo jasné, že mě opustila další část výfuku a ten nesnesitelný  rámus vyrábí  přímo moje auto.

Můj mobil si už pár měsíců funguje na heslo. To já ovšem neznám... takže se vypíná, jak ho napadne. Občas si toho nevšimnu, takže jsem několik hodin nedostupná. Občas přijmu hovor a on se utne... ale já už číslo volajícího nedohledám... Wlk mě nutí, abych si koupila nový. Já si ale nechci každé 3 roky zvykat na nový aparát. Nepotřebuju být online a dotykově neustále na příjmu. Na www stránky v této velikosti totiž taky nevidím, jelikož další věcí, která mě hodlá opustit, je patrně zrak.
Chci telefonovat a posílat SMS, občas něco vyfotit a to je celé. Jenže takové přístroje už se nevyrábějí...leda ALIGATOR -čili mobil pro seniory- ten splňuje skoro všechny mé požadavky :-)) 

K tomu zraku se váže docela veselá příhoda- shodou okolností rovněž z minulého týdne. Kamarádka měla narozeniny, a tak jsme šly do pizzerie- na pokec a něco na zub. Miluju, když je jídelní lístek napsán na barevném podkladě. Natáčela jsem to ze  všech stran, Šárka na mě zálibně pokukovala a pravila: "Na tohle já už vyzrála! Koupila jsem si v DM brýle! hele za dvě stovky se ti svět rozjasní..."
"Nepotřebuju brýle!", odsekla jsem. "Další krám do kabelky. Kdyby tady pořádně rozsvítili a netiskli blbiny na obrázkový papír, viděla bych dobře...", lamentovala jsem.

Objednaly jsme si. Já osvědčený salát s kousky kuřecího masa a Šárka těstoviny s čímsi. Obsluha po chvíli donesla nazdobené talíře, popřála dobrou chuť a my se pustily do jídla. Šárka skoukla můj pestrý talíř a řekla, že to si dá příště. Já koukala přes stůl do jejího a povídám: "Hmm, ty to máš s nějakými mořskými plody, viď.."
Ona dost překvapeně: "Z čeho tak usuzuješ?"
"Vidím krabí nohu...", dodávám důkaz.
"Jo, tááák.... Tak to je špek, moje milá.. anglická slanina, jestli to chceš odborně... ty bystroočko..." :-)) Krabí noha se stala hitem večera a mně je jasné, že návštěva optiky mě nemine...

No a dnes jsem zaskočila na pokračování operace mé nohy. Tak tu sedím- jako netopýr...nohu výš než hlavu a mám toho taknějak dost. Martinka se mě pravidelně ptá, jestli neumřu... lhát se nemá, a tak říkám, že "dneska ne..." ... pro sebe si dodávám "SNAD" ...

V pátek jdu na další pohřeb... do toho samého kostela... mám ráda některé rituály, ale tohle bych tedy snesla i v delších intervalech než po  měsíci... nějak to nestačím všechno zpracovávat a odbourávat... zatím jsem nenasadila žádné chemické zbraně, ráda bych, aby se s tím vším tělo popasovalo samo- přirozeně... jen nevím, jak mu  pro to zajistit podmínky ;-)