Bez komplikací ani ránu!

 první dekáda červen 2014


V červnu se mi nějak nedaří organizovat vlastní život podle svých představ. Nelze to svádět ani na červen, ba ani na ta zatracená vedra- prostě jsem takový přírodním zákonům a běžným zvyklostem nepodléhající typ. Někdy bych se radši neviděla, jindy si říkám, na co že mě zase svými hrátkami osud chystá... takže červnový trenažér vypadal ve zkratce asi takto:

Vzhledem k tomu, že v létě mě čeká hodně práce, udělala jsem si volno v červnu- tedy není volno jako VOLNO :-)  Rozhodla jsem se lehce vylepšit svůj odborný profil, abych nezakrněla :-), takže se chodím vzdělávat a cestou z centra domů stíhám zařídit různé potřebnosti, na které během roku nemám čas. Dokonce jsem zašla po několika letech i na úřad naší městské části- a nevěřila vlastním očím! Úřednice byla milá, ochotná a po celou dobu se na mne v tom 35stupňovém vedru usmívala! Vše vyřízeno bez fronty a bez problémů...

Plánovali jsme, že v pátek 13. odletíme zase na některý z řeckých ostrovů.
Další věc, na které jsme závislí:  Řecko před sezónou, kdy tam všechno kvete a vedro sice je, ale snesitelnější než v srpnu.

S ohledem na naše nevypočitatelné události, které se v naší rodině odehrávají celkempravidelně, jsme se naučili řešit dovolené až jako last minute. Spíš super last minute. A jak se ukázalo, i to je příliš brzy....

V pondělí 9. 6. jsem měla v úmyslu dojít zájezd zaplatit. Sice jsme nebyli ve výběru zcela jednotní- Wlk mi vysabotoval mnou prosazovaný ostrov Samos zcela podlým argumentem- a to že vytáhl termomapu moře, čímž mě tedy uzemnil. Je vynalézavý- a ví, jak prosadit svůj oblíbený Kos ;-)

Nerada uznávám, že má pravdu, že u pobřeží tohoto ostrova je voda nějakým prouděním chladnější, ale taky dodávám své postřehy, že se jedná o teplotu cca 20°C, což je pro mě OK- a jemu to může být fuk, protože se stejně koupe až po důrazné a opakované výzvě!
Zkrátka jsem v pondělí zájezd nekoupila, protože jsem ještě hodlala debatovat :-)

Odpoledne mě začalo bolet oko. Zkoumala jsem u zrcadla, co mi tam padlo. Nic jsem neviděla. Během čtyř hodin mi oko zmizelo. Změnilo se v několikamilimetrovou škvírku. Bolela mě celá hlava. Vypadala jsem děsivě, i jsem se tak cítila, a tak jsem se -s ohledem na blížící se datum odletu- odvážila navštívit pohotovost na Bulovce.

Sestra vyšla a řekla, že lituje, ale že jim zkolabovala technika, nejde PC a čekají na technika, takže musíme být trpěliví. Pohledem zavadila o mne. Řekla: "Vy tu vůbec nečekejte a upalujte nahoru rovnou na oční. Tohle vám tady pan doktor stejně neošetří."

Areál Bulovky mám za ty roky celkem zmapovaný, ale faktem je, že oční oddělení jsme za ta léta ještě nikdy nenavštívili. Sestra mě vpustila na lůžkové oddělení, kde funguje pohotovostní služba. "Noo, vy vypadáte! Co to máte? Ale máte štěstí, slouží pan primář, takže budete v nejlepších rukách!", chrlila ze sebe celkem přátelsky.
Omlouvala jsem se, že otravuju večer, ale že to nějak strašně rychle postupuje a v tom vedru se úplně děsím rána. Pan primář byl starší vlídný pán, řekl, že je to určitě lepší volba, než v lékárně koupit bůhví co a léčit si to sám (ehm, samozřejmě jsme si bůhvíco do oka hned doma nakapala, ale vůbec to nefungovalo!!) Vylíčila jsem mu svoji story- a podotkla, že hodlám odletět do teplých krajin. Nijak mě nevychovával, jen pronesl: "No, tak to se musíte snažit, tam já s vámi nepoletím..." Diagnostikoval hnisavý zánět, divil se, že jen v jednom oku a já vyfasovala ATB a kapky. Chodím s okem zalepeným a dnes konečně vypadá zase jako oko!

 Je sice stále výrazně menší, ale už vidí- takže můžu opět pohodlně číst a psát.

V úterý přišla Martinka ze školy a měla takové pěkné červené tvářičky. Začala ale polehávat a teploměr ukázal pěkných 38,6°. Přidala se bolest v krku- takže ve středu ráno paní dr. potvrdila angínu, nasadila penicilin a je to.

Nikam se nejede a můžou tam mít vodu teplou, jak chtějí....