Pozůstalostní pecky

27.4.2012

 Zavedli jsme s Wlkem novou hru. je to taková funerální hitparáda.
Trumfujeme se, kdo utrží od okolí větší pozůstalostní "pecku" ... Pro ilustraci dodávám příklady typu: vracení PONIČENÉHO  čipu do školní jídelny, nebo konstatování jedné paní učitelky, že je vážně škoda, že Majda nedokončila pololetí... nebo na úřadě doložit potvrzení o studiu při žádosti o pohřebné... Závěrem se dá říct, že skóre je vyrovnané. Lítáme v tom oba. Nejhorší je, pecku ustát... pak už  se z ní stává jen zábavná a nebo neuvěřitelná historka.

A jednu jsem dnes utržila já. Ona to není historka k psaní, ono by to bylo lepší vidět na vlastní oči, protože do popisu nevtěsnám všechna ta gesta a údivné obličeje hlavní postavy ... ba ani citoslovce a jiné její hlasové projevy. Škoda...

Jak jsem se zmínila v minulém příspěvku, čeká mě dnes další pohřeb. Manžel mojí přítelkyně v sobotu zemřel. Pomáhali jsme jí se zařizováním  některých věcí kolem posledního rozloučení- máme to teď "zmáknuté". Bydlíme ve stejném rajonu, tudíž scénář a místo konání bude totožné....

Včera jsem volala kamarádce květinářce ohledně kytek. Jako na potvoru nebyla u sebe v obchodě. Nechtěla jsem ji stresovat, a tak jsem velkoryse koupi květin odsunula na dnešní dopoledne. Všechny akce jsem si odbyla včera, ráno na chvíli do práce- a cestou domů že koupím kytku "v našem květinářství"- aby byla čerstvá. Je to obchůdek na hlavní ulici, bydlíme v okrajové části města, takže se se sousedy známe, obchody máme ozkoušené. Do tohoto květinářství chodím běžně.

Už minulý týden, kdy jsem tam zavítala za účelem koupě květiny k narozeninám, mě zaskočila nová paní prodavačka. Byla velmi rozverná a hodlala mi kombinovat květy různých barev a druhů a zdobit je manžetami krepovými a celofánem... nakonec jsem uhájila svoji představu a odnesla si kytici střídmou a prostou všech těch přízdob, ale byla to fuška. ;-)

Paní si na mě nepamatovala. Já hned u vstupu do krámku zbystřila- jakéže to mám štěstí... že to zas bude "boj".  Vybírala jsem  a to už mě paní květinová vyzvala: "Co to bude?"
Tak jsem nerozhodně sdělila své přání, že kytka bude smuteční a že pro staršího pána- tak něco decentního..."- a pomýšela jsem na temné karafiáty a nějakým zeleným lupením... 
"No jestli to chcete na dnešek, tak to nekupujte. nejsou rozvitý. Bude to vypadat blbě..."

No, tak fajn. Nechala jsem si nabídnout... žluté střapaté chryzantémy mi přišly zbytečně veselé a bílé jsem taky zavrhla. Nakonec jsem kývla na "zrzavé". A užuž jsem ji musela brzdit od "přízdoby"- lup tam dvě žluté... říkám důrazně: "Ne, je to pro pána, uvažte to prosím s nějakým zeleným listem a jen jednobarevně!"

A ta roztomilá Kytička za pultem   na to žoviálně: "Helejte, buďte ráda, že to máte pro pána... To já tuhle vázala kytku pro dítě. Holčička to byla, víte. Tady kousek do školy chodila "  ... no mně bylo hned jasné,  o JAKOU holčičku se jedná... ale ta baba mě nevnímala. Stála jsem a civěla na ni, aniž bych cokoli stačila říct, pokračovala ve svém hrabalovském monologu...

"No a to jsem si tedy pobrečela. To je strašný, vázat kytku pro dítě! To vám řeknu!! A kolik jich bylo! To byste měla vidět- to chodily děti, maminky, učitelky... Voni to měli v kostele. Veelikej pohřeb- lidi taky občas nemaj rozum... takovejch kytek. Ale krásnejch, vám řeknu... No a ta maminka se z toho prej úplně sesypala... no já vám řeknu, já bych se asi voběsila, kdyby mně umřelo dítě..."

A tak se slyším, jak říkám: "Prosím vás, mlčte. To bylo moje dítě..."

"Ježiši, NE!! Jo?? Co? No, to neni možný... to jste vy??" (oči vytřeštěné, chvílemi obličej v dlaních- a nevěřícné zírání - jen si sáhnout, jestli nejsem přelud!!)

"Jo, to jsem já a pojďme tu kytku dovázat s tím, že ani vy, ani já nebudeme nic říkat..." (fakt se mi nechtělo jet zas někam jinam a taky jsem si naivně myslela, že ta paní už všechno, co měla na srdci, světu sdělila...)
Ale kdepak!

"No, tedy. To jste dobrá, že jste živá..."...  a přes pult mi podávala ruku na důkaz toho, že jí je to fakt líto.
"Prej byla hrozně chytrá a šikovná...ale řeknu vám, je to pro vás určitě lepší...", mlela ta osoba.
"Jasně. Určitě. Člověk si celej život nic jinýho vlastně nepřál...", říkám jak ve snu...
"No, jo. Viďte... a máte nějaký další děti? To jste fakt dobrá, že takhle jako fungujete... pro kytku si jdete..."
A já na to: "No, na pohřeb zajdu... nemám problém. Mám se dobře."
"No, žejo. A dneska bude krásně... tak si užijete hezkej den ", snažila se mě ASI utěšit.
"Prosím vás, já nemám čas- kdybyste to dovázala, já bych RYCHLE zaplatila a šla... ", popoháním tu dámu.
"No, tak jo... hezký to máte... a když je to pro pána...jak říkám, nejhorší je, vázat kytku pro dítě..."
"No, třeba pro to moje..."

Vytahuju peníze- ani nevím, kolik ta baba žádá... Celkem mě rozhodila... takovou pecku jsem nečekala...to si furt myslím, jak mám natrénováno- a pak mě vykolejí nákup kytky ;-)
Panečku, výchova... ta se mi  dneska pěkně vymkla z rukou. Vychovala ona mě! .. ale jo, vychovala- mám ze sebe radost, že jsem to ustála- neutekla z krámu, nekřičela na paní žádné urážky... vždyť ona chudák měla za sebou takovou tragédii...vázat kytku pro dítě, to je nejhorší...

 Popadla jsem puget, dokonce i s manžetou, kterou nesnáším...a vypadla. V autě jsem seděla a čučela a cítila, jak mi tečou slzy...  "To jste dobrá, že jste živá...", opakovala jsem si nevěřícně ...no to tedy jo. Ještě pár takových-  a bude vázat kytku pro mě ...

 

A jak říká můj přítel Wlk: "Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný"...a to tenhle tedy 100% byl ;-)