Adept na ocenění

23.8.2013

Mám dny, kdy bych se mohla zařadit mezi čekatele na ocenění za aplikaci lidské blbosti v praxi. V srpnu patrně probíhá mé soukromé mistrovství v této disciplíně.

Víceboj začal disciplínou interiérového geocashingu - ovšem bez zadaných souřadnic.
Několik týdnů jsem se snažila najít svůj VŠ diplom. Potřebovala jsem po dlouhých letech jeho kopii k životopisu. A ejhle! Po všech těch přestavbách a loňských stěhovacích manévrech v bytě jsem zjistila, že ona skříň, kam se ta univerzitně-karlovská roura s neforemným kusem ručního papíru vešla, už u nás doma není. Roura nebyla k nalezení. Jako uchazeč jsem nebudila asi příliš důvěryhodnosti, neb všechny ty kauzy z plzeňských práv  atp. názorně předvedly, jak všelijak lze k diplomu přijít.

Provedla jsem díky tomu pátrání vánoční úklid několika šuplíků a skřínek- s výsledkem: diplom nenalezen.
Až takhle minulou neděli po půlnoci uléhám do postele. Smířená s tím, že mě čeká kolečko získávání duplikátu této listiny- lehnu na bok a hledím do skříně, jejíž dveře zůstaly nezataženy- a hle- v úrovni půl metru nad zemí- v polici mezi svetry vykukuje roura!  Kde se tam vzala a jak to, že jsem ji neviděla, když jsem tam opakovaně koukala a šmátrala- to zůstane nerozluštěnou záhadou. ;-) Každopádně mám, co jsem chtěla! :-)

   
Pozitivní srpnová událost: úterní duha nad sousedními domy ;-)

Další disciplína byla zaměřena na komunikační schopnosti.
19.8. měla Martinka nastoupit na příměstský tábor. Chodí už třetím rokem a je moc spokojená. Náš Dům dětí se moc snaží, akce mají pestré a vždy nachystané. Den předtím jsme se v noci vraceli z Moravy. Koukla jsem do mailu, jestli nepřišly nějaké organizační pokyny, ale nikde nic. 

Ráno jsem si přivstala- abych zavolala sousedce, jak to je s tou organizací? Co mají mít děti s sebou. Bylo půl sedmé ráno a v 9hodin měly děti sraz. Sousedka mě ujistila, že pokyny přišly už v červnu. Byli jsme tou dobou na dovolené, tak jsem ji poprosila, jestli mi je může přeposlat, že jsem to asi omylem smazala. Když dokument dorazil, bylo mi jasné, že ho vidím poprvé. Nic takového mi nepřišlo. Prohrabala jsem složku s dokumenty, papírů z DDM tam byla celá kupa, jistojistě vím, že už máme od června zaplacený kroužek na rok 2014, ale žádné potvrzení týkající se této aktuální akce jsem nenašla. 
Vlítla jsem na Wlka, ať se okamžitě koukne do banky, jestli to platil ze svého účtu... hledal, ale nic nenašel. 

 To je konec! Já, která jsem všechny známé od února popoháněla, ať si přihlásí děti včas, že bude hned vyprodáno, jsem nakonec nezaplatila, ba možná dítě ani nenahlásila... Hodiny letěly jak splašené.

Viděla jsem ve svých představách dva hrůzné obrazy: 
První: v 8hodin - tedy za 40minut- zazvoní Martince budík a já jí budu muset říct, co se stalo- další trauma pro moje dítě!!
Druhý: v 9hodin mám být v práci a nutně potřebuju vytisknout několik dokumentů, bez kterých nemohu opustit byt a potřebuju alespoŇ půl hodiny V KLIDU pracovat!! 

Stres. Co teď? Vzala jsem telefon a volala hlavní vedoucí. Známe se už několik let, obě moje děti si ji velmi oblíbily. Omluvila jsem se, že volám tak časně. Okamžitě se vyděsila, co se děje?
Říkám, že se mi stala taková těžko uvěřitelná věc... na druhém konci náznak omdlení- uvědomila jsem si, že paní má asi jisté asociace, a tak jsem pro jistotu zahlásila: "Nebojte, všichni jsme živí ;-), ale prosím vás, máte Martinku zapsanou v seznamu?" 
Paní je velice ochotná, a tak si oddychla, že se neděje nic vážného a švitořila:"Nojo, počítám s vámi...počkejte... No, helejte- víte, že vás tu nevidím? Vy tu nejste!! A já byla přesvědčená, že martinka jde!" 

Tak to mě tedy oblilo horko. Dalších několik minut jsem se snažila vysvětlit svůj nevysvětlitelný způsob jednání, že nejen Martinka, ale i my všichni i její kamarádky- jsme počítali s tím, že JDE. Jen jaksi... no- podle očekávání měli plno. Nakonec byla Martina přijata- je to stálý a bezproblémový zákazník, tak asi tak.V tu chvíli se musela někde ozvat šílená rána, jak mi spadl balvan ze srdce.

Jestli tedy přijde ještě něco do srpnové třetice, tak mě zlatá medaile rozhodně nemůže minout!
Je to zvláštní úkaz: Někdy zvládám několik složitých operací najednou a jindy zas ani jednu primitivní...

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

....avšak, mít doma zlatou medaili, no nestojí ten stres za to? :D držte se a Martince fajn zbytek prázdnin ;-)jit

Ali řekl(a)...

Zlatá medaile není k zahození, ale radši ať už nic do třetice není. Člověk má nervy přece jen jedny a ty potřebují nějaký čas na regeneraci. Držím palce, ať je klid!

LenkaS řekl(a)...

Zvládli jste to, tedy přesněji zvládla si to! A to je hlavní. Pěkný poslední prázdninový týden vám přejeme!
Moc rádi jsme vás viděli a o při příští návštěvě Dinopark nemineme. :-)

Jitka Neradová řekl(a)...

Dobrý příběh. "Dajli medaili:-)"
Nu, chápu Tě, není to lehké. Ale já se pobavila ( při čtení a nikoli zlomyslně,ale tím, jak to bylo skvěle popsáno. Tak držím palce,ať se zase chvíli nic podobného neděje.-)