O klukovi z tramvaje

1.3.2016

Jela jsem tramvají na pracovní schůzku. Během půlhodinové jízdy jsem hodlala přemýšlet o tom,co budu a nebudu říkat, abych "zapůsobila" - nebo alespoň nezpůsobila ostudu.

Bylo odpoledne a tramvaj byla docela plná. Hned vedle dveří na dvojsedadle seděla maminka se dvěma dětmi. Jedno sedělo způsobně v kočárku a druhé tak tříleté na sedačce u okýnka. Byl to kluk a byl nápadný tím, jak krásně mluvil. Neustále se maminky na něco ptal. A ona necivěla na modře osvícený displej chytrého telefonu- jak to moderní maminky s chutí dělávají- ale plně se mu věnovala. Všechny otázky se snažila pečlivě zodpovědět. Vedli spolu úsměvný dialog, takže jsem nechala třídění svých myšlenek na jindy a poslouchala, abych se přiučila ;-)

Na Letné přistoupila starší paní s hůlkou. Maminka hned vyskočila ze sedadla a nabídla jí místo.
(ostatní sedící byli zřejmě všichni stiženi slepotou a nebo hluboce zahleděni do mobilů a ohlušeni decibely ze sluchátek- nikdo jiný totiž neměl nutkání zvednout se a pobídnout paníksezení-  klasický obraz)

Starší dáma místo odmítla. Řekla, ať maminka sedí, že má co hlídat. A hned navázala hovor s klučinou: "Ta tvoje maminka je ale hodná. Viď?"
A kluk na to: "A já jsem zase štíhlej a umím rychle utíkat. A jmenuju se Franta."
"No, teda! Ty jsi šikula. A krásně mluvíš", lichotila nová cestující. "Ale maminka mě nemusela pouštět sednout...", dodala a myšlenku už nestačila dokončit.
Franta byl pohotový: "Tak jste neměla nastupovat."

Kdepak- není nad upřímnost :-)

(Maminka samozřejmě hned zakročila a Franta utržil lekci o tom, co se sluší a já si říkala, že by nebylo špatné tímto ultraupřímným způsobem vést jednání. Moment překvapení protistrany  by jistě měl i své výhody ...  )