Zemanfreestylové Barování

30.11.2014


Barování tentokrát v neděli- následující pracovní den mi trochu kazí zážitek ;-)

Ještě než se usadíme na místa, rádi okukujeme v předsálí u baru pobíhající účinkující a zkoušíme odhadnout, co všechno zase uvidíme- a hlavně uslyšíme!

Tentokráte na stolcích v  sále chyběly romantické svíčky :-( Opatření- možná úsporné, možná protipožární- každopádně účinné, protože tento večer  se moderovalo češtinou kopírující zemanovský argot- a to se člověk fakt i červená, takže je vlastně dobře, že je v sále tma jak v ranci. 

Pan prezident se za poslední měsíc "vyznamenal"- nejen tím, když vyznamenával na Hradě. F.R. má vždy pečlivě nastudované detaily a rád dává věci do souvislostí- vychovává tím ůvoliče" v publiku, kteří se teď ke své volbě sice moc nehlásí, ale všichni víme, že pan zeman si ty hlasy sám nenaházel, že je zkrátka dostal od voličů- ať už výměnou za kobluhu, či kelímek čehosi... něčím si je přece získat musel. 

Na pódiu se krom nepublikovatelných výrazů objevily ještě dvě putovní fleecové mikiny- protože lid rád napodobí své vůdce- takže Barování bylo opravdu tak "lidové", že lidovější už být ani nemohlo. ;-)

Ovšem- hvězdy pěly krásně, legrace bylo také dosti, takže to prezidentské volební období budeme muset zkrátka nějak přežít a můžeme se snad i modlit (bude-li to fungovat i na tuto oblast), aby se nestal nějaký větší průšvih, aby si ty vtipy pana prezidenta nevyložil někde na Východě někdo nějak osobně- ještěže má pan prezident svého mluvčího, který vždy vše uvede na pravou míru. 

Večer zahájila paní ředitelka Sandra N. - písní Marty Kubišové- Modlitba pro Martu. Píseň krásná, v Sandřině podání ještě aktualizovaná o to, co a kdo všechno má "pominout";-)

Do Besedy po delší době zavítal Obdřej B rzobohatý a s matějem Ruppertem opět převedli "koncert". Publikum šílelo, a tak se přidávalo a bylo to moc prima. Oba pánové si potlesk aovace zaslouží!!





Míša Doubravová s Vaškem Tobrmanem vzpomínali na nedávno zemřelého Petra Hapku.Míša proti fleecové mikině protestovala, takové "hnusné věci" prý nenosí- moderátor byl ale nekompromisní :-) Na kvalitu zpěvu to vinu nemělo a vašek Tobrman si liboval, že on díky své velikosti může zůstat bez mikiny :-)




Klavírista Vašek Tobrman měl v listopadu narozeniny! Dobrá záminka a důvod, proč mu zaškodit :-) Dostal spooustu darů... gratulace ze záznamu:




Honza Cina - usměvavý a vždycky výborný, studnice neuvěřitelných nápadů - genderově vyrovnaná píseň o pečení ... :-))





Vynikající byla i Eliška Mrázová, jejiž jméno proběhlo médii- aby ne, když zpívá tak skvěle!!! ...že si toho konečně někdo všiml ;-)



 Seznam účinkujících byl samozřejmě o mnoho delší, stálice zvučných jmen jako Štěpán Klouček, Brigita Cmuntová, Denisa Nesvačilová, Věra Nerušilová- jako vždy úžasné!!

Novinkou byla paní Kamila Boudová, která nás přišla osvítit myšlenkou "Fashion-Revolution" Pokusila se nás přinutit, abychom se zamysleli nad tím, jaká je skutečná cena oblečení, které nosíme- a jestli něco tušíme o jeho původu- kdo a kde ho vyrobil a za jakých podmínek... myslím, že to bylo příliš velké sousto na rozdováděný dav. 
Každopádně, kdo chtěl, mohl se do kampaně ihned na místě zapojit. Pravidlo je celkem jednoduché: "Vvyfoťte a nasdílejte sebe ve svém oblečení naruby - I’m wearing my clothes #insideout because …."


Super večer to byl- škoda, že se muselo pospíchat domů. Rádi posedíme, probereme dojmy a případně ještě poslechneme přídavky účinkujících u klavíru u baru. 

Pokud ještě někdo váhá, čím by ohromil pod vánočním stromkem, pak se nabízejí lístky na vánoční benefiční Barování na Nové scéně dne 29.12.2014!! 

Já se těším, protože už je mám!!! ;-)

SMArt pomáhací koncert

29.11.2014


Letos již potřetí... pomáhací koncert pro podporu dětí se spinální svalovou atrofií- tedy nemocí, kterou trpěla naše starší dcera. Děti drahé- nejen v přeneseném smyslu slova. Náklady na pořizování nejrůznějších speciálních pomůcek a sumy za asistenci občas dělají značnou díru do rozpočtu rodinám, kde může pracovat pouze jeden z rodičů. Druhý pečuje. Péče je intenzivní- a 24hodin není vůbec přehnaný údaj, protože ani v noci nezahálíte- polohujete, přetáčíte, v případě nachlazení i odsáváte, abyste uvolnily dýchací cesty...

Přípravná fáze mě baví, ale letos byla zpestřená jistými nepříjemnostmi, které jsem obtížně morálně schroupávala, takže ještě v říjnu jsem volala Alence s příjmením, které ji k dobrým skutkům přímo předurčuje: Dobrovolná- že to odpískáme, že na to letos fakt nemám.  Nakonec se nám děti sželelo a i přes všechny ty trable, koncerty proběhly.

Byly údajně všechny velmi vydařené, ale ten v Praze, ten umím popsat i s detaily - a ten tedy vydařený byl!! :-)

Lidí přišlo hodně- všechna místa byla obsazena, takže první pocit byl uspokojivý.

Zahálilo duo T'n'T- tedy Tereza a Tomáš- jde jim to spolu báječně! :-)
Sklidili velký potlesk...

Po úvodním hudebním bloku následovalo představení té nejdůležitější dámy večera- tedy 15leté Aničky. Pan moderátor Aničce kladl typické otázky dospělých: "Chodíš do školy ráda? A proč sis vybrala tuto střední školu?... " no, Anička mu odpovídala ve stylu klasického "teenagera", takže v hledišti to pokaždé  zašumělo smíchem. ;-)

Následoval opět hudební blok- tentokráte Gospel Limited. parádní výkon!

Bohužel jsem nestíhala moc fotit a nahrávat, vlastně jsem ani neměla místo k sezení, protože člověk pořád s někým něco domlouvá a dolaďuje detaily....

Závěrečný a velmi živý blok patřil početnému seskupení Maranatha Gospel Choir.

Večer měl úžasnou atmosféru- lidi zpívali, tančili, tleskali do rytmu... 
Vstupné bylo dobrovolné. S potěšením musím konstatovat, že letos jsme měli pouze 3000 v mincích, všechno ostatní byly bankovky. Na vstupném se vybralo 12tisíc a během koncertu měli diváci ještě možnost přispět do obálky- podle uvážení. Andulčin příběh byl tak silný a výpověď rodičů tolik upřímná, že konečná suma vybraných peněz se vyšplhala na 30 033Kč... rekord! :-)

Rodiče byli dojatí, Anička blažená- usmívala se na všechny strany a já si k dojetí přidala ještě pološílenost z radosti, že to všechno vyšlo daleko líp, než jsme si přála!!

A pozor: máme první dva sponzory! Takže jedno poděkování patří paní Evě, která dodala luxusní květiny pro účinkující ženy a druhé panu  Utajenému, který na koncert nedorazil, ale místo sebe poslal obálku se třemi dvoutisícovkami.

Všem patří velké poděkování. Všichni pochopili smysl této akce a krom hudebního zážitku si odnesli i dobrý pocit z toho, že někomu pomohli a taky vlastnoručně vyrobený svícínek od Aničky - nechtěla jet do Prahy naprázdno.

Peníze Andulka bude potřebovat především na asistenci, protože od září hodlá studovat střední školu při Jedličkově ústavu v Praze - a bude patrně využívat i služby internátu. 

Aničku můžete průběžne navštěvovat zde: http://andulka15.blogspot.cz

V ostatních městech se vybralo:

Plzeň 7 226Kč
Brno 7 300Kč
Ostrava 20 600Kč

Díky všem za tu atmosféru  a projev dobré vůle a snad zase za rok na viděnou! ;-)

DV-TV

27.11.2014

Nepatřím k rozsáhlé skupině televizních diváků. Vlastně ani nevím, který pořad bych uvedla, kdybych někomu měla "něco ke sledování" doporučit. 

Nedávno mi ale kdosi poslal upozornění na DV TV. Konkrétně na rozhovor s M. Vieweghem. 

Rozhovory vedou střídavě dva šikovní moderátoři: Drtinová- Veselovský. A musím říct, že DV TV je mým  "večerníčkem" - před spaním beru iPad a náhodným výběrem lovím, co si dám - těch cca 15minut jsme schopná u sledování vydržet ;-) 

Vieweghovo zamyšlení nad životem- jak si sáhl na dno (a možná i hlouběji) a nemůže se vzpamatovat z toho zázraku "zmrtvýchvstání" -bylo prvním, co jsem zhlédla. 
Rozhovory v rubrice kultura jsou bezva. Bavilo mě knihkupcovo zamyšlení nad fantazií dětí- co ji zabíjí a co ji rozvíjí a konstatování, že tvrzení, že "děti málo čtou" zas není úplně tak jednozněčné... (hurá!!) 
Úžasný byl kultivovaný projev  Marka Ebena, který prohlásil, že "doba zhrubla a je to na drsnější obutí"

...a pak lze taky masochisticky zabloudit do rubriky POLITIKA a zhlédnout skvosty typu "rozhovor s mluvčím prezidenta ČR" - dalo mi to tedy práci vydržet do konce, ale je to poučné... chlapec z rodu Grossů a Březinů- však nejden z nich začínal tím, že "někomu" držel aktovku se spisy... ten to ještě někam dotáhne!

Pěkně jsem si početla i v blozích- Jan Burian a jeho "Neuvěřitelná drzost" to myslím dobře reprezentuje...

Dalo by se tam toho najít víc, ale ten čas... každopádně doporučuju k nahlédnutí.

Jedno listopadové pondělí

24.11.2014

přesně měsíc před Štědrým dnem se mi při pohledu z okna do šedivého zamlženého dne nechtělo z postele ani vylézt. Ale pracovní povinnosti zatím vítězí nad leností, a tak - ač ne zvesela- jsem vyskočila vzhůru za zážitky!

První schůzka úplně nedopadla. Dva ze tří se omluvili- tedy vzkázali, že nepřijdou po tom jediném chudákovi, který ze slušnosti přišel osobně. Neplánovaně jsme tedy nejeli do kanceláře, ale odbyli naše snažení u kolegy v obýváku. Vítal mě nádherný kočičák.
Pro kočky mám slabost a občas i pochopení ;-), vím, že mnohdy je majitel ve vlastním bytě spíš trpěn coby zásobovač kočičí misky- a tenhle kočičák si pěkně počkal, až nebudu sedět u stolu- a hup! Strčil svou obří kocouří hlavu do mého mini hrnku a dopil moje vynikající italské ristretto!
A tak užasle volám na majitele: "Jé, on je na stole a asi mi vypil kafe!"
"Jo, to on dělá. Jdi dolů, ty prevíte!", snažil se působit výchovně na tu ušlechtilou šelmu.  "Pije normálně neslazenou. Černou"...

Tak jsem si říkala, jaký má náš kocour tvrdý režim, že ho držím zkrátka- měl sice taky tendence skákat na linku v kuchyni a různě se vystavovat na stole, když tam zrovna dopadalo sluníčko, nebo byla chuť něco ochutnat, ale dostal do kožichu nehledě na jeho čistokrevný původ.
Večer jsem to pro pobavení líčila babičce, která našeho kocoura taky všelijak rozmazluje, a babička mi s klidem povídá: "No, to Tobánek má kafe taky rád. Jak ho nevypiju hned a někam odběhnu, už sedí   na stole a dává si..."
... mě snad trefí šlak! Jestli ho naučí pít i víno, tak se máme nač těšit ;-)

Přes den se dalo několikrát do deště. Paradoxně jsem všechny tři vydatné přeháňky vždycky potkala v terénu. Bez deštníku.
Odpoledne volal můj pan profesor, že musí odvolat hodinu němčiny, že mu není dobře. Bleskurychle jsem přehodnotila program a vyrazila do města, že si alespoň vyzvednu  zásilku knih, co jsem nalovila už jako dárky pod stromeček. Samozřejmě při výstupu z tramvaje začalo lejt.  Ulice se příznačně jmenovala V Háji. Netušila jsem, kde to je, a tak jsem použila techniku.- navigaci v mobilu. Připadalo mi, že spíš hraju nějakou hru. Chodila jsem ulicemi- už byla tma, na hlavě kapucu-takže výhled značně omezen- a říkala si, co to je za vtipy, že mi připadalo, že to bylo blíž- a takhle se tam procházím v děšti... už celá vzteklá. Polséze se zjistilo, že jsem si zvolila cestu pro auto. Možná bych ty brýle měla opravdu nosit. Takže jsem se pěkně prošla ... Zásilku vyzvedla, taška měla rázem o 5kg víc.

Pěší chůzi jsem už zavrhla. Pořád lilo. Vydala jsem se k nejbližší zastávce tramvaje. Hnala jsem se pod stříšku čekárny- a ani mě nezarazil fakt, že leje a všichni poslušně stojí v dešti. Na lavice seděli dva chlapi: jeden postarší- ten byl v klidu. Druhý výrazně mladší- v klidu díky požití alkoholu moc nebyl. A jak lidi chodili s těmi deštníky, tak na každého vyřvával: "Ááá, Pan Tau! Dobrý den, pane Tau!" "A tady pani Tau! ..." Hulákal jak Pepin. ;-)

Přijela tramvaj, na číslo jsem nehleděla, řekla jsem si, že se přizpůsobím :-) Tau naštěstí zůstal v čekárně.

Doma jsem spokojeně přehrabala dárky a dala se do výroby adventního kalendáře.
Den, který zprvu nevypadal nicmoc, toho nakonec předvedl docela dost :-)

Sokol

22.11.2014

Martina má novou vášeň. Chodí cvičit do Sokola.  Pohyb se má u dětí podporovat, problémem snad zůstává jen to, že v dnešní době musejí děti vše dělat "vrcholově"- takže tréninky nebo návštěvy čehosi 3x týdně mi dost komplikují plány. Hledala jsem něco "pro radost z pohybu"- no a Sokol byl jednozněčně dobrou volbou.

Martina chodí cvičit 1x týdně se staršími žákyněmi a vždycky přijde nadšená, co všechno dělali. Pokaždé tedy padne do postele ještě před stanovenou devátou hodinou, protože má napohybováno až dost.

V sobotu byla "sláva"! Sokol Libeň slavil 130let. Martina byla důležitá- a hnala se hned ráno na pomáhání s přípravami akademie. Nosila židle, otírala lavičky, aby hosté odpoledne měli nachystáno.

Sláva vypukla v 16:00. Lidí se sešlo překvapivě hodně. Bylo úplně plno. Po slavnostním zahájení  a ostužkování praporů se začalo s předváděním vystoupení jednotlivých věkových kategorií.

 Jak říká naše babička: "radost pohledět".
Muselo to dát cvičitelům hodně  práce - všechno nacvičit a zorganizovat- a klobouk dolů hned 2x, protože honorováni za tuto činnost nijak nejsou.

 Součástí cvičení bylo i představení stínohry- Sokol před 100lety a za 100let.
Vtipné, nápadité- dokonalé!! :-)

Krásné odpoledne se protáhlo až do večera.
Zhlédli jsme výstavu o historii organizace, popovídali s přáteli a došlo i na nesmrtelný a všudypřítomný šunkový chlebíček :-)) 

Sametové výročí

19.11.2014

...jsme oslavili stylově: čili v Činoheráku (ano, tam, kde přesně na den před 25lety vzniklo OF).

Dávali Havlovu Audienci. 
Tu jsem tam taky před 25lety coby studentka viděla v obsazení Landovský- Abrhám a měla jsem dojem, že už to nemůže být lepší...

... a ono skoro může ;-) 

Tentokrát hostovali moji oblíbení ostravští Bezruči. 
Norbert Lichý v roli sládka a Jiří Müller v roli přeslušného Ferdinanda Vaňka- nemělo to chybu!!! 

Nadčasová hra. O nás. Jací jsme byli- a v drobných obměnách jsme doposud.  
To jsou paradoxy, co?
 
Bavili jsme se úžasně, protože díky tomu, že jsme polovinu svého života v "komunismu" strávili, ocenili jsme i detaily na stroze vybavené scéně v podobě černobílé fotky Bohdalky na nástěnce- nebo nápis na transparentu...

Oba herci sklidili (zasloužený) potlesk- a my šli svoje dojmy ještě probrat do zdejšího baru. Nabízely se "socialistické" chlebíčky a moravské víno- tak kdo by odolal :-)

Listopadově

15.-17.11.2014

Státním svátkem prodloužený víkend jsme strávili doma.
Na to, abych vyrazila do ulic demonstrovat proti panu prezidentovi, jsem nějak neměla morál. Házet vejce mi není vlastní, navíc jistým řešením by snad bylo házet vejce pštrosí. 

Všelijaké hromadné připomínkové akce mě taky nelákaly. Revoluce mě zastihla v době studa na VŠ, takže na náměstích a v ulicích jsme strávila času poměrně dost. Dodnes nechápu, jak jsme zvládli zkouškové období, které neúprosně nastoupilo v lednu. ;-) Letošní nabízené happeningy ve mně důvěru nebudily, nechtěla jsem si kazit vzpomínky na ty nezapomenutelné dny konce roku 89.

Skoukla jsem pár dokumentů a s chutí se podívala na medailonek o výjimečné zpěvačce, která se stala tváří sametové revoluce - Martě Kubišové- "Magický hlas rebelky". Těšila jsem se na něj asi více, než bylo nutné. O paní MK už jsem viděla a četla spoustu  "dokumentů", takže tento mi nepřipadal ničím výjimečný- ani objevný. Ale její hlas ráda poslouhám, pamatuju si, jak se krátce po revoluci objevily desky a kazety s jejími nahrávkami- jak jsem kazetu "Songy a balady" sjížděla do úplného omrzení ;-) 

 Teď- s odstupem čtvrt století- jsem si tak přemítala, co by asi bylo, kdyby změna režimu nenastala. Jak by se nám žilo... přes všechny ty politické skandály a jiné aféry jsem ráda, že "čas oponou trhnul". 

Tak ještě jedna stylové- vlastenecky-listopadová ;-) 

 V pondělí jsme s Martinkou zavítaly do ZOO. Ta se neomrzí ani v nevlídných podzimních dnech.

Rezervaci Bororo  nechtěla opustit ani po hodině dovádění.

 Gepard ze svého pahorku bedlivě střeží, kde se co šustne....

 Teplomilní plazi ve všech barvách duhy...

Roztomilá slonomyš.  
Bércouna jsem nikdy předtím naživo neviděla. Vždycky se pečlivě schovával po kamenem. Až tentokrát se "myš s chobotem" vesele probíhala po písečném povrchu svého bytečku.

 Psouni v listí. 
Krásná podívaná na veselé dovádění chlupatých psounů vydrželi sledovat děti i dospělí. Psouni byli právě po obědě, takže tlamičku nemá od krve, ale od toho, jak hodoval na červené řepě :-)

Živé magnetky. 
Přesně tak vypadaly dvě rákosničky ulugurské přilepené na listech.

 A "gekonek" (můj pracovní název), 
který svou barvou i velikostí spíš připomínal brož na dámský kabát.

Nezdravě, ale s chutí jsme pojedly v místní restauraci a nevíme, jestli se za zvířátky nevypravíme ještě na Vánoce. ;-)



A naši soukromou oslavu 25. revolučního výročí jsem pojala stylově- jen to datum mi nevyšlo na den přesně, ale líp to nešlo ;-))

Pozvánka na benefiční koncerty pro podporu dětí se SMA

14.11.2014

V předvečer první adventní neděle - v sobotu dne 29.11.2014 od 18hodin - se letos uskuteční již 3.ročník benefičních gospelových koncertů, které současně probíhají v Praze, v Plzni, v Brně a v Ostravě.

Akci pořádá GOSPELTRAIN

Výtěžek koncertů je každoročně věnován na podporu dětí se závažným genetickým onemocněním - spinální muskulární atrofií.
Letos bude výtěžek koncertů v jednotlivých městech určen konkrétním dětem; především těm, které se díky svému zdravotnímu stavu nemohou účastnit táborových pobytů.

V Praze se patronkou koncertu se stává 15letá slečna Anna Hlavicová.
Anička se díky svému onemocnění pohybuje na elektrickém vozíku a je integrována do 9.ročníku běžné ZŠ. Její studijní výsledky jsou výborné. V příštím školním roce chce začít studovat střední školu při Jedličkově ústavu. Ani ve škole se Anička neobejde bez pomoci druhé osoby, a tak budou získané finanční příspěvky využity zejména k zajištění asistenčních služeb a úhradu nezbytných pomůcek, které Andulce usnadní studium.

V Plzni bude výtěžek věnován 10letému Vojtovi Turnerovi, který žije s maminkou v novém bytě. V tomto bytě je třeba provést několik stavebních úprav, aby se v něm Vojta mohl pohybovat na svém elektrickém vozíku. Největším problémem jsou úzké dvěře do koupelny.
Manipulaci s Vojtou by také hodně usnadnila instalace závěsného kolejnicového systému
v bytě tak, aby jej maminka mohla snadno dopravit na WC či do koupelny.

Na Moravě- tedy v Brně a v Ostravě- poputuje výtěžek k Honzovi Matlakovi (12let, UPV) a Lukáši Němcovi (14let, UPV). Oba chlapci se pohybují na elektrických vozících a potřebují peníze na uhrazení doplatků za zdravotnický materiál, který zdravotní pojišťovna nehradí v plné výši (cévky, kanyly, rukavice...) a na zakoupení nových baterií do přenosné odsávačky, aby mohli zase chodit na vycházky.

Jste srdečně zváni! 
Vozíčkáři vítáni- všechny koncertní sály jsou bezbariérové!

Přidávám videovzpomínku na letní tábor, který jsme si s dětmi v létě tak pěkně užili.

Když jsou děti byznys

13.11.2014

Někdy se nepřestávám divit, kdo všechno na moji peněženku útočí prostřednictvím dítěte.

Poprvé moje odboje proti hromadným "zvyklostem"  začaly už v době docházky do MŠ. Neměla jsem nic proti tomu, že do školky přijde pan fotograf a vycvakne děti na památku pěkně pohromadě. Začalo mi to vadit v momentě, kdy pan fotograf docházel do školky v říjnu - a následně pak i v květnu. Inu, to víte, děti rychle rostou- abyste měli srovnání...

Trvala jsem na tom, že nepotřebuju k dokumentování toho, že můj potomek prospívá důkaz v podobě souboru fotografií zapasovaných do pestrobarevných nevkusných rámečků, kde na na mě bude žulit dítě sedící na saních - v pozadí vánoční stromek-  v bačkůrkách s traktorem na klíně. Argumentovala jsem vždy tím, že manžel fotí rád a dobře a že s fotkami můžeme dláždit ulice a že tento rozkošný soubor nechci, dokonce ani za výhodnou cenu 249Kč, protože nevím, koho z prarodičů bych měla odvahu tímto potěšit.

Nepočítám všechny ty katalogy, které děti nosily domů- "sleva" na hračky, na knížky- a nebo úplně nejlépe: "Mami, tuhle knížku si máme prohlédnout a buď přinést 300korun, nebo knihu zpátky..." - stejnětak nejrůznější CDROMy a "didaktické hračky" - nechápu.
Jasně, žijeme ve století reklamy, reklama číhá úplně všude, některá je i chytrá a polapí nás dříve, než si toho stačíme všimnout...  ale že se i státní školní zařízení stanou reklamními agenty ???
Nelíbí se mi to- a i kdyby to bylo nevímco, nezajímá mě to. Nekupuju. Odmítám. Příčí se mi totiž ten způsob, jakým se mi zboží chce vloudit do bytu.

Koupit si knížku, to je přece obřad! Zajít do příjemného knihkupectví- osahat si je, prohlédnout i očichat... a při tom obhlédnout i nabídku konkurence- porovnat si ceny, za jaké lze knihy koupit- to je přece to, k čemu chci svoje dítě vychovat. Umět si vybírat, porovnávat- hodnotit.

Posledním hitem sezóny jsou školní zájezdy organizované nejmenovanou CK.
Z cen se mi pravda lehce točí hlava- pořídit školu v přírodě od pondělí do pátku (takže 4 a půl dne čistého času) za 3000 (výlet prosím není v ceně zájezdu započítán, tudíž + 350K) - to mi tedy připadá moc. Hudrovala jsem, ale nakonec -pod tlakem společných zážitků- jsem vždy vysázela požadovaný obnos.
A tak díky tomuto zážitkovému zájezdu třeba Martinka letos v červnu (krátce před svými 10.narozeninami)  zjistila, že turistický salám vypadá stejně před jídlem - i po zvracení a sdělila mi, že nebydleli v tom domě, co byl vyfocený na obrázku, ale kousek vedle...  Na ozdravný pobyt pak plynule navázal její 3denní pobyt v nemocnici. Ten byl sice "zdarma"- tedy hrazený plně zdravotní pojišťovnou, ale i tak  jsem si řekla, že UŽ stačí.

V září na třídní schůzce paní učitelka předestřela nabídku kulturního vyžití pro děti pro následující pololetí. Chvílemi nevím, jestli je škola vzdělávací, nebo spíš kulturní institucí.V minulém týdnu kupř. děti absolvovaly v době vyučování dvě návštěvy "kulturních zařízení".
Rodiče se měli také vyjádřit k tomu, zda souhlasí s tím, aby děti jely na výlet na Kokořín- 12.listopadu??? Pročetla jsem leták- ááá moje oblíbená CK! ...za pouhých 355Kč výlet  na hrad, který je v tuto dobu veřejnosti už pár týdnů uzavřen. Při představě, jaké může být v tuto dobu počasí, jsem zaškrtla, že zájem nemám.  S Martinou po výletech jezdíme, kulturu myslím pěstujeme hojně- uvítala bych spíš, kdyby se ve škole učilo a ne, že děti budou po výletech- a já doma o víkendu budu pilovat vyjmenovaná slova a násobení....
Následovalo vysvětlování, proč Martina na výlet nepojede.  Že to opravdu není z finančních důvodů, ale z principu. Nebudu podporovat CK, z jejíchž služeb nadšená nejsem.

Výlet včera proběhl. Z nabízených atrakcí- vyzoušet si na hradě brnění a meče a nevímco ještě - prý nakonec sešlo. Chce se mi dodat samozřejmě sešlo... Vždyť jsou to JEN děti...

Můj romantický příběh od Bezručů

3.11.2014

Ve vyprodaném Divadle v Celetné se všichni těšili na "Můj romantický příběh" skotského autora D.C.Jacksona v podání ostravských Bezručů.

Hra ze současnosti- vztahová záležitost- žít jako singels? Kde se výhody neomezené svobody stávají nevýhodnými? Co vlastně od života chceme? A co jsme ochotni mu dát? Spousta zajímavých dialogů- byť prošpikovaných poněkud jadrnými výrazy.

Hlavním hrdinům - Tomovi a Amy- je lehce přes třicet a oba jsou stále nezadaní. Na jednom večírku se pod vlivem  alkoholu sblíží. Ani jeden z nich si ovšem není jist, že "je to ten pravý".

Děj je podán střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů- a jak to tak bývá- ne vždy vnímá partner tutéž věc stejně jako my.

Skvělé herecké výkony- ten Terezy Vilišové byl dokonce oceněn cenou Thálie 2013.

Konec prozrazovat nelze, snad jen že generaci třicátníků lze vnímat i jako generaci singels, která se nehrne  do uzavírání sňatků a rodičovské  povinnosti často odkládá tak, až k nim nakonec ani nedojde. Zajímavé zamyšlení nad spoustou věcí, které souvisejí s partnerským soužitím.

Hra poněkud odlišná od syrových bezručovkcýh dramat, nicméně zajímavá a  svým způsobem taky hodně krutá a drsná.

Svátek zemřelých

2.11.2014

Počasí hned od rána dává najevo, že dneska je den zahalený do mlhy, ponurosti a smutku.
Inu Dušičky...
Já tedy svoje Dušičky opečovávám celoročně :-), takže mohu jen smutně konstatovat, že mě ty davy lidí na hřbitovech jen ruší a jsem rozmrzelá, že nemám kde zaparkovat a že se na úzkých mezihrobních  pěšinkách  musím vyhýbat rozeřvaným rodinným výpravám.

Vyrazili jsme tedy i my stylově a  po česku- po návštěvách hřbitovů. Máme totiž nebožtíky na různých stanovištích...
Při svém rozjímání jsem si pořídila několik ilustračních obrázků... dneska se to nabízelo!

... jednoruký na kříži...

... na svých bedrech nesu svůj žal - i cizí náhrobek...

... lidé sem přicházejí...a (někteří) odcházejí...

...dušičkový kýč...

... nudící se strážný anděl...

...skrz ofinu smuteční vrby...

... srdečně...

Den zahalený do mlhy a vzpomínek. 

Žádné drama. Jen poklidné rozjímání... 

Všechny moje Dušičky přece odešly pokojně a v pravý čas...

Listopadový mejdan

1.11.2014

Martina je tvor společenský (až moc).
Neustále organizuje nějaká setkání a nebo akce pro děti. V létě se tetelila blahem, když jsem ji občas pověřila nějakým úkolem na přípravu programu na tábor pro děti. 
Ovlivněná ze školy anglo-americkými reáliemi, dožadovala se halloweenského mejdanu.
To tak! V listopadu mě popadá divně melancholická nálada. "Mejdan být může, ale bude český: čili listopadový- strašidelně-dušičkový!", prohlásila jsem a doufala tak trochu, že ji odradím.

Ale Martina nadšeně souhlasila. Pozvala si kamarádku- a program prý budu zajišťovat já. ;-)
Akce typu "last minute" mě obvykle vybičují k nějaké činnosti. Je to vždycky výzva! ;-)

Začínalo se v půl šesté večer (abych získala čas na přípravu)- a tedy za tmy. Roznesla jsem  po zahradě spoustu čajových svíček a poschovávala poklady. Vypadalo to romanticky - jako na starém hradě :-) Holky ale musely mít baterky - jako pro pocit jistoty. (velmi rychle samozřejmě zjistily, že bez svitu baterek je vidět lépe...)
Hledaly staršidelné mlsky a taky podzimní plody (to byly háčkované modely od sousedky, které jsem důmyslně přivázala na živé stromky)

.... ale kdybych na ty dvě hledačky v tu chvíli zadupala, asi by se přerazily obě:-)

Doma jsme se vrhly na "vaření". Koupila jsem balíček listového těsta- a kolik radosti nám přinesl :-) 

 K večeři si dámy vyrobily mumií miminka- zamotané párky s hořčicovýma očima...

        foto půjčeno z instructables.com, protože my jsme v zápalu tvoření a chuti zapomněly fotit!!

.... a ze zbylé poloviny těsta jsme uválely slané kostičky.

 Pak se dvě pařmenky zavřely do pokoje a hrály si. Pan Wlk mezitím zmizel na hromadné sledování fotbalu někam za kamarády, jelikož pochopil, že v této domácnosti jsou pro tento večer zcela jiné priority
... po nějaké době se nezletilé dámy opět vynořily ze své sluje s tím, že by ještě chtěly zábavu...
Takže další reklamní záležitost: MIXLE-PIXLE vysypat na talíř- a skládejte, dámy, jedlé příběhy... :-)

Dámy byly spokojené, já taky...ale vyžehleno tedy nemám, to se při tom stihnout nedalo ;-)