Italské menu na český způsob

28.2.2014

Italská kuchyně mě nadchla. V našem hotýlku se moc snaží. Obsluha je uctivá,vlídnáa odečítá přání hostů patrně z jejich očí, protože aniž byste cokoli museli urgovat, je splněno.

Jak jsem se zmínila, Italové jsou patrioti a jste-li v Itálii, předpokládá se, že budete mluvitit italsky ;-) Pokaždé dostaneme v restauraci jídelní lístek-a můžeme vybírat. Je tu několik českých turistů, a tak jídelníček někdo přeložil- tedy spíš se o to pokusil:-), my jsme jen rozvíjeliteorie, jakou metodu překladu asi použil, že mu z toho vzniklo tohle:))  

 (fotky  mi nejdou nahrát přímo z alba a nevímproč, při vložení se vždy stylizují do původn ípolohy, tak snad až doma to nějak upravím- ted prosím pootočit hlavu-nebo monitor :-))

při výběru jídla hraje hlavní roli fantazie a náhoda ;-)

 Ječmen klobása s mátou- Wlk neodolal- objednal si, a donesli mu hromadu krup, semtam maso (=klobása) a semtam lupen (máta) :-))

A mězas uchvátilo "Turecko s jablky"- bylo to krůtímaso se světlou nakyslou omáčkou :-)

Moučník byl "čokololádový bílý" a Maťa řvala, že toho kraba jíst nebude. Po čokoládě ani stopy...a krab vůbec nebyl krabem:-)... ale...  prostor pro hadače....

 

něcojakokandovanýpomeranč ;-)

Vynikající to bylo!!

V čem tu nemůžete sáhnout vedle, to je káva. Pravda-naše představy o šálku kávy se velikostně dost liší ;-), ale ta vůně...  a chuť!

Takže my se na večeři vždycky těšíme, neb do poslední chvíle vlastně nevíme, co nám naservírují ;-)

Teorie carvingu

27.2.2014

Wlk se dnes rozhodl vybrousit styl lyžování naší Martiny. Kdepak-teorii on NIKDY nebere na lehkou váhu. Než jsme po té 12leté pauze zase poprvé vyjeli do hor, byla jsem nucena pročítat si odbornou publikaci o teorii carvingu a taky mě nutil sjíždět videa s výkladem, jak carvingový oblouk aplikovat v praxi.

Dnes došlo i na Martinu- nízký věk nikoho neomlouvá!;-)
A tak si Wlk našel vhodný svah (pečlivě zvažoval, zda-li má správný úhel sklonu a dostatečnou šíři) a vzal si nezletilou do parády. A přednášel a předváděl ...a když už si myslel, že líp to vysvětlit nemohl a chtěl získat zpětnou vazbu- optala se Martina: "A tati, kdy už si zas budu moct jezdit po svým... bez těch tvých obloučků?"

Chudák Wlk. Život je někdy zbytečně krutej... ;-)

Každopádně svahy dnes opět zely prázdnotou. My snad ty lidi odpuzujeme neboco? :-) Nikde nikdo. Děsím se pomyšlení, že se někde vysekám a nikdo mě nenajde! Na 1,5km dlouhé sjezdovce  jen my a tu a tam zbloudilec.

 Dnes byl krásný výhled do dáli. Na obloze se povalovaly mráčky, což mám radši, protože je alespoň na co koukat.
Italové jsou stále usměvaví a dobře naladění- bez ohledu na počasí.

Já jsem dneska tedy úplně uježděná. Kolem poledne už je sníh těžký, takže večer necítím nohy. Snad se mi podaří své nesportovní tělo ještě zítra a pozítří zrestartovat :-)

Homolkovic panoramata ;-)

26.2.2014

Zimní pohádka na tento den

25.2.2014

pro milovníky lyžování-pastva pro oko: načechraný manžestr ;-)

vyfotila jsem si ho  na zdejším vrcholu Mt.Lussari, kde v pozadí pózuje malebný shluk budov- hotely, restaurace a kostelíček- já vím, zdrobněliny... ale tady je to vzhledem k jeho velikosti na místě ;-)

 

A zde ještě jeden detailní záběr... sluníčko pražilo, takže všechny vyhlídkové terasy byly doslova obleženy turity popíjejícími všechny možné druhy nápojů a kochajícími se zasněženými vrcholky slovinsko-italských hor.

Lyžovali jsme na hřebenech. Martina zprvu hudrovala, že to nesjede, ale nakonec jí nic jiného nezbylo. ;-) Naštěstí jsou sjezdovky liduprázdné. Takové kyžařské dálnice...

Rodinné portréty z vrcholů má kdekdo. Tak jsme si taky jeden nevšední pořídili- jsou dny, kdy by člověk měl zkusit překročit svůj stín ;-)

A co mě dneska ohromilo? Vozíčkáři. V Tarvisiu právě probíhá jakýsi světový pohár sportovců s handicapem ve sjezdu. Tak to může každý jen žasnout, jakým způsobem a jakou rychlostí se dá sešupajdit celkem ostrá sjezdovka.
 
Pro vozíčkáře se nabízejí i speciální vozítka, která mají jen dvě velká kola! Je to vymyšlené- rejdilo to i po sněhu!

více na:  www.gennymobility.com

Italské pondělí

24.2.2014

Pondělí jsme strávili na sjezdovkách.

Nebe modré-sem tam mráček, Sluníčko se opíralo do zasněžených svahů tak, že odpoledne už byl sníh pěkně rozměklý.

Celý den jsme se aktivně věnovali lyžování- a vzhledem k mé celoročně líné nátuře si myslím, že zítra budu mít problém se obout. Jezdili jsme až do zavíračky- a pak málem zaspali večeři ;-)

Dneska mě pobavily dvě věci:

Auto zaparkované přímo pod lanovkou slibující GIPS SERVIS- pro nás neItaly mnohoznačná výzva :-)

A pak taky počet lyžařů na sjezdovkách. Já to prostě nechápu, kde všichni jsou?? Nikde nikdo! Naprostá paráda!

Večeře sezde servíruje až v půl osmé. Z italsky psaného jídelníčku je  legrace vybírat. Taková hra "na překvapení". Ale mně to může být jedno, protože krom segedínu a vařené kapusty jím stejně všechno, takže mě to docela baví. Majitel se sice snaží o jakýsi ručně vepsaný překlad názvů  jídel do češtiny, ale musím říct, že je to spíš zavádějící - dnešní "zvěřina s omáčkou" sestávala z těstovin, co vypadaly jakomalé sloní uši a opravdu se máchaly v nějaké omáčce ;-) Po divokém praseti, které od toho Máťa očekávala, ani památky ;-)

Káva a víno výborné. Jako vždy ;-) Káva samozřejmě není v  hrnečku skoro vidět, ale zato má grády. Ital by se asi nad naším českým "presem" lámal smíchy v pase :-))

Vzhůru do hor

23.2.2014

Martina má tento týden jarní prázdniny a toužila opět vyjet na hory. Loni se nám osvědčilo vydat se za sněhem do Itálie, takže letos byla volba víceméně jasná: opět Tarvisio ;-)

 Cestu jsme ovšem kvůli Barování museli odložit až na neděli- a dobře jsme udělali, protože na dálnicích bylo pustoprázdno,všichni vyrazili v sobotu.

 

 Odjezd se zadařil až na 2.pokus, protože po několika minutách jízdy pan Wlk zjistil,že jsme doma zapomněli všechny hůlky (ten plurál používám záměrně, aby si každý mohl dosadit svého viníka) ;-)

Pak Wlk totiž proslul tím, jak je pečlivý a všech bezpečnostních předpisů dbalý, takže ještě den před odjezdem sháněl reflexní vesty pro každého člena posádky, neboť někde vyčetl, že v Rakousku se to vyžaduje... dále jsme museli dojet koupit lopatu na sníh, jelikož v naší cílové destinaci se očekává v 2.polovině týdne sněžení. Za tímto účelem jsme vybaveni i čelovkami- pro případ (nejen bílé) tmy :-)) Doufám,že nic z toho nebude potřeba a že své pojištění proti úplněvšemu nebudeme aktivně používat!!

Cesta proběhla úplně v pohodě. Jelo se tak dobře,že Wlk nehodlal ani stavět :-) Nakonec došlo na jednu výbornou rakouskou kávu- pobavila jsem se germanistickým cvičením- v podobě milých citátů na minismetankách ;-)

A v 16:30 -tedy přesně podle plánu velitele!! ;-) jsme dorazili na místo určení.
Krásné, ale malé alpské městečko nezklamalo-a "panoramata" nabídlo hned při příjezdu...

Bydlíme v malém hotýlku -hned u sjezdovky a pohled z okna velmi útulného pokoje  vypadá úchvatně! ;-)

Vidíme přímo na sjezdovku, kde dneska v podvečer probíhal nácvik slalomu nevidomých lyžařů. Nikdy jsem to  neviděla a vůbec si neumím představit, že jsem schopná jet podle něčí navigace na provázku kousek před ním... pomyslný klobouk úcty dolů před všemi, kteří se svým zdravotním znevýhodněním nenechali vyvést z rovnováhy!!

Zítra vlítneme na sjezdovku i my... nevidomí budou ve výhodě- neuvidí náš carvingový oblouk po wlčím stylu :-))

Stručně

21.2.2014

životní rozhodnutí dnešního dne: 

Konečně jsem zrušila pevnou linku!! Takže od 1.března už mě chytíte jen v síti T-mobile.

Ušetřený peníz rozpustím v dobrém víně- na barvě nezáleží... ;-)


... Zatracená prokrastinace... není přece normální, že od prvotního (dobrého) nápadu ulpynuly celé dva roky, než došlo k jeho realizaci!!!
No, dobře mi tak- i za lenost se platí ;-) 

Vzkaz pro paní učitelku

17.2.2014


V neděli obvykle provozuji školní masochismus. Nechám si od Martiny donést všechny sešity a hodlám je prolistovat a podpisem označit, že vím, co moje dítě během týdne ve škole vyvádělo, protože během týdne podepisuju jen známky a úkoly.

A tak jsem otevřela sešit z češtiny- diktáty. Není to úplně disciplína, kde by Martina získávala pravidelně zlato ;-), takže jsem velkou červenou jedničku hned podezíravě přeměřila ostřížím zrakem.
Známkovaný text byl poměrně bohatý  na škrtance, přepisovance a šmouhy od zmizíku- prostě úprava = děs! ;-)

Martina si toho byla ovšem dobře vědoma, protože dolů napsala ještě osobní vzkaz pro paní učitelku...

 Ještěže ta dobrá žena oplývá trpělivostí a bere to s humorem :-))

Já se úplně děsím, co přinesou vyšší ročníky, které bude doprovázet ještě pubertální běsnění... ;-)

Restaurant Day v BAOBABu a ve Vršovicích

16.2.2014

V neděli jsme vyrazlili hromadně na "festival jednodenních amatérských restaurací" do Vršovic.

Vršovice podle mého vkusu nepatří mezi ty části Prahy, kde bych chtěla bydlet, ale my jsme se vydali do poměrně nové prodejny vydavatelství úžasných "alternativních" knížek BAOBAB. Obchůdek nabízel nejen vlastnoručně vyrobené palačinky a čaj, ale také zeleninovo-ovocnou dílnu pro děti.
 Děti mohly pomocí razítek z různých druhů ovoce a zeleniny vytvářet obří kytice do váz

 Holky se na to vrhly s nadšením...

 ... a s výsledkem byly náramně spokojeny.

 Slečny organizátroky zatím chystaly občerstvení a byly velice milé a komunikativní.

 A my dospěláci jsme zatím prolézali regály s nádhernými knihami.

 Martinu naprosto uchvátila kniha Cirkus ulice.

 Je v ní ukryto stovky různých postav :-), které mohou vypadat opravdu velmi bizarně!

 Po příjemné hodince tvoření a listování jsme vyrazili do vršovických ulic. Tam se nacházely stánky, kde majitelé nabízeli své originální dobroty. Ve Strojovně bylo beznadějně narváno, takže z nabízených zdravých polévek jsme bohužel žádnou neochutnali.

Zato u paní Evy ve stánku se nabízelo hned několik zdravých pochoutek- různé míchané saláty, sýrové koláče... ochutnala jsem mexický salát s fazolkami a domácí dýňový chléb a byla to opravdu dobrota!!

 K mání byl i vegetariánský boršč, který se vařil na otevřeném ohni v obrovském hrnci,

a tak majitel tohoto stánku myslel i na bezpečnost :-)

Krásný nápad, pro nás příjemný výlet do neznámých končin Prahy. Tolik nového jsme se dozvěděli a v těch nevlídných vršovických ulicích plných zaparkovaných aut, výmolů a psích bobků jsme měli štěstí na vlídné a pohostinné domorodce ;-)

Následováníhodná akce!! :-)

Restaurant Day Prague

 16.2.2014



Miluju neotřelé nápady, a proto s Martinkou vyrážíme do Krymské ulice, kde nakl. Baobab slibuje tvůrčí program pro děti a já se těším, že se poprvé v životě zúčastním akce, kdy si nadšenci hrají "na restauraci" :-)





http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/v-nedeli-se-bude-hrat-na-restaurace-kona-se-restaurant-day--1315963

Nepořádek v dětském pokoji

14.2.2014

Nepořádek v dětském pokoji neumím vymýtit. Jakékoli snahy vnést do této místnosti řád se míjejí účinkem. Nic nepomáhají všelijaké krabice a organizéry chaosu- věci se nejlépe skladují v kupičkách, kupkách a hromadách zmačně nevzhledných a nesourodých.

Dnes jsem vstoupila do dětského pokoje s tím, že jdu uložit vyžehlené prádlo do příslušných přihrádek a šuplíků. Sotva jsem měla obě ruce prázdné, padl mi zrak na oblast, kde Martina skladuje všelijaké vlasové ozdoby: gumičky, sponky, skřipečky a jiné ozdoby - náušnice, korálky, náramky- mezi nimi se volně a nahodile vyskytovaly granule pro hlodavce!!! ???

Zaúpěla jsem: "Co to tady je?? Děláš si legraci, že krmení pro morčata bude všude po celém bytě?? Vyhodím to všechno a hlodavce dám do zverimexu!!! Už mě neštvi!!"

"Já tě neštvu!", odpovídá dotčeně Martina. "Nevím, jak se to stalo, asi jsem pospíchala..."

"Prosímtě, tohle opravdu není možné! takový binec v pokoji, to snad nikde nemají. Uklidím tady- a přijdeš ty a vypadá to tu jak u PRASAT!!! ...že se nestydíš!!", lamentuju naštvaně.

"Neboooj, to přejde...", utěšuje mě bezelstně Martina.
Nevěřícně na ni hledím. Zvažuju fyzické napadení té nezletilé osoby, ale přecejen se pokusím ještě o zachování míru..."No, tak toho bych se fakt ráda dožila!!!"

"Dožiješ. Ale nesmíš se furt rozčilovat kvůli drobnostem...", s klidem konstatuje Máťa.

Odchod zvládám i bez bouchnutí dveřmi. Připadám si jak ve snu. Z dětského pokoje ke mně jen doléhá monolog patřící hlodavcům: "No, vidíte, holky, maminka se tváří, že vás má ráda, a přitom by vás úplně s klidem dala do zverimexu kvůli pár zrníčkům krmení..."

Barování na Nové scéně

9.2.2014

... skvělý večer s neopakovatelnou atmosférou!!

Podařilo se nám ulovit lístky na Barování v prostorách pro tento účel velmi neobvyklých ;-) Měli jsme nepatrné obavy z toho, jestli to nebude (i díky přímému přenosu) nějak "upjaté a sešněrované"... ale nebylo! :-)

Ve vyprodaném hledišti Nové scény ND se to hemžilo herci, zpěváky a jinak kultruně činnými aktéry. Role moderátora se tradičně ujal Filip Rajmont, který se zjevil stylově nalíčen, protože si pouze odběhl z jeviště sousední scény ND, kde vystupuje ve Věci Makropulos.

Pohovořil o problému vtipně a ostře tak, aby pochopila i široká veřejnost a uvedl pár prvních hostů, kteří svým vystoupení přišli podpořit zachování ČS Ústí nad Labem.
Já chápu, že dotace nejsou nárokové, ale dle dostupných informací mapujících tento problém asi radní mohli panu řediteli sdělit svůj úmysl- a určitě by se mnohé  dalo vykomunikovat a vysvětlit. 

Vynakládání veřejných prostředků pro "blaho" obyvatel mnohdy mívá zajímavé pozadí s mnoha odstíny šedi ;-(...

Na jevišti se vystřídalo mnoho zajímavých hostů. Celý záznam lze zhlédnout na webu České televize.

Ocenila jsem kultivovanost všech pronesených mluvených projevů. A doufám, že radní z "okresu na severu" ještě budou přístupni diskuzi a uvědomí si, že takovým způsobem by se čtvrt století po sametové revoluci jednat nemělo.

Po dvou hodinách přímý přenos skončil, ale ve foyeru Nové scény se pokračovalo v neoficiální části, která se opět protáhla do pozdních hodin.








Pro mě příjemný večer, strávený ve společnosti hvězd alternativního hudebního nebe :-) a v blízkosti svých přátel, na nichž jsem prostě závislá a je mi s nimi vždycky dobře ;-)

Děkuju všem organizátorům za bezva nápad a jeho expresní realizaci! Máte můj obdiv! :-)

Barování pro Činoherní studio v Ústí

 9.2.2014

 Oceňuju, s jakou vervou se kolegové z branže vrhli na podporu svých ústeckých kolegů a jsem ráda, že se dalšího benefičního Barování budu moci zúčastnit osobně :-)

Těším se na všechny účinkující, protože věřím, že i ti, kteří vystoupí premiérově, budou během zkoušky nakaženi tou pravou barovací náladou od stálic.

A Sandře Novákové a Filipu Rajmontovi patří moje virtuální poklona.
Sandře za empatii, s jakou ke všem citlivým věcem přistupuje a Filipovi za to, že umí věci vidět kriticky, ale když je třeba, přejde od slovních projevů k činům.

Tak večer na viděnou- doufám, že i ze 6.řady NS bude dobře vidět i slyšet :-)

Přímý přenos mohou zájemci sledovat  po 20.hodině na ČTArt nebo online zde:  http://www.novascena.cz/cs/aktuality/1099.html

Klub "Svačíme spolu"

5.2.2014

Nevím, jak se nám to poadřilo, ale jsme rodina, která si neustále povídá. Rozmluvil se i Wlk, kterého vždycky všichni považovali za tichého a nenápadného chlapce ;-) Martina spustí současně s probuzením a vykládá a vykládá. Pokud ne zrovna nám, sedí u klece s morčaty a organizuje jim zábavu, nebo jim čte pohádky- dočetla se totiž, že morčata jsou "společenská", což si vyložila právě tak, že ve společnosti se hlavně mluví :-)

Miluju školní příhody. Úplně se pasu, když mi sama začne vypravovat, co se odehrálo v jídelně a při tělocviku... líčí, co která paní učitelka řekla, napsala, udělala (jo, kdyby dámy z učitelského sboru tušily, jak je mají děti přečtené  a jak rády o nich vypravují!) 

Tento týden byl na školní (i jiné) příhody bohatý... až moc, chce se mi dodat. Na otázku: "Tak jak bylo ve škole?" Martina obvykle odpovídá zvesela: "Jo, dobrý..."
"Můžeš to dobro nějak specifikovat?", nedám se odbýt.
... a tady se zpravidla chytne a začne vypravovat :-)) ... nezklamala! Spustila:

"Mami, víš, že jsme s Tomášem založili nový klub?"
"Prosímtě jaký?"
"Jmenuje se SVAČÍME SPOLU."
"Aha, takže se spolu chodíte nasvačit? A kam?"
"Néé, je nás tam víc! A já jsem PODadmin. Admin je Tomáš. Ono to líp vypadá, když klub vede chlap." (tak tohle mě dostalo! její pojetí genderového vyrovnání a taky ta funkce...admin- jsem z dob, kdy bylo běžným označením vůdce spolku předseda .-))
"Aha, Vy máte i funkce? A co je potřeba k tomu, aby se člověk stal členem klubu?"
"Tak za prvé, musíš mít SVAČINU ;-), pak musíš mít chuť sníst si ji společně s ostatními členy na určeném místě a vždycky musíš mít něco, co chceš členům vypravovat- třeba příběh, nebo vtip..."
"A kde je místo určené? "
"No to je na chodbě. Za dveřmi. Tam je takový žlábek (??), tam se pohodlně usadíme, uděláme docházku a svačíme. Vedeme docházku v takovém archu. A když někdo donese bonbony pro všechny členy, tak dostane statut VIP..."

Nevěřícně jsem hleděla. Naprosto promakaný systém :-) 
"A co svačiny? Vyhovuje členům klubu tvá svačina?"
"No, mami, říkají, že by akorát nesnesli tu krabičku s ovocem. Ale já jim říkám, že jsem tak zvyklá..." ;-)

Ten den odpoledne mi babička vylíčila, jak se jí podařilo zapsat do kurzu španělštiny pro seniory, protože nesnese pomyšlení, že jí úplně trouchniví mozek... Babička přišla do styku s tímto jazykem někdy na střední škole- dá se tedy říct, že začne od Adama...

Večer jsem o sobě přemýšlela. Zdá se, že jsem ta nejnudnější epizodní postava z celé rodiny... ;-)

Den vzpomínkový

3.2.2014

3.únor se stal mým vzpomínacím a zárověň nezapomenutelným dnem.

Před 17lety byl třetí únorový den nabitý událostmi: moje soukromá veliká radost ze svého prvního narozeného dítěte....která vzápětí byla lehce zastíněna  událostí, která zaplnila titulní strany všech deníků: úmrtí mého oblíbeného spisovatele- obdivuhodného vypravěče- Bohumila Hrabala, který i tu smrt pojal "pábitelsky". Údajně nešťastná náhoda, vyloženě "poeticky" vypadl z okna ortopedické kliniky, když krmil holuby... i ze své smrti vytvořil příběh. Neuvěřitelné.

A tak si tu medituju a vzpomínám... scénář toho dne si pamatuju docela přesně... a přemítám, co všechno se za tu dlouhou dobu událo, prohlížím fotky a říkám si, že jsme toho tolik zažili a přežili.

A připouštím, že mě čas za ty roky zklidnil a naučil vnímat věci taknějak komplexně. Všechno se vším souvisí, nevyplatí se mávat rukou nad zdánlivými drobnostmi, protože i ony mohou nenápadně za našimi zády přerůst do obludných rozměrů, je dobré být důsledný- nejen na druhé, ale především na sebe...

Přestože je mi smutno, cítím jistý klid. Bůhví, co bychom zažívali dnes s tou nelítostnou progresivní nemocí ... ale možná by všechno jelo ve vyjetých kolejích a Majda by byla spokojenou studentkou vysněné grafické průmyslovky. Kdo ví. Všechno jsou už jen fabulace.

Únorové narozeninové oslavy narozenin se změnily v poklidnou návštěvu hřbitova.  Dnes již podruhé... snad si časem  nějak víc zvyknu...