Příběhy z kostek

29.1.2013

 Dnešní příspěvek bude hravý. Touto hrou jsem letos obdarovala své dva spolubydlící.

Příběhy kostek jsou hrou, která má mnoho využití- přitom pravidla jsou prostá. V krabičce cestovních rozměrů (8x8cm) naleznete 9kostek, jejichž stěny zdobí jednoduché a rozmanité obrázky. Všechny kostky v hrsti pěkně protřepete a hodíte. Z obrázků, které vám padly, se snažíte vytvořit příběh.

Jiný styl bude mít hra s dětmi, jiný s dospělými, kteří sedí a popíjejí :-)... každopádně já osobně nepřestávám žasnout nad fantazií a pohotovostí svých protihráčů. Ideální jako bojový prostředek proti nudě - do vlaku, či do čekárny k doktorovi...

Z 54obrázků lze vytvořit nespočet kombinací a tisíce nekonečných příběhů.

Aby kostky nezevšedněly, můžete zkusit vypravovat příběh třeba v angličtině (mluvní cvičení, které prověří šíři slovní zásoby a minulý čas jak vyšité ;-))

Hru jsem koupila v prodejně ALBI a stála asi 220Kč.

 

Videonávod lze spatřit na youtube
Dostupné jsou také verze hry pro zařízení  iPhone a iPad. Tak příjemnou zábavu!! :-)

Pohřeb

27.1.2013

Vím, že jsem poslední rok poněkud monotematická, ale to téma smutku mě ne a ne opustit. Ale když je člověk zařazen do komunity rodičů s nevyléčitelně nemocnými dětmi, dostává se poměrně často do situací, které mnohé (samozřejmě naštěstí!!) nepotkají celý život. Situace, které jsou těmi nejtěžšími- a to ztráty vlastních dětí. V tu chvíli vám nepomůže asi nic- ani útěcha, že "čas rány zhojí" a nebo srdceryvná vypravování o tom, jak ten ztratil otce či milovanou babičku. Jsou to jistě taky ztráty bolestné a nenahraditelné, ale ztratit dítě, to je úplně něco jiného. Ztrácíte to, co jste si vypěstovali od toho nejmenšího, vkládali jste do něj energii a naděje a najednou ztrácíte kus sebe ve věku, k němuž smrt vůbec nepatří. Vývoj je najednou nepřirozeně přetržen a i když všemu rozumíte, víte, že jste nemohli pro záchranu jeho života dělat víc- přesto vám emoce brání řídit se tím vším rozumně zdůvodněným.

Smrtí vlastního dítěte ten bolestný proces v tomto případě nekončí. Za tu dobu se totiž s rodiči ostatních dětí spřátelíte natolik, že už neřešíte je běžné "provozní" věci, ale jezdíte spolu na dovolenou, navštěvujete se, pomáháte si, řešíte běžné starosti soukromého života. Nemocné děti jsou rázem "naše děti", trápí vás každý jejich zdravotní problém, protože víte, jak rychle se vše může zvrtnout v to, čeho se vlastně podvědomě neustále obáváte...

V sobotu jsme se tedy vydali i my na poslední rozloučení se skoro 16letým synem našich přátel.
Důstojný obřad, kterého se zúčastnilo několik set lidí. Venkovní teplota mínus 12°C. Vesnice s poetický názvem Včelákov je zahalena do smutku a doslova přelidněna tmavě oděnými postavami.

 

 foto by WLK

Tady jsem si uvědomila, jak hrozný je pohled na  osiřelé rodiče. Neuvěřitelně silné obrazy, které Wlk -na žádost rodičů- na fotkách zachytil, jsem si ani den poté nedokázala prohlédnout do konce.

Celá vesnice, všichni spolužáci- všichni naprosto zdrcení- snažili se svou přítomností dát rodině najevo, jak moc sdílejí jejich bolest a žal. Moudrá slova faráře, záplava bílých květin a tóny oblíbených Stáníkových písní a nekonečný průvod lidí, kteří šli mlčky za rakví až na hřbitov.

Po obřadu jsme s rodiči zůstali až do včera- taková ta naše "morbidní parta"- těch, co smrt dětí přežili a těch, co tuší, že i oni jsou kdesi na seznamu .... Potřebujeme se vzájemně, provozujeme často humor, kterému ne všichni porozumí, ale nám pomáhá zvládnout tyto okamžiky. 

Proběhla debata o tom, zda má a nemá cenu život prodlužovat, o tom, že jsme rádi, že naše děti žily krátce, ale naplno a taky o tom, jestli o své smrti přemýšlely. 

Na pohřbu četl pan farář báseň, kterou Stáník někdy před Vánocemi odevzdal jako příspěvek do "čítanky", kterou  třída vytvářela  v rámci hodiny češtiny. Některé náhody a spojení člověka až zamrazí...

Báseň měla strohý a výstižný název "SMRT" a maminku z ní málem kleplo. 

Smrt – tu jednou poznáš i ty,

To umlknou tvé hebké rty.

Smrt – ta bolí a bolí moc,

Je černá jak nejčernější noc.

Smrt – ta je v každé podobě,

Přijde v jakékoliv době.

Smrt – ta každému jednou skočí do mysli

Tak na ní moc nemysli.

Smrt – ta se s nikým nepere,

Ale kdo chce, ten se s ní popere.

Se smrtí je těžký boj,tak se jí neboj!

Byl to náročný a těžký den pro všechny. 

Škoda jen, že některým lidem  nepřipadá důležité poslat kondolenci a nebo vyjádřit rodině soustrast nějakým osobním vzkazem či mailem. Sama vím, jak jsem si vzkazy ráda pročítala, jak jsem oceňovala tu originalitu- všechno mám v krabici vzpomínek, protože z nich cítím upřímnost, lásku, smutek a vůbec... S nástupem té moderní uspěchané doby jsme si ochotně zvykli na pohřby bez obřadů- "ať to moc nestojí a je to rychle za námi", ale já si myslím, že některé věci se vyplatí dotáhnout do konce, nedá se před nimi totiž utéct.

Přestože jsme se sešli při tak smutné události, bylo nám spolu dobře.  Rodina má kolem sebe naštěstí spoustu opravdových přátel, tak věřím, že jim pomohou naučit se žít obyčejně-všedně.

Povolebně

27.1.2013

"Tak nám zvolili Miloše....," smutně konstatovala Martinka, když jsme v sobotu večer dorazili s Wlkem domů.
"Nějak to s tím dědkem budeme muset 5let vydržet", dodala optimisticky vzápětí.;-)

Tak další lekce svobody za námi.... a k tomu malé Werichovo zamyšlení...

Mokrý DUR

25.1.2013

Venku chladno a mrazivo. Ve velkých městech- jako u nás v Praze- i náležitě smogovo :-( Děti však touží po zimních radovánkách a ani ten vlezlý mráz je neodradí. Občas se uvolí paní učitelka v družině a vezme děti na hodinku ne školní zahradu, takže hurá! Když je vyvenčeno, nemusíme se angažovat my doma ;-)

Takže proběhlo klasické vyzvednutí ze školy a následné zjišťování podrobností o tom, co bylo ve škole, jaké jsou úkoly... Tak jsme si pěkně s Martinkou povídaly- mám i přehled o tom, co kdo svačí :-), ale občas mám dost problém vyrazit z ní zadání úkolu - poznámka paní učitelky "jiný úkol" se v sešitě vyskytla již opakovaně. Co nadělám. Notýsek na úkoly má, tak co si tam zapíše je jen a jen na ní. Nerozčiluju se (už ne! :-)) - to bych si do té školy musela jít sednout s ní. A nedělám si iluze, že bych to ohlídala :-)

Standardní konverzace začala být zajímavá v okamžiku, kdy se moje dítě zcela váženě zeptalo: "Mamí, a jak je mokrej DUR?"
"Cože? Co to jako má být?", snažila jsem se dobrat nějaké nápovědy. V hlavě mi šrotovalo, jakou spojitost to má se stupnicemi, které tu vrže na flétnu...
"No paní učitelka v družině nám dneska říkala: 'Pojďte už do třídy nebo budete mokrý jako DUR'!"
"Ahá!",  svitlo mi,"Ty myslíš mokrý DURCH- to je německy SKRZ. Jakože úplně promočení. To paní učitelka říkala DURCH. To se říká docela běžně, ale když někdo neumí německy, tak tomu pochopitelně moc nerozumí..."
"No, tak to nám to tedy nemusela říkat vůbec, protože je jasný, že německy neumí nikdo. Ale ona je ještě mladá, tak není moc vzdělaná, takže v pohodě...", zakončila debatu Máťa.

:-) Být mladý nemusí být vždycky výhoda! ;-)

Vzpomínky zůstanou...

23.1.2013

 Pro jednoho kluka, kterému byl čas žití vyměřen na necelých 16let ...

 

Hlubokou soustrast všem blízkým a kamarádům, kteří v něm ztrácejí skvělého parťáka, baviče a společníka a především syna. Je mi to líto- o to víc, že vím, čím vším člověk prochází... a přesto nedokážu slovy vyjádřit ty pocity smutku, beznaděje, které v takovou chvíli člověka zcela pohltí....

http://www.youtube.com/watch?v=I9wXV8jcbpk

R.I.P., Stáníku... nikdy nezapomeneme!

Ani po deseti měsících

19.1.2013

se neubráníme tomu, abychom denně na Majdu nevzpomínali, nemluvili o ní, neprohlíželi fotky...

Což my dospěláci, my si to taknějak přechroupáváme každý po svém, ale Máťa - ta má ještě tu kouzelnou moc, že uvažuje nahlas. Někdy to vůbec není jednoduché- být jí rovnocenným partnerem a ty neopakovatelné chvíle upřímnosti nepokazit nějakou přehnaně emotivní scénou, které se mnohdy nabízejí, nebo něčím, co ji definitivně odradí od dalších projevů ....

I přepadlo mě to moje dlouhonohé a dlouhoruké dítě zezadu v momentě, kdy se večer plížilo v pyžamu z koupelny a já seděla u PC a bušila do klávesnice jakýsi  rádoby vědecký text. Byla jsem tak soustředěná, že jsem ji opravdu vůbec nevnímala a pořádně se lekla, když mě ta chobotnice chytila kolem krku a láskyplně mi zařvala těšně u ucha: " Dost práce! Povinné mazlení je tady!!!"

Poodjela jsem na židli od stolu, aby se mohla uhnízdit na klíně a při tom nic neshodit ;-) Držela se mě jako opička a švitořila: "Už jsi JENOM MOJE, viď...  Tedy samozřejmě BOHUŽEL!!!", prstem mi při tom jezdila po obličeji a obkreslovala obrysy očí a rtů, "Ale nic si z toho nedělej! Jsi taky ještě tatínka a babičky a dědy a všech zvířat, takže úplně opuštěná vůbec nejsi!!"

"No, tak to se mám vlastně dobře...", odpověděla jsem suše, protože nic nosnějšího mě v tu chvíli nebylo schopné napadnout....

obrázek vypůjčen z internetu

Ozvěny ;-) Barování

12.1.2013

Dvanáctý lednový večer byl vyhrazen na naši oblíbenou aktivitu: barování. Barovat chodíme rádi a hromadně - v celkem ustáleném seskupení :-) Píšu až po týdnu, vážně nestíhám a co nevidět mě patrně nějaký zadavatel práce připraví o život, protože ty stanovené termíny mi připadají dost nereálné... nepřipadají, JSOU nereálné... ;-)

Cestou do Malostranské besedy většinou tipujeme, kdo nás asi večer na jevišti překvapí.... Nevím, kolik z těch 24pořadů uvedených v Malostranské besedě jsem už viděla, každopádně jsem chyběla jen málo :-), a přesto jsem ani 1x neodcházela s pocitem, že "to nebylo ono". Ta náhodná sešlost umělců různých žánrů je prostě zajímavá- myslím, že i pro ně samotné. ;-)

Někteří mají svá vystoupení připravená, jiní se opravdu domlouvají až na schodech a pak narychlo různě z internetu stahují noty a dohadují se, kdo bude hrát a co kdo zazpívá... to je zkrátka nepřenostitelná atmosféra, to se musí zažít ( :-)) a nejlépe opakovaně :-))

Komentáře Filipa Rajmonta byly tentokráte samozřejmě zaměřeny především na téma "prezidentských voleb". Rozpitval chrakterové vlastnosti a volební kampaně jednotlivých kandidátů :-)), myslím, že pro ně bylo lepší, že tam tou dobou žádný z nich neseděl ;-),  a taky obohatil můj slovník o některá zajímavá slovní spojení ;-): eurohujer... židobolševické želé... ztělesněné Dobro... přiřadit si je k jednotlivým kandidátům může zkusit každý sám. :-)

No a pár ukázek pro uši. Tak opět bylo z čeho vybírat.
Moje volba je tato: Míša Doubravová (netypicky za klavírem!) a Roman Tomeš za doprovodu Filipa Kotka. Lies Glena Hansarda snad nikoho neurazí...



Se talentovaným Romanem Tomešem si zazpívala i sama paní ředitelka :-) Sandra Nováková- Hapkovu píseň "Přišlo mi to vhod"



 Dalším mým oblíbencem je Ran Shabtay.




Ze Štěpána Kloučka se stal taky pravidelný návštěvník Barování. Hraje a zpívá skvěle! Tentokráte sáhl do repertoáru mého oblíbence Vlasty Redla. Po delší době jsem jeho CD oprášila při pečení vánočního cukroví a s radostí jsem musela konstatovat, že ty jeho nádherné texty dodnes umím zpaměti!! ;-)







Nezklamal opět Honza Nedvěd (ten lepší, jak s oblibou dodává F.R. ;-)).



Výčet jmen by byl ještě dlouhý. Tak zas až příště. Ale jednu věc přece ještě zmínit musím...
Zazpívat přišla i Věra Nerušilová. Zpívala Horáčkovu píseň "Ohrožený druh". Znám ji dobře, ale úplně nečekaně mě dostalo těchto pár veršů....

co těžší je než olovo a daně
škrtat čísla přátel z notesu
Ta nedostupná čísla darmo volat
do paměti zapsal si je Bůh 

 Nedostupná čísla nejsem schopná vymazat ... a ještě asi dlouho schopná nebudu. :-((

Bylo to prima! A úplně nejvíc prima bylo, že druhý den byla neděle a nemuselo se vstávat na řinčení budíku!! :-))

Družební

11.-12.1. 2013

Marcela dostala momentální nápad a zhruba ve středu vyslala SMS, že nás v pátek očekávají a že bude mejdan u příležitosti 6.narozenin K. Sice jsem byla přesvědčena o tom, že nestíhám a že mi minimálně dva dny v tomto týdnu chybí k tomu, abych dostála všem svým závazkům, ale... bylo to silnější než já- a tak se jelo!

Čekala nás celá tlupa Zázvorků (jich je hrozně moc! ;-)) - Marcela upekla krůtu a plněné brambory, vyrobila krásný dort ve tvaru fotbalového hřiště, po němž se proháněli marcipánoví fotbalisti :-)),  a z hurá akce byl nakonec super večer, který skončil několik hodin po půlnoci :-))

My jsme ještě jentak pro jistotu s sebou vzali naši oblíbenou hru  DIXIT.   Zázvorky ho neznaly, ale hned po prvním kole se z nich stali gambleři! Vůbec nechtěli přestat!! ;-)
A s přibývajícícmi špunty rostla i chuť do této karetně-fantazijní hry. No, vysmátá jsem asitak na půl roku předem :-))

Protože jsme se nacházeli v oblasti středních Čech (Říp coby kamenem dohodil), vydali jsme se druhý den na vlastivědnou vycházku- po stopách nejstarších českých dějin. Martina jásala- v Peruci  mohla okouknout reálie k pověsti o Oldřichovi a Boženě. Od Boženiny studánky jsme se přesunuli k památnému Oldřichovu dubu (je asi 30 m vysoký, kovovými sponami sešroubovaný a už značně zchátralý...).
Údajně se tu Oldřich s Boženou setkali kolem r.1004- před narozením syna Břetislava, díky kterému pak na českém trůně vládli Přemyslovci několik dalších století.

 

Poté se pokračovalo na krásnou vyhlídku. Počasí bylo jak vymalované- obloha vymetená, teplota lehounce pod nulou a viditelnost parádní. Hle:  zemský ráj  to na pohled! ... Překrásný výhled na České středohoří, ten se určitě nikdy neokouká. Zkoumali jsme jednotlivé kopce podle popisu a kochali se. Opravdu nádhera!!

 Oběd jsme pořešili stylově v hotelu "Oldřichův dub". Byla to skvělá volba! Příjemná obsluha, vynikající jídlo, vlídné ceny a  všude čisto, vybavený dětský koutek, takže mohu jen doporučit!

Cestou domů nám domorodci připravili ještě jednu zastávku- a to u pomínku tří císařů. (období napoleonských válek- r.1813)  Jsou vidět na onom reliéfu: rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král  Bedřich Vilém III. 

Smutné je, že vandalové vše kovové poničí a ukradnou, a tak orel i reliéf jsou vyrobeny z plastu a bronzové originály jsou před nenechavci ukryty v depozitáři :-(

Před odjezdem jsem u kávy zvládli partičku DIXITU :-)), a pak už uháněli ku Praze, protože večer nás očekávala malostranská beseda s dalším dílem BAROVÁNÍ ;-)

Děkujeme za skvělý program a bezva servis- příště u nás!!! My vám to vrátíme, Zázvorky :-) Her máme dosti, nudit se nebudete!! :-)

Bylo dost času na povídání a rozjímání, zjistily jsme s Marcelou, že už se známe 10let! 

Naše rodiny spolu prožily ty nejtěžší chvíle a je bezva, že jsme si vždycky dokázali být oporou. Ať už to byly překotné odjezdy do nemocnice, když byly naše velké SMA děti nemocné a nikdy nebylo jasné, jak pobyt na JIPce skončí... (dodnes mám v mobilu některé SMS schované), nebo pořizování dalších sourozenců v rodině s genetickou zátěží (taky bezva zábava!)... potom ty šílené funerální záležitosti... ale vždycky jsme to nějak zvládlili, rozmluvili, ustáli ... náš humor je pravda až ultračerný a není pro každého, ale my ho máme jako terapii, takže nezasvěcení se mohou zachránit leda včasným odchodem :-)

 

Novoroční antidepresivní večírek

s Janem Burianem jsem absolvovala hned 3.lednový večer v Malostranské besedě.

Mám toho člověka  ráda pro jeho styl, kterým se od ostatních liší, pro jeho vtipné a zároveň ironicky-kritické  texty- ať už ty zpívané, nebo ty v podobě různých novinových sloupků či povídek ...  jak on sám říká:  "některý věci se musej napsat, i kdyby je nikdo neměl číst"...a mám ráda i jeho zhudebněnou poezii.

Kdysi vysílala ČT i mnou oblíbený pořad s názvem "Posezení s Janem Burianem", kde představil mnoho zajímavých osobností.

Před lety jsem si zamilovala knihu "Chilský deník" a děsně toužila do Chile jet, což bylo technicky díky mé rodinné situaci jaksi neproveditelné, ale i nesplnitelná přání jsou součástí mého života... a třeba to někdy uskutečním.;-) Později k tomuto cestopisu v mé knihovně přibyl další skvělý kousek "Výlet do Portugalska", který už splněný mám :-)

 Od tohoto večera jsem si slibovala příjemný relax, kde budu poslouchat ne až tak známé písničky, poetické texty, kde se budu pást na umném zacházení s češtinou a kde se samozřejmě taky zasměju. Vše bylo splněno.

Jan Burian se dostavil, ač bylo vidět, že díky bolestem zad mu sezení i chůze úplné potěšení nečiní.

Usedl za  klavír a spustil - pro ilustraci si lze kliknout třeba sem (vlastní pirátský záznam tentokrát nemám -pouze jednu ne příliš kvalitní fotku ;-) )

 

Samozřejmě došlo i na glosy týkající se současné politické scény, která žije především volbou prezidenta. J.B. vysvětlil, že je vlastně "humanistický pravičák" :-)  a taky podotkl, že "prezidenta nevolíme, aby reprezentoval, ale aby nedělal ostudu"- jak výstižné!!  ;-) ... víc autentických hlášek si už nepamatuju, ale každopádně setkání s J.B. bylo příjemným zahájením mého letošního kulturního vyžití, které doufám bude opět pestré a bohaté jako v letech minulých.

Jana Buriana můžete navštívit hned teď  na jeho webu - nebo na  blogu! (takže KOLEGA! :-))

Burianův Dopis Ježíškovi 

A kolik je vám?

 8.1.2013

Od jisté doby Martina velmi citlivě reaguje na jakékoli zprávy o úmrtí kohokoli. zejména média si libují v rozpitvávání smrti slavných... naposledy včera téma "Jiřina Jirásková"- no a  to pravidelně rozpoutá debatu na dané téma.
Martina má tucet zvídavých otázek:  proč umřel, jak umřel, jestli umřel "akorát" (rozuměj "ne moc mladý") ... no dále radši nerozebírat... (ale lepším se v těch morbidních debatách! Už tolik nezadrhávám ;-))

Dneska poslouchala nějakou pohádku. Z reproduktoru se linul známý Bohdalčin hlas. Volám na ni do pokoje: "Co to posloucháš ? To znám! Jak se to jmenuje?"
"To jsou pohádky ovčí babičky. Ty je znáš??"
"Jéé, ty jsme taky poslouchávala ráda!", odpověděla jsem hrdě.
"A kolik je Jiřině Bohdalový let?", pokračovala v nezávazné konverzaci Martina.
"Joo, tak to přesně nevím (Blesk neodebírám :-)) Určitě už slavila 80", snažila jsem se podat co nejvěrohodnější zpravodajství.
"A ty?", smečovala Martina.
"Co JÁ? Jestli jsem slavila už 80?? :-)) No, to ještě ne, jenom 40", chtěla jsem to dítě nějak zorientovat v čase ;-)
"Aha, no tak to jste skoro stejně starý. To je o kousek...", udělala si vlastní závěr naše filozofka, kterým mě tedy lehce odbourala. V záchvatu smíchu jsem nebyla schopna jakkoli (natožpak vtipně) reagovat. To jsem vážně nečekala, že mě bude někdy někdo považovat za vrstevnici této dámy!! :-))

Takže tak. I to je názor. :-)
Tož ať je vám vždycky přesně tolik, kolik si v danou chvíli přejete, aby vám bylo :-))
Jak je vidět, ty číslovky jsou stejně pěkně zavádějící :-)

TV záznam Barování

Pro ty, kteří nestihli na Silvestra sledovat TV :-),  je k vidění na  i-vysílání přímo zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10524743396-barovani/21252216026/

Tak si to užijte, ale v reálu je to asi o 150% lepší ;-)

Když se mění letopočet...

1.1.2013

 máme tendence bilancovat a dávat si novoroční předsevzetí.

Předsevzetí si nedávám. Stejně bych je nedodržela. ;-) To, že budu chodit dřív spát, nebudu mlsat, termínované úkoly budu dělat průběžně a ne na poslední chvíli, že budu dělat jen to, co mě baví, že budu žehlit hned a ne, až halda dosáhne obřích rozměrů... to zkrátka nemá cenu. Zklamala bych jen sama sebe ;-)

No ale zamyšlení se nad tím, jaký ten uplynulý rok byl, to dělám. Prohlížím fotky v počítači a jsem ráda, že jsem před 4lety podlehla kouzlu "Projekt 365" a naučila se foťák nosit neustále při sobě- a byŤ ne kvalitně a umělecky :-), ukládám si vzpomínky na kartu do foťáku, protože ta moje "brain-karta" už taky spoustu věcí neudrží a nebo radši zapomene.

 foto: zdroj internet

Rok 2012 to nebude mít v mé soukromé historii nikdy úplně dobré, protože všechny zážitky a události přebila ta nejsmutnější- smrt Majdy. Už jen to, že jsme ho přežili, považuju za výkon-  bylo vyčerpávající a chvílemi se to zdálo být i nemožné. Prožili jsme si svůj soukromý konec světa a pomyslný  "nový letopočet" začali psát už v březnu.

Byl to rok hodně pracovní. Tolik věcí jsme dělali poprvé... Zvládli jsme zrekonstruovat skoro celý byt, užili jsme si cestování po moravských krajích, navštívili  přemnoho kulturních akcí a a taky milované krizové Řecko; a hlavně strávili nekonečně mnoho času v rozhovorech s přáteli. Skvělý pocit, když víte, že je opravdu máte. Když o tom jen nemluví, ale hlavně se tak chovají.  Díky za to!!

A tak si moc přeju, abychom ten další rok prožili ve zdraví a bez ztrát všeho druhu.
Nedělám si iluze, že ona pověstná třináctka v letopočtu něco ovlivní. Nezmění lidi k lepšímu, ba ani nebude přitahovat katastrofy (jen se to na ni bude víc svádět ;-)).
Nejvíc bude zase záležet na nás samotných- jak se rozhodneme prožít vymezený čas. Jak se budeme radovat z toho, co čas přinese a jak se postavíme k nepříjemnostem, které zkrátka k životu taky patří.

Přeju všem, aby ty "dobré" zprávy a příjemné zážitky byly v převaze.

Martinka se mě po novoročním přípitku ptala, jestli tenhle rok bude šťastný...
Zeptala jsem se jí, co si představuje pod tím pojmem "šťastný" a ona prostě  a celkem prakticky odpověděla: "No, jestli nám zase někdo nebude umírat... ani morčata..." 
Mám na to "štěstí" stejný názor.... ;-)

Sybmolicky jedna audiotřináctka :-)

Mějte se v tom novém roce podle svých představ... a něco pro to dělejte! :-)