V Brně: Spolek a Kočky

26.5.2013

 V neděli odpoledne jsme se vydali do Brna - na nové nastudování muzikálu CATS- tedy Kočky.
Nejprve nás ovšem čekalo další milé setkání s L+V. V Brně jsou doma, takže přesně věděli, kam zajít na výbornou kávu- přece do Spolku :-) Výtečné zařízení s milou obsluhou! Miluju kavárny!! ;-)

Hudební scéna MdB vypadá dobře!

Nastudovali jsme obsazení a byli jsme zvědaví, jaké bude to nové moderní pojetí muzikálu, který patří k našim nejoblíbenějším a který jsme viděli ...no mnohokrát. Kdysi jsme měli i období, kdy jsme se věnovali "Kočičí turistice" :-) - prostě úlet: podnikali po Evropě výpravy, abychom zhlédli jeho nastudování v němčině, polštině, angličtině... no a pražskou verzi v r.2004 jsme viděli opakovaně. :-)

Heslo tohoto večera ovšem znělo: NESROVNÁVAT! a nechat se překvapit!

No, po zhlédnutí první poloviny  Mošovy úpravy mi bylo jasné, že toto nastudování opravdu není šálek mého čaje. Kočky nebyly kočky, ale lidi, kteří si na kočky jen hráli na jakémsi večírku. Kostýmy všechny šedo-černé, škrabošky na očích... dějištěm už nebylo smetiště, ani stará půda, ale moderní byt. Snažila jsem se tomu přijít na chuť, ale nemohu se zbavit dojmu, že celé je to spíš jen nástin, jak by se dal muzikál jinak pojmout- takový polotovar...ani ryba,ani rak. Vymizela kočičí gesta...

Druhá polovina byla akčnější- nebo já už unavenější, zkrátka bylo pár výkonů a nápadů, které bych asi pochválila, samozřejmě hudba ;-) a skvělý překlad pana Prostějovského, ale jinak žádné ohromující nadšení se nedostavilo...  u Memory v podání A.Antalové mě nemrazilo ani trochu... :-(

Zkrátka já se s novým pojetím neztotožňuji, zůstanu u staré dobré klasiky. Myslím, že nejsem sama, kdo Mošovy Kočky přijímá rozpačitě.  Podruhé na ně do Brna rozhodně nepojedu. Ze studijních důvodů mi to myslím jednou stačilo ;-)

 

Z nostalgie přidávám alespoň odkaz na dokument o těch, kteří se před 9lety podíleli na nastudování pražské verze CATS. Škoda, že kvůli finančním problémům bylo toto představení předčasně ukončeno :-(

Bukovanský mlýn

26.5.2013

 Z dáli viditelný větrný mlýn na kopci je dominantou celého komplexu ubytovacího a rekreačního zařízení. Ačkoli se tváří jako ze starých časů, stojí zde teprve od r.2004.

 Stylově zařízená restaurace,

 ve které se nekouří :-) ... slovácká mluva nám chvílemi způsobovala lehká nedorozumění ;-)

 

A stylově se servírovalo i výborné jídlo! I počtení v jídelním lístku bylo místy tajemné...bukovanský cifruňk nebo laty nacpané husíma játrama ... na to jsem neměla odvahu ;-)

Hosté mohou být ubytováni v takových úhledných domcích. Všude čisto a upraveno!

Pro vyžití dětí se nabízí trampolína, malá kozí farma, pro horké dny bazén ...

a taky minigolf, jehož 18drah jsme jako tým pokořili :-)

Krásný výhled do krajiny... v dálce Kyjov a v těsné blízkosti samozřejmě vinohrad ;-)

 Do mlýna lze jít na exkurzi. Vystoupat až nahoru a kochat se vyhlídkou do kraje - to jsme si nechali na příště :-) 

Ale i tak jsme se tu měli parádně!!

 

Smraďavka-Buchlov-Velehrad-sklípek ;-)

25.5.2013

 V názvu jsou obsaženy všechny hlavní body našeho sobotního programu. Navzdory předpovědi počasí, která hlásala zataženo, lilo od rána jako z konve :-( No ale když už jsme tady, přece nebudeme zavření doma! ;-) Vyrazili jsme na trasu.

První zastávka byla v sirných lázních Smraďavka na úpatí Chřibů. Škoda, že to nebylo na malou túru, protože stále drobně pršelo. Jen jsme obešli jezírko v těsné blízkosti loveckého zámečku. Už z dáli byl cítit sirný pramen :-) Jezírko je krásně upravené se spoustou různých dřevěných domečků pro vodní ptactvo.

 Nejčipernější a nejvíce přátelské byly kachny. Různě barevné, různě velké ... ale všechny se hrnuly pro kus svačiny, kterou Andrea dobračka vybalila... a taky o ni přišla ;-)

Pokračovalo se tedy místo túry dále- směr: hrad Buchlov. Stále lilo.

U pokladny nás zaskočil nápis, že "Dnes se běžné prohlídky s historickým výkladem neprobíhají. Slavíme Den dětí. Hrad je plný strašidel!"
No nazdar, že bych si představovala svůj odpočinkový den mezi davem řvoucích dětí... ale když už jsme tady :-)

Strašidla byla drsná! Čarodějnice vybrala z tlupy dětí kluka a šoupla ho do obřího kotle, že si ho umyje a uvaří. Kluk se smál, protože už byl větší, zato menší děti začaly řvát a šílet. ... V podobném stylu to pokračovalo i dále... čert popadl jednu náhodně vybranou maminku, hodil si ji přes rameno a utíkal s ní do vedlejší místnosti. Začalo řvát dětí hned několik. Dvě řvaly pro maminku a jedno řvalo proto, že ho maminka, byť nebyla vlastní, nechtěně kopla nohama pod bradu, když si ji Lucifer házel přes rameno...

Prováděl nás Kocour v botách, který byl z té dětské smečky taky lehce rozhozen. Občas jsem z něj vyrazila nějakou nosnou informaci :-) Tak třeba to, proč na hradě mají mumii! 

 Jeden z hradních pánů Bedřich Všemír Berchtold byl vášnivým cestovatelem a botanikem, tak si ji dovezl z Egypta.
Ta obří kniha-to je Rostlinář. Na zdech pracovny byly rozvěšeny trofeje z cest- kůže zebry...

Po hodině hrůzná prohlídka skončila :-) Konečně přestalo lejt! A výhled do kraje se rozjasnil!

 

Na zpáteční cestě jsme ještě nemohli minout poutní místo Velehrad.  Zde je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, kde zrovna probíhala mše, takže jsme nechtěli rušit.

Zvenku finišují stavební úpravy, aby vše bylo nachystané na červencové oslavy 1150.výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje. 

Nevím proč, ale Martinu (naši dlouhonohou ateistku ;-)) tito dva pánové mimořádně zajímají. (i morče se jmenuje Cyrilka)
A tak jsem v informacích zakoupila nejen turistickou známku do sbírky, ale taky moc pěkně udělanou knížečku pro děti. On je to spíš pracovní sešit a já jsem zjistila, že ho vytvořil pan profesor Petr Piťha, který mě kdysi dávno učil! Knížka se přesně jmenuje: "O svatém Cyrilu a svatém Metoději" a Martina je nadmíru spokojená. Právě studuje staré slovanské písmo, vytváří v něm texty a nutí mě to číst!! ;-)
Alespoň malá ukázka, jak to uvnitř vypadá...

 

Venku se nám stala ještě jedna neobvyklá příhoda- skupina jeptišek si zvolila jednoho člena naší výpravy svým dvorním fotografem. Jeptišky zápasily s digifoťákem a chechtaly se na celé kolo... no a my samozřejmě taky :-)

 

A večer? No to se šlo do sklípku! Ještěže degustace byla řízená, jinak bychom asi hradní virózu měli všichni. Bylo to skvělé setkání s člověkem, který má víno jako své velké hobby. Ví o něm všechno. Hodně cestuje, takže o zážitky nebyla nouze. Zas ta naše nešťastná nálepka "Pražáci" :-)), ale nakonec jsme se spřátelili tak, že se odchod protáhl na půlnoc. Došlo i na vína 10let stará- okoukli jsme stroj na špuntování lahví, dozvěděli se tolik zajímavých věcí... a určitě se tam rádi vrátíme znovu!!

Noc kostelů v Kyjově

24.5.2013

 Zdá se, že jsme ke svým objevným cestám na Moravu potřebovali impulz v podobě rekonstrukce D1. Celá anabáze vnikla totiž tak: V Brně  začali začátkem května hrát v nové úpravě náš oblíbený muzikál- Cats, a tak jsme si na nedělní představení zakoupili lístky. Vytvořili jsme několikačlennou skupinu a naši moravští kamarádi hned začali vymýšlet, že je škoda, abychom jeli jentak naotočku a že se máme zdržet na celý víkend.
Kdesi kdosi kdysi napsal, že člověk by měl každý rok navštívit nějaké nové místo. Mně se tahle myšlenka líbí a snažím se to už několik let dodržovat.
Jižní Moravu známe leda z etiket moravských vín ;-), a tak jsme kývli. Andrea všechno zařídila. Pochází z Kyjova, takže jsme měli o domorodé průvodce postaráno. Tedy ono jet někam s nálepkou "to jsou Pražáci- ale ti naši", to je taky výhra. :-)

Po 4hodinách cesty jsme z Prahy  dojeli až do cíle. Získali jsme luxusní apartmá v penzionu kousek od náměstí a hned vyrazili do města, protože jsme chtěli stihnout Noc kostelů!

Zde je pohled na město

z věže kaple sv. Josefa

 Procházkou jsme došli ještě k další kapli - gymnaziální - tedy kapli sv. Jana Kalasanského.

Žádné davy se na prohlídku nehrnuly. Paní průvodkyně byla ale velice ochotná a provedla nás i zákulisím. 

Po kultuře a poznávání došlo i na pizzerii .-) A pak hraní Citadely  a první ochutnávce zdejšího vína v našem krásném bytečku. Citadelu jsme neznali - Andrea i její sourozenci jsou ovšem herní maniaci, takže s těmi se rovnat rozhodně nemůžeme! Prima večer to byl!

Mexická restaurace

22.5.2013

Hacienda Mexicana je mexická restaurace v centru Prahy v Klimentské ulici s netradičním interiérem a výborným jídlem.
Za pozvání děkuju Andree. Opět rozšířila mé obzory (i tělesné rozměry) ;-), protože vše naservírované bylo vynikající!!

 Interiér restaurace je netradiční a takový členitý. Bylo dost plno, tak jsem si neodvážila moc fotit, aby se to někomu neznelíbilo. Ale včasná rezervace místa je asi lepší.

 Jídlo jsem si vyfotit zapomněla :-) Tak mě okouzlilo... Ale cokoli z nabízeného menu vypadalo lákavě!.

Dezert vypadal přímo skvostně. "Cream Cataluňa" - tedy  šlehaný krém s příchutí calvadosu v karamelové krustě, servírovaný s lesním ovocem... mňam!

 K navození mexické nálady zajisté pomůže Margarita! :-) Nejsem znalcem míchaných nápojů, tenhle byl osvěžující a oku lahodící.

 

Večer se protáhl, protože u dobrého jídla a pití se dobře povídá. Bylo to moc prima! Tak příště vařím já!! :-)

Naučný víkend na Moravě

17.-19.5. 2013

Víkend strávený na Moravě - nedaleko Kunštátu v malé více se zavádějícím jménem Hodonín ;-) Scházíme se zde 1x ročně v bezbariérovém zámečku  s rodinami, které spojuje stejná diagnóza potomků- tedy spinální muskulární atrofie.
Teď už nejezdím jako "potřebný klient", ale i tak je pro mne každé setkání něčím přínosné. Mám ty lidi ráda. Obdivuju je, jak se snaží pro své děti udělat maximum, nepřestala jsem se aktivně zajímat o integraci těchto dětí do škol a o pomůcky, které těmto znevýhodněným dětem mohou usnadnit výuku  čehokoli (sláva iPadům a dotykovým dispejům všeho druhu a osvíceným učitelům, kteří jsou ochotni se naučit s nimi pracovat! ;-))

Víkend se oficiálně jmenuje "psycho-relaxační". Pro děti i rodiče je vždy připraven pestrý program. Rodiče mohou vyslechnout odborné přednášky, ale zároveň by měl být prostor pro odpočinek a čas na volnou diskuzi, protože i výměna zkušeností je velmi cenná. Děti jsou po celý víkend v péči asistentů. (a zpravidla si to moc pochvalují!)

Páteční večer byl ve znamení bubnování.  Kapela Jumping Drums- přesneji její zakladatel -bubeník a muzikoterapeut- Ivo Batoušek a plné auto bubnů všech velikostí, tvarů a druhů... Dobrý bavič, z něhož srší energie, profesionál nejen hudební, který si ze svého hobby udělal profesi a přitom nezapomíná pomáhat těm, kteří do vínku nedostali 100% zdraví... Bubnovaly děti, a poté se stejným nadšením i rodiče :-)
Krásné heslo pan bubeník propagoval: "Kdo hraje mimo rytmus, nebo jinak, než jsem řekl- nevadí! Nehraje špatně. Hraje sólo!" :-)

Zatímco v sobotu se rodiče ponořili do problematiky vzdělávání dětí a IT vymožeností, které jim mohou ve výuce pomoci, dětem čas zpříjemnila návštěva zdravotních klaunů... protože smích pomáhá, jak  výstižně hlásá jejich motto. Faktem je, že jsem těch představení viděla už mnoho. Díky naší republikové turistice po českých-moravských i slezských nemocnicích s Majdou jsem měla spoustu příležitostí. Pokaždé bylo vystoupení vtipné, zábavné a na úrovni! Bezva projekt!

 

 

 Dalším bodem programu byla přednáška paní psychoterapeutky Mgr. Hany Polákové "Jdeme společně s láskou"

Hodně nezvládnutá věc ze strany paní psychterapeutky. Patrně jí vůbec nedošlo, mezi jakou skupinu lidí se vypravila. Přednáška byla předčasně ukončena, protože posluchači dali jasně najevo, že přínosnější pro ně bude pobyt na čerstvém vzduchu než modelové situace manželskcýh kolizí v jejím podání.

 

A já se vypravila na lov své první kešky! :-) No a pod odborným vedením jednoho kešmaniaka jsme našli! :-)

Zajímavou debatu vybudila přednáška z oblasti genetiky... kolik etických problémů může vzniknout kolem IVF. Co když se vám právě z IVF narodí dítě s nevyléčitelným onemocněním? Dostávají budoucí rodiče dostatek informací, aby měli možnost volby? Moc zajímavé, sice neveselé, ale vycházející ze skutečných případů.

Přínosné byly přednášky o osobní asistenci- komu, kde, jak a za kolik... a o cestování s vozíkem leteckou dopravou - co je třeba zajistit, nač se připravit atp.

A večer se cestovalo po tajuplné Africe společně s Jirkou Márou. Jirka je 22letý mladík upoutaný na elektrický vozík, který cestuje s rodiči po všech kontinentech. Má onemocnění, které je hodně podobné tomu našemu SMA- svalovou dystrofii. Přednáška byla úžasná. Zajímavá s překrásnými fotografiemi, bezvadně připravená a prošpikovaná vtipnými cestovatelskými historkami...  No zkrátka- nebylo nic, co by se dalo vytknout. Každý vozíčkář navíc dostal darem cestopisnou knihu, které rodina o svých cestách pravidelně vydává.

Naprosto neuvěřitelným úkazem je pro mne člověk, kterého jsem poprvé potkala asi před 4lety právě zde v Hodoníně. Michael - kluk na električáku, věk- něco málo přes 30. Svalová dystrofie mu sice znemožňuje pohyb, jinak musím konstatovat, že tolik elánu, smyslu pro humor, nápadů a organizačních schopností jsem pohromadě snad ještě neviděla :-)

Dokumet o Michaelovi je k vidění  ZDE

1.června se koná v jeho režii  jeho vlastní SVATBAFEST :-)

--------------------------------

Domů se nikomu nechtělo. Neradi se loučíme. Tak zase na podzim na viděnou. Tentokráte ve Smečně. :-)

Cestou domů jsme se stavili ještě u našich přátel ve Včelákově. Jako správní Pražáci jsme prolezli všechny chlívky, kurníky a králíkárny :-) Vesničani se vždycky diví, že umíme jednotlivá zvířata pojmenovat :-) Martina byla uvytržení! Zbytek odpoledne prochodila s králíčkem v náručí.

A moc litovala, že koza bude mít kůzlata až za 2týdny ;-)

 

Byl to parádní víkend, byť spánkový deficit už dosahuje několikamístných cifer :-)

Zemský ráj to na pohled!

18.5.2013


V pátek jsme se s různými pocity vydali směr Morava. Rekonstrukce D1 v nás vzbuzovala docela obavy. I bez rekonstrukce je to vždycky o nervy. Vtipy o tom, že D1 Moraváci nechali postavit proto, aby jim tam nelezli Pražáci - se chvílemi zadjí být spíš pravdivé ;-)

 Naše cesta navzdory očekávání proběhla celkem hladce, a tak jsme po 2hodinách jízdy už mohli obdivovat krásnou zvlněnou krajinu Vysočiny.
Při krátké zastávce Martina zálibně hleděla do kraje a prohlásila: "Téda, tady to maj krásný jako Minecraftu!"

Pro ty, kteří nevlastní školou povinné děti, dovysvěttlím, že Minecraft je počítačová hra,kde z tzv. bloků (kostek) můžete stavět cokoli- budovy, pěstovat rostliny, chovat zvířata, těžit v dolech... no a děti neustále rozebírají své stavební strategie a úspěchy. U Martinky ve třídě snad není nikdo, kdo by nehrál. Více např. zde: MINECRAFT.

Tak si říkám, jak se ty časy mění. I přirovnání je třeba aktualizovat ;-)

Divadlo, v němž nic nevidíte

 16.5.2013

Vydaly jsme se s Martinkou do divadla Kolowrat na představení, které má v podtitulu malý dodatek Cesta kolem světa - nikoli však za 80dní, jak pravil klasik- ale za absolutní tmy.

Uvedeno známým citátem z Malého prince: „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem.“

Představení je celé založeno na smyslových  vjemech, jen zrak je vyloučen, protože ještě před usazením do hlediště dostane divák na oči klapky, do ruky kuličky, z nichž si musí vyčít označení sedadla a to si poté taky v sále najít. :-) Je to tak trochu adrenalin!  Stoupat po schodech do neznáma a osahávat židle, na kterých občas už někdo sedí, takže sáhnete "do měkkého" :-) - atmosféra je tímto úvodním vstupem náležitě uvolněna a představení začíná...

Foto: Facebook

Cestujete na lodi kolem světa, chvílemi na vás dopadá vodní tříšť z rozbouřeného moře, střídají se exotické vůně, běží kolem vás slon...

Příběh  J. Verna  vyprávějí příjemně zabarvené hlasy pětice mladých herců studia DAMÚZA. 

Je zajímavé, jak po několika minutách absolutní tmy začnou všechny ostatní smysly rozvíjet vaši fantazii a vtáhne vás to do děje. Součástí představení je i několik interaktivních scén, takže o legraci není nouze! :-)) Nechci tady prozrazovat další skvělé triky a zážitky, které na diváky během hry čekají, abych nepokazila překvapení někomu, kdo se na tento alternativní zážitek vypraví.

 A dalším překvapením je pak obraz, který se divákům naskytne po sejmutí klapek z očí. ;-) Iluze je ta tam. Pohled na scénu je... no řekněme překvapivý.

Představení zvládnou i děti (Martinka- 3.třída - naprostá spokojenost! Příběh znala - poslouchá jej na CD. Nadšeně pak vypravovala celou cestu domů svoje postřehy, a tak si dáme ještě pokračování a zajdeme na Neviditelnou výstavu.

Představení je putovní- na webu jsou uvedeny podrobnosti, takže si jej můžete pozvat i k vám!! :-) Mě osobně nadchlo a mohu jen vřele doporučit!
Kamarád výstižně poznamenal, že "je to taková 4D rozhlasová hra" :-))

Videoukázku, která nic zásadního neprozrazuje ;-),  můžete zhlédnout zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/167134-divadlo-bez-divani-jde-to-vubec/

Představení vzniklo za podpory Nadačního fondu Českého rozhlasu – Světluška a Nadačního fondu Kolowrátek.

Krásné Pohádky od Světlušky jsou zdrama ke stažení zde: http://svetluska.centrum.cz/pohadky/index.phtml

Útržky z květnového Barování ;-)

11.5.2013

Na sobotní Barování  jsem se po náročném týdnu opravdu těšila. Moje hudební ozdravná kúra! I tentokrát se v Malostranské besedě sešlo spoustu zajímavých hostů, mnoho nových tváří a skvělá sešlost našich přátel. Veselí neznalo mezí - další z velmi vydařených dílů Barování (jediný seriál, který mě fakt baví :-)) za námi :-(

První píseň večera patří vždy zakladatelce tohoto pořadu- Sandře Novákové. Tak tu se mi nějak nepodařilo zachytit ;-), ale vězte, že byla v angličtině a role simultánního tlumočení se ujal Filip Rajmont. :-)) -takže podařená taškařice.

F.R. samozřejmě celý večer vtipně moderoval. Trošku se aktuálně  žertovalo na úkor pana prezidenta a jeho virózy, což bylo tedy spíš tragické než komické a ze všeho nejvíc mne šokovalo, že některým voličům i takové faux pas může připadat jako projev "lidovosti"- tedy jakože pan prezident prezentuje i své lidské stránky a nic nehraje.... no bez komentáře. Ona viróza je nakažlivá věc...



Objevů večera se na pódiu objevilo hodně. Krom osvědčených stálic zazářily o hvězdičky neokoukané a nebo dokonce ještě neobjevené ;-)

Diváky určitě zaujal Vilém Postránecký- syn slavného otce :-) (někdy nevím, jestli je dobré takový přídomek vlastnit... ;-))



Po delší době zaskočil i Martin Hrabal (tak jsme ocenili, jak na sobě od své první návštěvy zapracoval! Odhodil trému, vypiloval angličtinu- super- tak to má být!!  :-))



Potlesk sklidila i Lucía Šoralová. Tentokrát v doprovodu Petera Adamova předváděla pěkné kousky :-)



Nezklamal samozřejmě miláček publika Ondřej Brzobohatý- přinutil ke zpěvu publikum. Stejnětak to dělá neuvěřitelná a nikdy nechybějící Věra Nerušilová. (Minulý měsíc slavila narozeniny, nevěřím tomu, že v encyklopedii není překlep v jejím datu narození ;-) )



Účinkujících bylo opravdu hodně, mne osobně překvapila Renata Drössler; skvělá byla Martina Menšíková a skupina ALO TRIO, miluju písničky Zuzany Navarová v podání Brigity Cmuntové a Štěpána Kloučka... nelze všechny vyjmenovat- jen všem poděkovat za skvělý večer.
Budeme se těšit příště :-)

Neviditelní pozůstalí

11.5.2013

 ... právě tak jsou v literatuře označováni sourozenci zemřelých. Většinou totiž unikají pozornosti. Po úmrtí dítěte v rodině se ponejvíce pozornost strhává na rodiče. Rady typu: "Nesmíš těď maminku zlobit, když je smutná..." jsou takovým "pěkným" evergreenem.
Lidi občas nedokáží mlčet :-(

Děti truchlí jinak.
Snažím se o tom sehnat dostupné informace, snažím se Martinku nějak "ošetřit", aby dostala odpovědi na všechny otázky, které se jí honí hlavou a které zatím bezprostředně někdy  řekne nahlas. Občas kreslí všeříkající obrázky, píše dopisy všem našim milovaným nebožtíkům- tedy i těm zvířecím. Je to její způsob, jak uchopit drsnou realitu...
Nemá to jednoduché. I zdánlivě neškodný úkol z angličtiny, kdy mají nakreslit obrázek rodiny a anglicky popsat její členy, je najednou tím nejtěžším. "A mám ještě kreslit Majdu, když už ji nemáme? Nebo můžu namalovat morčata, aby nás tam nebylo málo?" ... to se to odpovídá, to se to radí :-((

Proto jsem uvítala seminář na toto téma s názvem "Děti ve stínu", který pořádala "Dlouhá cesta". Díky paní lektorce Zuzce Hruškové za zajímavé informace.  Tři dlouhé hodiny uběhly jako voda. Variace na vážné téma...

Bylo zajímavé, poučné, ale náročné...

 

Chmury jsem si jela přímo ze semináře rozptýlit do Malostranské besedy... no a povedlo se dokonale ;-) Díky Barování!!! :-)

PINK v Praze

10.5.2013

Po utahaném deštivém dni nás čekal super večer. Poslední vánoční dárek jsme rozbalili 10.májový večer - lístky na PINK do O2 arény byly i tentokrát nedostatkovým zbožím, a tak je ježíšek zajišťoval několik měsíců předem!

Nechodím na megaakce tohoto typu úplně pravidelně, ale musím říct, že ty zahraniční hvězdy mají své koncerty promakané do puntíku. Očekávala jsem show, ale že bdue tak velkolepá... to tedy ani náhodou. Wlk už jednou koncert PINK absolvoval- před 3lety  se vydali s Majdou- a byli oba zcela unešeni, tak si to chtěl zopáknout ;-)

V hale byla hlava na hlavě. Nejprve spustila předkapela Churchill.

 

PINK  vystřídala mnoho převleků, předvedla nevídané akrobatické kousky a zpívala i hlavou dolů, lítala vzduchem...  Prostě oslňující show Pink umí! Byla ve vynikají fyzické kondici, energie z ní jen sršela a davy šílely!

 

Lehce se zvážnělo při baladě "The Great Escape", kterou přišla zahrát na klavír coby dáma v dlouhé bílé skuni...



Byl to zážitek. relax. Podívaná... Určitě to někdy zopakujeme! :-)

Profi fotky i povídání o celé akci lze najít ZDE.

Zahradní železnice Běleč

9.5.2013


Pro milovníky mašinek a vláčků přidávám jeden tip na výlet - v dosahu MHD Hradec Králové se nachází malá vesnička Běleč nad Orlicí.

Krom toho, že tam na návsi mají skvělou hospůdku s vlastním pivovarem (vaří pivo "CAR"), mají tam oboru s bílými jeleny a taky malou zahradní železnici, kterou jsem objevila už na podzim, ale nějak jsem nestihla o tom napsat.
Hospůdku "U Hušků"  nemůžete minout, od jara do podzimu je doslova v obležení bicyklů všech typů a značek, protože zdejší rovinatá krajina je pro cyklisty hotovým rájem!
No a hospůdky už je to jen pár metrů do zahradní železnice.

Jeden nadšenec si ze svého koníčka udělal přímo koně :-)
A tak se v zahradě a skrz garáž prohánějí po kolejích vlakové soupravy a děti i tatínkové se tahají o ovladače, aby právě oni mohli  alespoň chvíli být králem železnic...

 

Pěšky se dá dojít do muzea betlémů  do Třebechovic, ale ten hlavní se momentálně opravuje a až během pár měsíců by se měl vrátit  zpět. A ve vedlejší vesnici Krňovice lze navštívit krásný skanzen. 

Takže lokalita velmi lákavá, vlakem (do Třebechovic) i dobře dostupná. Vypravte se a užijte si to! ;-)