Podzimní nenálady

7.11.2013

Poslední dny jsou ve znamení neodpočinku, což se samozřejmě projevuje na intenzitě mé bručivosti. Nemám ráda listopad. :-(


Včera den začal celkem všedně:  hodlala  jsem nakrmit pračku, protože víko koše na prádlo už se lehce nedoléhalo. Zjistila jsem, že mi došel prášek na praní. Žila jsem v domnění, že mám nasysleno, ale ve skrýši nebylo nic než balíky toaletního papíru a čističů všeho druhu. Tak nic.

Po chvíli začalo cosi rachotit pod okny. Skrz záclonu jsem sledovala, jak dva vodnáři instalují přímo před náš dům cisternu s vodou. ??? No jasně, neteče voda... na webu žádná zmínka, jinde taky ne. Prostě jentak překvápko! Paní majitelka naší nové "vaječné kliniky" svou neskrývanou radost dávala najevo velmi hlasitě ;-) Vodnářům to bylo taknějak jedno.

Odcházím do práce. Raději než kdy jindy.  Bohužel mám okamžiky, kdy v práci opravdu nemůžu telefonovat - všichni doma i kamarádi to vědí, takže jsem byla blízka zástavy srdce, když mi pípla SMS od dědy: "Nouzové volání, zavolejte mi prosím!

Okamžitě jsem zalarmovala Wlka, ať to pořeší, že FAKT NEMŮŽU!!! Wlk mě uklidnil, že mu takových zpráv  přišlo už několik a že si děda asi mobil mačká někde v kapse.

Taky že jo! Zprávy chodily dále v několikaminutových intervalech...


Jakmile byla pauza, okamžitě jsem dědovi vztekle volala, co tam s tím mobilem provádí??!!
"No, já si ho dal do kapsy, aby mi někam nevypad, tak ho budu muset dát jinam... ", nechápal děda moje rozčilení.

Připlazila jsem se domů až po sedmé večer, protože jsem cestou z práce vyrazila ještě pro ten prací prášek. S úděsem jsem zjistila, že pár dní po Dušičkách panuje v hypermarketech  nefalšovaná vánoční nálada. To je můj konec!! Vždyť já vůbec netuším, čím své milé pod stromečkem překvapím!!

Doma mě vítala  natěšená Martina, která hned začala ochotně nosit tašky s nákupem a vypravovala, co je nového a že potřebuje, abych s ní hrála kánon.

"Já??!! Kánon??!! Co to je zase za hru?", ptám se znaveně a upřímně toužím jen po tom, aby na mě nikdo nemluvil a nic po mně už dneska nechtěl.
"No, mami, trénujeme na vánoční koncert, takže potřebuju, abys mi hrála na piáno druhý hlas..."
Tak to je paráda. Další vánoční téma. To  mi chybělo k radosti. Navíc jsem vyloženě arytmický člověk. "Prosímtě, jak jsi na to přišla? Proč já? Copak to umím?", oponuju.
"A proč bys to neuměla? Vždyť jsi taky na klavír hrála", smečuje dítě hbitě.
"Jo, hrála - asitak před půl stoletím. Tak to ukaž."

Scénka pak vypadala asi takto:

Martina: Poletuje po pokoji. Pod paží flétnu a v jedné ruce noty a v druhé klávesy. Instaluje mi aparaturu :-) Kam jinam, než k jídelnímu stolu...
Wlk: Sedí u téhož stolu nad rozebraným počítačem a šroubuje a skládá díly.
Já: Hledám brýle, abych skoukla noty. Marně. Snažím se tedy naslepo vyluštit, co pan Mozart zapsal do notové osnovy ;-) ...a  uvědomuju si, že mám už šílený hlad!
Kocour: Přerušil své klubíčkové spaní. Seskakuje ze židle. Tuší nebezpečí. Posadil se na práh pokoje a jistí si únikovou cestu.
Martina nadšeně hraje melodii. Snažím se hrát taky, ale jde mi to jak psovi pastva.
Martina konstatuje, že musím cvičit.
Kocour seběhl do mezipatra a chopil se třetího hlasu - začal hlasitě mňoukat.
Wlk už v pokoji není. Nepozorovaně zmizel.

Vysvobodil mě až telefon. Konečně zazvonil!! Všichni jsou poučeni, že nejlíp je volat večer :-)

Hurá!

.............................

Ráno se mě Martina u snídaně ptala: "Tak co, cvičila jsi?"
Vrtím hlavou, že ne. "Kdy asi?"
"Koukej cvičit, Víš, jak jsi mi to včera kazila!", lamentuje ten drzoun.

Bohužel- nebyl to sen! ;-)

8 komentářů:

msedlakova řekl(a)...

jo Vánoce milá Wlcice už v super a hypermarketech vypukly na 100 %.
Já už mám dárky z 90 % nakoupené a vymyšlené pro všechny.
Teď o víkendu,sice nerada, ale je to třeba, se pustím do mytí kuchyňské linky a v dalších listopadových týdnech okna a obývací stěnu. V prosinci už jen peču a užívám si vánočních trhů.
Míša z Plzně

Blanka řekl(a)...

Díky, díky, pobavila jste mě a potěšila, co se změnil čas, jsem pořád jak praštěná a když přijdu z práce, tak bych byla nejradši neviditelná. Tak jsem ráda, že v tom jnejsem sama :-))

Ivča řekl(a)...

Živě jsem si představila Vaše "utrpení", zažívám podobné situace se Soničkou. Letos začala hrát na keyboard a je naprosto neúnavná a vytrvalá (jelikož jí ještě nejdou moc noty, tak já jí musím skladbu dokola přehrávat, ač mám v hlavě milion myšlenek na jinou práci). Ale motivuji se tím, že horší varianta je děti do hraní nutit. To, že chtějí hrát samy, je poloviční starost. Martinka je úžasná, že jí nadšení neopustilo i po delší době!
Vánoce se sice nezadržitelně blíží, ale mě zatím nechávají v klidu. (Soňa se zrovna včera ptala, kdy už půjdeme koupit stromek - jó děti to mají jinak :-)). Bohužel ale o to větší stres nastane, až budou "za dveřmi". Vždy se utěšuji, že to mají být hlavně svátky klidu, tak ono se to nezblázní, když nebude vše "tip ťop" :-). Dárky řeším jen u holek, s manželem si dáváme "symbolické". Jak říká muž: já už všechno co potřebuji mám a kupovat něco jenom proto, že se to má, mu připadá nesmyslné. Je to prostě praktik, Vánoce ho nechávají naprosto v klidu ;-).
I.Švadlenková

Lucka řekl(a)...

ne, že bych ti to přála.
Ale i "obyčejný den" je v tvém podání humorný :))

a Martinka, tak nezklame!

Anonymní řekl(a)...

To jsem se zase zasmala:-) . Mas neuveritelnej talent licit s humorem:-) . Tak trenuj at to ty Martince nekazis! Pendula

Amelie řekl(a)...

Jejda, vánoce..taky ještě nemám dárky..

Alča řekl(a)...

Markét, hele, zobcová flétna je bezvadný hudební nástroj, když je pečlivě uklizená... a to říkám jako někdo, kdo se celkem dlouhou dobu přiživoval na potřebě rodičů, aby jejich dítě "taky na něco hrálo".
Buď ráda, že Ti nehrají na zobcovku doma dva lidi... my jsme takhle muzicírovali s otcem. Rozhodně na to máme krásné vzpomínky nepochybně nejen my, ale i spousta přátel a především sousedů. Ale čím déle se to provozuje, tím je to nakonec poslouchatelnější. Tak vydrž, bude líp.

Ali řekl(a)...

Naprosto rozumím a chápu. Také listopad nesnáším, z vánoční výzdoby v obchodech mě chytá neovladatelný třes. Kdyby po mě dítě chtělo nějaké hudební produkce, byl by to můj definitivní konec!